Fran zlostně přecházela po pokoji a s rukama překříženýma na prsou čekala, až se Maha uráčí dorazit. Sama sobě musela připomínat, aby to kamarádku nechala v klidu vysvětlit, ale bylo to těžší než očekávala, a když Maha konečně sklesle vešla do pokoje, veškerá její předsevzetí letěla bůhvíproč z okna.

"Výborně, slečinka se konečně rozhodla přijít!" zasyčela, Maha sebou trhla a nechápavě na kamarádku pohlédla. O co šlo?

"Fran?"

"Doufám, žes měla příjemný den. I když, vzhledem k tomu, že ses očividně rozhodla kopat za obě strany, řekla bych, že byl více, než vydařený. Nebo se pletu?" pokračovala pohoršeně Francis. Maha překvapeně otevřela pusu a oněmněle na černovlásku zírala. O čem to mluvila? "Možná mi raději ani neodpovídej, stačilo mi, co jsem viděla. To ti opravdu nestačilo políbit tátu? Chtěla jsi si ho snad s Potterem srovnat? Nebo ti ten přesun časem zatemnil mozek a tys zapomněla, ke komu tě to táhne víc?!" Fran zvýšila hlas a hleděla na Mahu se zuřivostí v očích, kterou u ní plavovláska už dlouho neviděla. Navíc, nikdy ještě neměla tu čest k tomu, aby byla mířena na ni. Bylo to děsivé.

"Co to doprdele meleš?!" vzchopila se konečně Maha k nějaké reakci. Pomalu jí začalo docházet, co si Fran celou tu dobu myslela a vztek už naplnil i ji. Nehodlala poslouchat obvinění, která nebyla založena na pravdě.

"Vím, že jsem ti řekla, že budu vždy na tvé straně, ale to rozhodně nezahrnovalo to, že budeš skákat z jednoho na druhého, než se snad rozmyslíš, který ti více stojí za to!"

Maha si založila ruce v bok. "To si fakt myslíš? Tak jen pro tvou informaci, oni skočili po mně!" vyštěkla na ni zpátky. "Rozhodně jsem neplánovala to, že mě Harry políbí, a pokud bys nás sledovala o trochu déle, viděla bys, že jsem se od něj odtáhla," řekla ublíženě. "A pokud jde o tvého svatého otce, to on políbil mě, vyhodil mě ze svého kabinetu a od té chvíle dělá, že se nic nestalo!" vpálila Fran do obličeje. "Pořád se domníváš, že to hraju na obě strany?" vyprskla nepříčetně, nic z jejich hádky jí nedávalo smysl. Francis na Mahu hodnou chvíli beze slov hleděla, než svěsila ramena a odvrátila se od ní. Ta si jen povzdychla a už chtěla k černovlásce přejít a vyříkat si to vše v klidu, když Fran konečně promluvila.

"Zabiju ho," procedila Francis mezi zuby se vší vážností a otočila se k Maze čelem.

"To nesmíš!" vyjekla plavovláska vyděšeně a chytila Fran za paži pro případ, že by se opravdu chystala za otcem jít. "Vždyť ho sama znáš!"

"Právě proto! Copak to nechápeš? Já si opravdu myslela, že mezi vámi něco po tom polibku začalo. Všechny ty vaše vyhýbavé pohledy při vyučování, v Síni… Jen jsem usoudila, že pro tebe ještě nebyl správný čas to rozebírat s někým dalším. Nevím, že si to třeba chcete chvíli nechat pro sebe?" snažila si obhájit svůj výbuch Fran.

"Já měla za to, že mě totálně ignoruje," vydechla Maha v neuvěření a posadila se na postel. "Sotva se mnou od toho večera promluvil. Už jsem málem zvažovala i to, že snad nechám v hodině vybuchnout kotlík, aby vzal v potaz, že pořád existuju," pohlédla na Fran, která si k ní přisedla.

"To by rozhodně pomohlo," zareagovala Fran hlasem přesyceným ironií a sama pro sebe se uchechtla. "Úplně vidím jeho reakci, ty ne? Znechuceně by nakrčil ret, povýšeně by Nebelvíru strhl body a dal by ti trest. S Filchem, pokud je to tedy mezi vámi teď tak napjaté," zakývala hlavou.

