"Proč ses do toho pletla? Muselo ti být jasné, jak to dopadne!" spustila Pol hned, co se k nim Maha připojila na pokoji poté, co ji McGonagallová propustila.

"Člověk by řekl, že jsi ten trest dostala ty a ne já," zarazila se pobaveně Maha nad Polgařiným rozhořčením a mávla Fran, která ležela na břiše na posteli a zpracovávala jeden z jejich mnoha domácích úkolů, které ten den dostali.

"Tobě to vážně přijde vtipné? Umbridgeová ti teď bude věnovat mnohem více pozornosti!" nedala se Polgara.

"Nebylo to schválně! Nebo si snad myslíš, že se těším na to, až si budu celý týden drásat ruku do krve?" nakrklo to už Mahu.

"Tím spíš ses měla ovládat," opáčila jí elfka.

"To stačí," vložila se do toho Francis předtím, než Maha stihla odpovědět. "Opravdu se chcete pohádat kvůli Umbridgeové? Navíc, Pol, ty sama jsi ještě dopoledne říkala, že bychom měly Harrymu projevit naši loajalitu, tak co přesně je ti teď proti srsti? Předpokládám, že už jste se oficiálně představili a tvé vystoupení tak nebylo zbytečné?" otočila se na Mahu, jeden koutek pozvednutý v úsměvu.

"Je to na dobré cestě," přikývla. "Bylo to zvláštní. Je přesně takový, jakého si ho pamatuju. Jen já si připadám jiná," nakrčila čelo a přisedla si k Polgaře.

"Ach jo, já jsem samozřejmě ráda, že si nacházíš cestu k Harrymu. Jen jsem myslela, že se budeme aspoň ze začátku držet při zemi," pohlédla na Mahu elfka omluvně.

"Já myslím, že za tohle mohl spíš Mahyin nehynoucí ochranitelský pud," zasmála se Fran tiše a hodila po kamarádce polštář, když na ni vyplázla jazyk. V ten moment do pokoje vešly jejich spolubydlící a utly tak jakoukoli další debatu.

***

"Až na ty přibývající úkoly je dnešek zatím fajn," pronesla spokojeně Maha při obědě.

"Nikdy bych nevěřila, kolik esejí jste za svá studia musely sepsat," odfrkla si Pol. "K čemu vám to vlastně bylo?"

"Na to asi nechceš odpověď, že ne?" zeptala se s všeříkajícím pohledem Francis sedící vedle Mahy.

"Hlavně už máme jen kouzelné tvory a bylinkářství."

"A ty pak trest," připomněla jí Fran a vysloužila si od Mahy nemilý pohled.

"Na to se opravdu nedá zapomenout," odložila příbor a napila se vody. Pohled jí bezděčně sjel k učitelskému stolu. "Ugh, úplně mě přešla chuť," odsunula od sebe rozladěně talíř, když viděla Dolores spokojeně se rozhlížející po Síni. "Nepůjdeme už pomalu?" zeptala se nakonec, když viděla, že Fran se v jídle jen nimrá a Pol je taky duchem nepřítomná.

"Dobrý nápad," chytila se toho až moc nadšeně Francis a postavila se k odchodu. Od zmijozelského stolu se ozval povýšený smích a ona tím směrem automaticky stočila zrak.

"Pojď," zatáhla ji za ruku Maha a s odporem zkřivila rty, když spatřila Parkinsonovou, jak se snaží ze všech sil poutat Dracovu pozornost.

"Jo. Pol?" kývla černovláska na blondýnku a dala se do kroku. Všechny tři vyrazily směrem k Hagridově srubu, kde jim brzy měla začít hodina péče o kouzelné tvory. Už si tak nemohly všimnout, že se pár zmijozelských vydalo za nimi.

"Opravdu by mě nikdy nenapadlo, že ještě někdy budu ve svém věku chodit do školy," přemýšlela nahlas Polgara.

"To asi žádnou z nás," uchechtla se Maha.

"Aspoň pro nás teď většina kouzel bude brnkačka," řekla jim útěšně Fran.

"Jugsonová!" zaslechla najednou za svými zády až moc dobře známý hlas. Bylo to, jako by ji zmrazil na místě. Zavřela oči a zhluboka se nadechla, než se odvážila otočit.

"Malfoyi," založila si ruce na hrudi a doufala, že se v jejím výrazu neprojevilo nic z toho, co se jí právě odehrávalo uvnitř. Přišel blíž, jeden koutek úst pozvednutý v arogantním úsměvu. Crabbe a Goyle ho jen slepě následovali a teď za ním stáli jako dva temné stíny. Byli však to poslední, co Fran vnímala.

"Musím říct, že mě tvůj přestup do Bradavic překvapil. Ví o tom vůbec tvůj otec?" sjel ji od hlavy k patě. Fran pevně semkla čelist. Kdyby tak věděl...

