Holky se obezřetně rozhlédly po celé chodbě a ujistily se, že jsou samy, než Fran začala přecházet kolem gobelínu, oči zavřené v soustředění. Naopak ty Polgařiny se doširoka otevřely údivem, když se ve zdi objevily menší dveře. Za nimi se skrývala malá, útulně zařízená místnost s křesílky.

"Pol, můžeš mi vysvětlit, co to mělo dole znamenat?" zeptala se Francis a zahleděla se na elfku. Ta našpulila rty.

"Nebyla jsem sama sebou. Nebo naopak… asi jsem se snažila být," rozhodila rukama. "Hádka s tvým otcem by mi dokázala, že se tohle opravdu děje. Ale myslím, že máte obě moc dobrou představu o tom, jak se asi cítím. Nebo to snad není důvod, proč jste včera na takovou dobu zmizely?" Fran s Mahou na sebe pohlédly.

"Ano, to sedí," řekla unaveně Fran a svezla se do křesla.

"Nechtěla jsem tě nechat samotnou," řekla trochu provinile Maha. "Ale přišlo mi, že by bylo nápadné, kdybychom se vypařily všechny." Pol mávla rukou.

"To je dobrý. Alespoň jsem měla možnost vyslechnout zajímavou hádku Hermiony s Parvati a Levandulí. Opravdu to Harry neměl v tomto ročníku lehké, co?" nedala holkám ani možnost reagovat a pokračovala dále. "Ale dobře pro nás, otevírá nám to cestu, jak si získat jeho důvěru a podpořit ho v jeho tvrzeních ohledně návratu Voldemorta."

"Jo, toho bychom rozhodně měly využít," přitakala Maha. Komnatou se rozhostilo ticho. "Stejně je to zvláštní, být tady," prolomila ho po chvíli.

"Neměly jsme, co ztratit. A teď jsme zpátky tam, kde můžeme ztratit všechno. Znovu. A oni o tom nemají nejmenší tušení."

"Je pravda, že by mě ani v nejdivočejších snech nenapadlo, kam až nás ta kniha pošle," zachmuřila se Polgara. "Nebo že nás pošle rovnou do centra všeho dění."

"Mezi ty, na kterých nám záleželo," šeptla Maha. "Čekala jsem, že nám bude trvat týdny, nebo i měsíce, než se s někým takovým potkáme, pokud vůbec.. Ne, že to bude hned ten první den. A pak každý další den..."

"Je zřejmé, že už jen naše přítomnost v této době hodně věcí pozměnila. Tím spíš bychom měly být opatrné, jak to všechno pojmeme. Pochybuji, že bychom kdy dostaly ještě další šanci. Je jasné, že naším cílem budou samotné viteály, ale zároveň už víme, že si musíme dát hodně velký pozor na to, aby se to Voldemort nedozvěděl předčasně a nevytvořil si další, jako se mu to tehdy před lety podařilo," shrnula to Polgara a také si zabrala jedno z křesel.

"Myslím, že bude lepší, když začneme něčím menším. Abychom viděly, jak moc velký vliv to bude mít teď už i na naši budoucnost," povzdychla si Maha.

"Přesně tak. A pak se můžeme vrátit sem a zničit ten viteál, který si tu Voldemort chytře schoval," přitakala Francis.

"Počkej, vážně? Jeden viteál je přímo tady?" ukázala Pol s neuvěřením na podlahu Komnaty.

"Ano," kývla Maha. "Diadém Roweny z Havraspáru. A není přímo tady tady. Je, řekněme, v jiné verzi této místnosti." Polgara se na kamarádku nechápavě zadívala.

"O Komnatě nejvyšší potřeby už jsi slyšela," napomohla jí Francis, Polgara přikývla. "Jsme v ní," Fran ukázala kolem sebe. "Jen Voldemort si představil něco jiného, než tento útulný pokoj," pokrčila černovláska rameny.

"Fantastické," pochopila Pol.

"Jo. Takže… napadá tě něco, co můžeme změnit v nejbližší době, co by nebylo nic závažného, ale byly by vidět nějaké důsledky v budoucnosti?" přerušila obdivování Polgary Maha a přesunula svou pozornost přímo k Francis, která v té době již v Bradavicích byla. Dívka nakrčila přemýšlivě čelo a po chvíli přikývla.

