Psaní téhle šáhlotiny nás samo upa mega baví.
Užijte si tedy první část... Za chyby se omlouváme... *nevinný úsměv* Komentíky potěší. ;c)
KAPITOLA PRVNÍ
Ráno mě probudily paprsky zrovna vycházejícího slunce. Myslela jsem si, že to bude úplně normální den. Taky to jako normální den vypadalo. Přesněji... byl pátek. V ten den jsem moc hodin neměla, takže taková oddychovka. To jsem ještě netušila, co si na nás zase ti profesoři vymysleli. Brumbála jsem měla obvykle ráda, fajn ředitel. Ale dneska mě fakt dostal. V klidu jsem se oblékla, vyšla z ložnice a myslela, že zamířím na snídani. Jenže ve společence mě upoutalo nové info na nástěnce. Myslela jsem, že to se mnou šlehne. Ozdobným písmem tam bylo napsáno...
"Jedinečná příležitost pro všechny pěvce i nepěvce! Přihlašte se již dnes do chystané maškarní karaoke show!.... "
Jinými slovy "přihlášení je povinné, už máte připravenou nejlepší možnost, jak se ztrapnit".
"Ach bože! Merline, za co mě trestáš?!" zaúpěla jsem a proklínala toho vousatýho dědulu. Protože tyhle blbosti pocházejí většinou od něj. Naštvaně jsem vyletěla ze společenky a zamířila rovnou do ředitelny. Bohužel jsem z toho rozrušení, že budu muset zpívat před publikem, zapomněla heslo, které jsem se nedávno dozvěděla. Nenapadlo mě nic lepšího než začít bušit do chrliče. Ale byl pevný jako skála! Překvapivě... Nakonec jsem ve své snaze prolomit ten pevný kámen polevila a zkroušeně se opravdu vydala na snídani. Uviděla jsem už u stolu vysedávat moji nejlepší kamarádku, a tak jsem se k ní pomalu zezadu přiblížila. Zrovna když pila hlasitě jsem na ní vybafla. Ona samozřejmě vyjekla.
“Do pytle, Pytlíku!”
"Copak, Hraničáři?" oplatím ji stejnou mincí. takhle se škádlíme už od prváku, kdy jsme společně přečetly jednu mudlovskou trilogii. Ještě mě chvíli propalovala pohledem, ale já jsem si k ní v klidu přisedla. "Četla si to už o té veřejné potupě, co nás čeká?" ptám se opět rozladěně.
"Jo! Pytlíku! Stoprocentně musíme jít spolu! Nemusíme zpívat jako jednotlivci. Ptala jsem se McGonagallové. Můžeme se přihlásit jako dívčí skupina!"
"Ty si se zbláznila!" vykřiknu zděšeně. Nadšení v jejích očích, ale bohužel nepohaslo. "Nevím, co vyvádíš, vždyť zpíváš nádherně."
"To... to... Ne! Protestuji!"
"Copak, slečny? Něco se stalo?" objeví se nám za zády Brumla.
"Ano, pane řediteli. Odmítám se veřejně ztrapnit!" vystrčím protestantsky bradu a hledím mu do očí. Přes tvář mu přeběhne pobavený výraz. "Vždyť to bude jen obyčejná soutěž. Odvažte se někdy," řekne s úsměvem.
"Odvázat se... Cože?!" vyjeknu. On to fakt myslí vážně.
"Klid, Pytlíku. Bude prdel. Nebude to normal karaoke, to maškarní tam není jen tak, víš? Budeme muset předvádět ty, kteří zpívají originál." Vybalí na mě Hraničář další pecku. Normálně jsem sebou šlehla na zem. Rychle jsem se z ní ale sesbírala, než by nějakého vola napadlo mi dát dýchání z úst do úst. To už by vážně bylo moc.
"Už seš klidná? Bezva," ozve se vedle mne kamarádka. Nevraživě na ni pohlédnu. "Mezitím, co si vytírala podlahu, vyplnila jsem nám přihlášku," zazubí se na mě a já mám chuť jí jednu vlepit. Ona nás přihlásila!
"Já... tě... ZABIJU!!!" Moje vyhrožování se ale ztratilo v ohlušujícím smíchu nově příchozích. "Dvanácteráku, už se těším, jak nám budeš dělat front-mana skupiny."
