"Nezapomeňte, že zpátky na koleji musíte být do desáté hodiny. Jedinou výjimkou je samozřejmě lekce Astronomie," poučovala je Minerva při cestě do společenské místnosti. Polgara se obdivně rozhlížela po chodbách, kterými procházely. Vzhledem k tomu, že v Bradavicích nikdy nestudovala, bylo pro ni vše nové. Málem tak vrazila do profesorky, která se právě zastavila před obrazem Buclaté dámy. Maha se ušklíbla, většinou to byla ona, kdo byl nešikovný.

"Mimbulus mimbletonia," pronesla profesorka věcně a pustila dívky vejít jako první. Ve společence panoval ruch a jen pár lidí se po nově příchozích zvědavě otočilo.
"Dobrý večer," zvýšila hlas McGonagallová, aby si zajistila pozornost studentů. "Ráda bych vám představila vaše nové spolužačky, které dnes přestoupily do Bradavic a před hostinou byly zařazeny do Nebelvíru," postupně řekla jejich jména a ukázala na ně. "Doufám, že jim tuto změnu usnadníte co nejvíce a přijmete je mezi sebe, jako by tu byly od prvního ročníku," všechny přítomné přejela přísným pohledem, a když se nedočkala žádných protestů, kývla si pro sebe hlavou. "Slečno Grangerová, mohu vás poprosit?" přivolala si k sobě Hermionu. "Buďte tak laskavá, ukažte děvčatům vaši ložnici a zodpovězte jejich případné dotazy," poplácala ji po rameni a s přáním dobré noci společenskou místnost opustila.

"Ahoj," usmála se na ně nejistě Hermiona. "Já jsem Hermiona, jsem prefektkou Nebelvíru," natáhla k nim ruku. Když se Maha s Fran k ničemu neměly a jen na Hermionu vytřeštěně zíraly, Pol se jala situaci zachránit.

"Polgara, ale všichni mi říkají Pol," zatřásla si s ní rukou. "Tohle je Maha a Francis. Jsou jen ještě trochu otřesené z toho přesunu, přejde je to," ujistila Hermionu a nenápadně nakopla Fran. Tu to probralo. Uvědomila si, že doteď jen němě zírala a odkašlala si.

"Ahoj," podala nakonec hnědovlásce taky ruku a sklopila zrak. Maha následovala jejího příkladu.

"Tak pojďte," vyzvala je nakonec a vyrazila ke schodišti a ložnicím. "Na pokoji jsme ještě s Levandulí Brownovou a Parvati Patilovou," informovala je po cestě nahoru. "Odkud jste vlastně přestoupily?" zeptala se zaujatě, když konečně otevřela příslušné dveře a dívky tak poprvé spatřily svůj nový domov.

"Promiň, Hermiono, ale je to lehce senzitivní téma a není to něco, co bychom rády rozebíraly," řekla omluvně Polgara. "Snad někdy jindy, až se více poznáme."

"Dobrá," odvětila Hermiona lehce, ale bylo poznat, že ji to trochu zarazilo.

"Které postele jsou tedy volné?" rozhlížela se Polgara po kruhové místnosti.

"Ty u kterých nejsou kufry," řekla Hermiona, jako by to snad mělo být nad slunce jasné a vysloužila si tak tiché zachrochtání od Mahy, která se snažila po její narážce zadržet smích.

"Beru si tu u okna," vyhrkla najednou Francis, popadla svůj kufr, který byl složený kousek od dveří a začala se s ním táhnout k vybranému lůžku. Maha nebyla pozadu a zabrala si prostřední postel, Pol se tak musela spokojit s tou kousek u dveří.

"Fakt jak puberťačky," protočila Polgara oči a sklonila se pro své zavazadlo. V té chvíli do pokoje dorazila i Levandule s Parvati, a aniž by nechaly holky vybalit, zahrnuly je spoustou všetečných otázek, na které se jim nechtělo zrovna dvakrát odpovídat. Hermiona se je sice snažila umírnit, ale jejich zvědavost byla silnější. Ještě se jim nestalo, aby do Bradavic přestoupil někdo z jiné školy. Na Fran už toho začínalo být až moc a tak se asi po půl hodině zvedla a beze slova ložnici opustila. Pokojem se konečně rozhostilo ticho.

"Asi jí půjdu hledat," promluvila nakonec Maha.

"Měla bych jít s tebou, hrad ještě neznáte," nabídla se Hermiona. Maha se pousmála.

