"Proč jsi mi to zatajila? Vy oba?" udeřila Fran na kamarádku, když se s nimi Hermiona rozloučila a šla na večeři. Maha si jasně vybavila, jak Fran vypadala u Severuse v kabinetě a na krátký okamžik jí zatrnulo, než se v ní probudil vzdor.

"Protože jsem ti nechtěla přidělávat starosti. Pořád se zotavuješ. A nevymlouvej mi to!" tentokrát to byla Maha, kdo zaútočil, když Fran nakrčila čelo a chtěla jí na to odpovědět. "Navíc vše s Dracem… Prostě jsem čekala na vhodnější chvíli. Zachovala by ses snad jinak, být na mém místě?" zadívala se černovlásce do očí. Fran překřížila ruce na hrudi a na okamžik se zahleděla z okna.

"Ne, nejspíš ne. Jen-" přešla k Maze a sedla si vedle ní. "Byla jsem na něj opravdu hnusná a teď mám stažený žaludek z toho pomyšlení, jak mu to vysvětlím," povzdychla si. "K tobě jsem taky nebyla fér. Klidně mi příště jednu vraž, až mě zase ovládne můj teenagerovský mozek, ano?"

"Velmi ráda," zazubila se Maha. "Můžu i teď?"

"Ne, jsem pořád naštvaná," dala jí Fran přátelský pohlavek. Maha jí ho bez okolků vrátila. "Proč mi u něj trvá tak dlouho se s tím smířit?"

"Fran, je mi jasné, že i přesto, že Severuse miluješ, tak máš stále pochybnosti. A máš na to právo. Udělal plno věcí, které se rozcházely s našimi názory, ale… byli jsme rodina. Sice dysfunkční, ale rodina. Láska, nenávist nebo cokoliv to vlastně bylo, nás učinilo nerozlučné. Se všemi našimi chybami. Na to nesmíme ani jedna zapomenout. Severus je hajzl… ale-" nadechla se, "ale náš hajzl."

"Já vím. A máš naprostou pravdu. Oba máte pravdu."

"Oba?" zeptala se Maha zmateně a Fran se najednou radostí rozzářil celý obličej.

"Vypadá to, že ten můj výstup ve sklepení probudil Neliena," svěřila se kamarádce nadšeně, než zase nakrčila čelo. "Asi to jediné pozitivní z toho všeho."

"To je paráda!" vypískla Maha tak hlasitě, že sebou Fran cukla. "Že ho moc zdravím!"

"Vyřídím," uchechtla se Francis. "Měla bych napsat Dracovi a domluvit si s ním schůzku. Bude mít tolik otázek," prohrábla si vlasy a natáhla se pro kousek pergamenu, aby tak učinila. "Vůbec netuším, jak mu to všechno vysvětlit."

"Jak vůbec přišla řeč na to, co se stalo na ministerstvu?"

"To… uklouzla jsem a Draco pak viděl mé zranění," začala Fran.

"Cože, jsi zraněná?" ozvala se hned Maha.

"Ale ne, viděl kousnutí Nagini a-" rozpovídala se černovláska, aby Maze konečně řekla, co se od chvíle, kdy si ona užívala v Prasinkách, stalo.

***

Bylo to v pondělí týden po Prasinkách, kdy Harry konečně obdržel sovu s výtiskem Jinotaje, který obsahoval jeho rozhovor. Poprask, který kvůli tomu následně vyvolala Umbridgeová, byl nepřehlédnutelný. Fran byla schopna na tu scénu jen konsternovaně hledět, toast na půli cesty k jejím ústům, kdežto Maha vedle ní pomalu a s rostoucí obavou přežvykovala cereálie. Černovláska se k ní pomalu otočila.

"To je celkem v prdeli," konstatovala, když si začala matně vybavovat, co všechno je vlastně v Harryho rozhovoru uvedeno.

"Úplně mi vypadlo, že to proběhlo, s tím vším, co se pak odehrálo," zaúpěla Maha a nervózně odložila lžičku, jakmile si všimla, že se na ni Harry přes to všechno potěšeně zazubil. Když uviděla, jak Fran se starostí v očích zabloudila pohledem k Malfoyovi, který se zrovna chechtal Harryho zákazu do Prasinek, došlo jí, že Holoubková musela do článku dát i seznam smrtijedů, které Harry zmínil.