"Můžeme zabránit tomu, aby Harry a dvojčata byli vyhozeni z famfrpálového týmu?" navrhla a vzhlédla k plavovlásce. "Možná, že to Harrymu pomůže zvládat jeho návaly vzteku, když bude moci stále létat."

"Dobrý nápad. Nepletu-li se, dá nám to alespoň pár týdnů na to, abychom se trochu… aklimatizovaly?" zareagovala Maha, když se v hlavě dopočítala, kdy se většinou odehrával první famfrpálový zápas bradavické sezóny.

"A co se tehdy stalo?" zeptala se Polgara a zastrčila si pramen blonďatých vlasů za ucho.

"Nebelvír vyhrál nad Zmijozelem a Draco byl pitomec, nesnesl porážku a začal urážet Ronovu a Harryho rodinu. Harry s Fredem se do něj pustili. Umbridgeová jim pak zakázala létat," shrnula to věcně Fran.

"Schvaluji. Asi bychom se stejně neměly zabývat vzdálenou budoucností. Vezměme to měsíc po měsíci a uvidíme, kam nás to dovede?" navrhla Pol.

"Jo. Asi bychom se tedy měly vyhnout náboru do Brumbálovy armády. Nic jiného mě nenapadá. Teda… když už jsme byly u té aklimatizace," načala Fran, "je vám jasné, že si s tátou musím promluvit? Sama. Co nejdříve," ukončila nejistě.

"Zvládneš to sama?" pohlédla na černovlásku starostlivě Maha. Fran se nadechla k odpovědi.

"A nezapomeňme, že nás čeká rozhovor i s Brumbálem," přerušila je Polgara netrpělivě, Snape u ní rozhodně nebyl na prvním místě.

"O to se rozhodně nemusíš bát, on se nám připomene. Dřív bych za ním ale nešla," opáčila jí Maha nesmlouvavě.

"Opravdu před ním ty důležité informace chcete zatajovat?!" podivila se nevěřícně Pol.

"Ale no tak, nikdo nikomu nic nezatajuje. Jen mi přijde důležitější, abychom si prvně i my samy ujasnily, co opravdu jsou ty důležité informace, které Brumbál potřebuje vědět," odpověděla jí Maha. Elfka skoro neznatelně přimhouřila oči a nakonec jen přikývla.

"Asi bychom měly jít, pokud chceme stihnout oběd před další hodinou," navrhla Fran. Odpovědí jí bylo zakručení Mahyina žaludku.

***

"Dobré odpoledne, třído," uvítala je profesorka, když se konečně všichni usadili.

"Dobré odpoledne," zamumlali někteří.

"Ale, ale," zavrtěla hlavou profesorka Umbridgeová. "Takhle by to asi nešlo, že? Byla bych ráda, kdybyste odpověděli: Dobré odpoledne, paní profesorko. Tak ještě jednou, prosím. Dobré odpoledne, třído!"

"Dobré odpoledne, paní profesorko," zaduněli sborem a v mnohých hlasech bylo jasně slyšet znechucení.

"Výborně," pochválila je sladce. "Takže, nyní schovejte hůlky. Předpokládám, že všichni máte Teorii obraných kouzel od Wilberta Šmírala," zatrylkovala tím odporně sladkým hlasem.

"Ano," zahučelo třídou.

"Ale no tak, vím, že to dokážete mnohem lépe, znovu se vás tedy ptám... Máte všichni Teorii obraných kouzel od Wilberta Šmírala?"

"Ano, paní profesorko," řekli sborem.

"To je ono. Otevřete si ji na straně pět a začněte číst první kapitolu."

Všichni si pod jejím dozorem spěšně vytáhli své učebnice. Třída pak utichla, zdálo se, že každý přemýšlí nad něčím jiným, ale nikdo nad teorií. Fran se rozhlédla po třídě a zaregistrovala hlasící se Hermionu.

"Ano, slečno-?" konečně se jí uráčila přestat ignorovat Umbridgeová.

"Hermiona Grangerová. Chtěla bych jen vědět, jestli budeme používat praktická kouzla?"

"Ne, nebudeme. Ministerstvo kouzel se domnívá, že je to zbytečné a pochybuji, že by se vám během mé výuky mohlo něco stát," odvětila velice stručně profesorka Umbridgeová. Maha v neuvěření konsternovaně zírala na ten růžový přelud.