"Díky, Hermiono, myslím, že nebude nikde daleko a cestu zpátky najdeme," ujistila ji a významně se zadívala na Polgaru, která už se taky chystala vstát, pochopila však a zůstala sedět. Maha za sebou tiše zavřela dveře a přidala do kroku. Věděla s naprostou jistotou, kde kamarádku najít. Byla už skoro u východu, když ji zarazilo zvolání za jejími zády.

"Hej, ty jsi jedna z těch nových, že jo?" ozvalo se od krbu. Maha se zasekla v půli pohybu a pevně zavřela oči, protože kde byl Ron, tam byl automaticky i Harry. Plavovláska se zmohla jen na mírné pootočení hlavy jejich směrem a následné přitakání. To jim pro teď musí stačit, ničeho jiného by nebyla schopna. O vteřinu později už se za ní zavíral portrét Buclaté dámy.

***

Fran seděla na parapetu a s nečitelným výrazem hleděla do noci. Nepostřehla ani, že se dveře Komnaty otevřely.

"Cestu do kuchyně jsem naštěstí nezapomněla," vrazila najednou černovlásce do ruky skleničku se zlatavou tekutinou Maha a odšoupla jí nohy stranou tak, aby si k ní mohla přisednout. Fran nad ohnivou whisky nakrčila nos, ale nic nenamítala a k překvapení Mahy celou sklenici vyprázdnila na jeden zátah. "Až takhle špatný?" povzdychla si a zahleděla se kamarádce do obličeje.

"Proč jsme se nezamyslely předem nad tím, jak nám bude, když je uvidíme? Živé a zdravé, stát přímo před námi? Jako by se nikdy nic nestalo?" šeptla nakonec a zlostně si setřela slzu, která jí začala stékat po tváři.

"Protože jsme si až do poslední chvíle nepřipouštěly, že by to mohlo opravdu fungovat. Že bychom se navíc dostaly až takhle daleko do minulosti. A protože jsme byly sobecké a neuvažovaly jsme nad ničím jiným, než jak ukončit naše trápení. Jak řekla Polgara, neměly jsme co ztratit. Jen získat," položila kamarádce Maha ruku na koleno ve snaze ji utěšit. Jí samotné se však ruka třásla.

"Nebo to taky můžeme ještě více podělat. Co když se nám nepodaří změnit vůbec nic a budeme to jen muset prožít celé znovu?" zadívala se Maze ztrápeně do očí. Ta beze slov doplnila jejich skleničky.

"Na to nemám odpověď. Ale takovéto myšlenky nám v ničem nepomůžou. Teď už stejně nemáme na výběr."

"Kdy se zrovna z tebe stal takový filosof?" pousmála se Fran, Maha však tušila, že to černovlásku bude trápit dlouho.

"Asi ve chvíli, kdy jsem utekla před Harrym a Ronem," přiznala se.

"Vypadá to, že budeme potřebovat mnohem více odvahy na to, tu být, než k boji s Voldemortem. A aby toho nebylo málo, zítra máme lektvary se Zmijozelem," polkla ztěžka Fran a opět vypila svou whisky na ex. Maha se zachmuřila.

"Je to už tři roky, že, co Draco...?" zeptala se opatrně. Fran se od ní odvrátila a dlouhou chvíli mlčela.

"Ano," odpověděla kamarádce tiše a pevně si objala kolena. "Zachránil mě a já mu ani nemohla poděkovat," zajíkla se.

"Frany, vždyť on dobře věděl, proč to dělá," nezmohla se na nic víc Maha. Bylo jí jasné, jak moc je to pro kamarádku těžké. Pro ni také bylo.

"Já se ho ale nikdy neprosila, aby se kvůli mně nechal zabít!" Fran zoufale praštila vší silou skleničkou do krbu a ta se tam roztříštila na tisíce malých kousků.

"Teď mě dobře poslouchej," vzedmula se najednou v Maze vlna vzteku. "Ty za to nemůžeš! Ani jedna z nás nemůže za to, co se tehdy odehrálo! Všechno to způsobil Voldemort. A my teď máme novou šanci!" chytila Maha Francis za ramena a donutila ji, aby jí pohlédla do očí.

"Promiň, chovám se jako idiot. Vím, že nejsem jediná, kdo někoho ztratil. Harry, táta, Draco… Všechny jsme si prošly peklem," pohlédla upřeně Maze do očí. Ta jen sklopila pohled do své skleničky. "Přála bych si, aby… aby to bylo jednodušší," hlesla Fran bezmocně.

