Maha s Fran byly pohodlně usazené v křeslech před krbem v Komnatě nejvyšší potřeby a zapíjely to, že zvládly první týden.

"Chodívala jsem sem často," zavzpomínala najednou Fran nostalgicky. "A teď… Chvílemi se cítím, jako bych odtud nikdy neodešla. Jako bych vytěsnila celou budoucnost. A pak se to všechno vrátí a dusí mě to."

"Jsem na tom podobně," přitakala Maha. "Ale ať už mám jakékoli pochyby nebo nálady, nedokážu se zbavit pocitu, že to takto má být."

"Lépe bych to nepopsala. Myslím, že nás Moragovo kouzlo nemohlo poslat do lepší doby," usmála se černovláska. "Je škoda, že Polgara to nejspíše vnímá jinak. Nebo mi to tak v některých chvílích přijde," posmutněla.

"Mně taky. Zkoušela jsem se jí na to zeptat, ale víš, jaká je. Prý je všechno v pořádku," našpulila rty Maha.

"Jo. Asi to potrvá, než nám řekne, co se děje. Ale přemýšlela jsem nad tím a myslím, že tuším, co ji trápí," zahleděla se Fran do plamenů. "Domnívám se, že se tu s tím Pol nemůže srovnat. Že jí přijde, že tu jen ztrácíme čas. My dvě jsme se sem vrátily v těle patnáctiletých studentek, Bradavice v minulosti byly náš domov, jsou tu ti, na kterých nám záleží… A i když cíl máme všechny stejný, naše priority jsou jiné."

"To dává smysl. Možná i proto tak trvá na tom, že vše řekneme Brumbálovi. Upřímně, raději bych se se vším předtím svěřila Severusovi," řekla otevřeně a pohlédla na Fran.

"To bude poctěn," uculila se černovláska, ale hned zvážněla. "Měla bych za ním jít. Pol má vlastně pravdu. Já taky ztrácím čas tím, že jsem mu ještě neřekla, kdo doopravdy jsem. Pořád si omílám dokola, jak ještě není vhodná chvíle, že jsme tu teprve pár dní. Tvrdím sama sobě, že nejsem připravená, ale... může se vůbec někdo na něco takového připravit?"

"Fran, jdi," chytila Maha kamarádku za ruku a povzbudivě kývla hlavou.

"Asi se bojím... co když mi neuvěří?" hned, co tu otázku vyslovila, však černovláska věděla, jak iracionální její strach je. I Maha nakrčila čelo, aby Francis dala najevo, že plácla totální nesmysl.

"Opravdu? Toho se bojíš?" uchechtla se navíc nevěřícně. "Fran, jsi jeho dcera a myslím, že až to řekneš nahlas, bude mlátit hlavou do stolu, že ho to samotného nenapadlo." Fran zvedla jedno obočí. "Přesně kvůli tomuhle," ukázala na její obličej plavovláska. "Uvědomuješ si vůbec, jak často reaguješ jako on?"

"Evidentně ne," usmála se a Mahu rychle objala.

"Počkám tady, padej," vyháněla ji Maha. Fran poslechla, zavřela oči a za vteřinu už se vynořila ve sklepení, kousek od kabinetu profesora lektvarů. Přerývavě se nadechla, než se odvážila zaklepat. Moment se nic nedělo a Fran se stáhl žaludek, bude ještě vzhůru? Dveře jeho kabinetu se však vzápětí prudce otevřely a ona se tak najednou ocitla pod jeho pronikavým pohledem.

"Jugsonová! Řekl bych, že už je celkem pozdě na procházky. Srážím Nebelvíru deset bodů. Co chcete?" zeptal se nakonec příkře, když nijak nereagovala.

"Potřebuji s vámi mluvit, můžu dál?" připadalo jí jako věčnost, než ustoupil a nechal ji vejít. Podezíravě se rozhlédl po chodbě, než zavřel dveře a přešel zpět ke svému pracovnímu stolu. Fran bezděky vytáhla hůlku a kouzlem zajistila místnost proti odposlouchávání. Snape si založil ruce na hrudi, vypadal ještě nepřístupněji, než obvykle.