"Proč myslíš, že jsem se k tomu nesnížila?" opáčila jí Maha a už se taky neudržela a zasmála se.

"Promiň mi to, nevím, co to do mě vjelo," chytila Fran Mahu omluvně za ruku.

"To je dobrý, aspoň svého otce nezapřeš. Ale příště se zkus prvně zeptat na všechna fakta, hm?" šťouchla do kamarádky. Fran provinile přikývla a opřela si o kamarádčino rameno hlavu. Až v tu chvíli Maze došlo, že je Fran stejně promočená, jako ona. "Hele, já v tom lijáku byla zrovna na cestě z Prasinek, ale co je tvoje výmluva?" poukázala na to. Fran strnula, když si její už zklidněná mysl vybavila, proč vlastně chtěla s Mahou mluvit.

"Byla jsem s Dracem, ale to je teď vedlejší," utnula cokoliv, co se Maha chystala říct. "Máme problém. Voldemort nás tu noc na ministerstvu skrz Nagini viděl a… hledá tě," pohlédla kamarádce do očí a ta k jejímu překvapení provinile sklopila zrak. Fran nakrčila čelo. "Maho?"

"Já vím," hlesla Maha tak tiše, že Fran v prvním okamžiku uvažovala, že si to jen vymyslela.

"Jak?" zeptala se mdle, ale došlo jí to ještě předtím, než na ni Maha pohlédla s celkem všeříkajícím výrazem. Zatnula vztekle zuby a ucítila, jak celým jejím tělem začíná pulzovat její magie. V tuhle chvíli to nebylo dobré znamení. "Opravdu ho zabiju," řekla tak ledově, až z toho Maze přeběhl mráz po zádech.

"Fran-" začala Maha, to už však kamarádka byla pryč. "A sakra," vydechla zděšeně, když jí došlo, kam se Fran musela přemístit. Vystřelila z jejich ložnice rychlostí blesku a už probíhala na chodbu, když se ušklíbla a zpomalila. Však on si to taky zasloužil.

***

Severus seděl u svého stolu a byl zabraný do opravování všech těch směšných výmyslů, které někteří studenti dokázali do svých úkolů napsat. Nechápal to. Co bylo tak těžkého opsat si informace z knih lehce přístupných v knihovně, když už neuměli používat mozek? Zrovna otráveně protočil oči nad špatným popisem mandragory, když se celý jeho kabinet rozzářil oranžovým světlem a veškerý nábytek v místnosti odletěl ke stěnám, do nichž s hlasitým praskotem narazil. I on pocítil, jak ho nějaká neviditelná síla odtlačila i s jeho křeslem ke skříni za ním a bolestivě vydechl, když hlavou vrazil do opěradla. Automaticky sáhl po své hůlce schované v rukávu, když mu došlo, co vlastně vidí a jeho oči se rozšířily údivem. Pokusil se napřímit. Uprostřed jeho kabinetu stála jeho dcera. Kolem ní šlehaly plameny, které vypadaly, že vycházejí z každičkého kousku jejího těla a zaplétaly se i do jejích vlasů.

"Jak jsi mohl?!" zatnula zlostně ruce v pěst a jemu se zdálo, že se plameny do jejích dlaní začaly koncentrovat, jako by se snad chystala je použít k útoku.

"Francis?" vydechl a opřel se zpět do svého křesla, když začala pomalu přecházet k němu.

"Maha je v ohrožení života a ty nepovažuješ za nutné mi to sdělit? Myslíš, že jsme se sem vrátily jen pro to, abychom tu sepisovaly stupidní eseje a cvičně mávaly hůlkama? Nech mě vyvést tě z omylu! Pokud se stane něco podobného, potřebujeme to vědět. Obě!" její chladný hlas byl v totálním kontrastu k tomu žáru, který od ní vycházel.

"Dobrá," přikývl v naději, že ji to trochu uklidní. Pletl se.