"Povídej mi o tom. Neříkej jí to, ale asi závidím Polgaře. Nikdy nechodila do Bradavic a s valnou většinou našich přátel se znala jen krátce, předtím než... " umlkla Maha.

"Kde je vlastně Pol?" napadlo najednou Francis.

"Nechala jsem ji napospas těm zvídavým dotazům. Bylo by moc nápadné, kdybychom zmizely všechny," pokrčila rameny Maha a napila se. Fran přikývla, vzala kamarádce z ruky skleničku a trochu upila, než ji Maze vrátila.

"Myslíš, že se mi třeba vrátí i Nelien, když už jsme zpátky až v téhle době?" zeptala se Fran, ale z jejího tónu bylo jasné, že tomu nedává žádnou naději. Maha si povzdychla a odevzdaně pokrčila rameny. Na to neznala odpověď. Komnatou se rozhostilo ticho, když se obě dívky ponořily zpět do svých myšlenek.

***

"Tohohle momentu se děsím už od včera," zamumlala Fran směrem k Maze, když byly na cestě k učebně lektvarů. "Musíme si sednout někam dozadu."

"Nemyslím si, že nám to pomůže, ale souhlasím," přitakala Maha.

"Přes oběd bychom si měly konečně najít nějaké klidné místo a promluvit si," objevila se vedle nich Polgara. Fran s Mahou jí přikývly na souhlas. Francis se zhluboka nadechla, když společně vešly do učebny. Do nosu jí udeřil až moc známý odér z různých lektvarů a přísad. Chybělo jí to.

"Prosím o klid," rozeznělo se třídou sotva holky dosedly vedle tria. Nebylo potřeba, aby se profesor lektvarů tázal dvakrát. "Snad vám nemusím připomínat, že příští rok v červnu budete skládat zkoušky NKÚ. Očekávám, že nikdo neskončíte hůře než s Dostatečně," přejel svou třídu přísným pohledem. "Slečny Argéniová, Jugsonová a Sendersová," pronesl pak líně, "nevím, jak hluboké jsou vaše znalosti přípravy lektvarů, ale platí to i pro vás," ohrnul ret a přistoupil k tabuli, na které již byl sepsán postup přípravy lektvaru, kterým se měli ten den zabývat. Polgara jen otráveně protočila oči a začala listovat učebnicí. "Když už jsme u toho, zůstaňte tu po hodině, vyzkouším si vás, zda nejste moc pozadu," zahleděl se právě na Polgaru.

"Samozřejmě, profesore," odpověděla za všechny Polgara. Bylo jim moc dobře jasné, proč je o to ve skutečnosti požádal. A jejich studijní výsledky v tom nehrály žádnou roli. "Poznal mě," šeptla směrem k holkám hned, když Snape odvrátil svou pozornost jinam.

"Skvělý, a Draco zase Franino příjmení," sykla Maha, když si všimla Malfoyova upřeného pohledu. Fran automaticky vzhlédla od stolu při zmínce jeho jména a jejich oči se nakrátko střetly. "Jsi v pohodě?" uvědomila si to nakonec plavovláska.

"Nevím," řekla popravdě Francis a raději se začala věnovat přípravě pohodového odvaru. Hodina plynula jako za starých časů. Snape se procházel mezi lavicemi jako nějaký temný přízrak a občas bylo slyšet jen jeho nesouhlasné zavrčení, když některý ze studentů zrovna udělal chybu. Maha po očku sledovala Harryho. Bylo to poprvé, co se odvážila mu věnovat více pozornosti, teď, když si jí on všímat nemohl.

"Harry," zasykla najednou a chytila mu ruku, když si uvědomila, že se chystal přeskočit jeden krok v přípravě odvaru a přidat další přísadu. Harry překvapeně vzhlédl a Maha ho ihned pustila a rychle se rozhlédla, zda si toho nikdo nevšiml.

"Co?" šeptl nechápavě.

"Kýchavice!" trhla hlavou a důležitě se zadívala na lahvičku se šťávou. Pak sama odměřila přesně dvě kapky a přidala je do svého lektvaru. Harry ji s tichým Díky napodobil. Maha roztřeseně vydechla a už se raději věnovala jen svému kotlíku po zbytek hodiny.

"...obláčky stříbřité páry," upozornil je Snape na to, v jakém stavu se měl nacházet jejich odvar a vydal se do zadní části třídy. "Hm," sklonil se u Harryho lektvaru a ke své nevoli zjistil, že je ucházející. Pára nad kotlíkem sice neměla úplně stříbřitou barvu, ale rozhodně se z něj nevalily hromady smradlavého kouře jako od Weasleyho. "Označte své vzorky a přineste mi je," řekl nakonec nelibě a s pevně semknutými rty se vrátil ke svému stolu. Učebnou se rozneslo skřípění židlí, jak se všichni postupně zvedali a přecházeli ke katedře, aby odevzdali výsledek svého snažení. Holky si stouply do řady.