"Čemu tedy vděčím za vaši návštěvu," nepatrně kývl hlavou k její hůlce a Fran ji rychle zastrčila zpět do hábitu. Ani si neuvědomila, jak křečovitě ji svírala.

"Ehm..." najednou nevěděla, jak začít. Zachvátila ji panika. Jak mu to měla říct? Původně to byl přeci on, kdo na to přišel a ona se to dozvěděla jako poslední.

"Jugsonová, opravdu nemám trpělivost na vaši neschopnost se vyjádřit," odsekl suše, posadil se a na důkaz svých slov jí přestal věnovat pozornost. Fran měla pocit, že má srdce až v krku a musela si trochu odkašlat, aby vůbec našla svůj hlas.

"Před týdnem jste chtěl vědět, co tady děláme," začala a on se zájmem vzhlédl od poškrtaného pergamenu.

"Ano, a pořád mi vaše přítomnost zde přijde při nejmenším zvláštní," řekl líně a s předstíranou lhostejností se vrátil ke své práci.

"To nám na jednu stranu taky," nakrčila Fran čelo nejistě. "Proto tu ale dnes nejsem. Můžete mi laskavě věnovat alespoň minutu?" vytrhla mu najednou brk z ruky, když už jí dožralo to, jak se chová, a vysloužila si tak jeho zlostný pohled. Tohle si k němu nikdy žádný student nedovolil.

"Překračujete hranice, Jugsonová. To, že se znám s vaším otcem vám nedává žádná privilegia!" prudce vstal, opřel se dlaněmi o stůl a nahl se k ní blíže, ústa pevně stažena do úzké linky.

"Jugson není můj otec," vypadlo z ní přímě, až ji to samotnou překvapilo. Snape přimhouřil oči.

"A tato informace mi má pomoci jak?" upřeně ji pozoroval. Fran si konečně dovolila si ho pořádně prohlédnout. Bez uhýbání, bez strachu z toho, že ji u toho chytí a začne se vyptávat. Černé vlasy mu lemovaly jeho bledou tvář, stejně jako tehdy. Jeho pronikavé oči ji skoro až přivrtávaly na místě, přesto měla chuť ho jít obejmout.

"Maha je toho názoru, že až vám to řeknu, budete litovat, že jste na to nepřišel sám," pousmála se smířlivě a snažila se zklidnit všechny ty emoce, které se v ní kupily a draly na povrch. "Patřím mezi Strážce," šeptla pak a vyčkávala na jeho reakci. Z jeho výrazu poznala, že mu došlo, co tím ve skutečnosti říká. Napřímil se a v první chvíli jen němě pootevřel ústa.

"Vy jste-" zarazil se a začal studovat každičký detail její tváře, jako by ji viděl poprvé.

"Ano," odpověděla mu jednoduše. "A i když to není ten důvod, proč jsme s holkama zde, je důležité, abyste to věděl. Pro mě je důležité, abyste to věděl," upřesnila, hlas jí přeskočil, když se přes ni přelila vlna úlevy, že to bylo konečně venku a on ji nevyhodil. Obtočila si své třesoucí se ruce kolem paží a nejistě na něj hleděla.

"Jak jste se to... dozvěděla? Z dopisu, který mi byl před těmi lety zanechán, jsem pochopil, že vám vaše matka nemá v úmyslu sdělovat podrobnosti o vašem původu. A když-" utichl a na moment odvrátil svůj zrak.

"A když jsem nenastoupila do prvního ročníku, myslel jste, že to dodržela?" doplnila ho, když jí došlo, nad čím uvažoval. Jen krátce přikývl. "Slibuji, že vám to všechno brzy bude dávat smysl. Je toho tolik, co vám chci říct," zajíkla se a zhluboka se nadechla. "Ale ten zbytek už není jen můj příběh k vyprávění."