"Dobrá?! Nemyslím si! Nepokoušej se mě takto lehce zbavit! Co přesně se na té schůzce smrtijedů událo?" útočila dále. Už stála skoro u něj, a jestli byl někdy výraz propalovala ho pohledem adekvátní, bylo to teď. Severus si odkašlal.

"Pán zla chce pomstít smrt Nagini."

"To mi došlo i bez tebe!" procedila.

"Vydal příkaz najít tu, která Nagini zabila. Chce jen Sendersovou. O tobě si myslí, že jsi nepřežila ta kousnutí," pokračoval rozvážně. Francis přimhouřila oči. Nebylo to celé.

"Kdo ji má najít?"

"Já. Je to můj úkol," zavřel na moment oči a prsty si unaveně sevřel kořen nosu. Fran o krok ustoupila.

"Úžasné, takže Maha je na jeho listu smrti už nyní a ty se na něj dostaneš, pokud mu ji nepřivedeš? Opravdu skvělé! A mě necháte v nevědomosti!" vybuchla a opět se od ní odrazila tlaková vlna, která roztříštila i to, co snad ještě nebylo poničené. Severus už se ale konečně odvážil postavit a přejít blíže k ní.

"Nebylo to záměrem, Francis. Je to složitější," nakrčil čelo a pozorně si ji prohlížel. Už ani ona rozhodně nevypadala jako patnáctiletá studentka a on tak mohl spatřit, jak jeho dcera vypadala jako dospělá.

"Samozřejmě. Jako vždycky! Když už jsme u těch složitých věcí, můžeš mi vysvětlit, kdo ti dal právo Mahu políbit, a pak ji jako nějaký hadr odhodit?!" přistoupila až k němu a prsty pevně sevřela jeho hábit. Severus sykl, když mohl cítit žár jejích plamenů tak blízko sebe.

"Nemyslím si, že je to něco, co-" začal, ale nenechala ho to doříct.

"Maha je moje nejlepší kamarádka. Víc než to. Byla a je moje rodina. Déle než ty, rozumíš?!" vpálila mu do obličeje mrazivě, až sebou trhl. Až v ten moment mu začala docházet jejich vzájemná loajalita a potřeba jednu druhou ochránit před čímkoli, co by jim vstoupilo do cesty.

"Francis, proberme to, až se uklidníš," snažil se o rozvážný tón, ale fakt, že jí ani nemohl položit ruku na rameno, aby dodal svým slovům nějakou váhu, mu moc nepomáhal.

"Frany," ozvalo se najednou tiše od dveří a Severus vzhlédl od své dcery směrem k Maze, která se tam zjevila jako duch. Nepatrně se zarazil, když si všiml, že je úplně promoklá. Fran k ní jen mírně pootočila hlavu, ale nepohla se ani o píď. "To stačí," pokračovala Maha klidně. K jeho překvapení se plameny kolem Francis začaly vytrácet, jako by snad Sendersová použila nějaké kouzelné zaříkadlo. Ucítil pálení na hrudi v místě, kde ho jeho dcera stále držela.

"Nikdy mi už nic nezatajuj," pronesla výhružně tak, aby to slyšel jen on a pustila jeho hábit, z nějž se začalo doutnat. Přerývavě vydechl. Když zmizel i poslední náznak ohně, Fran se vyčerpaně zhroutila na zem. Maha se k ní hned vydala, aby ji objala. Už u ní byla na dosah, když Fran opět zmizela a Maha podruhé za ten den koukala na prázdné místo. Ztěžka polkla, zůstala tam sama se Severusem. Vyhýbavě se začala rozhlížet po zdemolovaném kabinetě a v tichosti sbírala odvahu na něj promluvit. Zrovna, když se nadechla, aby promluvila, předběhl ji.

"Odejděte, Sendersová," řekl takovým tónem, že si Maha jen povzdychla a poslechla ho. Než za sebou zavřela dveře, pohlédla jeho směrem. Stál opřený o knihovnu a otřeseně hleděl do neznáma.

