Sirius stál bez hnutí a pozoroval nás. Propaloval mě pohledem. Nemohla jsem se hnout, nemohla jsem nic říct. Nešlo to. Ten smutek a...nenávist. Otočila jsem se na Reguluse.

"Běž, uvidíme se ve škole. Tohle...tohle si musím vyřešit sama," řekla jsem mu a jemně jsem se na něj usmála. Vypadal, že chce protestovat, ale pak přikývl. Chápal mě. Naklonila jsem se k němu a dala mu něžný polibek. Pak jsem se otočila na Siriuse.

"No, pořídila sis maminčinýho mazlíčka. Máš štěstí, že umí poslouchat na slovo," řekl jízlivě.

"Nevím, kdo je tady cvičenej pes, Blacku?" odpověděla jsem ledově. Viděla jsem záblesk v jeho očích.

"Si přeřadila na hadí přátelíčky jo?"

"I kdyby...tobě do toho nic není! Podle mě si s nima ale nemáš co vyčítat," řekla jsem naštvaně.

"Já nejsme ten, kdo se s jedním z nich tahá. No aspoň vím, jak moc ti na mě záleželo..." řekl tlumeným hlasem.

"Tak moc, že když jsem z rozchodu byla tak na dně mi, pomohl i nepřítel," řekla jsem studeně. Viděla jsem, že na tohle nemá co říct.

"Já..."snažil se říct.

"Víš, je mi jedno co ty. Zradil si mě Siriusi Blacku. Ponížil, zranil a prakticky zdecimoval. Můžes být na sebe hrdý. Opravdu jsem se do tebe zamilovala. Já husa. Jednou, slovy jednou jsem musela udělat něco, aniž bych ti to byla schopná hned vysvětlit. Prosila jsem, ať počkáš. Neudělal si to. Tvoje ješitnost a ego, kvůli kterému třeba i tak střídáš holky, si to nedokázal. Stejně jsem ti byla ukradená, pokud stačilo tak málo...střídej si holky jak chceš, ale říkám ti. Ty vždycky budeš sám," řekla jsem melodickým hlasem. Otočila jsem se na podpatku. A bez dalšího slova jsem ho tam nechala stát.

Procházela jsem okolo všech kupé a hledala jsem své přátele, pokud jim pak tak ještě budu moct říkat. Znala jsem Siriuse a jsem si jistá, že hned poslal sovu Jamesovi. A jistě mě popsal ve velice dobrém světle...

"Ahoj," řekla jsem při vstupu do kupé. Upřely se na mě pohledy všech přítomných. Bylo ticho.

"Pro takovéhle srdečné pozdravy je fakt radost jezdit do školy," řekla jsem a chystala jsem se vypadnout.

"Cos mohla čekat?" ptal se naštvaným hlasem James.

"Neví, že si třeba poslechnete i druhou stranu, když je známo, že ta první má ve zvyku...přehánět," vyprskla jsem. Otvírala jsem už dveře, když mě někdo chytnul za paži.

"Tak nám to pověz," vyzvala mě Lily.

"A co byste chtěli slyšet, když už máte na všechno už jistě pevně vyhraněny názor? Popsat to, jak mi člověk, jehož jsem milovala celým svým srdcem milovala, neskutečně ublížil? To byste chtěli slyšet? Jak jsem musela odejít s člověkem, jehož nenávidím? Který mi vyhrožuje, že...že pokud ho nebudu poslouchat a nedělat ostudu jeho jménu...že...že by ublížil mým blízkým," selhával mi hlas. Všichni se na mě zděšeně dívali. Asi čekali něco opravdu jiného.

"To jsme...netušili," řekla zdrceně Lily.

"Ano a ani se neptali, jen odsoudili," vrhla jsem na Jamese naštvaný pohled. Uhnul pohledem.

"Pro S..Black, to bylo určitě velice těžké. Vydržet den, než bych mu to po sově vysvětlila. Strašně trpěl, že? Chudáček. Proto mi radši hned dal kopačky. Přece mu žádná holka nemůže odejít bez vysvětlení. Co jeho ego? By to přece nepřežilo. Byla jsem mu ukradená, tak ať se teď netváří jako mučedník," řekla jsem chladně.

