"Siriusi, představuji ti Victorii Wolfovou. Je u nás na návštěvě, tak se chovej slušně, jinak tě potrestám, rozumíš?!" ptala se přísně matka svého syna.

"Jistě, matinko." Měla jsem pocit, že kdybych tam nestála, už by mu jednu vrazila. Úžasná matinka…

"To slušné chování platí i pro tebe, Victorie!" ozval se slon za mnou, teda pardon můj děd.

"Jak jinak." Nečekala jsem na odpověď a táhla jsem Siriuse pryč.

Koukla jsem se na něj přes celou místnost. Byla tady tma, takže jsem viděla jen obrys jeho těla, jak leží na posteli a v klidu dýchá.

"Co tu děláš? James říkal, že seš s rodiči ve Španělsku?!"

"To je dlouhá historie, ale v Anglii trávím jen prázdniny. U svých…prarodičů, i když byla radši kdybych s nima moc příbuzná bejt nemusela."

"No, moc se ti nedivím, ale jakto že James o tom neví?"

"Myslíš, že se mu budu chlubit, u jakého tyrana trávím prázdniny? Dva celé měsíce v roce? Nechci mu přidělávat problémy. Už tak jich má ten blbec dost."

"Takže podle tebe jsem taky blbec?" zeptal se s úsměven na rtech.

V přítomnosti jsem se taky musela usmát. Ano, opravdu jsem si myslela, že je to blbec.

"Čemu se tlemíš?" ozavalo se z druhého konce pokoje.

"Jak ty sem vidíš?"

"Já se ptal první."

"To je mi srdečně jedno."

"Na rozdíl od tebe nejsem takovej slepejš." Otevřela jsem oči. Opravdu byl až na posteli. Zavrtěla jsem hlavou, zavřela jsem opět oči a snažila si ho nevšímat.

"Nevrť tou kebulí."

"Hele, ty se nudíš nebo co?!" Přidušený smích jsem slyšela až k sobě.

"Siriusi Blacku, si naprostý idiot," řekla jsem konverzačním tónem.

"Vážně?" ozvalo se asi metr přede mnou. Vylekaně jsem sebou trhla. Neslyšně se přesunul přede mě. Dívali jsme si do očí, jak jen to bylo při tak malém osvětlení možný.

Měl na sobě jako já jen džíny a černou košili. V té tmě to vypadalo, že má černé oči, i když jsem věděla, že jsou bouřkově šedivé. Už jsem jeho pohled nemohla vydržet, a tak jsem se snažila vstát. Bohužel mi něco stálo v cestě. Bohužel on. Zkoušela jsem se okolo něho protáhnout, ale "nečekaně" mě nenechal. Chytil mě za paži…

"Pusť mě, Siriusi!" řekla jsem vážným tónem. Stáli jsme v jeho pokoji, kam už dopadaly paprsky zapadajícího slunce.

"A co když ne?" zeptal se s úsměvem.

"Tak to schytáš!" začala jsem vyhrožovat, ale krátkému úsměvu jsem se nevyvarovala. Všiml si toho a povalil mě na postel. Pod jeho vahou jsem neměla šanci, i když jsem se ještě hodnou chvíli zmítala. Pak už jsem jen odevzdaně ležela. Po dlouhé době jsem se mu podívala do očí. Byly neskutečně blízko těm mým. Cítila jsem, jak mi buší srdce. Ležel nehnutě, a pak se začal obličejem pomalu přibližovat k tomu mému. Rozum říkal ne. Srdce něco jiného. Nemohla jsem a ani jsem nechtěla zabránit tomu, jak se naše rty konečně spojily…

"Pusť mě a to hned," řekla jsem s kamenným výrazem, i když mi srdce opět zběsile bušilo. Nějak to dokázal vycítit a navzdory mému příkazu se začal přibližovat. Tentokrát jsem ale už klidná nebyla.

"Siriusi, už mnohokrát jsem ti řekla, že s tebou nechci nic mít. Stále moje prosby ignoruješ. Nevím, co čekáš, že udělám? Že se ti vrhnu do náruče, abys mě mohla za týden odkopnout kvůli nějaké jiné? Možná si myslíš, že být proslulý bradavický Casanova je fajn, ale v okamžiku, když ti o někoho doopravdy půjde, tak ti nemusí věřit, i když pochybuju, že bys dokázal milovat někoho víc než sebe," vykřikla jsem naštvaně. Konečně mi pustil ruku. Srdce mi bušilo o to víc. Díval se na mě s takovým zvláštním pohledem.

"Takže to si o mně myslíš?"

"A co jinýho? Mluvím snad čínsky? A teď bych ráda odešla, takže nashle. Doufám, že Jamesovi ani nikomu jinýmu nic neřekneš, protože bys toho mohl hodně litovat."

"Ty si myslíš, že jen tak odejdeš? Nemůžeš něco takovýho říct, a pak jen tak odejít!"

"Co jsem udělal špatně?" ptal se bezradně Sirius.

"Prostě by nám to neklapalo, takže můžeš zase začít balit ty svoje husičky."

"Co, cože? Ale co my?"

"Už není žádné my! Sbohem, Siriusi."

"Můžu a taky to udělám." Utekla jsem od něj a tak jako tenkrát mi to rvalo srdce. Ale rozum mi radil, ať se od něho držím dál a já se ho rozhodla poslechnout. Zase.

Kruci, ale jak se dostanu do věže?

Kapitoly: 1,2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26