***

V okamžik, kdy se Fran přemístila na louku u lesa, ztěžka dopadla na kolena a třesoucími se prsty si zoufale vjela do vlasů. Sama nechápala, co to do ní dneska vjelo. A čím více si začínala vybavovat, co vše otci řekla, tím spíš měla problémy se nadechnout. Všechno, co se za ten den stalo, na ni dopadlo plnou vahou a ona si najednou nebyla jistá, jak se s tím vypořádat. Stáhlo se jí hrdlo a přitom to jediné, co teď měla chuť udělat, bylo z plných plic začít křičet.

"Řekl bych ti, že ta scéna v kabinetu byla epická, ale nepředpokládám, že by ti to nějak pomohlo," ozvalo se jí najednou v hlavě mírné uchechtnutí a Fran zkoprněla. Přelila se přes ni vlna slabosti. Má už ze všeho halucinace?

"Neliene?" zeptala se nakonec po chvíli nejistě.

"Ah, a já už se začínal bát, že jsi na mě po těch letech zapomněla," mlaskl naoko vyčítavě. Fran měla pocit, že uvnitř ní něco vybuchlo.

"Jsi zpátky… Ty-ty jsi zpátky!" mohla si své pomyslné překvapené vyjeknutí živě představit. Ani si neuvědomila, že se samým nadšením postavila. Cítila lehké brnění po celém těle. Byla… úplná. "Nejradši bych tě teď objala. Pro Merlina, ani nevíš, jak jsi mi chyběl!"

"To je oboustranné. Upřímně, i já jsem překvapený, že jsem zpátky. Domnívám se, že mému probuzení napomohl tvůj výstup. Ale jak se stalo, že jsme zpět tady, v naší době?" Fran si povzdychla a otevřela mu svou mysl, aby mu tak dala přístup ke všemu, co potřeboval vědět. Lehla si do trávy. Bylo to už roky, co byli naposledy propojení a bylo jí jasné, že mu bude trvat déle si to vše utřídit. Její dech se pomalu začal vracet do normálu a ani její srdce už nebilo jako o závod. Opět ji však zaplavily výčitky. Jednu paži si dala přes oči a zhluboka vydechla.

"Mrzí mě, čím vším sis musela projít," ozval se Nelien po nějaké době zarmouceně a vytrhl tak Fran z přemýšlení o tom, jak by mohla dnešní hádku napravit. Nakrčila pod svou rukou čelo.

"Tebe přece nemá, co mrzet," opáčila mu.

"Doufám, že si pořád nevyčítáš i to, že jsi využila své moci naplno a nechala mě tak odejít?" zasáhl jako vždy do černého. Fran se smutně pousmála.

"No tak, znáš mě přece. Samozřejmě, že jsem si to vyčítala. Obzvláště, když jsem pak později musela svou magii zase dobu skrývat," neutajila svou zahořklost.

"Francis, v ten moment to bylo nezbytné. Navíc to tak stejně mělo být. A pokud nastane obdobná situace i teď, musíš toho využít znovu."

"Nele..."

"Dost už naší drama chvilky," utl jí najednou skoro až lehkomyslně. Proti své vůli se uculila, nic se nezměnilo. "Raději mi řekni, jak plánuješ otci vysvětlit svoje dnešní představení. Doufám, že si to vyříkáte? Nerad bych, aby se zbytečně opakovalo to, co tehdy po Brumbálově smrti. Nebyl to přívětivý čas ani pro jednoho z vás."

"Myslím, že to byl jeden z důvodů, proč jsem byla tak vytočená," přiznala a trhaně vydechla.

"Opravdu?" popíchl ji. Protočila oči.

"Jen on nemá nejmenší ponětí, proč pro mě tolik znamená, aby si podobné věci nenechával pro sebe," konstatovala s povzdechem, odpovědí jí bylo Nelovo souhlasné zabručení. "Mám pocit, že spojení mé třicetileté mysli a hormonů patnáctiletého já se mnou dělá divy."

"A co teprve teď budou dělat hormony s Dracem po tom vašem dnešním rozhovoru," začal se pochechtávat.

"Argh," cítila, jak se jí do tváří žene horko. "To jsi zapomněl na naše nastavené hranice?" neodolala si do něj rýpnout, ale sama se začala smát, když si vybavila Dracův výraz. "Jemu také dlužím ještě dost odpovědí."