"Jistě! Hele, Tichošlape, přemýšlel jsem, že bych si nechal narůst delší vlasy. Chápeš ne? Abych s nima pak moh mávat do rytmu," tlemí se od ucha k uchu a na ukázku začne házet hlavou ze strany na stranu. Musím se při pohledu na ně pousmát, To je chci teda vidět!
V duchu jsem si představovala Jamese běhajícího po pódiu, rozdávajícího úsměvy na všechny strany, ale zamilovaný pohled jenom mně. Ale to byla jen moje přihlouplá představa. Proč by se měl zajímat o mě? Radši jsem se vrátila k mému reálnějšímu problému. Soutěži.
Úplně jsem se z představy samy sebe - zpívající před celými Bradavicemi, osypala. Na druhou stranu, třeba to opravdu bude sranda. Necháme se překvapit. Teď zbývá doufat, že repertoár bude přijatelný. Plácla jsem Hraničáře do zad jako znamení toho, že se zvedáme. Společně jsme jako obvykle vyrazily směrem učebna Přeměňování.
***
Přípravy na soutěž vrcholily a moje noční můra se blížila, sice jsem se smířila s tím, že ze sebe udělám vola, ale pořád jsem z toho nebyla nadšená. Ale Hraničářovi jsem slíbila, že se budu snažit. Kupodivu jí to i stačilo a více se tím nezaobírala. Vlastně... obě jsme se těšily a zároveň děsily dnešního dne. Soutěž měla začít přesně v sedm hodin, po večeři. Už od rána jsem byla nervózní a bylo to na mě znát. Až moc často jsem pokukovala po Jamesovi, divím se, že si toho nevšiml. ale proč by měl, že? Snažila jsem se ho dostat z hlavy a zaměřila jsem se na soutěž. Když jsem začala být nervózní na nejvyšší míru, uklidňovala jsem se vědomím, že za blbce nebudu sama. Zmijozelská kolej se musela celá povinně přihlásit, protože Křiklan je možná ještě větší bláze než Brumla. A tak jsem se mohla já se zbytkem školy těšit na vystoupení Lucíka, Bellinky, Snapíka a Narcisky. Pokud jsem byla dobře informovaná. A to si piště, že jsem byla. Přihlásili se ti čtyři jako jeden tým. No to bude. Neubránila jsem se výbuchu smíchu. Jenže se na mě v tu chvíli otočila celá naše společenka.
"Hups," uklouzlo mi tiše. Tak ono nestačí, že se budu muset ponížit večer... Ach jo. Já jsem fakt Pytlík.
Jediný kdo se snad na večer doopravdy těšil, byli Poberti. Celý týden nacvičovali jako blázni.
Ve sprše, v ložnici, o přestávkách a nakonec dokonce i v hodinách. Lezli tím už všem na nervy. Ovšem nedalo se jim vzít to, že byli sehraní a zněli fakt dobře.
Proč mě nepřekvapovalo, že z nich nejlíp zpíval James? On je tak... skvělý. Musela jsem se hodně tvrdě praštit do hlavy, abych se dostala z vlastního snění.
Hm, pecka! Teď mi na čele raší boule. Kde je sakra ta Sam? Musí mi to pomoct nějak zamaskovat. Hlasitě vzdychnu a vyběhnu schody do ložnice.
"Hraaaaničáááááááři, nástup! Musíme se převlíknout," zakřičela jsem hned při vpádu do pokoje.
"Tý vole, Pytlíku! Od čeho máš tu bouli," všimla si hned kamarádka. Sakra! Takže to jde vidět víc, než sem čekala.
"To je od usilovného přemýšlení. Mozek se mi prostě dere na povrch."
"Až teď?" podiví se a já mám velkou chuť jí něco udělat. Zhluboka se proto nadechnu a už o něco klidněji vydechnu.
"Musíme se převlíct. Za půl hodiny musíme být dole."
"Proč převléct? Stejně to budeme muset měnit podle interpreta." Převeze mě.
"A to tam chceš jít takhle?" Pohlédnu na ni pobaveně.
