"Tak?" nečekala Pol ani na to, až se za Fran zavřely dveře do ložnice a hned navázala na to, kde jejich konverzace skončila po hodině lektvarů. "Předpokládám, že Maha v tom jede s tebou, škoda, že si odpykává ten trest," založila si Pol ruce na hrudi a vyčkávavě čekala na kamarádčinu reakci. Fran překvapeně svraštila čelo nad Polgařiným lehce arogantním tónem, když poukázala na další Mahyin výbuch.

"O co přesně ti jde, Pol? Znáš Mahu a víš, že když jde o ty, které má ráda, nezná se. Ale to neznamená, že tohle bere na lehkou váhu. Ani jedna z nás to nebereme na lehkou váhu! A co se týče mě, Snapeovi jsem řekla jen to, na co jsem měla právo. Nic víc, nic míň."

"A to si opravdu usoudila, že je to moudré, takhle brzy?"

"To vážně? Nezapomínej, že ty jsi ta, kdo by nejradši při první příležitosti běžela za Brumbálem a vyklopila mu úplně všechno!"

"Možná ano, ale neudělala jsem to, protože jak jsi dnes sama řekla, jsme v tom spolu!" bránila se Polgara.

"A myslela jsem to vážně! Řekla jsem mu jen, že jsem jeho dcera, to by se stejně dozvěděl a já jen doufala, že to pochopíš stejně jako Maha. To, že s ním chci strávit co nejvíce času pro případ, kdy…" Fran odvrátila od elfky tvář a ztěžka polkla. "Nechci se hádat," řekla nakonec, když se jí podařilo dostat své emoce pod kontrolu.

"Já přeci také ne," položila jí ruku na rameno Pol a slabě se usmála. "Omlouvám se, nejsem tu sama sebou. Tohle," mávla kolem sebe rukou. "Přijde mi, že se pro tohle nehodím," dodala s povzdechem.

"Došlo nám to. Pol, před námi se nemusíš přetvařovat. Nedus to v sobě," koukla na ni prosebně Francis.

"Pokusím se," ošila se provinile elfka.

***

"Harry, slib mi, že příští týden už se nenecháme vyprovokovat," třepala Maha rukou, aby se alespoň na chvíli zbavila té tepavé bolesti. Měli za sebou poslední den trestu a slova, která si celých pět dní ryli do ruky, byla nyní snadno čitelná.

"To zní jako dobrý plán," zhodnotil to Harry se zatnutými zuby. "Promiň, je mi jasné, že nebýt mě, žádný trest bys zřejmě nedostala," zatvářil se omluvně.

"Tolik si zase nevěř," uchechtla se Maha i přesto, že měl trochu pravdu. To už dorazili k Buclaté dámě, Harry ji nechal vejít do společenky jako první. Maha Harrymu mávla na rozloučenou a vydala se na druhý konec místnosti, kde seděla Fran s Polgarou.

"Poučená?" ušklíbla se Pol pobaveně. Maha protočila oči.

"Nikdy," zazubila se plavovláska. Než si však stihla sednout, zaslechla Hermionu volající její jméno.

"Ano, Hermiono?" otočila se na hnědovlásku překvapeně.

"Nechcete si přisednout?" nabídla jim. Maha si všimla, jak na ni Harry povzbudivě kývl. Holky váhaly jen chvíli, než se přesunuly. Bylo na čase se opravdu oficiálně seznámit. "Použij tohle, uleví se ti," vrazila hned Hermiona Maze do ruky misku s jakýmsi odvarem. "Výtažek z chapadélek hrbouna," vysvětlila pak, když si všimla jejího zmateného pohledu a očima pohlédla na hřbet její rozdrásané ruky.

"Díky," přijala to Maha a úlevou hlasitě vydechla, když ruku ponořila do odvaru.

"Jak se vám tu zatím líbí?" začal se zajímat Ron.

"Žůžo," zasmála se Maha pobaveně s nádechem ironie a zvedla dlaň. Ron trochu zrudl a omluvně semkl rty.

"Co Maha myslí je to, že je to tu opravdu krásné. I když by to sneslo trochu méně růžové," sedla si Fran zády ke krbu. "Všichni ostatní profesoři se ale chovají moc hezky."

"Až na ty úkoly," dodala nevrle Polgara. Na to skoro celá skupinka vědoucně pokývala hlavou.

"Čekají nás NKÚ, samozřejmě, že nám zadávají více úkolů!" ozvala se na obranu učitelů Hermiona.

"Ale mít jich tolik za pouhé první dva týdny?" nakrčila ret Maha.

