KAPITOLA DRUHÁ
"Z toho kouká zážitek na celej život!" Sam se ještě pořád pochechtávala, když jsem ji táhla na toalety, abych se mohla trochu opláchnout. A když tak uvažuju, měla bych trochu zchladit i ji. Šla poslušně vedle mě a pobaveně třásla hlavou.
"Prosím, slečno," otevřela jsem dveře a nechala ji vejít jako první.
"Mělo by se to nějak zaznamenat. Co myslíš?"
"Určitě," zamumlala jsem jen a sklonila obličej ke kohoutku se studenou vodou.
"Už vidím, jak v očích jeho slepiček stejně stoupne," řekla skoro namíchnutě a donutila mě nevěřícně zvednout pohled.
"Tobě se líbí?" A nemusela mi ani odpovídat nahlas. Její oči to udělaly za ní.
"Nejseš tu jediná, kdo má právo na to, aby se jí líbili idioti." Obě jsme vyprskly smíchy.
"Kam jsme to dopracovaly, Hraničáři?" kroutila jsem hlavou. Sam mě ale vzala kolem ramen.
"Do dalšího kola!" řekla radostně a odváděla tak moje depresivní myšlenky pryč.
"Jo… A to začne za… Sakra, máme pět minut."
"V pohodě. Klid. Dýchej. Vytřem všem zrak," mrkla na mě. Když jsme vstoupily zpět do Velké síně, Brumbál si nás hned zavolal na jeviště. Postavily jsme se vedle ostatních soutěžících a čekaly, co z řídi vypadne.
"S porotou jsme již rozhodli pořadí, ve kterém nyní budete zpívat. Půjde se odzadu," vesele se na nás usmál. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Jsme sedmička, Poberti osmička… Postoupilo dvacet skupinek… Z toho vyplývá, že máme celkem dost času.
"Dem probrat strategii," pronesla neúprosně Sam a stáhla mě z pódia, kde již zůstala dvojice s číslem padesát šest.
"Strategii?" zeptala jsem se trochu nejistě.
"Jistě! Ty jsi byla ta, kdo si stěžoval, že jsme se nedohodly, jak to bude, když je to sólo," říkala s nápadně zvednutým obočím.
"Ano, ano, ano... máš pravdu. Ale tohle není zrovna typické "sólo".
"Já budu dělat doprovod. Zpíváš líp, Pytlíku," řekla s úsměvem.
"A ty se zase strašně podceňuješ!" odpověděla jsem naoko naštvaně.
"Blá, blá, blá…" odbyla mě. "Mně rozhodně půjde líp dělat to para-ra-ra."
"Pf. O opaku tebe stejně nepřesvědčím, co?"
"Ee," vyplázla na mě vítězně jazyk a sedla si na jednu volnou lavičku, která byla umístěna hned vedle jednoho stolu s občerstvením.
"Hm… Už chápu tu tvou strategii," podotkla jsem, když se natáhla pro balíček arašídů.
"Vždy připraven!" zamumlala s plnou pusou. Jen jsem dala oči v sloup a věnovala jí kritický pohled.
"Ještě že nevíš, kde je kuchyně," zabrblala jsem si spíš pro sebe.
"Na to jsem se ho zapomněla zeptat, safryš!" ozvalo se z jejího místa.
"Cože?" uchichtla jsem se.
"Black ví, kde je!" vysvětlila mi, prskajíc na všechny strany oříšky.
"Hraničáři, si prase," řekla jsem mírně znechuceně, ale musela jsem se smát.
"PAN prase," odpověděla se zvednutou bradou. Naneštěstí pro ni okolo zrovna procházeli Poberti.
"Konečně si přiznala, že si chlap?" ozval se za mnou rejpavě Sirius.
"Já tu nejsem ta, která se holedbá svým mužstvím a přitom bude vystupovat v tangách. Neškrtěj tě moc, Siriusku?"
"Víš, že ani ne? Cítím se pohodlně," zatvářil se spokojeně.
"Není divu, konečně něco, co je šitý tobě na míru, viď?" zazubila se na něj Sam.
"Jak to myslíš?" zamračil se.
"Nejsi zase tak blbej, přeber si to," usmála se na něj sladce a začala se zase věnovat ořechům.
"Jak to do háje myslela?!" syčel Sirius na Jamese, který se ho snažil odvést dál od nás.
"Neříkej, že tvůj komáří mozeček na to nemůže přijít. Tak to řeknem jednoduše, co ty na to?" Už jsem asi měla mžitky, ale přišlo mi, že se jí v očích objevily jiskřičky. Přitočila se k němu a s tajemným úsměvem řekla: "Víš, cukrouši, ono nemůže bejt těsno tam, kde prakticky nic není."
Chvíli to trvalo, ale pak Siriusovi nad hlavou zablikala pomyslná žárovka. Jeho ruce se přesunuly na Samin krk. A stiskly. To už jsem se k nim řítila já i James. Ve chvíli, kdy už byla moje nejlepší kámoška modrá, jsme je od sebe odtrhli.
"Jen se nedělej. Já vím, že by sis ráda to "skoro nic" prohlídla."
Sam si třela krk a z očí jí sršely blesky.
"Seš normální magor, Blacku!" neudržela jsem se.
"Ale. Něco nového by tam nebylo?" prskl na mě. Přimhouřila jsem oči.
"Nech ho, ješitnost jen tak nesrazíš," chytila mě za rukáv Samy a stáhla mě vedle sebe na lavici. "A na tu tvoji pidi výbavu zvědavá nejsem! Myslela jsem, že už si to zjistil!" vyplázla na něj jazyk a narážela tak na důvod, proč ji nechal. Teď to byl Black, kdo začal měnit barvy.