"Ty abys nerejpala," zabrblá a sundá si růžové tričko, které měla pod hábitem. Jen jsem na ní vyplázla jazyk. To mám za svou dobrotu. Ještě mi poděkuje, že jsem nenechala jít s tričkem, na kterém je Mickey Mouse.
***
"Výborně, teď když za sebou máme prezenčku, přistoupím k samotné soutěži." Pokyne nám Brumla a mě by se podlomila kolena, kdybych neseděla.
Měla jsem nádherný výhled na celý sál z vyvýšeného pódia, na který nás vyskládali jak v nějaké výkladní skříni. Losovali jsme si tajně songy i pořadí.
"Za chvíli již všechno propukne, přeji vám dobrou zábavu. Jinak ještě detail, který jsme vám zapomněli sdělit. Všechna vystoupení se budou natáčet a v přímém přenosu se budou promítat i na té velké televizi, co mám za zády, aby všichni viděli," řekl rozjařeně Brumbál a já začala pomýšlet na vraždu.
Přála jsem si mít v ruce obrovskou palici a praštit jí Hraničáře po hlavě za to, že nás přihlásila.
"Jako první nastoupí skupina vašich velice dobrých kamarádů... přivítejte Bellatrix, Luciuse, Narcisu a Severuse!!!" zakřičel do mikrofonu spolužák Tee Jordan.
Na pódium se dostavila první skupina. Všichni se po sále dívali znechucenými pohledy.
"Výborně, budete vystupovat jako kdo?"
"Ehm... Abba," špitla Narcisa. Ředitel jim tedy pokynul, měli pět minut na přípravu kostýmu a domluvení zpěvu.
"Jaká Abba... oni jsou jen Parta Hic," ozve se okamžitě v sále.
"Ale no tak, pane Blacku," usmál se na něj smířlivě Brumbál. Okolo sedící Pobeti v sobě dusili smích. Ve chvíli, kdy se však soutěžní čtveřice vynořila v kostýmech, neudrželi se. Sirius se svezl k zemi, táhnouc za sebou Jamese. Oba se svíjeli po zemi a ani se to nesnažili skrývat. Čtveřice na jevišti počala být nervózní. Lucius si pořád tahal za pásek ve snaze uvolnit ho. Severus seděl za imaginárním klavírem a Narcisa zrovna vytrhla Luciusovi kytaru s tím, že ona hlavní zpěvačkou rozhodně nebude.
"Lucius jako holka... konečně něco rozumnýho." Vypadalo to, že Lucius sbírá poslední zbytky odvahy. Pohodil vlasy do zadu a nasadil křečovitý úsměv, když se síní rozlehly první tóny písničky.
Severus se napřímil a začal jakoby hrát na přistavený klavír. Tmavé sako mu bylo krátké, takže se co chvíli protahoval a tiše klel. Cissa to začala drtit na kytaře a kývala se do rytmu. Lucius si odkašlal a společně s Bell začali zpívat. V prvním okamžiku z Malfoye vyletěl šílene vysoký pištivý zvuk. Všichni v sále si zakryli uši.
"I've been cheated by you. Since I donť..." snažila se zachránit situaci Bella. K překvapení všech nezněla tak úplně strašně. V bílém oblečku se nakrucovala vedle Luciuse, který zůstal konsternovaně civět a probudil se až u refrénu.
"Oh, mamma mia, here I go again
My, my. How can I resist you ?
Mamma mia, does it show again ?
My, my, just how much I´ve missed you " pěli křiklavými hlásky.
Popravdě, jejich vystoupení mě uvolnilo a já si aspoň trošku dokázala připustit, že tohle bude prostě sranda. Na našem lístečku bylo napsáno číslo sedm. Tudíž se moment mého ztrapnění blížil. Vytrhla jsem Hraničáři útržek s názvem písničky a nevědomky ho cupovala mezi prsty. Už odzpívalo pět skupin. Zrovna nastupovala dvojice z Havraspáru. Vypískali je po minutě. To mi na klidu moc nepřidalo a osudná chvíle se čím dál víc přibližovala.
"Další dvojice, prosím," zavelel Brumla a já se s povzdechem připojila k Sam, která na pódium vběhla až moc nadšeně.
"Taky jsme se mohly domluvit jak ve dvou budeme zpívat píseň pro jednoho," prskla jsem, ale už o poznání smířlivěji.
