"Musíme si promluvit," ozvalo se za mnou. Zprudka jsem se otočila. Hleděla jsem do studených očí zmijozelského prince.

"S tebou se nemám o čem bavit, Malfoyi," řekla jsem vzdorovitě a už jsem se zvedala ze země. Měla jsem se k ochodu, když ze stínu za ním vylezli ty jeho pošuci. Povzdechla jsem si.

"Tak o čem se mnou chceš mluvit, ty vypatlanče?" ptala jsem se naštvaně.

"O tvém osudu," řekla tajemně.

"Přestaň mluvit jako bába v přechodu o tom, kolik jí ještě zbývá zubů. Copak tě nenaučili mluvit napřímo?" pokračovala jsem naštvaně se založenýma rukama na hrudi. Už jsem jen čekala, kdy mě chytí pod krkem. Ale stal se pravý opak. Usmál se. Sice to byl spíš posměšný úšklebek, ale stejně...

"Malfoyi, ty máš teplotu nebo co?" ptala jsem se s hraným zájmem. Jen pozvedl jedno obočí.

"Ne a chtěl jsem ti něco navrhnout," řekl klidným hlasem. Začínala jsem být mírně dezorientovaná...

"Hele, jako fakt ti není špatně?" ptala jsem se nechápavě.

"Luciusi, s ní to nepůjde! Vždyť se na ní podívej! Ona mezi nás nepatří!" ozvala se osoba, jež vyšla ze stínu.

"Narcissa. Ježiš, co TA tu ještě dělá? Tohle snad není možný..." vrtěla jsem hlavou. A stále jsem si snažila probít cestu skrz ně. Bohužel mě obstoupili jako kořist a kroužili okolo.

"Uklidni se a vyslechni si náš návrh," řekl klidným hlasem Malfoy. Měřila jsme si ho pohledem, jestli to myslí vážně. A pokynula jsem mu, aby pokračoval.

"Přidej se k nám," pronesl slavnostně. Koukala jsem na něj dál a pořád jsem čekala, kdy vyprskne smíchy, protože tohle přece nemohl myslet vážně...a ono nic. Tak to jsem vyprskla smíchy já.

"To nemůžeš myslet vážně," řekla jsem mezi záchvaty smíchu. Hleděl na mě s kamenným výrazem.

"Přemýšlej o tom, máme ti co nabídnout..."

"A co asi? Blechy? Slevu na zabití zbytku rodiny? Ne, díky!" a opět jsem se snažila probojovat pryč. Tentokrát mě Malfoy přirazil ke dveřím. A měřil si mě pohledem.

"To, že ti tohle nabízíme, NEZNAMENÁ, že nás budeš urážet. A právě v zájmu tvé rodiny bych o tom popřemýšlel. Vždyť už chodíš s jedním z nás, pokud se nemýlím. Správná volba, tak ji zopakuj," řekl potichu a bez dalšího slova se otočil na podpatku a odešel. Ještě jsem zachytila Severusův pohled. Černé oči se na okamžik střetly s mými. A já si uvědomila, že to ta blondýna myslela vážně.

******************************

"Vicky, přestaň se v tom jídle tak rýpat! Je to deprimující," doléhala na mě Jess. Pak jen zavrtěla hlavou a odvrátila pohled. Ano, musím přiznat, že jsem v poslední době působila pesimisticky. Pořád zachmuřený výraz jako na funuse. Černé vlasy jen podtrhovaly moji náladu.
No, ale posuďte sami...jsem v takové nemilé situaci. Luciusovi gorily na mě číhaly všude. Mám pocit, že tak si představoval hošan nátlak. Ty dva idioti mě ale nedeprimovali. Spíš to, o čem jsem měla rozhodnout. Já se NEchci přidat ke smrtijedům. Ale Lucius měl v jednom pravdu. S jedním chodím.

"Ahoj, zlato!" přivinul se ke mně jmenovaný. Sice byl počastovaný pohledy mých přátel a jednoho černovlasého chlapce nebudu ani zmiňovat...radši jsem od jeho zraněného a naštvaného pohledu odvrátila hlavu. Vždyť si za to může sám a s úsměvem jsem se otočila na Reguluse.