"Pěkné, myslím, že má Draco už tak plno pochybností o všem, co jsem mu do této chvíle řekla a teď ještě tohle. Přijde mi, že s každým zaváháním jen přilévám olej do ohně," zamumlala Fran unaveně a vstala od stolu. "Taky už bych si dnes měla promluvit s tátou, déle už ty jeho pohledy nevydržím. Zůstanu tam po hodině místo oběda, snad mě nevyhodí," hořce se uchechtla.

"Prosím tě, byl by sám proti sobě, kdyby ti nedal šanci to vysvětlit," povzbudila ji Maha a následovala kamarádku ven ze Síně.

***

Dvouhodinovka lektvarů se Fran zdála nekonečná, na druhou stranu si ale přála, aby nikdy neskončila. Měla pocit, že od chvíle, co se vrátily zpátky v čase, jen něco vysvětlovala, napravovala, nebo se omlouvala.

"Ale no tak, nebuď tak zatrpklá. Moc dobře si uvědomuješ, že tohle si tu omluvu a vysvětlení zaslouží," promluvil k ní najednou Nelien a ona překvapením trhla rukou, do kotlíku jí tak spadlo větší množství pelyňku. Tiše zaklela a bezmocně sledovala, jak její lektvar nabírá nesprávnou barvu a začíná doutnat. To už nezachrání. Uhasila plamen pod kotlíkem a nalila trochu vzniklé břečky do lahvičky. Alespoň bude mít výmluvu, proč zůstat po hodině.

"Bude mi asi chvíli trvat, než si zase zvyknu, že tě mám ve své hlavě," řekla mu, když zaslechla jeho tiché hihňání.

"Všiml jsem si. Každopádně držím palce," vytratil se, než mu stihla odpovědět. Snape v ten okamžik všechny vyzval, aby mu odevzdali své vzorky. Fran znovu pohlédla na tmavě zelenou tekutinu v její ampulce a zkřivila pusu. Maha se na ni tázavě podívala, v ruce lahvičku se žlutavou látkou uvnitř.

"Zkazila jsem to schválně," pokrčila Fran nuceně rameny a vydala se ke katedře.

"Jugsonová, můžete mi prozradit, co jste se svým lektvarem prováděla?" řekl chladně, když převzal její vzorek. Pár zmijozelských se uchechtlo, Nebelvír zase něco pokazil.

"Doufala jsem, že mi pomůžete přijít na to, kde jsem udělala chybu," zahleděla se na něj, ve tváři všeříkající výraz. Bylo jí jasné, že pochopil, když přimhouřil oči a skoro neznatelně přikývl.

"Vím přesně, kde jste udělala chybu. Zůstaňte tu po hodině, zadám vám úkol navíc," nakrčil ret a odmávl ji, aby pustila další spolužáky.

"Vezmu ti alespoň sendvič, ale určitě to vyřešíte rychle," pokusila se o povzbudivý tón Maha, ale samotné jí došlo, že jí to moc nevyšlo, a tak si raději posbírala své věci a vydala se na oběd.

Fran si uvědomovala i tázavý pohled Draca, který jí na odchodu věnoval. Bylo to poprvé, co se jí nějaký lektvar nepovedl, obzvláště takto jednoduchý. Další věc, kterou si může Draco připsat na svůj již určitě sáhodlouhý seznam otázek… pomyslela si, zastrčila si vlasy za ucho a netrpělivě čekala na to, až učebnu konečně opustí i Zabini. Jakmile osaměli, Snape mávl hůlkou a zavřel dveře.

"Tak tedy?" vytáhl její vzorek.

"Hm, ujela mi ruka s pelyňkem," přiznala.

"Docela značně," přeměřil si ji. "Do příští hodiny mi vypracujte deseti palcovou esej o důležitosti správného množství ingrediencí v dnešním lektvaru," oznámil jí suše. Fran už se nadechla k rozčílené odpovědi, ale rozmyslela si to. Dnes se rozhodně nepřišla hádat a už jen ten fakt, že jí stále vykal, byl znamením, že by to ani nebyl dobrý nápad.

