Z místnosti se po jejich zaklepání ozvalo Dále. Holky se na sebe dlouze podívaly a zhluboka se nadechly, než do ředitelny vstoupily. Všechny měly pocit, jako by jim ztěžkly nohy. Albus Brumbál měl být první osobou, kterou už nikdy neměly mít možnost potkat živou.

"Maho?" pronesl překvapeně Brumbál od svého pracovního stolu. Mahu to potěšilo. Jestliže ji Brumbál poznal, znamenalo to, že jim to hodně věcí ulehčí a kouzlo opravdu zafungovalo tak, jak Morag slíbil.

"Také vás ráda vidím," pousmála se a následovala jeho pohled, který samozřejmě zabloudil k jejím společnicím. "Polgaru již samozřejmě znáte. A tohle je Francis." Obě dívky pokývly hlavou na pozdrav.

"A čemu vděčím za tak vzácnou návštěvu?" pozoroval je se zaujetím přes půlměsícové brýle.

"Je to na delší vyprávění. Asi bude lepší, když se posadíme, můžeme?" Brumbál beze slov dočaroval ještě jedno křeslo a pokynul jim rukou, aby se usadily.

"Nuže?" vyčkávavě těkal pohledem z jedné na druhou.

"Už sice uběhlo spoustu let, co jsme se setkali naposledy," usmála se Pol, "ale vždycky jsem ti důvěřovala. Teď budu tvou důvěru potřebovat já, Albusi. Sám si jistě uvědomuješ, že Voldemort nyní nabírá na síle. A on vyhraje," řekla zcela vážně. "To proto jsme tady. Abychom se tomu pokusily znovu zabránit."

"Jak to myslíš, znovu?" zeptal se Brumbál i přesto, že bylo z jeho výrazu jasné, že Polgařinu narážku pochopil až moc dobře.

"Jsme z budoucnosti," protočila Maha oči, na protahování a jakékoli předstírání neměla náladu. Brumbál se po jejím potvrzení opřel lokty o stůl a založil si ruce pod bradou. Přes tvář mu přelétl stín nedůvěry.

"Zajímavé," podotkl nakonec po chvíli ticha. "Odpusťte mi mé váhání," řekl tónem, který však o odpuštění rozhodně neprosil, "ale vaše načasování je při nejmenším kuriózní."

"Chápu, proč jsi skeptický. Je to teprve pár měsíců, co je Voldemort zpět a nikdo tomu nevěří. Bude se snažit dostat k Harrymu a ty tak musíš zajistit, že Bradavice budou bezpečnější, než kdy předtím. Jak ti tedy můžeme dokázat, že mluvíme pravdu? Že nejsme jen jeho poskokové?" nenechala se vykolejit Polgara.

"Pro začátek mi můžete každá sdělit jednu věc, o které bych dle vás měl vědět pouze já," zablýsklo se mu v pomněnkově modrých očích.

"Jednoho podzimního dne jsi mne požádal o portál vedoucí do Nurmengardského vězení," začala Polgara. "Já ti ho vytvořila. Strávil jsi na tom magickém místě několik hodin."

"Pokračujte," stočil nečitelný pohled k Maze. Nicméně jim už bylo jasné, že je začal brát vážně.

"Jednou jsem vás navštívila s otcem a vy jste si všiml, jak velké zalíbení jsem našla ve Fawkesovi. Začal jste mi po něm posílat hádanky," usmála se své vzpomínce Maha a zahleděla se na fénixe sedícího na bidýlku za Brumbálem. I sám ředitel vypadal, že je to jedna z jeho milejších vzpomínek.

"Prosím," pokynul nakonec Francis. Černovláska si promnula spánky a ještě moment zvažovala, co mu sdělit.

"Penelopa je má babička. Mě znáte pod jménem Francis Jugsonová. Vím však, že Jugson není můj otec," podívala se mu zpříma do očí Fran.

"Dobrá, řekněme, že jsem nakloněn tomu vám věřit. Co tedy ode mne očekáváte?" zeptal se bez dalších skrupulí mnohem přívětivějším tónem než doposud. Z jeho pohledu šlo však lehce vyčíst, že si na ně dá bedlivý pozor.

"Rády bychom nastoupily do Bradavic," řekla Maha ve zkratce.