"Ahoj," pozdravila jsem ho a věnovala mu něžný polibek. Taky se usmál a sedl si vedle mě. Pár nebelvírských si nevraživě odfrklo. Zavrtěla jsem hlavou a svou pozornost jsme plně zaměřila na osobu vedle mě.

"Dneska nemám moc dlouho, tak se sejdeme u jezera? Nebo tě mám vyzvednout u nebelvírské věže?" ptal se mě stále s úsměvem.

"Já..." ani jsem nic nestačila doříct, protože mě někdo přerušil.

"Ani se neodvažuj přiblížit k naší věži," vyprskl již na nohou vyskočený černovlasý chlapec.

"Siriusi, uklidni se. Zase to přeháníš!" snažil se ho uklidnit James. Vypadalo to, že se uklidnil dokud...

"Starej se o svý! Mně tady nikdo rozkazovat nebude, ty chudáku!" vykřikl Regulus. Jen jsem vrtěla hlavu nad stupiditou téhle hádky. Byla sice kreativnější než ty předchozí...kdy Sirius třeba jen podkopl Regulovi nohy, kdy se Sirius omylem vyskytl za kotník ve vzduchu...hádky kvůli tomu, jak se jeden na druhého tváří...

"Nechte toho!" ozvala jsem se. Vypadalo to, že mě všichni ignorovali. Možná to bylo tím, že Sirius se díky předchozí urážce dostával do varu a...

"Expelliarmus!" vykřikl... ach jo. Regulus skončil na zemi. Ale už si vytahoval hůlku...

"Everte stati!" vykřikl Regulus dřív, než stačil Sirius zareagovat. Taky spadl na zem, ale rychle se z ní začal hrabat. Najednou stáli oba protivníci proti sobě a já netušila, co dělat. Tak jsme udělala tu největší blbost, co mě mohla napadnout.

"Expelliarmus!"

"Impedimenta!"

Ještě než to ty dva idioti vyslali, tak jsem se postavila mezi ně, abych je zklidnila. Bohužel si mě nevšimli. Zmrazovací a v tomto okamžiku i odzbrojovací kouzlo najednou...no jediný, co si pamatuju, je tma. A jak někdo vykřikl.

***

Probudila jsem se. A co jsme to neuviděla?! Tmu. Jak jinak že? Bolela mě hlava a můj instinkt velel: chytit se za bolavé místo. Bohužel mě ale bolelo všechno. Děti, z toho si vemte poučení: nestavte se do cesty idiotům. Je to nebezpečné. Dokonce životně. Posadila jsem se v posteli a začala mžourat do té tmy.

Konečně jsem začal vidět nějaké ty obrysy, a tak jsem zjistila, že někdo sedí u mé postele. Natáhla jsem ruku a snažila se najít hůlku.

"Lumos," řekla jsem, když ji konečně moje ruka nahmatala. Teď již poznaný se rychle posadil a mířil mi svou hůlkou do obličeje.

"Jen to zkus a nedožiješ se rána," řekla jsem naštvaně Siriusovi, krerý vypadal, že na mě v první chvíli vyšle ve zmatku nějakou kletbu. Sklonil hůlku a s omluvným pohledem se na mě díval. "Jak ti je?" ptal se starostlivě. Chtěla jsem mu odseknout, ale kdybyste viděli ten psí pohled...

"Líp," odpověděla jsem po pravdě. Viditelně se mu ulevilo.

"To je dobře."

"Co tu ale děláš?!" ptala jsem se zmateně.

"Bál jsem se, jestli si v pořádku, a tak jsem se sem vkradl večer. Chtěl jsem vidět, že si se probrala."

"Aha, no tak to už můžeš jít...stav koma se zas dostaví až při hodině dějepisu," řekla jsme s úsměvem.

"To je to. Potřebuji s tebou o něčem nutně mluvit," řekl vážným hlasem.

Kapitoly: 1,2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26