"No, ehm...," koukla mi do očí.
"Ehm?" založila jsem si ruce v bok.
"Prvně kostým," špitla a mávla hůlkou, obě jsme najednou byly oděny do černých minišatů. Místo bot jsme měly piškoty a vlasy nám natočila tak, že jsem musela vypadat jako květák. Všichni nadšeně zapískali a tleskali. A mně se chtělo zvracet. Pomoc. Snažila jsem se nedívat do publika, ale bohužel mě světlo neozařovalo dostatečně, takže jsem měla přesně výhled na Poberty, kteří si zabrali místo hned pod pódiem. James mě pozoroval a mně se kolena roztřásla ještě víc. "Co budete zpívat?" ptal se nedočkavě Jordan. K mikrofonu přiskočil Hraničár a ukradla ho. Přiskočila ke mně a vzala mě kolem ramen. "Tinu Turner!" A odhodila mikrofon nazpátek chudáku komentátorovi. Ona ze sebe blba bude dělat opravdu dobrovolně. Povzdechla jsem si. Když začala hrát hudba ztuhla jsem, vždyť my se nedomluvily, jak se budeme střídat!
"Kdo to je?" ozvalo se hned z první řady, ten hlas bych poznala vždycky. Pohlédla jsem do oříškových očí a to mi překvapivě dodalo jistotu.
"Jedna mudlovská zpěvačka, Jamesi," odvětím mu s klidem. Komentátor protočí oči a hudbu pustí znovu.
"To je mi jasný, že je to zpěvačka," propaluje mě. "Já myslel tebe," odvětí mírně ironicky. Uvnitř mě to vzkypí vzteky. Co on si o sobě myslí?! Však já mu ukážu, kdo je tu pravej Pytlík! Nakopu mu v tý soutěži zadek.
Slyšela jsem, jak se muzika konečně rozjíždí naplno a nepatrně jsem Sam odstrčila. Slyšela můj předešlý rozhovor a myslím, že pochopila, o co mi jde. Teď poznáte toho pravýho Pytlíka! Zavřela jsem oči a nechala jsem se unášet muzikou. Ve správnou chvíli jsem začala. Aspoň něco.
"I call you, when I need you my hearts on fire."
A dala jsem do toho opravdu všechno. Bych neřekla, že mě stačí nasrat, abych to uměla rozbalit. Všichni najednou potřebovali ruce, aby si zaklaply otevřené pusy. Celou síni zněly hlasitě tóny této písničky, ale k překvapení mě samotné je můj hlas převyšoval. A při refrénu jsem věnovala svůj pohled pouze jednomu člověku... Sam se ke mně připojila, obě jsme začaly tančit a nebyly jsme samy. S radostí a uspokojením jsem pozorovala studenty v hledišti.
"You´re simply the best! Better than all the rest, better than anyone i ´ve ever met!"
Zpívala jsem co mi hlas a síly stačily. K mé radosti mi pohled opětoval. Překvapení v jeho očích bylo jasně čitelné. Ha! A mám tě! Usmála jsem se a pevněji chytila mikrofon. Další sloka byla na Samy. Všichni začali nadšeně tleskat do rytmu, ale já měla oči jen pro něj. Trošku sklonil hlavu a naznačil rukou potlesk. Jemně jsem se usmála a při refrénu se k Sam opět připojila. Každá jsme držely mikrofon jednou rukou a kývaly se do rytmu. Když pak muzika utichla, většina už stála na nohou a tleskala. Zrudla jsem jak rajče a nepatrně jsem se uklonila.
"No vidíš, že to nebylo tak hrozný, co Pytlíku?" mrkla na mě kamarádka a obě jsme zamířily ke stolu, kde se podávalo občerstvení pro soutěžící.
"Další! Pánové Black, Potter, Lupin a Pettigrew!" vyvolal Poberty Tee, já se hned otočila k pódiu. To si přeci nemůžu nechat ujít! Ale někdo se tam dostavil ještě rychlejš než já. Sam se vyzývavě postavila pod pódium a škvarila Blacka pohledem.