"Nezdálo by se ti to tak, kdyby jsi večery netrávila trestem," zahleděla se na kamarádku vyzývavě Francis.

"Vždyť mě znáš, nesnesu, když někdo říká lži. A o to víc, pokud ty lži využívá k šikaně," bránila se plavovláska.

"Neberte si to špatně, je skvělé, že jste Harryho podpořily," otočila se Hermiona k Maze s Fran.

"Ale?"

"Ale proč jste si tím tak jisté? Po všech těch článcích ve Věštci a snaze Ministerstva vše, co se týče Vy-víte-koho ututlat… Navíc jste Harryho nikdy osobně nepotkaly," zkoumavě si dívky prohlížela. Harry v první chvíli na Hermionu jen nevěřícně koukl, když chtěla zpochybnit ty, kdo se za něj postavily, ale nakonec musel uznat, že její dotaz má smysl a teď vyčkávavě čekal na jejich odpověď.

"Jak díky Malfoyovi víte, můj otec je smrtijed. Dá se tedy říct, že to mám… z první ruky," trochu se ošila Fran. Polgara s Mahou si vyměnily pobavené úšklebky, nejironičtější na tom bylo, že to byla pravda. Alespoň tento fakt před spolužáky nemusely skrývat.

"To je hrozné," hlesla nakonec Hermiona, když si představila, co všechno to mohlo pro Fran znamenat.

"Věř mi, horší by to bylo, kdyby Voldemort vyhrál," odvětila jí Fran zachmuřeně. Ron s sebou vyděšeně trhl a hlasitě polkl. Raději od toho tématu pak odbočili.

***

"Dám si minimálně tři máslové ležáky!" promnula si dychtivě ruce Maha.

"Stejný plán," přehodila si Francis kolem krku šálu.

"Alkoholičky," uchechtla se Pol. Maha nakrčila čelo.

"Prosím tě, v ležáku aby člověk ten alkohol hledal lupou! Whisky nám ale bohužel nenalejou, i když..." Maha prozíravě koukla na elfku a svatouškovsky se zazubila, "tobě by možná mohli."

"Merline, za co mě trestáš," popostrčila Polgara Mahu před sebe.

"No tak, Pol, bude se ti v Prasinkách líbit, uvidíš!" chytila ji černovláska za paži a přidala do kroku. Pokud chtěly u Košťat chytit nějaké fajn místo, musely si pospíšit. Když do kouzelnické vesnice dorazily, Polgara se začala zvědavě rozhlížet. Maha se vědoucně usmála.

"Provedu jí tady, co kdybys šla napřed a zabrala nám stůl?" pobídla Maha Francis.

"Dobře," souhlasila Fran, od holek se odpojila a zamířila ke Třem košťatům sama. U madam Rosmerty si objednala máslový ležák a spokojeně se usadila u jednoho ze stolů šikovně schovaných v rohu. Rozhlédla se kolem a zvesela oplatila zamávání Parvati, která zrovna hostinec opouštěla. Od chvíle, kdy se před těmi dvěmi týdny trochu více skamarádily s triem jí přišlo, že na ni méně a méně nebelvírských kouká skrz prsty. Tedy alespoň z těch, co Harrymu věřili. Zahleděla se do své již skoro vypité sklenice. Nemohla uvěřit, že už to byl měsíc, co byly zpátky. Nebo jen měsíc? Z jejího zamyšlení ji vytrhlo zaskřípění odtažené židle.

"Dnes bez ochranky?" rozvalil se naproti ní Malfoy a přisunul k ní další ležák. Se zájmem pozvedla obočí.

"To bych se měla ptát spíš já, ne?" narážela na nepřítomnost jeho kumpánů. "Jed, nebo snad veritasérum?" zlehka si ke sklenici s ležákem přičichla, aniž by z Draca spustila zrak. Teatrálně protočil oči. "Opatrnosti není nikdy dost. Obzvláště po našem posledním setkání," vrátila se Fran k tomu, jak se choval před onou hodinou s Červotočkovou. "Celkem jsi mi tehdy svými drby zavařil návrat do společenky," přiznala mu. Bylo evidentní, že jej znervózňovalo to, že si ho bez jakýchkoli skrupulí a otevřeně prohlížela.

"To přece nebyly žádné drby, Jugsonová," arogantně pozvedl jeden koutek v úsměvu. "Neřekl jsem tam nic, za co by ses měla stydět," opřel se lokty o stůl a napil se svého ležáku.

"Nápodobně, Dráčku," odtušila, kam tím vším míří a proč si k ní vlastně přisedl. Byly to její narážky na jeho rodinu. Záblesk v jeho očích jí to jen potvrdil.

