No, musím uznat, že se díky mému veřejnému pokoření naší ledová tupé královny, ze mě stala celebrita. Šla jsem po chodbě a lidi, které jsem v životě neviděla, mě poplácávali po zádech. Tohle není normální? Já a populární? To je jako Pettigrew s mozkem…prostě něco nemožnýho.

Nejhorší bylo, že se rapidně blížil ples a já každého chalana odmítla. Já snad zůstanu na vocet. Ne, že by mi to vadilo…ani nevím, proč jsem je odmítala. No, dobře tak kecám. Vím, až MOC dobře proč…ale to nikdy nikomu nepřiznám ani sobě. Ještě to tak…už mám tak problémů dost. Už zase blekotám, to ta vánoční nálada…víte, že je tohle výborná výmluva? Určitě nejsem první, koho to napadlo! V životě se mi povedlo bejt jen jednou první…a byl to sakra důležitej moment, říká se tomu: moment početí. Víte kolik bičíkovců jsem musela předjet? No, asi jo, když si čtete tyhle mý bláboly…

"Úsměv!" vyskočila jsem na zádě Jess.

"Zrovna si mě zmrzačila, tak jak po mně můžeš chtít jeden z mých zářivých úsměvů?" ptala se naoko naštvaně.

"Musíš se s životem vypořádat a nefňukat! Není lehký a je tam plno nástrah," řekla jsme tajemným hlasem.

"A mezi ně se počítá i tvůj výskok na záda?" ptala se celá vytlemená.

"To už je věc názoru," řekla jsem šťastně. Cítila jsem se tak, i když…něco nebo spíš někdo mě v určitých momentech dokázal zase vrátit na zem. Ten zmučený výraz v jeho bouřkových očích…

"Čau, holky!" ozvala se za našimi zády Lily.

"A jééé, naše sluníčko. Velím úprk," řekla jsme s úsměvem. Abyste rozuměli…Lily byla chodící obchod s úsměvy. Rozdávala je na všechny strany. Bylo to deprimující…

"Zase se snažíš být vtipná, sestřenko?" ozval se ještě její poskok, teď už pasovaný na přítele…James, kdybyste to náhodou nevěděli.

"Já se snažit nemusím, jde mi to prostě samo…" řekla jsem opět s úsměvem, jé už jsme jak reklama na americkou pastu…

"Přestaň se culit, si jak praštěná," řekl culící se, je to asi nakažlivý…

"Já to mám jen jednou do roka, ty seš takovej furt, tak si přestaň stěžovat," řekla jsem naoko uraženě. Vydali jsme se všichni do třídy. Bohužel nás čekala něco jako "třídnická porada" s McGonagalkou…proč mám pocit, že Bůh musí bejt chlap…jo, už vím…Tohle by ženská nikdy nedopustila, pokud by to teda nebyla stará panna jako naše milá ředitelka koleje…

"Kde je Sirius," zeptal se nenápadně Jess, jen tak mezi řečí…ale zas TAK blbá fakt nejsem.

"No, je nějakej přejetej v poslední době, skoro se mnou vůbec nemluví. Nevím, co se mu děje," řekl smutným hlasem James. Ale to jsem mu nežrala. Teda ten smutek jo.

"Tohle není moc nenápadný, vážení. Máte se ještě hodně co učit," řekla jsem. Odpovědí mi byly tři povzdechnutí. Neměla jsem chuť ani náladu to s nima řešit. Ne teď. Sama jsem ještě nevěděla, co udělám. Upadla jsem do zamyšlení, u mě to bylo jako do kómatu…

Vešli jsme do třídy a James se sebejistě vydal do první lavice. Tak to se chlapec přepočítal.

"Tak na to zapomeň. Odsuň se dozadu," řekla jsem přísným tónem, i když mi moc nešel…

"A to jako proč?" ptal se posměšně. He, to byla inteligentní otázka. To bych od něj nečekala. Time out! Potřebuju čas na rozmyšlenou!

"Nevidím na tabuli," jsem prudce inteligentní děvče, větší kravina mě napadnout snad nemohla…

"Tak si pořiď brejle, slepejši," usadil mě a sedl si dopředu k Lily. Já ho jednou zaškrtím! Rozhlídla jsem se a hledala jsem Jess. No, to se mi snad jen ZDÁ! Ona už seděla s Remusem! Já ji zastřelím!!! Vraždila jsme pohledem…asi to nějak vycítila a otočila se na mě. Hledí smrti do tváři…asi jí došlo, co se stalo a nasadila andělský výraz. A to si říkaj kamarádky…začínala jsme se rozhlížet po třídě. Už zvonilo. Bezva, čím dál tím líp.