Vypadalo to, že chce Sirius ještě něco říct, ale když už se nadechoval, tak ho přerušil tichým hlasem James: "Už se musíme jít připravovat." Sam už mě táhla někam pryč.
"Seš v pohodě?" ptala jsem se jí opatrně.
"Jasně," odpověděla až moc rychle. Pokusila se o lehký úsměv, který se ale nedotkl jejích očí. Cítila jsem se bezmocná. Věděla jsem, že jí ten rozchod pořád bolí. A hořkost zůstala v obou. Chytila jsem jí kolem ramen a změnila jsem směr k sedačkám.
"Teď se určitě pobavíme," drkla jsem do ní, když dosedla vedle mě.
"Jo," zase ten podivný záblesk v jejích očích. Povzdychla jsem si. Zajímalo by mě, jestli tuhle soutěž vůbec přežijeme.
Síní se rozlehly první tóny písně a na pódium se vyřítil Sirius. Na sobě měl třpytivý topík a…
"Můj ty bože, on má tanga!" vykřikla nějaká prvačka v řadě za námi. Sam si odfrkla a já jen protočila oči. Pak jsem ale zpozorněla, na scénu vyšel James s mikrofonem a dal se od zpěvu.
Opravdu jsem se snažila vnímat, co zpívá, ale prostě jsem na něj musela jen zírat. Běhal po celém pódiu jako blázen a sem tam se Siriuse vytvořili mrštný taneční pár. Všichni okolo pukali smíchy, když Sirius začal zuřivě vrtět zadkem. Já ale pozorovala Jamese v tom úplém tričku a opět upadala do deprese. On tě nezná. A hlavně už tě ani nechce znát. Musela jsem odvrátit hlavu, abych zakryla slzy, které se začaly objevovat v tu nejnevhodnější chvíli. Rychle a bezmyšlenkovitě jsem vstala a vydala se pryč za doprovodu refrénu Hafanana. Proto jsem si ani nemohla všimnout, že původce mého trápení se za mnou zmateně kouká.
Opustila jsem Velkou síň a opřela se zády o chladnou kamennou stěnu. Měla bych se uklidnit. Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem vzduch pomalu vydechovala. Většinou to zabíralo.
"Do háje, kde jsi, Pytlíku?! Jsme na řadě!" šťouchla do mě najednou Sam. Prudce jsem otevřela oči a pokusila se tvářit nějak normálně.
"Už jsem chtěla jít zpátky," hlesla jsem a na důkaz svých slov jsem zamířila zpátky do Síně. Cítila jsem její upřený pohled na svých zádech. Věděla, že něco není v pořádku, ale díky bohu se k tomu nijak nevyjádřila. Několika rychlými kroky mě došla a zařadila se vedle mě. Nechtěla jsem jí to vysvětlovat, stejně jsem si myslela, že už tuší, co se za mým lehce ubrečeným výrazem skrývá. Prý se říká, že by bylo chlapům bez ženskejch líp, ale co ženskejm bez chlapů? A nejhorší je, že bych si nedokázala představit, že už ho neuvidím. Navíc je osten přímo do mého srdce to, že vím, že mi nepatří. Zamířila jsem rovnou do zákulisí. Jako zpomalená jsem se začala oblíkat a opravdu jsem netušila, jak mám zpívat rozjařenou písničku, když mám spíš náladu na recitování balad.
"Bože, netvař se tak přece! Potter sem, Potter tam. Pak něco vymyslíme, ju? Nenecháme se přece zahanbit! A to číslo co předvedli před chvíli! Páni, udělalas chybu, že si odešla! Remus to pak taky rozjel," začala se smát a mě tím trochu nakazila. Byla sem ráda, že jsem tu s ní. Už s úsměvem na tváři jsem převzala mikrofon a nakráčela na pódium. V okamžiku, kdy za mnou přišla i Sam, se rozezněla hudba.
A popravdě… Pohltila mě. Obě jsme se snažily o hrubší hlas a ve výsledku jsme obě zněly sice vtipně, ale dobře. Při refrénu s námi začalo tančit i obecenstvo. A pak si to neužijte…
"A la tuhuelpa legria macarena
Que tuhuelce paralla legria cosabuena
A la tuhuelpa legria macarena
Eeeh, macarena!"
Já s Hraničářem oblečená do smokingů.
Rozhejbaly jsme celou Velkou síň. Všimla jsem si, že i Brumbál sem tam hodil spolu s námi pohyb do rytmu a já na chvíli zapomněla na své trápení. Dokud jsem ho neuviděla kousek od sebe v první řadě. Díval se na mě zvláštním pohledem a mně vyschlo v ústech. Proto jsem byla ráda za poslední slova písničky. Ozval se obrovský potlesk. Se Sam jsme dobré tři minuty nedělaly nic jiného, než se klaněly. Sem tam přiletěla i nějaká čerstvě vykouzlená květina.
"Výborně, skvěle!" tleskal Brumbál a vystoupal na pódium. "Nyní prosím další skupinu!" ukázal na tři studenty z Havraspáru. Ti neohroženě nastoupili na scénu. Já jsem však byla Sam zatažena opět k občerstvovacím stolům.
"Tyhle vidět nemusím. Já si počkám až na Luciuska," vysvětlila potutelně a začala žvýkat mrkev. S povzdechnutím jsem ji napodobila. Aspoň se nějak zaměstnám. Asi po patnácti minutách, kdy jsem vysloveně zírala do blba, mě Samy drapla za ruku a vytáhla na nohy.
"Hej! Zpomal trochu," zabrblala jsem a třela si zápěstí.
"No jo taky. Mákni, naše super čtyřka půjde na řadu," odvětila rozjařeně.