"Musím se přiznat, že jsem si to Snapeovo doupě představovala mnohem horší," rozhlížela se Polgara po policích s ingrediencemi všeho druhu. "I když ty potvory v láku…"

"To ještě nic není, kdybys viděla jeho soukromý sklad-" začala Maha a zmlkla, když si uvědomila, že by nebylo vhodné to rozebírat mezi tolika zvědavými spolužáky. Fran se jen vědoucně ušklíbla a položila svou lahvičku na profesorův stůl.

"Ne tak rychle," zadržel ji Snape a jako naschvál začal její lektvar zkoumat. Fran věděla, že je ten lektvar perfektní a vyzývavě pozvedla jedno obočí. Neubránila se úsměvu, na okamžik se zase cítila, jako za starých časů. "Nad očekávání," vyjádřil se nakonec úsečně a propaloval ji pohledem.

"Aby nebyl, máme to v rodině," řekla si už spíš pro sebe Francis a uvolnila místo Maze s Pol. Zaslechla pak jen, jak jim Snape připomíná, aby posečkaly. Pár minut pak ještě trvalo, než se třída vyprázdnila a ony tak s profesorem osaměly.

"Soudě dle vaší dnešní práce to snad nebude takový propadák jako s některými z vašich spolužáků," vzhlédl k nim, když společně přistoupily k jeho stolu. "Opak by mě však obzvláště u vás překvapil, slečno Argéniová," jeho oči se zabodly do Polgary. Ta se zprudka nadechla, její nelibost vůči Snapeovi nezmizela ani přesto, že věděla, co pro ně v minulosti udělal. Nakonec spolkla svou uštěpačnou poznámku a jen se sladce usmála.

"Neprodlužujme to a rovnou se přesuňme k tomu, proč s námi chcete mluvit," založila si ruce na hrudi. Snape prozíravě ohrnul ret.

"Nejde mi do hlavy, jak jste se zrovna vy tři mohly takto sejít a společně nastoupit do Bradavic jako studentky pátého ročníku. Elfka, poloviční elfka a dcera smrtijeda," pronesl líně.

"Zní to jako začátek hodně blbýho vtipu, co?" neodpustila si Maha. Fran se při té představě neudržela a pobaveně vyprskla. Snape po ní šlehl pohledem.

"Vaše intuice je správná. To, že jsme tu společně má svůj důvod," řekla mu otevřeně Francis. "A vy se ten důvod včas dozvíte. Ale stejně jako jsme řekly Brumbálovi, teď to zatím nejde."

"To je dosti chabé vysvětlení. Očekáváte ode mne, že budu jen tak čekat, až se mě uráčíte informovat?" zadíval se pro změnu na Mahu.

"Ano," odvětila mu, srdce skoro až v krku. Jak vůbec mohla zapomenout na to, jak pronikavý jeho pohled někdy býval? "Řediteli to prozatím stačí, vám bude muset taky. Rozhodně to neděláme naschvál," dodala rychle, když spatřila, že se nadechuje k námitkám.

"Navíc, nejsme povinny vám něco sdělovat, profesore Snape," ohradila se Pol, kterou dopalovalo s jakou samozřejmostí počítal s tím, že mu vše bez váhání poví. Učitelova tvář se hněvivě zkřivila.

"Polgaro, to stačí!" sykla na kamarádku Maha. "Omluvte nás, profesore," drapla ji za ruku a odtáhla ji od katedry. Fran s ním zůstala o samotě.

"Chápu tedy správně, že vaše přítomnost zde není Brumbálův nápad," spíše konstatoval, když se trochu ovládl.

"Prosím, dejte nám jen trochu času," řekla co nejklidněji Fran. Po chvíli uvažování jen úsečně naklonil hlavu v souhlas a mávl rukou směrem ke dveřím na znamení toho, že může odejít. Fran jen lehce kývla hlavou a s mírným úsměvem, který již však Snape nemohl vidět, opustila učebnu. Mahu s Polgarou našla až u schodů ze sklepení, tlumeně po sobě štěkaly. Provinile umlkly, když si všimly, jak se k nim blíží.

"Myslím, že je čas si promluvit," ani nezpomalila a zamířila do sedmého patra.