Na to mi nikdo nebyl nic schopen říct. Přejížděla jsem pohledem po všech. James, Lily, Remus, Jess, Sue...ani jeden se mi nedíval do očí.

"Měli byste ještě něco vědět...chodím už s někým," řekla jsem pevně.

"Cože?" vypálil James, ale můj pohled ho zchladil.

"Když vy jste byli tak milí a stáli za mnou...jsem musela v rámci ironie osudu trávit Vánoce u rodiny Blacků. Prožívala jsem...ty nejhorší chvíle svého života. Sama. Naštěstí ne tak dlouho. Regulus, se tam o mě začal starat. Rozumíme si. Zvláštní, že i nepřítel pomohl...a vy ne," řekla jsem chladně.

"To nemůžeš myslet vážně...Regulus to..." říkala nevěřícně Jess.

"Myslím to smrtelně vážně. Chápu...když už se se mnou nebudete chtít bavit, ale JÁ nehodlám člověka odsoudit jen podle nepodložených informací," řekla jsem a měla jsem se k odchodu. Nemusela jsem ani otvírat dveře, protože byly celou dobu otevřené, ale někdo mě chytnul za paži. Když jsem se otočila, hleděla jsem do oříškových očí Jamese.

"My tě neopustíme. Pořád si to ty," řekl s vážnou tváří a mně se do očí hrnuly slzy. Přistoupil ke mně a obejmul mě.

"Tomu dědkovskýmu fanatikovi budeme čelit společně jo?" řekl s úsměvem, když jsem se odtáhla.

"Platí," řekla jsem i já s úsměvem.

"Reguluse nám doufám představíš, co nejdřív," řekla s úsměvem Lily.

"Jo a teď se za ním asi půjdu podívat..." řekla jsem už trochu vážněji. Jen pokývali hlavou. Tušili, proč chci jít pryč. Bohužel nikdo z nás nevěděl, že zdroj mých potíží a obav stojí až nebezpečně blízko. Když jsem vylezla z kupé a chtěla jsem odejít. Uviděla jsem ho před sebou.

"S...Blacku?" zeptala jsem se věcným tónem.

"Ano, Wolfová. Pamatuju si svý jméno," řekl jízlivě. Bodlo mě u srdce.

"A poslouchat za dveřmi taky umíš co?" řekla jsem kousavě.

"Ani jsem nemusel, když si je tak mile nechala otevřený..." řekl se škodolibým úsměvem. Nemohla jsem uvěřit, že se tu zase hádáme a tak...hnusně. Když jsem ho viděla, tak jsem měla chuť se mu vrhnout do náruče a přitom mu jednu vrazit. Miluju ho. Pořád. Ale nenávidím zároveň.

"No aspoň ti to nebudou muset polopaticky opakovat," řekla jsem naštvaně.

"Běž si za svým zmijozeláčkem a mně přestaň otravovat život," vykřikl zuřivě.

"Jsem ráda, že jsme si to ujasnili," řekla jsem potichu. Jeho výraz se změnil. Bylo vidět, že lituje toho, co řekl...ale bylo pozdě. Je pozdě.

"Vic..." začal a natahoval ke mně ruku. Odtáhla jsem a umlčela ho zvednutou rukou.

"Ne, už ne." A opět jsem se k němu otočila zády. Nechal mě jít.

Po tváři se mi začaly kutálet slzy. Hořkosti a bolesti. Prošla jsem celý vlak a zastavila jsem se úplně na konci. Dveřmi jsem prošla ven a sedla si na malý prostor, jež mě dělil od kolejí. Seděla jsem tam na studeném železe. Rozhlédla jsem se po krajině. Pořád byla zasněžená, ale bylo vidět, že se otepluje. Zavřela jsem zasněně oči. Vítr mi cuchal vlasy. Neslyšela jsem kroky..."Musíme si promluvit," ozvalo se za mnou.

Kapitoly: 1,2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26