"Opravdu?!" ozvalo se z ničeho nic příkře vedle černovlásky, až s sebou trhla. Úplně zapomněla, že byla v doprovodu Polgary a Mahy. Jen mírně pootočila hlavu právě včas, aby viděla Mahu, jak Polgaře něco zlostně šeptá a snaží se ji odtáhnout pryč. Elfka se nakonec poddala a neochotně následovala plavovlásku. Malfoye evidentně Polgařin pokus o vzdor pobavil, protože odcházející dívky okamžik výsměšně pozoroval. Fran tak měla moment na to posbírat své myšlenky; Maze za to, že si tohle může vyřešit sama, poděkuje později.

"Samozřejmě, že to ví," zvedla jedno obočí nezaujatě, ale trochu znejistěla. Blížila se k nim skupinka nebelvírských a ona neměla to nejmenší tušení, kam až tohle povede.

"Krvezrádce jako ty, jsem si jistý, že musí být nadšen," utrousil a s vyčkávavým pohledem čekal na její reakci. Ztěžka polkla, bylo jasné, že už přitahují pozornost okolí.

"Oh, Peroxiďáčku, nemáš ani ponětí, o čem tu mluvíš," ztišila hlas a o krok se k němu přiblížila. Evidentně to nečekal. Přimhouřil oči a chvíli mu trvalo, než jí odpověděl.

"Ne? Dcera smrtijeda a v Nebelvíru?" zabodl své šedé oči do jejích. Dle utichlých hlasů právě procházejících spolužáků jí bylo jasné, že dalším drbům neunikne.

"Děláš, jako by to bylo poprvé," odfrkla si. "Ale nekaž si radost a na můj účet si určitě neber žádné servítky, nemůžu se dočkat, až o tom všem uslyší tvůj otec," ohrnula ret a vzdorovitě mu oplácela jeho pohled. Cítila se, jako by jí celým tělem projela vlna elektřiny, když vztekle nakrčil čelo. Znala ho až moc dobře na to, aby si dokázala představit, na co myslí. Proti své vůli se usmála.

"Přijdu ti snad k smíchu?" vyštěkl uraženě.

"Ty ne, jen tvá loajalita," popíchla ho. "Zkus začít žít svůj život bez vlivu rodičů. Možná se budeš divit," neodolala a hravě ho poplácala po rameni. Jen tak tak stihla uhnout jeho pokusu jí ruku chytit. "A to si říkáš chytač?" podivila se a zakroutila hlavou v hraném zklamání. Čekala, že tohle už pro něj bude poslední kapka, ale i tak ji překvapilo, jak rychle překonal tu vzdálenost, která mezi nimi ještě zůstávala a nenávistně jí shlížel do tváře.

"Nehraj si se mnou, Jugsonová!" zasyčel.

"To bych si přece nikdy nedovolila, Dráčku," oplatila mu stejnou mincí a než se stihl vzpamatovat, otočila se na podpatku a rychlým krokem se vydala ke zbytku třídy. Byla si jistá, že nebýt tam už profesorka Červotočková, seslal by na ni nějakou kletbu.

"Jsme už všichni?" rozhlédla se profesorka, když se ke stolu přidal i Malfoy a začala s výkladem. Fran se na hodinu vůbec nedokázala soustředit. Vnímala zvídavé pohledy svých spolužáků, kteří sledovali každý její pohyb, a také Mahu, která se jí najednou objevila za zády, v ruce svého kůrolezce.

"Všechno bude v pohodě. Ničeho si nevšímej! Hlavně dýchej!" drmolila k ní šeptem, dál a dál. Fran se pobaveně ušklíbla.

"Napočítej do deseti," napověděla jí Fran.

"Přesně tak!" přikývla jí Maha. Vzápětí jí došlo, že to bylo mířeno na ni a našpulila pusu. "Já se na to taky můžu vysrat," řekla naoko uraženě. "Já tu málem měla infarkt a ty seš v pohodě," šťouchla kamarádku do žeber a v očích se jí zajiskřilo. Fran jen neurčitě pokrčila rameny. Byl to rozhovor na jindy.

***

Když holky po večeři konečně vstoupily do společenky, všechen hovor najednou po jejich příchodu utichl. Bylo jim hned jasné, odkud vítr vane. Fran se ošila, přišlo jí, že si ji prohlíží snad i postavy z obrazů, které visely na zdech. Naivně doufala, že tímhle už znovu nebude muset projít. Rozešla se ke schodům do ložnice.

"Je to pravda?" zarazil ji hlas Levandule. "Jsme na pokoji se smrtijedkou?" měřila si ji opatrným pohledem. Fran by přísahala, že snad i cítila to, jak Maha protočila oči předtím, než cosi nezřetelně zasyčela.

"Na tohle teď opravdu nemám náladu," povzdychla si spíš pro sebe nakonec, vyhrnula si levý rukáv a upřeně se zahleděla Levanduli do očí. "Ne, nejste," odpověděla jí příkře. "To, že s jedním sdílím příjmení neznamená, že s ním sdílím i jeho ideologii. Ještě nějaké dotazy?" rozhlédla se po ostatních. Bylo zřejmé, že vyčkávali, co se bude dít.