"Do kterých ročníků?" přelétl je zvídavým pohledem. Polgara zavřela oči a během krátké chvíle proměnila svůj vzhled tak, aby se i ona mohla vydávat za studentku.

"Jen do jednoho. Do pátého," dodala pak.

"Rozumím. Poprosím vás tedy o vyplnění několika formulářů, a pak svolám ředitele jednotlivých kolejí, aby o vás byli informováni a samozřejmě, aby byli u vašeho zařazení. Nemyslím, že by bylo za těchto okolností vhodné z vás dělat divadlo při hostině," přistoupil k nim a každé z nich přičaroval hromádku pergamenů požadujících detailní popis jejich dosavadního studia. Maha na to množství vykulila oči. Dívky se daly do práce a hlavně do vzpomínání na jejich školní léta. Když po pár hodinách všechny odevzdaly i ten poslední dotazník, Brumbál vstal, zlehka pohladil Fawkese, a pak mu tiše zašeptal pokyny pro výstrahu.

"Děkujeme. I za to, že nám dáváš prostor a nevyptáváš se na budoucnost či naše plány. My samy ještě nemáme to nejmenší ponětí, co nás čeká," řekla Polgara a věnovala Brumbálovi vděčný úsměv.

"Čas na tento rozhovor ještě nadejde," upozornil je věcně. "Nyní však není času nazbyt, nepletu-li se, Bradavický expres bude za pár chvil stavět v Prasinkách. Dáte si čaj?" nabídl jim. To už se však ozvalo první zaklepání.

"Nejsem připravená na to ho vidět," hlesla Fran směrem k Maze.

"Já taky ne," šeptla a stiskla kamarádce ruku.

"Minervo, dobrý večer," přivítal Brumbál ředitelku Nebelvíru.

"Co se děje, Albusi, myslela jsem, že-" zarazila se, když si uvědomila, že v ředitelně nejsou s Brumbálem sami.

"Poprosím vás o strpení, Minervo, ostatní by tu měli být co nevidět." Profesorka stáhla rty v přísnou linku a zkoumavě si prohlížela tři dívky sedící před ní. "Pomono, Filiusi, vítejte, prosím, pojďte dále. Už nám chybí jen Severus," informoval je. Dveře ředitelovy pracovny se opět otevřely. Fran se snažila zhluboka nadechnout, ale cítila se, jako by byla pod vodou a nedostávalo se jí vzduchu. Naskočila jí husí kůže, když se za jejími zády ozvalo líné:

"Řediteli."

"Ah, výborně," tleskl zlehka Brumbál a za zvědavých pohledů všech nově příchozích si přivolal Moudrý klobouk. "Je mi jasné, že jste zvědaví, proč jsem vás zde svolal, takto na poslední chvíli před začátkem hostiny," otočil se k profesorům čelem, klobouk třímající v jedné ruce. "Já sám jsem si však nebyl jistý, zda k tomuto okamžiku dojde. Rád bych vám představil Polgaru Argéniovou, Mahu Sendersovou a Francis Jugsonovou, nové studentky pátého ročníku." Profesoři si vyměnili překvapené pohledy. Pol se postavila a kývla profesorům na pozdrav. Francis s Mahou musela šťouchnout do zad, aby ji napodobily. Obě tak neochotně učinily, pohled svorně upřený do země.

"Jsem si jistá, že slečny budou určitě přínosem pro kolej, do které budou zařazeny, ale… je to velmi nezvyklé, Albusi. Co tak najednou?"

"Omlouvám se, že jsem to nezmínil dříve. Vše se začalo řešit už před prázdninami, kdy jsem obdržel žádost o jejich transfer, ale dokumentace nebyla úplná a finální potvrzení dorazilo až dnes," ukázal neurčitě ke svému stolu, který byl zavalen hromadou dopisů a pergamenů. "Pokud tedy dovolíte, přešli bychom k zařazení, abychom se už déle nezdržovali. Přeci jen, ostatní studenti tu budou co nevidět." Když nikdo z profesorů nic nenamítal, Brumbál pokynul Polgaře, aby si sedla na stoličku, která se před ním objevila.