"Popravdě, váš společný příběh mi je teď momentálně celkem ukradený," řekl stroze a ze skříně za jeho stolem si vytáhl skleničku, naplnil ji trochou zlatavé tekutiny a rychle ji vyprázdnil. Fran proti její vůli zacukaly koutky. "Posaďte se," ukázal na jednu ze židlí, které stály před jeho stolem, když se k ní opět otočil čelem.

"Díky," přijala. Ani nevěděla, proč byla najednou tak nervózní.

"Mrzí mě, že jste musela vyrůstat zrovna s ním," poslední slovo skoro zasyčel. Fran překvapeně pozvedla obočí a ošila se. To jí nikdy předtím takhle otevřeně neřekl.

"Proč by..." nedokázala to doříct, když její mysl zaplavily vzpomínky na její dětství, zamrazilo ji.

"Jugson nikdy nebyl trpělivý. Dokáži si celkem živě představit, jak se asi mohl chovat v domácnosti," s odporem nakrčil rty.

"Měl i dobré dny," odpověděla ne zrovna přesvědčivě. "Hodně času jsem trávila u babičky," dodala rychle, když spatřila temný záblesk v jeho očích.

"Stála za tím ona, že ano? Charleen to v dopise nepřiznala, ale pochybuji, že by se k tomu odhodlala z vlastní vůle," spíše přemýšlel nahlas, než aby se jí doopravdy ptal. Fran ztěžka polkla. Tohle téma bylo stejně ošemetné tehdy, jako teď.

"Snažila se mě chránit. Ony obě," pronesla klidně. "Teď už minulost nezměníme," sama se pozastavila nad tou ironií svých slov.

"Nikdy... Nikdy bych to nedovolil, kdybych měl nejmenší tušení, k čemu se chystají!" dal si prsty na spánky a protřel je. Francis si stoupla, váhavě přešla k jeho křeslu a nejistě mu položila ruku na rameno. Vzhlédl k ní.

"Já vím," řekla prostě, ale i tak měla pocit, že tím vyjádřila vše, co v ten okamžik potřeboval slyšet.

***

Maha ráno při cestě na snídani tiše zaúpěla. Fran se pro ni do Komnaty vrátila až kolem půlnoci a ona tak při svém dumání nad vším možným i nemožným stihla vypít polovinu flašky. Nebyl to dobrý nápad. Asi by si měly uvědomit, že už jím není skoro třicet a ranní kocovinu jim tak v patnácti zřejmě nikdo tolerovat nebude. V Síni bylo až neobvyklé rušno a holkám došlo proč hned, když se připojily k Polgaře, která na snídani vyrazila mnohem dříve než ony vůbec vstaly. S všeříkajícím pohledem k nim jen přisunula aktuální výtisk Denního věštce.

"Do háje," přejela si po tváři dlaní Maha po zjištění, že Umbridgeová byla jmenována Vrchní vyšetřovatelkou. "Vidět to takhle černé na bílém tomu dodává jiný rozměr."

"Povídej mi o tom," vzdychla i elfka a pohledem zabloudila k učitelskému stolu.

"Pol, jsi v pohodě? Včera jsme tě už nestihly a-" začala opatrně Francis.

"Ano," krátce se na ně pousmála. "Potřebovala jsem si pročistit hlavu a ujasnit si v sobě pár věcí," vysvětlila, když na ni holky nepřestaly zírat.

"Dobře. Ale nezapomínej prosím, že jsme tu v tom spolu, ano?"

"Samozřejmě," přitakala.

Po zbytek snídaně se mezi nimi rozhostilo ticho, které trvalo až do konce jejich první hodiny. Maha byla ráda, že tou byly zrovna dějiny a nemusela tak profesorovi věnovat žádnou pozornost. Fran ji dokonce několikrát přistihla, jak podřimuje a schválně do ní vždy píchla hůlkou. To neuniklo ani Harrymu a vždy se snažil skrýt pobavený úsměv, když se k tomu Francis chystala znovu.

