"Myslí to vážně, Polgaro?" prořízla svou otázkou nastalé ticho Maha. "Přišel na to, jak nás dostat zpátky v čase?" Černovláska po jejím boku se přerývavě nadechla a viditelně zbledla.

"Ano," odpověděla jednoduše elfka.

"To by… to je poprvé za těch celých osm let, co jsme tak blízko," hlesla plavovláska a zachmuřila se. Pol jí položila ruku na rameno a povzbudivě se usmála.

"Moragu, jak to tedy funguje? Co se od nás očekává? Co máme očekávat my?"

"Nuže dobrá," pokývl hlavou a promnul si nedočkavě ruce. "Musíte zapomenout vše, co víte o obyčejném cestování v čase. Obraceče času, portály, použití artefaktů a tak dále," mávl dlaní. "Toto kouzlo vás nejen dostane do minulosti, ale zajistí, že tam zaujmete místo vašich tehdejších já a stanete se tam novou realitou pro okolní svět."

"A jak docílíme toho, že budeme všechny spolu? Stejný rok, stejné místo?" zeptala se rozvážně Polgara.

"Tahle část, drahá Polgaro, je jednodušší než se zdá. Při aktivaci samotného kouzla stačí, když budete nějakým způsobem propojeny."

"Jako třeba držením se za ruce?" napadlo Mahu.

"Přesně tak, to by mělo být dostačující," přitakal. "Nesmíte se však jedna druhé pustit, dokud si nebudete jisté, že jste na konci," dodal varovně. "Pak by vám ani samotný Merlin nepomohl."

"Přívětivé vyhlídky," zamumlala Maha a po očku pozorovala až nezvykle tichou Francis. Ta jakoby byla zahloubaná sama v sobě a ani nevnímala, co jim Morag povídal.

"Je možné vrátit se i do doby, kdy Vol…" zarazila se Pol těsně před vyslovením Voldemortova jména. Tabu, které na něj před lety uvalil stále platilo a tohle by rozhodně nebyla vhodná chvíle pro to, aby se utkaly s jeho posluhovači. "Kdy Vy-víte-kdo začal studovat v Bradavicích?"

"Ne pokud chcete být spolu. Kouzlo vás vrátí pouze do doby, kdy jste existovaly i vy."

"Můžete nám nějak zaručit, že se vrátíme do chvíle, kdy ještě Pán zla nepřevzal nadvládu nad kouzelnickým světem?" promluvila konečně Fran a zahleděla se Moragovi do očí.

"Bohužel nemohu. Musíte se samy rozhodnout, zda a jak moc chcete riskovat pro to, abyste zkusily změnit to, co se stalo. Návrat zpátky do této přítomnosti nebude možný a my už se takto nikdy nepotkáme. Musím vás upozornit i na to, že toto kouzlo není jedno z těch, které byste našly v bílé magii, je nepředvídatelné a je zcela možné, že se čas od času projeví jinak, než by se dalo očekávat," oplatil dívce její pohled. Vedle ní stojící Maha hlasitě polkla.

"Není o čem rozhodovat. Nemáme už, co ztratit," řekla věcně Pol, holky jen přikývly na souhlas. "Je jen otázkou času, kdy nás Vy-víte-kdo vypátrá a taky zabije. Je teď mocnější než kdy dříve."

"Ano, ano, je. O to důležitější je uvědomit si, že vaše moc není vše, teď vám taky nestačila."

"Dík, nevšimly jsme si," zabručela Maha ironicky a vysloužila si nakopnutí od Polgary. "Co tedy máme udělat?"

"Vy nic. Inkantaci provedu sám a až se kniha rozzáří, použijete ji podobně jako portál. Nezapomeňte se pevně držet za ruce a hlavně opatrně, ať mi nezohýbáte rohy!" popostrčil je blíže ke knize, zapálil poslední pohaslou svíčku a začal tiše šeptat zaklínadlo. Holky si věnovaly poslední ujišťující pohled, chytily se za ruce a společně vykročily vstříc neznámému.