Přihnala se kočka a vyskočila na katedru. Začínalo mi být horko. Kočka se změnila v profesorku…no hádejte kterou, když máme přeměňování…

"Proč už nesedíte, slečno Wolfová?" zeptala se kysele. Má mě ráda…

"No, nevidím nikde žádné volné místo…" řekla jsem klidným tónem.

"Doufala jsem, že jsme již toto vaše dilema vyřešily a přenesly se přes něj…" řekla s rty v jedné lince. Vypadala opravdu "mile".

"Váš věk se možná přehoupl a přenesl přes stovku, ale já si vedle Blacka už nesednu!" řekla jsem nahlas jen poslední část.

"Co jste to říkala?"

"Že si vedle Blacka nesednu! Chcete to hláskovat nebo co?" tentokrát jsem řekla nahlas jen první část, ale lidi v okolí mě slyšeli a začali se tlemit…

"Vy chcete bezpodmínečně školní trest?"

"Ne, to opravdu nechci."

"Nevypadá to tak."

"Tak si pořiďte silnější brejle, ať vám všechno připadá jasnější…"

"Překračujete všechny meze!"

"Ale vždyť jsou Vánoce, zakřeňte se aspoň trochu…"

"Sedněte si na zadek nebo vás do něj kopnu!" řekla až neobyčejně neklidným hlasem.

"To bylo bezva, ale teď to zkuste ještě líp. Pořádně si zařvěte…tohle musí z člověka ven…"

"Ach jo," pořádně se zhluboka nadechla a nasadila už zase svou kamennou tvář. Stejně tu babku mám ráda…

"Už si sedám," řekla jsem a dala jsem ruce na znamení toho, že se vzdávám. Nervózně jsme se podíval na Siriuse. Radši se na mě ani nekoukal…ranilo mě to, ale vlastně jsem si to zasloužila.

"Tak a teď konečně…přistoupíme k tomu, proč jsme tady," začala a přísně se na mě podívala. Jen jsem jí věnoval jeden ze svých oslnivých úsměvů a asi jsem měla halucinace, ale na jednu vteřinu jsem měla pocit, že se pousmála! Chápete to?! To znamená, přestala mračit…! Ty Vánoce jsou fakt kouzelný.

"Jak jistě všichni víte, tak se ples koná již zítra…pan ředitel Brumbál mě poprosil, abych vám to připomněla. A to je všechno," ukončila svůj "dlouhý" projev McGonagalka. To si snad musí dělat p…prču. To nemůže myslet vážně?! Kvůli tomuhle jsme sem šli! A mně říká, že nejsem normální…

Sprintem, neboli u mě přiměřenou chůzí jsme vyšla na chodbu. Protáhla jsem si celý tělo. Už nám začaly vlastně prázdniny. Super! Škoda že všichni zítra po plesu odjíždějí…jen já ztroskotanec tu zůstávám…no určitě lepší než u dědeššška…

"Dneska se jede do Prasinek, ne?" ptala se Lily, aby přerušila ticho.

"Jo jo jo. To abych koupila nějaký dárky ne?" ptala jsem se s úsměvem.

"Děláš si srandu?!" ptala se zděšeně Lily.

"Ehm, ne?" řekla jsem a snažila jsem se dělat, jako že tam nejsem. Řeknu vám, se stosedmdesáti pěti cenťáky na výšku to jde celkem těžko…

"Si neskutečná!" řekla Lily a vrtěla přitom hlavou.

"No, to abychom si švihly. Tak zatím pa," řekla Jess směrem ke klukům. Neohlížela jsem se. Sraz na odjezd do Prasinek jsme stihly jen tak a tak…a vůbec netuším, kvůli komu to bylo…vůbec ne.

Už jsem vám říkala, jak nesnáším nakupování šatů? Ne? Tak to musím napravit…nenávidím to! Zkoušení hadříků…no fuj.

"Přestaň sebou tak mlít. Náhodou ti to fakt moc sluší," řekla Jess.

"Haha, ale fakt jen náhodou co? Radši chval Lily…"

Nebudu vám popisovat, jak tenhle nudnej rozhovor pokračoval…jen bych měla zmínit, že jsem si opravdu koupila šaty, i když netuším na co mi budou…

"Třeba na ten ples, co je zítra," mluvila na mě jak na exota Lily. James má fakt špatnej vliv. Jen jsem na ní vyplázla jazyk.

Zbytek dne utekl jako voda…taky jsme ho celý den strávily nakupováním. Prostě děs. A den pro mě obávaného plesu se přibližoval závratnou rychlostí. Ráno jsem se probudila celá nervózní…já a nervózní! Už to se mnou jde z kopce…

"Co se tváříš, jako bys měla jít na popravu?" ptala se mě Jess.

"A ona to snad nebude moje veřejná poprava?!"

"Vlastně máš pravdu…"

"Díky za podporu, co bych si bez tebe počala…"

"Ber mě takovou jaká jsem."