"Ještě jednou a zlomím ti ji vejpůl, Franyno! Nezapomeň, že jsem v tomhle stavu i kvůli tobě!" třela si postižené místo mezi žebry Maha naoko ublíženě. Fran se nevinně zazubila, ale hůlku schovala a znovu ji vytáhla až když byl čas podpálit kotlík na hodině lektvarů. Na tu tentokrát šla mnohem uvolněnější.

"Dnes začnete s přípravou posilovacího roztoku," sjel Snape celou třídu povýšeným pohledem hned poté, co jim rozdal opravené eseje. "Dejte se do práce!" přikázal jim, mávl hůlkou a na tabuli se jako vždy objevily potřebné přísady a správný postup. Třídou už pak zněly jen zvuky krájení a cinkání míchátek o kotlíky. Fran byla konečně ve svém živlu a bezstarostně postupně přidávala do kotlíku správné ingredience. Polgara naopak svůj lektvar znuděně míchala a rozhlížela se po třídě. Nemohlo jí tak uniknout to, že Snape věnoval až neobvyklou pozornost právě černovlásce. Podezřívavě stočila svůj pohled na kamarádku, která se zrovna naklonila nad kotlík a bezhlasně počítala pohyby míchátka, které se jí otáčelo proti směru hodinových ručiček. Z jejích myšlenek Polgaru vyrušilo zabublání jejího lektvaru a ona se tak musela zase začít soustředit na svou práci.

"Očekávám, že vzorky, které mi nyní přinesete, budou mít tyrkysově modrou barvu," upozornil je před koncem hodiny profesor. Fran přelila část roztoku do lahvičky a s těžko skrývaným úsměvem přešla k jeho stolu. Snape si od ní vzorek převzal, zkontroloval jeho barvu a vzhlédl.

"Další," řekl líně, ale Fran by přísahala, že mu přes rty přelétl spokojený úsměv.

"Já to viděla," zatrylkovala tiše Maha, když se k Fran na chodbě připojila.

"Já taky," ozvalo se za nimi podezřívavě. "Vy jste mu něco řekly, aniž bychom se poradily?"

"Povím ti to po vyučování, ano? Není to tak, jak si myslíš," odpověděla jí Francis.

"Já už ani nevím, co si mám myslet," sykla elfka a vydala se k Síni na oběd. Fran s Mahou ji mlčky následovaly. Ještě musely zvládnout runy a obranu.

***

"Strhávám Nebelvíru deset bodů, slečno Grangerová!" pronesla se zadostiučiněním Umbridgeová.

"Za co?!" ozval se hned Harry pobouřeně a Polgara se zoufale plácla rukou do čela. Bylo to tu zase.

"Ať tě ani nenapadne se zapojovat," zašeptala pak hned varovně směrem k Maze.

"No jo," mávla na ni rukou. A sledovala dál hádku mezi Harrym a profesorkou.

"-trčel z hlavy Voldemort!" Třídou se rozhostilo dusné ticho.

"Myslím, že vám prospěje další týden trestu, pane Pottere!" vyštěkla Umbridgeová. Maha přimhouřila oči.

"Opravdu tohle bude vaše řešení pokaždé, když vám dojdou argumenty k tomu, abyste vyvrátila Harryho pravdu?" vyhrkla Maha tak rychle, že ji holky nestihly zadržet.

"Zdá se, že v tom opět nebudete sám, pane Pottere," zabodla svůj pohled do plavovlásky. Ta jí ho zlostně oplatila.

"Stačí!" chytila ji pevně za ruku Francis, když Maha opět otevřela pusu k reakci. Jen černovlásce přikývla, na Polgaru se raději ani nepodívala. Po zbytek hodiny se snažila předstírat zaujetí Šmíralovou učebnicí stejně, jako zbytek jejich spolužáků.

To, co se odehrálo v hodině obrany se samozřejmě už při večeři šířilo po celé Síni jako nejnovější drb a Maha se automaticky lehce přikrčila, když si všimla blížící se McGonagallové. Nevypadala nadšeně.