"Co ty vůbec víš o mé loajalitě?!" sykl. Fran zvážněla, chtěla mu říct všechno, co měla na srdci.

"Máš pravdu. Nic," upustila od toho. Věděla až moc dobře, že jakékoli naléhání na Draca nefunguje a musí si na některé věci přijít sám. Obzvláště co se jeho rodiny týče. Její vyhýbavou odpověď však nečekal zase on.

"Zato ta tvá je vševypovídající," úlisně se usmál, jako by jí svou větou měl snad vyděsit. Stejný, jako tehdy. Fran si povzdychla.

"Ano, protože já vím, kde stojím. A nezajímá mě, kdo si co pomyslí. Snad na to taky přijdeš," automaticky ho v ujištění chytila za ruku. Hned vzápětí se však stáhla, nejen kvůli jeho překvapenému výrazu, ale i proto, že se před nimi najednou objevila Maha s Polgarou. Maze se na tváři usadil rozjařený výraz, když si plně uvědomila scénu před sebou. Draco se beze slov postavil a prorazil si cestu přesně mezi dívkami. Francis si jen skousla ret a pozorovala blonďákův odchod. Maha si okamžik dotčeně masírovala rameno, do kterého jí Malfoy vrazil.

"O čem to bylo?" zahýbala nakonec obočím směrem k černovlásce.

"Ale, jen naše obvyklá výměna názorů," mávla rukou, která se jí lehce třásla, což ale neuniklo Maze.

"Chceš raději jít?"

"Blázníš? Tohle je teprve druhý ležák," pozvedla Fran skleničku a ťukla si s holkama drinkem, který jí dal Draco. Nakonec neskončily jen u třech a do hradu se všechny tři vracely ve značně povznesené náladě.

"Už mám šílený hlad," sdělila jim Polgara, když se konečně dostaly do Velké síně a hned tak zasedly k večeři. Fran si zrovna přidávala kaši, ale málem jí zaskočilo, když se vedle ní objevila jedna z prvaček.

"Adriana, že?" pokusila se Francis o úsměv, když se dívka nejistě zhoupla na špičkách. Přikývla.

"Tohle posílá profesor Snape," předala černovlásce kousek pergamenu a odběhla ke svým kamarádkám. Fran pohlédla k učitelskému stolu, nebyl tam.

"Na co čekáš?" vytrhla ji najednou zprávu z ruky Maha a bez okolků ji rozložila. "Ah, žádá si dostaveníčko," položila lístek před Francis a obrátila svou pozornost zpět k svému talíři, už se však v jídle jen nimrala.

"Přešla tě chuť?" sledovala ji po očku Fran, zatímco v dlani krčila profesorovu zprávu.

"Co?" škubla s sebou plavovláska, jako by ji Fran vytrhla z hlubokého zamyšlení.

"Kdy tam máš jít?" nahla se přes Mahu Polgara, aby na černovlásku viděla.

"Po večeři," odpověděla kamarádce, ale zároveň nespustila oči z Mahy. Přišlo jí, že Polgara už nebyla jediná, kterou něco trápilo. V tomto případě by ale opravdu byla raději, kdyby to jako první slyšela přímo od Mahy a nemusela si jen domýšlet, že to má co dělat s pozvánkou od jejího otce.

"Uvidíme se ve společence?" odsunula od sebe dojedený talíř a zvedla se k odchodu. Holky jí přikývly a Fran se tak vydala dolů do sklepení. Před jeho dveřmi se opět zarazila a zhluboka se nadechla, než zaklepala. Tentokráte ji nenechal čekat tak dlouho a rovnou jí rukou pokynul, aby vstoupila.

"Dobrý večer," začala nejistě. Od chvíle, kdy spolu mluvili naposledy, spolu nikdy nezůstali o samotě a Fran teď netušila, jak se má k němu chovat. Věděla, že je na tom podobně, a proto na něj nijak netlačila a dala mu čas to vše zprocesovat.

"Slečno Jugsonová. Francis," opravil se pak a Fran mu věnovala malý úsměv, aby ho ujistila, že je na správné cestě. "Evidentně je zřejmé, že nebudu zrovna otec roku," pronesl líně. "Ale napadlo mne, že byste mi mohla pomoci s přípravou některých lektvarů do zásoby. Strávit tak společně více času. Pokud byste tedy chtěla," ukončil tiše a čekal na její reakci. Fran se uvnitř zatetelila radostí, ale aniž by si to uvědomovala, navenek na Snapea jen překvapeně hleděla.

"Mám to brát jako ne?" stáhl ústa do tenké linky.