"Snad mi nechceš říct, že si jdeš hrát na Lennona," ptala se výsměšně. Zavrtěla jsem hlavou. Black se před měsícem na Sam vykašlal a ona mu to do dneška nemohla odpustit.
"Když ty sis mohla hrát na královnu rocku, tak proč já ne na Johna?" A posunul si kulaté brýle na nose.
"Protože neumíš zpívat. Ještěže s tebou nemusím být ve skupině." Jen nasadil křivý úsměv a pokynul DJi, aby pustil muziku.
Ale ještě stačil odpovědět.
"Kdybych měl být ve skupině s tebou, tak bych mohl zpívat jen... Help! I need somebody..."
Nemohla jsem si pomoct a začala se smát. Bylo vidět, že Samy to pěkně vytočilo. Koho by ne. Black se jí vysmíval do očí.
"Help! Not just anybody, help, you know i need someone, heeeeeeeeelp," vytáhl tón do závratných výšin a kupodivu to ani neznělo falešně. Sam už jsem jen držela ze svých posledních sil. Naštěstí už písnička končila, a tak jsem trochu povolila sevření, protože už sebou přestala zmítat. Podcenila jsem jí. Na poslední chvíli se mi vytrhla a vtrhla na pódium. Stoupla před Blacka, který nevěděl, co se děje a raději zpíval dál. Sam k němu přistoupila a přesně mířenou ranou ho kopla.
"Help!!!" Bylo poslední, co Black stačil vykřiknout, než se svalil na zem. Celá Síň vyprskla smíchy, vždyť kolikrát za život uvidíte slavného Siriuse Blacka ležet na zemi, držet si ruce v rozkroku a vřískat přitom slova z písničky jako gramofon?
"To se ti povedlo, Hraničáři, ale teď už to chce klid. Napij se," podala jsem jí sklenici džusu a dohlídla na to, aby ji opravdu vypila. Ale uklidnit už nepotřebovala. Na tváři se jí zračil vítězný úsměv a já s ní soucítila. Ohlédla jsem se na Blacka, jestli už se odmetl z podlahy. Zrovna ho James vláčel dolů k občerstvovacím stolků, kde jsme stály my.
"Zlato? Zdrháme," drapla jsem ji za paži a táhla co nejdále.
"Já měla chuť na ten chlebíček!" chtivě se otočila zpět ke stolu, ale já jí návrat nedovolila. Ona se už ani neprala, když si všimla vražedného výrazu Blacka. Najednou to byla ona, kdo táhl mě a já se neubránila úsměvu. Ještě jsem se jednou koukla do zadu, abych zkontrolovala situaci. James násilím strčil Blackovi do krku chlebíček, na kterém si chtěla pochutnat Sam. Ten se plně zaměstnal kousáním, takže se trochu zklidnil. James se podíval naším směrem a všiml si mého zkoumavého pohledu. Hups! určitě jsem musela zrudnout jako rajče. Zase! A před ním! Takhle ho určitě nezískám, pomyslela jsem si trochu smutně. Pak se zase ozval onen vztek, který vyvolala jeho hloupá a nemístná otázka. Rozhodně budu bojovat. Do posledního dechu. A byla jsem si stoprocentně jistá, že Samy jde do toho se mnou. Skončilo první kolo a všichni nedočkavě očekávali rozsudek.
"První kolo za námi a ani to nebolelo, co říkáte?" Vřele se na studenty usměje Brumbál.
"Jak koho," zabručí si pod vousy Black, ruce pořád mezi nohama.
"Minervo, obálku s výsledky, prosím," natáhne ruku a čeká, až mu ji přinese. McGonagallka se šourala k pódiu celou věčnost, nebo mi to tak aspoň připadalo. Nervózně jsem se držela židle a čekala jsem na rozsudek.
"Do dalšího kola postupují skupinky číslo - jedna, tři, čtyři, šest, sedm..." Dál jsem nevnímala. My postoupily! Jdeme dál!
"Jooo!" vykřikla jsem nahlas, až pár lidí okolo nadskočilo. Naštěstí ode mě pak odvedli pozornost Poberti, kteří radostně hulákali daleko hlasitěji než já. Takže postupují taky. Hm, myslím, že tohle bude jako souboj titánů... Kdo s koho. Máte se na co těšit, chlapci. My vás šetřit nebudeme.