"A co až budeme venku?" ozval se Harry a profesorčiny oči se zúžily.

"A kdo by na vás měl venku zaútočit?" přemohla se a zeptala se sladce.

"No já nevím, co takhle lord Voldemort?" opáčil jí Harry chladně. Třídou to zašumělo. Situace se jen nadále stupňovala a všichni teď sledovali hádku profesorky s Harrym poté, co zmínil Voldemortovo jméno a prohlásil, že s ním bojoval. Dolores stále stála na svém, označila Harryho za lháře, strhla Nebelvíru deset bodů a uvalila mu trest. V Maze to víc a víc vřelo.

"Takže smrt Cedrica byla dle vás také jen pouhá náhoda?!" třásl se Harrymu hlas.

"Nešťastná náhoda, ano," supěla profesorka.

"Zabil ho Voldemort!" nedal se Harry.

"To stačí, pane Pottere, pojďte sem!" vyštěkla na něj.

"Vždyť kdo by si něco takového vymýšlel?! Ještě začněte tvrdit, že i smrt jeho rodičů byla nešťastná náhoda!" vybuchla už Maha a postavila se. Celá třída najednou věnovala pozornost jí. Fran se jí pokusila stáhnout zpátky na židli, ale plavovláska se po ní jen ohnala a pokračovala dál. "Nedokážu si představit, že zrovna Harry by bral něco takového, jako je návrat Vy-víte-koho, na lehkou váhu!"

"DOST! Ke katedře! Trest si odpykáte společně s panem Potterem. A nyní ven. Oba! Doneste tohle ředitelce vaší koleje," vrazila Harrymu do ruky ruličku růžového pergamenu a hůlkou jim otevřela dveře. Maha se při odchodu koukla na holky. Polgara nesouhlasně zakroutila hlavou a Fran se jen mírně vědoucně pousmála.

Hned, co se za nimi zaklaply dveře učebny, se Maha na Harryho nervózně otočila. Bylo znát, že je z této situace stejně zmatený jako jejich spolužáci, které právě opustili.

"Já-" nadechla se a pak znovu umlkla. "Hrad ještě neznám, mohl bys mi ukázat cestu k profesorce McGonagallové?" řekla nakonec, pohled upřený na kamennou podlahu. Cítila se hloupě, že se takto nechala vyprovokovat zrovna Umbridgeovou, o které se Fran několikrát zmiňovala. Nebylo moudré na sebe takhle upozorňovat.

"Jasně," přikývl zaraženě a ukázal na chodbu před sebou. Oba se tedy vydali hradem k ředitelce jejich koleje. Plavovláska věděla, že bude muset něco říct, ale těžko se jí hledala slova. Jediné, co si nyní vybavovala byly všechny ty hádky předtím, než se před jeho smrtí usmířili. Zhluboka vydechla.

"Harry, omlouvám se, překročila jsem hranici. Vím, že mě neznáš. Neměla jsem právo zmiňovat tvé rodiče, nebo se vůbec nějak plést do věcí, o kterých vlastně vůbec nic nevím," začala rozvážně, když ji nic lepšího nenapadlo.

"Ne," skočil jí do řeči rychle a lehce se dotkl jejího ramena, čímž ji donutil vzhlédnout. "Teda, jsem opravdu překvapený, že si se mě takhle zastala, ale jsem ti vděčný. Je osvěžující vidět, že mi alespoň někdo důvěřuje. Tím spíše, že mě ostatní znají pět let a stále si myslí, že si vymýšlím," řekl vytočeně.

"To mě mrzí," řekla tiše. "Jsem Maha."

"Harry," ušklíbl se pobaveně a přijal její nabízenou ruku.

"Neříkej, že Potter?" zašeptala spiklenecky.

"No jo," chytil se její hry a odhrnul si vlasy z čela, aby jí ukázal svou jizvu.

"Woooow," vydechla Maha s předstíraným obdivem. To už ani jeden z nich nevydržel a oba se hlasitě rozesmáli.

"Radši přidejme do kroku, už tak nám McGonagallová ukousne hlavu za to, že máme trest hned první den školy," uklidnil se nakonec Harry. Maha přikývla a snažila se nemyslet na jejich první společný trest těch několik let zpátky.