"Potřebuji s tebou mluvit. Odkládala jsem to už dost dlouho," vydala se pomalu k jeho katedře.

"A proto jste se rozhodla ohrozit ostatní spolužáky svou nerozvážností?" pozvedl obočí. Francis protočila oči.

"Můžeš toho nechat? Snažím se ti omluvit!" rozmáchla rukama, jako by mu to snad mělo být jasné. Jen stáhl ústa do úzké linky a prozíravě ji pozoroval. "A chci, abys pochopil, proč jsem ten den tak reagovala, protože to vůči tobě nebylo správné," sledovala, jak se posadil za stůl. Na moment zavřela oči a nadechla se. "Mrzí mě to. Řekla jsem ti i věci, které jsem nemyslela vážně. Neudržela jsem se. Byla jsem tak hrozně rozčílená, že jste přede mnou něco takového skrývali. Věřím, že jste pro to měli své důvody, ale naposledy, když jsi přede mnou něco tak důležitého tajil… nedopadlo to mezi námi zrovna dobře. A proto já v ten moment vybuchla, nesnesla jsem to pomyšlení, že ti nemůžu věřit. Chtěla jsem to zarazit hned v počátku a vůbec jsem nemyslela na to, že ty vlastně ani nebudeš vědět, proč je má reakce tak intenzivní. Omlouvám se," dořekla upřímně, on na ni chvíli mlčky hleděl.

"Nebudu zastírat, překvapila jsi mě. Nejen tou ukázkou tvé moci, ale i tím, co jsi mi to odpoledne řekla. Pochopil jsem, kde stojím," ušklíbl se trpce.

"Jestli narážíš na to, že jsem ti řekla, že Maha je rodina… zvykej si, protože je," začala rozvážně. "Ale vyznělo to, jako bys pro mě narozdíl od ní nebyl nijak důležitý. Ani nevíš, jak daleko od pravdy to tvrzení je. To jediné bych z toho všeho vzala zpátky. Jsi můj otec a nic, co uděláš, to nikdy nezmění. Byl to pouhý výstřelek mého patnáctiletého hormonálního já, které kopalo kolem sebe, protože se cítilo ukřivděně, copak to nevidíš? Vždyť se s puberťáky vypořádáváš dnes a denně," naléhala. Na moment se od ní odvrátil. Fran musela zadržet pobavené odfrknutí, když se jí potvrdilo, co ho na tom všem nejvíce žralo. Jako malý. "Vím, že to mé chování v žádném případě neomlouvá, ale začíná to vypadat, že ho zažiješ častěji. A nemysli si, že to Maha taky neschytala!" řekla rychleji, než stihl reagovat. "Šla jsem za ní hned, co jsem to zjistila, vyděšená k smrti, co to bude znamenat a… celý ten den se mi prostě nějak vymkl z rukou."

"Od koho jsi to tedy zjistila?" zarazil se najednou a Fran se kousla do jazyka.

"Řekněme, že mám své zdroje," nevinně se zazubila. "Ale zpět k tématu… Odpustíš mi?"

"Pokud mi slíbíš, že přestaneš demolovat mé věci," zabručel nakonec. Fran zacukaly koutky.

"Můžu ti slíbit, že se pokusím. Ale ty mi musíš odpřísáhnout, že už přede mnou opravdu nebudeš nic podobného nikdy tajit, obzvláště teď, kdy už se nemůžeme spolehnout na to, co jsme si myslely, že víme."

"Vynasnažím se," odvětil po chvilce přemýšlení vyhýbavě. Fran bylo jasné, že se s tím musí smířit a jiné potvrzení od něj nedostane, stejně jako tehdy. Navíc, uvnitř sebe moc dobře věděla, že ať už jí jeho přístup vadil jakkoli, zachovala by se stejně jako on. Když vstal, aby založil pár knih zpět do své knihovny, objala ho. Strnule jí objetí opětoval.