"Takže teď prosím bouřlivý potlesk pro vypadlé soutěžící za jejich odvahu, a pak klid pro zbylé účastníky, protože si budou losovat své další písně. A přece byste nechtěli přijít o to, jak sebou švihnou na zem," řekl s šibalským úsměvem Tee. Při jeho poslední větě se mě chytilo neblahé tušení, že to teď nebude žádný med.
"Tentokrát tahám já," otočí se na mě Sam, já jen ztuhle přikývnu, alespoň to nebude na mě, když vytáhne nějakou volovinu. I když... co si dělám plané naděje. Vždycky to bude na mě. Vystouply jsme na pódium a Sam se poslušně postavila do řady. Rozjařeně si vytáhla papírek a aniž by ho přečetla, mi ho donesla. Přečetla jsem si nápis... a myslela jsem, že to se mnou sekne.
"Milý Hraničáři, řečeno slangově... jsme v řiti," shrnula jsem naši situaci a vrazila jsem jí lístek do ruky. Chvíli na něj zírala a když si uvědomila, že čte opravdu to, co čte, usmála se.
"Super, aspoň bude prdel." Nechala mě tam stát a odtančila zpět k bufetu.
"Bezva," povzdychla jsem si. Ale tak co, budu k tomu přistupovat stejně, jinak Poberty nepřezpíváme. Když sem se koukla jejich směrem, musela jsem se zastavit. Sirius se o něčem dohadoval s Jamesem a byl očividně hodně nakrknutý. Potter se naopak smál. Pokusila jsem se přiblížit.
"Ale no tak, Tichošlápku, víš, jak ti to bude slušet?"
"Tak proč si to neoblečeš, ty?!" "Protože se to k tobě hodí víc," odpověděl tajemným hlasem James. "A tím si chtěl jako říct, co?!" pokračoval naštvaně Sirius. "Já? Ale nic... vůbec nic." Zatvářil se James najednou jako svatoušek. Musela jsem se potichu zasmát. Netušila jsem, že mě však prakticky nepostřehnutelně pozoruje.
"Ty se gebíš čemu?" vyjede na mě Sirius, když ho na mě James nenápadně upozorní.
"Ale ničemu, jen jsem zvědavá, co budeš mít na sobě," usměju se sladce a raději odkráčím.
"Skvělý, Dvanácteráku! Ale zapomeň na to, že bych si na sebe oblík tanga!" zaslechnu ještě. To už se neudržím a vyprsknu smíchy.
"Co ti zase je?" zeptá se mě Sam s plnou pusou.
"Myslím, že budeme mít ve škole novou dívčí královnu." A vyprsknu smíchy znovu. Sam na mě jen nevěřícně kouká a kroutí hlavou.
"Tak už se vymáčkni," polkne poslední sousto, avšak dřív než ji stihnu zadržet, zakousne se do chlebíčku znovu. V té chvíli ze mě zrovna vypadne to, co jsem se dozvěděla.
"Sirius na sobě bude mít tanga." Následuje sprška pečiva a salátu, samozřejmě to odnese můj hábit. Rychle se shání po vodě, protože jí samozřejmě ještě zaskočí. Šáhne po první věci, na kterou přijde a já ji nestačím varovat... "To je..!" Další sprška slin spolu s ohnivou whisky přistane na mém hábitu. Nakonec Sam spadne úplně na zem a začne se válet smíchy. Kolem ní se ihned utvoří hlouček okounějících, které zajímá, co se stalo.
"Rozejděte se, proboha!" křiknu. Pár jich opravdu odchází. "Hraničáři, vstávej. Nechtěj mě nasrat!" Bohužel moji výzvu ignoruje a svíjí se na podlaze dál. Povzdechnu si. Proč zrovna já? Naneštěstí jsou okolo i Poberti a začnou hned okounět.
"Copak se stalo? Konečně jí někdo otrávil?" ptal se s nadějí v hlase Sirius. Sam zvedla pohled, aby mu urážku vrátila do očí. Ale hned jak ho uviděla, dostala další záchvat smíchu.
"V tangách!!!" Bylo jediné, co jí bylo rozumět. Možná se mi to zdálo, ale Sirius vypadal, jako že trochu zrudl.