"To ani nikdo netvrdí, že ne, Levandule?" zapojila se do hovoru znenadání Hermiona a propalovala hnědovlásku nesouhlasným pohledem. Ta už se nadechla k odpovědi, Fran jí však nedala šanci.

"Je až zarážející, jak rychle jste ochotni přijmout za fakt informace, které se k vám dostanou přes Malfoye, ale odmítáte uvěřit Harrymu to, že se Voldemort vrátil," řekla ledově. Ozvalo se vícenásobné zalapání po dechu, když černovláska zmínila jméno Pána zla a všichni se zadívali na Harryho, který měl pusu otevřenou překvapením. Bylo to už podruhé za krátkou dobu, kdy se ho zastal někdo, koho vlastně vůbec neznal. Fran mu věnovala sotva znatelný úsměv a vyběhla do ložnice, následovaná Mahou a Polgarou.

"A já že se mám kontrolovat, jo?" zeptala se Maha pobaveně Polgary.

"Ty si hlavně kontroluj čas," opáčila jí elfka a natáhla se na postel.

"Provokatére," zabrblala Maha, ale hádat se nemohla. Polgara měla pravdu, za chvíli jí začínal trest. Hodila brašnu k nohám své postele a přešla k Fran. "Jsi v pohodě?"

"Ano, mami," uchechtla se Fran smířlivě. Plavovláska ji moment starostlivě pozorovala.

"Každopádně snad bude Harrymu jasné, že jsme na jeho straně, když jste se takhle hezky držely při zemi," podotkla Pol.

"Podám hlášení," zasalutovala Maha a opustila ložnici.

***

"Opravdu jsi si jistá, že to nechceš vyléčit?" zeptala se Fran, když už poněkolikáté zavadila pohledem o hřbet Mahyiny ruky.

"Absolutně ne. Jak bych to pak vysvětlila Harrymu, kdyby si toho všiml?" zakroutila Maha hlavou.

"Pořád nechápu, proč to prostě nenahlásíš? Vždyť je to týrání a ne trest," zaklapla Polgara znechuceně rozečtenou knihu.

"Slíbila jsem mu, že budu mlčet. Nechce Umbridgeové dopřát to zadostiučinění a popravdě, já taky ne," stáhla si Maha rukáv až po konečky prstů a pokračovala v domácím úkolu do formulí.

"I tak, myslím, že bychom to měly alespoň zmínit, až si půjdeme promluvit s Brumbálem," nenechala to být Pol.

"Než se vydáme za Brumbálem, nebude po tom na mé ruce ani stopy. Navíc, k čemu by to bylo dobré? Myslím, že už díky Fran máme dostatečně barvitou představu o tom, kdo přesně Umbridgeová je a o co jí jde. Ministerstvo stojí za ní a na tom ani Brumbál nic nezmění," teď to byla Maha, kdo hlasitě zaklapl učebnici.

"Co se takhle prostě pokusit vyhnout trestům od Dolores?" povzdychla si Fran.

"Mluvíme tu o mně," ukázala na sebe Maha.

"Právě proto," zajiskřilo se Francis v očích. "Chci, aby ti z té ruky něco zbylo."

"Vám se prostě za Brumbálem nechce," konstatovala najednou Polgara. Maha s Fran se po sobě podívaly. Okamžik bylo ticho.

"Chtění s tím nemá, co dělat, Pol," řekla upřímně Francis.

"Ne? A co tedy? Myslela jsem, že mu věříme," rozhodila elfka rukama.

"To samozřejmě ano, jen si myslíme, že ještě nenastal ten správný čas. Ani Brumbál přece nebyl bez chyby. Jen nechceme, aby naše vědomosti o budoucnosti využil pro své účely, ať už by dle jeho tvrzení byly jeho úmysly jakkoli vznešené," pokusila se o vysvětlení černovláska. Maha souhlasně přikývla.

"Dobrá," vypadlo z Pol bezbarvě. "Půjdu se projít," zvedla se a bez dalších slov opustila ložnici.

"Půjdeme za ní?" zeptala se opatrně Maha.

"To teď asi nebude dobrý nápad," povzdychla si Fran. "Potřebuje si to promyslet sama."

Plavovláska odevzdaně přikývla, znovu uchopila knihu kouzelných formulí a nalistovala tam, kde skončila. Fran měla pravdu, Polgara teď potřebovala být sama.

Nedělní odpoledne se rychle přehouplo na večer. Jejich kamarádka se však ještě nevrátila. A tak se holky rozhodly sejít do Velké síně, zkontrolovat, zda ji nenajdou tam. Pol se však nedostavila ani na večeři.

"Neudělaly jsme chybu, že jsme za ní nešly?" zeptala Maha nejistě, když se vrátily do pokoje.

"Já nevím," odvětila ji Fran se stejnou nejistotou v hlase. "Pokud ale Pol nechce být rušena, není jednoduché ji najít. To přece sama víš."

"-určitě koupit!" rozrazily se dveře, Parvati s Levandulí a jejich hlasité štěbetání hned utichlo, když si Levandule všimla Fran stojící u své postele.

"Čas na ústup," zamumlala Maha kousavě. "Potřebuju drink."