"Opravdu musím psát tu esej?" zeptala se. Odtáhl ji od sebe na délku paží.

"Ano, už jednou jsem ti přece řekl, že to, že znám tvého otce, neznamená, že budeš mít nějaká privilegia," ušklíbl se.

"Pfff," vydechla naoko popuzeně a šla si pro brašnu. Před odchodem se na něj ještě naposledy otočila. "Opravdu?" zkusila to ještě jednou svatouškovsky a vysloužila si tak akorát jeho přísný pohled.

***

Trvalo něco přes týden, než se celá ta aféra ohledně Jinotaje začala uklidňovat. Bylo očividné, že více a více jejich spolužáků začalo být po přečtení rozhovoru na Harryho straně. Maha za to byla ráda, ale nemohla se zbavit vtíravého pocitu viny z toho, že ji Harry tehdy políbil. Zatím se však choval tak, jak slíbil a dal jí dostatečný prostor. S výjimkou toho, že ji občas chytil za ruku, když seděli společně ve společence, se nijak nedožadoval ničeho dalšího, ať už polibku či probírání jejich situace. Moc dobře si ale uvědomovala, že to tak nemůže být napořád. Nebylo to k němu fér, ale ona nemohla jinak. Při pomyšlení na to, že by se snad posunuli někam dál, jí přišlo, že by tak podváděla nejen jeho, ale hlavně sebe. Začínalo však být více očividné, že začíná být netrpělivý.

"...nezapomeňte vaše odvary očarovat fázovým kouzlem. Budete jej příště potřebovat ve stejném stádiu, v němž jej máte teď," ozvalo se třídou při čtvrteční hodině lektvarů. Plavovláska včas uhla pohledem, než si Severus všiml, jak na něj zírá. Bezmyšlenkovitě použila neverbální kouzlo k uchování svého lektvaru a potichu zasténala, když si uvědomila, že udělala stejnou chybu jako před několika měsíci při přeměňování. Jediný člověk, který si její nerozvážnosti všiml, však byla jen Francis, která jen pozvedla obočí. Maha zakroutila hlavou nad kamarádčiným tázavým pohledem. Už tak si o ni dělala starosti, nechtěla jí přidělávat další, nemluvě o té hádce, kterou spolu kvůli tomu měly. Bez jediného slova odnesla svůj kotlík na stůl vedle kotlíků svých spolužáků, kteří už také měli hotovo a utrápeně čekala, až je Snape propustí. Náhle jí projel nepříjemný brnivý pocit, který jí dával najevo, že omlazující lektvar začíná pomalu vyprchávat. Protřela si spánky, další dávku si nechala v ložnici. Poslední týdny na lektvar často zapomínala a jediným štěstím bylo, že se její pomalu se měnící tělo začalo ozývat samo. Doufala, že snad působení lektvaru vydrží, než si pro další odběhne teď před obědem.

"Vypadáš, jako by tě přežvýkala a vychlustla mantichora," zašeptala jí do ucha Fran, když vycházely ze sklepení.

"Jsem v pohodě," namítla, ale vzápětí tiše zaúpěla, když zaslechla své jméno.

"Maho, počkej na chvíli!" zavolal na ni Harry. Ona jen odevzdaně kývla Fran, aby se na oběd vydala samotná a s nuceným úsměvem se otočila na Harryho.

"Ano?" zeptala se, když k ní dorazil, ale on se v první chvíli jen rozhlédl kolem.

"Udělal jsem něco špatně?" promluvil, až když si byl jistý, že celá třída už odešla.

"Cože?" vyhrkla, tohohle se bála. "Samozřejmě, že ne, Harry!" položila svou dlaň na jeho paži.

"Tak co se to mezi námi děje? Proč se mi zdá, že se mi stále vyhýbáš?" propletl jejich prsty. Maha se zadívala na jejich ruce. Sklepení rozhodně nebylo vhodné místo na probírání jejich vztahu.