"Neboli naprosto protivnou a jízlivou."

"Já tomu říkám osobitá." Už jsem chtěla navázat nějakou chytrou hláškou, ale Lily nás přerušila.

"Nechtěly byste se začít připravovat…?" ptala se nervózně Lily.

"No, nechci, ale budu muset co?" ptala jsem se znuděně.

"Správně," řekla s úsměvem Jess.

No…mám vám popisovat hodiny a hodiny nudnýho líčení, oblíkání a žvatlání…asi ne co? Dobře, tak to dělat nebudu. Prostě jsme byly asi po deseti hodinách ready. Zdá se vám normální, že cílem celýho líčení je vypadat nenalíčená? Šminky určitě vymyslel Francouz, to jinak není možný…

Sešly jsme dolů do společenky přesně za deset minut osm. Čekal tam James a Remus. Píchlo mě u srdce, ale co jsem čekala? Měla jsem pocit, že omluva je tentokrát na mě, ale pořád jsem se k ní nemohla odhodlat. Ach, ta hrdost…

James zahvízdl a ten idiot měl výjimečně proč. Lily na sobě měla nádherné, ale opravdu nádherné zelené šaty v několika odstínech a vlasy měla sepnuté do slušivého drdolu, ze kterého jí padalo pár neposlušných pramenů…Byla opravdu nádherná. James byl více než konsternován, až do něj Remus byl nucen strčit.

"Ty…já…vypadáš nádherně," dostal ze sebe konečně.

"Za to ty vypadáš jako strašák do zelí," řekla jsem s úsměvem.

Trochu jsem kecala, protože Jamesovi to opravdu seklo. Kluci ale nerozdíl od nás moc garderobu řešit nemuseli…

Sešli jsme dolů do Velké Síně, která moc nevypadala jako Velká Síň. Byla tma obrovský vánoční strom. Hagrid vybral zase "zakrslej". A pak všude ta vánoční výzdoba, no někdo se asi pořádně nudil…

Vešli jsme dovnitř a ostatní se ode mě oddělili. To jsem vám vlastně asi neřekla, ale Jess je tady s Remem. Stála jsem nenápadně schovaná v jednom stínu a zamyšleně jsem pozorovala vločky, které by mi měly padat na hlavu, ale nedělají to. Abyste rozuměli, to je tím kouzlem…

"A můžete mi říct, kde máte partnerku?" zaslechla jsem libozvučný hlas mé profesorky na přeměňování. Koukla jsem se, kdo je ten šťastlivec…Sirius. On tu nemá partnerku? Dneska mýmu mozku asi všechno dochází pomalejc.

"Víte, paní profesorko…já no," snažil se to vyžehlit. Sebrala jsem všechnu svou pýchu a hrdost a zahodila jsem je…

"Já jsem jeho partnerka," řekla jsem sebejistým hlasem. Jsem prostě dobrá herečka.

"Vy co?"

"Vy nic. Já jo."

"Aha."

"Nashle." Nervózně jsem se podívala na Siriuse. Nemohla jsem z jeho výrazu nic vyčíst. Ty jeho bouřkové oči…začal zkoumat moje šaty a já se začala cítit ještě víc nesvá. Měla jsem je tmavě modré. Jako noční obloha, když teda není zataženo…

"Smím prosit?" řekl po chvíli.

"No, budeš muset, protože na nás McGonagallová furt vejrá," řekla jsem s úsměvem.

"Ne, že mi dupneš na nohy, Wolfová," řekl výhružným hlasem.

"Tolik důvěry najednou…a jsem Vicky," řekla jsem potichu.

"Vážně?" hrál překvapeného. Jen jsem se na něj kysele usmála.

"Já…jen jsem se ti chtěla omluvit…" řekla jsem šeptem.

"Myslíš za to, jak si mě obvinila z toho, co jsem neudělal, aniž by ses mě zeptala, jak to bylo doopravdy?"

"Jo, přesně za tohle." Překvapeně se na mě kouknul. Asi to fakt nečekal. No, to já taky ne…Velice pomalu se ke mně přibližovat a pořád mi koukal do očí. Neuhnula jsem. Ani jsem nemohla. Teď už ne…už je to tak, konečně srdce zvítězilo nad rozumem. Sirius mě velice něžně políbil. Krátce nebo to trvalo věčnost?

"Mám to brát jako, že mi odpouštíš?" řekla jsem bez dechu, když se naše rty konečně rozpojily.

"Tak natvrdlá snad nejsi ani ty," řekl s úsměvem a hladil mě po tváři.

"Možná překonám tvé očekávání…já se nezdám."

"Ty seš samý překvapení…" řekl a láskyplně mě políbil.

Kapitoly: 1,2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26