***

V zastrčeném rohu nástupiště devět a třičtvrtě se zničehonic objevil záblesk. Díky probíhajícímu mumraji a všeho loučení si toho však nikdo nevšiml.

"Do prkvančic!" zaúpěla Fran, holení jí projela pronikavá bolest, když nešikovně zakopla o kufr.

"Lépe bych to nepopsala," zasýpala Pol a ztěžka se zvedla. Obě se zmateně rozhlédly, když nezaslechly žádnou reakci Mahy. Nebyla tam. Francis zkoprněla. Byla si jistá, že ještě před vteřinou cítila její pevný stisk. Tak kde sakra byla?

"Pol?" vymáčkla ze sebe s lehkou hysterií.

"Neboj, někde tu bude. Má tu kufr," ukázala na třetí zavazadlo. "Určitě ji najdeme. Pojďme rychle projít nástupiště, vlak za chvilku odjíždí," pobídla ji. Fran neochotně souhlasila. Společnými silami odtáhly všechny tři kufry k vlaku, a když je měly bezpečně naloženy, vrátily se zpátky ven. Prodíraly se zástupy objímajících se rodičů s dětmi a skupin studentů, kteří si po prázdninách sdělovali své zážitky. Mahu však nikde nenašly. Nástupištěm se najednou rozlehlo táhlé zahoukání a z lokomotivy se začala valit pára.

"Co teď?" rozhodila rukama Francis, byl čas odjezdu.

"Třeba už je uvnitř a drží nám kupé," pokusila se o neutrální tón Polgara a shýbla se pro výtisk Denního věštce, který se povaloval vedle nich na lavičce. Fran si skousla ret a naposledy se nervózně rozhlédla, jestli Mahu přeci jen nezahlédne.

"Pokud ji nenajdeme, přemisťuju se sem zpátky," řekla rozhodně černovláska a obě spěšně nastoupily. Svižným krokem se přesouvaly z vagónu do vagónu a nahlížely do většinou přeplněných kupéček. Fran si matně pamatovala některé tváře svých bývalých spolužáků, ale nikomu nevěnovala zbytečnou pozornost. Zajímala ji jen jedna plavovlasá čarodějka.

"Tady je!" rozrazila Pol najednou dveře, které měly zpola zatažené závěsy a bez otálení vstoupila. Obě se však zarazily, když si uvědomily, že Maha vypadala jako v bezvědomí. Fran si ke kamarádce rychle přiklekla.

"Maho?" zatřásla s ní. Blondýnka se prudce posadila a s vytřeštěnýma očima hleděla kamsi za Francis. Ta se nejistě ohlédla za Polgarou.

"Vždycky jsem chtěla jednorožce," zatřepala najednou hlavou a zaostřila na dívku klečící před ní.

"Cože?" nakrčila čelo Fran. "Drak ti nestačí? Jsem uražená!" dodala však pobaveně a s úlevou si sedla naproti kamarádky, Pol ji napodobila. Maha se jen ušklíbla.

"Řekla bych, že se nám to cestování v čase asi moc nepovedlo, co?" prohlížela si holky zadumaně.

"Proč myslíš?" Pol s Fran nepochopily, na co přesně naráží. "Protože jsme byly rozdělené?"

"Co?" hleděla na ně nechápavě Maha. "Já myslela to, že ty," ukázala na Francis," vypadáš, jako že si ještě ani nesložila NKÚ, a ty," přenesla svou pozornost na Polgaru, "zase jako kdybys je měla za sebou nejméně třikrát," zachechtala se.

"Velmi vtipné. Konečně máš vzhled adekvátní svému puberťáckému chování," oplatila jí elfka. Mahu až v tu chvíli napadlo se kouknout na sebe.