"Harry, já-" nejistě k němu vzhlédla a srdce se jí rozbušilo. Harry si její zakolísání vysvětlil po svém. Nebyla schopna slova a už vůbec ne jakékoli reakce, když jí obtočil jeho volnou paži kolem pasu, a stejně jako po jejich výletu do Prasinek si ji přitáhl k polibku. Po prvních pár vteřinách, kdy mu polibek znovu automaticky opětovala, se v její hlavě stejně jako poprvé rozkřičel vyčítavý hlas s tím, že to co právě dělá, rozhodně není správné. Než se však stačila odtáhnout, srdce jí spadlo až ke kolenům.

"Pottere, Sendersová!" ozvalo se za nimi hluboké zavrčení. Oba dva od sebe odskočili. "Nebelvír přichází o dvacet pět bodů, za každého. Pro nevhodné chování," ohrnul opovržlivě ret a propichoval Mahu pohrdavým pohledem. Bylo to snad poprvé, co jí věnoval jakoukoliv očividnou pozornost od toho incidentu, kdy mu Fran udělala z kabinetu kůlničku na dříví. Nebyla pyšná na to, že ji přistihnul zrovna v tak inkriminující situaci, ale nenechala se rozhodit a pohled mu oplatila.

"Ale pane-" snažil se namítnout Harry.

"Jestli si k tomu chcete vysloužit i trest, Pottere, stačí říct," přerušil ho. "A teď zmizte!" zasyčel, otočil se na podpatku a vrátil se zpět do učebny.

"Harry, běž napřed, musím si s profesorem promluvit," nespustila oči ze zavírajících se dveří.

"Nemyslím, že je to dobrý nápad, Maho," pokusil se jí to vymluvit. To ji donutilo na něj znovu pohlédnout.

"O to se neboj, uvidíme se po vyučování, ano?" slíbila mu.

"Dobře," váhavě souhlasil, zlehka jí dal pusu na tvář a vydal se ze sklepení. Plavovláska se zhluboka nadechla. Tohle už zacházelo moc daleko. Jedno bylo, že se Severus snažil předstírat, jako by se mezi nimi nikdy nic nestalo, ale tohle i pro ni byla poslední kapka. Naštvaně rozrazila dveře učebny a rozhlédla se. Severus seděl za svou katedrou.

"Co to mělo znamenat?" snažila se udržet svůj hlas na uzdě, ale nezdálo se, že by se jí to dařilo.

"Mohl bych se tě ptát na to samé. Nebo snad nemám být překvapený, že se rozdáváš tak snadno?" vyjel na ni ostře.

"Nemáš to nejmenší právo mě soudit, Severusi Snape! To tys mě políbil, a pak začal předstírat, že se to nikdy nestalo!" vyprskla nahněvaně a povolila si kravatu i první knoflík své košile, když ucítila, že se její tělo začíná měnit. "A teď co? Předvádíš žárlivou scénu?!"

Prudce se postavil a jeho tvář se zkřivila hněvem. Neřekl však nic, znovu se od ní odvrátil a s prásknutím pak za sebou zavřel dveře svého kabinetu. Maha zaťala ruce v pěst a zakřípala zuby. Podruhé už ho nenechá bez odpovědí, tu chybu udělala minule.

"Jestli si myslíš, že ti zavřené dveře pomůžou jako tehdy, jsi na omylu!" vtrhla dovnitř. Stál u svého stolu a zdálo se, že se stejně jako Maha otřásá vztekem.

"Sendersová, mám vám strhnout další body?" zavrčel nebezpečně.

"Mně jsou nějaké kolejní body úplně ukradené, Severusi!" zasyčela. "Ale strhnout padesát bodů Nebelvíru za to, že mě Harry políbil - což, jen tak mimochodem, máte ve velké oblibě dělat oba bez mého svolení - je i pod tvoji úroveň!" přešla k němu a zuřivě rozhodila rukama. Snape ji automaticky pevně chytil za jedno vystřelené zápěstí. Maze se rozšířily oči, když si všimla, že ji propaluje jí dobře známým pohledem. Skousla si ret, to jako by ho přinutilo si ji přitáhnout k sobě ještě blíže. Oba už se snažili zklidnit svůj zrychlený dech. Zdálo se to jako věčnost, než i tu malou vzdálenost mezi nimi Maha konečně přerušila polibkem. On jí ho žádostivě opětoval. Maze v hrudi vybuchl divoký roj, zdálo se jí, že se svět kolem nich točí. Tohle bylo správné. Severus pustil její zápěstí, zapletl své prsty do jejích vlasů a druhou rukou se k ní přitiskl těsněji. Jejich polibky nabývaly na intenzitě, ani jeden nebyl schopný se oddělit od toho druhého. Nevyrušil je ani zvuk trhající se látky Mahyiny blůzy, která už nevydržela náhlou přeměnu jejího těla. Severusovy rty se přesunuly k její čelisti a odhalenému krku. Plavovláska právě slastně zaklonila hlavu, když Severus náhle ztuhl.