"Zajímavé, takto vyzrálou duši jsem ještě neměl tu čest zařazovat… Těžké…" ozvalo se elfce v hlavě hned, co jí klobouk přepadl přes oči. "Kam tě zařadím."

"Ulehčím ti to, potřebuji do Nebelvíru," neotálela Pol vyjádřit svůj názor k zařazení. "Šlo by to?"

"Nebyla by to má první volba, ale jak myslíš... Nebelvír!" rozlehlo se pracovnou. Maha si všimla, jak se Snape ušklíbl.

"Slečno Jugsonová," pobídl Brumbál černovlásku, když se Polgara vrátila na své místo. Fran ztěžka polkla a nechala ředitele, aby jí nasadil klobouk. Těsně předtím, než jí klobouk zakryl výhled, se poprvé odvážila pohlédnout na svého otce. Měla pocit, že se jí zastavilo srdce, Snape ji upřeně pozoroval, oči přimhouřené v zamyšlení.

"Mýlím se, pokud řeknu, že mě také požádáš, abych tě zařadil do Nebelvíru?"

"Ty se přeci nikdy nemýlíš," odpověděla mu.

"Hm. Ale máš potenciál, který by vynikal ve Zmijozelu. Jsi si jistá?" překvapil ji. Byla si jistá? Pevně zavřela oči a povzdychla si nad tou ironií.

"Bohužel nemám na výběr," odvětila nakonec a překvapila až samu sebe, jak moc jí bylo líto vzdát se dříve tolik nenáviděné koleje.

"Vždy máme na výběr, ale budiž... Nebelvír!" Fran se mátožně zvedla a pokusila se alespoň předstírat úsměv. Dle výrazu Mahy se jí to moc nepovedlo. Maha se se zachmuřením posadila a připravila na rozhovor s kloboukem.

"Zvláštní."

"Co přesně teď myslíš?" zasmála se Maha pro sebe.

"Vás tři. Nestává se tak často, abych zařazoval někoho staršího jedenácti let. A dnes-"

"Se s námi roztrhl pytel, viď?"

"Narozdíl od tvých předchůdkyň, u tebe váhat nemusím, ty jsi jasný Nebelvír!" vyřkl poslední slovo na celou místnost.

"Se mi ulevilo," seskočila Maha z židle a přešla ke kamarádkám.

"Tak, to bychom měli. Vám, děvčata, gratuluji k vaší koleji a vás, Minervo, poprosím, zda byste jim poskytla pár základních informací, než se připojí k hostině."

"Samozřejmě," přitakala McGonagallová, mírně se na své nové studentky usmála a pokynula jim k odchodu.

"Nashledanou," rozloučily se spěšně s ostatními profesory a následovaly McGonagallovou ven. Ta jim po cestě do Velké síně shrnula vše, co potřebovaly vědět.

"Pokud vám snad ještě něco nebude jasné, obraťte se na slečnu Grangerovou, letos se stala prefektkou, je s vámi v ročníku," zakončila povídání a ukázala jim nebelvírský stůl. Celá Síň už se pomalu zaplňovala studenty. "Teď mne prosím omluvte, za okamžik musím zahájit zařazování. Vyzvednu si vás po hostině, abych vás mohla řádně představit ve věži."

Holky konečně osaměly. Okamžik jen pozorovaly okolní dění, než zasedly ke stolu, snažíc se nevnímat zvídavé pohledy některých spolužáků.

"Vítejte doma," šeptla tiše Francis, když se zahleděla na začarovaný strop. Už dávno přestala doufat, že jej ještě někdy uvidí. Vzápětí se síní rozezněla píseň Moudrého klobouku, zařazování mohlo začít.

"Ať už je tohle za námi, potřebujeme si promluvit někde v klidu," zamumlala Polgara a Maha s Fran přikývly. Za celou hostinu toho ani jedna moc nenamluvily.

"Ehm, ehm," zapitvořila se najednou Francis.

"Co?" zeptala se nechápavě Maha s plnou pusou pudingu. Fran jen kývla k učitelskému stolu, kde zrovna Brumbál představoval Dolores Umbridgeovou - novou profesorku Obrany.

"Ehm, ehm," ozvalo se právě od ní, když vyrušila jeho proslov. Fran přejel mráz po zádech, bylo to úplně stejné, jako tehdy… A přitom to nemohlo být více jiné.