"V jaké době jsme to pro Merlina skončily?!" vyjekla. Pol po ní hodila noviny. "Prvního září. Devadesát pět," přečetla Maha nahlas a zpoza novin se zahleděla na Fran, která zalapala po dechu. Maha si moc dobře uvědomovala, co to pro ni znamenalo.

"Něco mi uniká?" nechápala chvíli Pol. Pak jí to došlo. "Málem jsem zapomněla, jak šílenou jsi vlastně měla minulost a že se to vše začalo měnit tímhle rokem!"

"Teď už aspoň nejsem prvačka," snažila se to brát pozitivně Francis.

"Vypadá to, že Moragovo kouzlo zrušilo tu babiččinu zastírací magii, která tě tehdy měla chránit před tvým otcem," konstatovala Maha.

"Před kterým přesně?" odfrkla si Polgara. Fran s Mahou ji zpražily nepěkným pohledem. "No co? Dle mého nebyl výhra ani jeden," řekla zlehka.

"Jen sis nikdy nedala tu práci ho pořádně poznat," překřížila Fran ruce na prsou. "Maho, řekni něco!" Maha trhla hlavou a těkala pohledem z jedné na druhou.

"Proč já? Já se Severusem nikdy nic neměla!"

"Nikdy?" pozvedla jedno obočí Fran a uchechtla se, když si všimla, že Maze došlo, co jim právě řekla. "Ale teď vážně. Myslíte si, že je dobrý nápad dorazit do Bradavic zároveň s ostatními studenty? Co zařazování? Brumbál? Přece tam nemůžeme jen tak vtrhnout."

"Pravda," zamyslela se Polgara. "Mohly bychom se přemístit do Bradavic a vyhledat Albuse. Otázkou je, co mu uvedeme jako důvod pro to, co tam děláme?"

"Asi nemá smysl před ním něco utajovat, ale bude lepší, když mu narovinu řekneme, že mu nemůžeme hned poskytnout více informací. Obzvláště když ani my nevíme, jak naše přítomnost ovlivní nynější dění," zamyslela se Maha.

"Jedno je jisté," přejela je Pol všeříkajícím pohledem. "Budeme se muset vydávat za studentky."

"Dost věcí nám to komplikuje, nebudeme mít takovou volnost, jak jsme předpokládaly," začala Fran a nepřítomně se zahleděla na ubíhající krajinu za oknem, "ale pokud této příležitosti využijeme naplno, podaří se nám mnohem více než jen porazit Voldemorta. Asi budu sobecká, ale… Máme možnost zachránit mnohem více, než jsme vůbec mohly doufat," konečně stočila svůj pohled zpět na kamarádky. Maha si povzdechla a Pol souhlasně kývala hlavou.

"Pojďme se tedy domluvit, co vlastně Brumbálovi řekneme. Odbýt se nenechá a nebude nás krýt jen pro nic za nic před ostatními profesory," nadhodila Maha.

"Musíme mu říct, kdo jsme a s tím určitě přijde mnoho otázek, aby si ověřil, že jen nelžeme. Tím spíše nyní, když je Voldemort zpátky a Ministerstvo to odmítá uznat," navázala Francis.

"Nemluvě o tom, že bude chtít vědět detaily ohledně budoucnosti," dokončila Pol.

"Uf, vypadá to na hodně dlouhý odpoledne," vyfoukla Maha, vstala a úplně zatáhla závěsy, aby nikdo neviděl, že se přemístí. "To abychom vyrazily. Kdo bude mít tu čest?" zazubila se a natáhla ruku.

"Vytvořím nám portál," pleskla Pol Mahu po ruce a ta paži ublíženě spustila zpět k tělu. Kupé zaplavilo modravé světlo.

"Taky dobře, nic horšího než odštěp snad ani není."

"Ale je! Umbridgeová," zaúpěla Fran zničeho nic, když už je portál skoro pohltil. Za okamžik vystoupily před dveřmi do Brumbálovy pracovny.

"Zaklepeme?"