"Ne," zasténala tiše, jakmile se od ní odtáhnul, a ona tak na své kůži ucítila okolní chlad.

"Jsi má studentka," řekl zastřeným hlasem a začal upravovat svůj habit, který byl zpola odepnutý. Maha si v tom zápalu vůbec neuvědomila, že mu jej začala rozepínat.

"Ne," zopakovala. "Moc dobře víš, že to není pravda," zašeptala.

"Tehdy možná ne, ale teď ano," trval na tom. Aniž by k ní byť i jen vzhlédnul, opřel se o svůj pracovní stůl. Bylo mnohem těžší se s ní o tom hádat, když teď vypadala, že je stejného věku jako byl on sám.

"Severusi," znovu k němu přistoupila, tentokrát s obavou, a pozvedla jeho tvář. Konečně na ni pohlédl. Chvíli si ji beze slova prohlížel, pak ale chytil její dlaň, neznatelně ji stiskl a oddělil ji od svého obličeje. Maha si bolestivě povzdechla a ze své košile odtrhla knoflík, který stejně odchlípával. Přeměnila jej na flakon a přiložila si hůlku ke spánku. Jemným kroužením začala kolem hůlky natáčet stříbřivý pramen svých vzpomínek a po značné chvíli jej uložila do připravené lahvičky.

"Tys mě taky miloval, nebylo to jednostranné," vtiskla mu vzpomínky do dlaně, jemně přejela prsty přes jeho hruď a bez dalšího slova odešla. Severus si ampulku s třpytivou substancí ještě dlouhou dobu přetáčel mezi dlouhými prsty, než ji uložil do kapsy svého hábitu.

***

"Tady jsi," vydechla úlevně Fran, když Mahu našla v ložnici. "Co se stalo, že jsi nedorazila na formule?" přisedla si k ní.

"Nejsem si jistá, že to chceš opravdu vědět," zamumlala Maha skrz dlaně, kterými si skrývala rudnoucí obličej.

"Chci, tak nezdržuj a povídej!" dloubla kamarádku do boku černovláska. "Souvisí to nějak s Harrym?"

"Jo," zajíkla se Maha. "Zase mi dal pusu. Jenže tentokrát nás u toho načapal jiný Snape," řekla a čekala na její reakci.

"Asi ti chce vesmír něco naznačit," uchechtla se suše Fran. "To proto jsme přišli o padesát bodů?"

"Bohužel. Taky mi kvůli tomu praskly nervy a šla jsem za ním a-" zarazila se, tváře jí opět začaly červenat. Fran přimhouřila oči.

"A?"

"Hádali jsme se a… potom už najednou ne," odkašlala si. "Nezašlo to nijak daleko. Začal povídat něco o tom, že jsem přece jeho studentka a tak… tak jsem mu dala své vzpomínky na to, jak to probíhalo, když otálel minule," dopověděla přiškrceně a opatrně pohlédla na kamarádku. Fran chvíli mlčela, než Maze odpověděla.

"Jestli očekáváš, že ti to snad budu nějak vymlouvat - nebudu. Naopak. Možná… možná je to to, co potřebuje vidět. Hm, teď lituju, že mě to taky nenapadlo s Dracem," dodala s pobaveným podtónem a pousmála se. "Co vlastně bude s Harrym?"

"Potvrdila jsem si, že s ním nemůžu být. A ať už se Severus rozhodne jakkoli, nebudu schopna Harrymu nabídnout víc než přátelství."