"Cože? Co? Ne! Teda ano! Rozhodně ano!" vyhrkla Fran a hned si chtěla jednu vrazit. Snape zmateně pozvedl jedno obočí. "Pomůžu vám ráda," řekla nakonec jasně, když se vzpamatovala. On si viditelně oddechl a spokojeně se napřímil.

"Dobrá. Začali bychom mnoholičným lektvarem, pokud si troufnete?"

"Pokud si troufnu? Potkal jste někdy mého otce?" zeptala se naoko ublíženě.

"Samozřejmě, co ten má s tím-" zarazil se, když si všiml Franina pohledu. "Ah," dodal jen, když mu došlo, že myslela jeho.

"Omlouvám se, bylo to přes čáru?" znervózněla, když ji propaloval pohledem. "Mám to brát jako ano?" na moment se jí stáhl žaludek. Maha by si tohle určitě užívala.

"Ano. Cože? Rozhodně ne!" Fran otce chvíli beze slov pozorovala, než se jí ho zželelo a tiše se zasmála.

"S váma bude ještě hodně práce," povzdychla si a dřív, než stihl nějak zareagovat, k němu přistoupila a udělala to, co chtěla udělat hned ve chvíli, co ho poprvé uviděla - pevně ho objala. "Čím tedy začneme?" přešla pak, jako by se nechumelilo, k připraveným kotlíkům. "Předpokládám správně, že žabník už máte a nemusíme tedy čekat až na úplněk?" postupně brala do ruky lahvičky s přísadami. Když jí neodpovídal, vzhlédla. Stál tam jako solný sloup a němě na ni hleděl. "Profesore?"

"Přesně tak, tuto várku můžeme začít připravovat hned," zareagoval hned a stoupl si k vedlejšímu stolu. "Nebo můžete pokračovat druhou fází u mého kotlíku, ten už je tři týdny odleželý," dal jí na výběr.

"Začnu ten nový," věnovala mu krátký úsměv a dala se do práce. Přeskládala si všechny ingredience, aby je měla po ruce a nespletla jejich posloupnost. Hůlkou upravila plamen pod kotlíkem na vyhovující sílu a v přesně naučeném pořadí vyjímala pijavice, žabník, truskavce a denivky z jejich nádob a přidávala je do lektvaru. Příprava ji jako vždy úplně pohltila a jí za celou dobu nepřišlo divné, že se kabinetem rozhostilo úplné ticho a že ji Snape skoro celou tu hodinu s neuvěřením v očích pozoroval, místo aby pracoval na své várce.

"Hotovo," otřela si ruce do hábitu a naposledy koukla do svého kotlíku. Teď nezbývalo, než to nechat dvacet jedna dní louhovat.

"Zajímavé," pronesl pečlivě a ani do jejího kotlíku nenahlédl. "Myslím, že to pro dnešek stačí. Dám ti vědět, jakmile si projdu zbylé zásoby a zjistím, které lektvary mi docházejí."

"Dobře," Fran se rozzářil obličej. Uvědomil si vůbec, že jí začal tykat? "Tak dobrou, profesore," sbalila si své věci, věnovala mu poslední úsměv a vydala se zpět do nebelvírské věže. Dobrá nálada z ní jen sálala a když vešla do ložnice, Maha se chtě nechtě při pohledu na kamarádku taky musela usmát.

"Šlo to dobře, koukám?" zhodnotila situaci Polgara.

"Víc než to, na konci už mi začal tykat. Navrhl, že bychom spolu mohli občas zpracovávat lektvary. Dneska jsme začli s mnoholičným lektvarem. Mám ho za ty roky tak nacvičený, že to byla úplná-" Francis se najednou zarazila a vytřeštila oči. "Do prdele!" prohrábla si zoufale vlasy a sedla si na postel.

"Co?" zajímala se Maha. "Podařilo se ti snad něco zmrvit?" zeptala se pochybovačně.

"Víc, než si myslíš. Dělala jsem ho úplně automaticky, bez jakéhokoli návodu. Tak, jak mě to on sám naučil…" nechala tu větu viset ve vzduchu.

"Do prdele," hlesla taky Maha, které došlo, kam kamarádka míří. Severus si lektvary vždy upravoval dle sebe a šance, že by ho měl být někdo schopen napodobit, byla více než mizivá. Polgara po minutě ticha uvolnila zatnutou čelist a klidně se zeptala:

"Jak zlé to je?"

"Já nevím! Nijak to nekomentoval," rozhodila rukama Fran. "Tedy… řekl jen zajímavé."

"Zajímavé to ještě bude," povzdychla si Pol.