"Jsi vůbec připravená sžít se zase s jeho nynější povahou a přístupem?"

"Aby spíš nebylo lepší otázkou to, jestli on bude schopný vypořádat se se mnou a vším ostatním, co se dozví?" opravila ho.

"Je to Malfoy. Bude se nakonec vyžívat v tom, kolik toho bude vědět," opáčil vědoucně.

"Trefné. Ještě, že jsi za ty roky nevyšel ze cviku," usmála se už mnohem uvolněněji Fran a posadila se. "Měla bych se vrátit. Maha bude mít určitě také spoustu otázek," oprášila si kalhoty a než se přemístila, melancholicky pohlédla k opuštěné stavbě skryté mezi stromy.

***

"Ah, tady jsi!" zaslechla Maha za sebou a otočila se. Do ložnice zrovna vešla Hermiona a zamířila si to rovnou k ní.

"Děje se něco?" nakrčila Maha na okamžik čelo, než jí došlo, proč ji asi Hermiona vyhledala. Určitě už mluvila s Harrym.

"Ne, ne, samozřejmě, že ne. Jen… jsem ti chtěla poděkovat. Sama vím, jak je pro Harryho těžké mluvit o všem, co se stalo minulý rok a myslím, že pro něj hodně znamenalo, že jsi tam u toho rozhovou byla s ním a podpořila ho," řekla vděčně a přisedla si k ní na postel.

"Od toho přece přátelé jsou, aby se navzájem podrželi," odpověděla vyhýbavě a usmála se na prefektku. Hermiona si povzdychla.

"Víš, opravdu se Harrymu líbíš," začala opatrně Hermiona. Maha se nadechla k tomu, aby jí odpověděla, ale nějak nenacházela vhodná slova. Vzápětí s sebou obě dívky trhly, když se přímo před nimi zničeho nic objevila Francis. Ta, jakmile si uvědomila, že Maha v pokoji není sama, ztěžka polkla.

"Přišla dveřma!" vyhrkla Maha úplně bezmyšlenkovitě v pokusu situaci zachránit. Fran i Hermiona se na plavovlásku nevěřícně zadívaly, tohle opravdu nezakecá.

"Skutečně, Maho? Řekla bych, že tento vtip už je celkem ohraný," přimhouřila oči Hermiona.

"Dobrý pokus, ale neboj, neřeknu to Pol," odkašlala si Fran, avšak trochu jí zacukaly koutky. Maha rozhodila rukama, když pochopila kamarádčinu narážku. Zároveň si ji však začala bedlivě prohlížet. Rozhodně byla v lepší náladě, než Maha očekávala.

"Jaks to udělala?" začala dorážet Hermiona a nespustila z Francis oči. Ta pohlédla na Mahu.

"Možná je na čase," promluvila po chvíli rozvážně Fran, na moment se zarazila a čekala na reakci Mahy. Hermiona mezitím těkala očima z jedné na druhou.

"Můžeme ti říct pravdu, ale musíš přísahat, že některé ty věci neřekneš nikomu dalšímu. Ani Harrymu. Ani Ronovi. Nikomu," zdůraznila Maha.

"Přesně tak. Je to nebezpečné tajemství, které by mohlo plno lidí zneužít, nebo kvůli němu zemřít. Včetně nás," pronesla vážně Fran. Teď už to bylo na Hermioně. Chvíli si holky zadumaně prohlížela a skousla si ret. Pokud je vyslechne, bude to znamenat hodně předstírání, že nic neví…

"Udržím vaše tajemství," nervózně si poposedla. Fran se nadechla a dala se do vyprávění a vysvětlování některých věcí, které se udály od chvíle, kdy nastoupily do Bradavic. Dávala si hodně záležet na tom, aby hnědovlásce zdůraznila to, co se opravdu nesmí dostat k Harrymu. Hermioně se více a více rozšiřovaly oči údivem.

---------------------

Tato kapitola si zaslouží speciální obkec. Popravdě nám trvalo ji dost dlouho začít psát. Z jednoho prostého důvodu, snažily jsme se totiž představit, jak se hádáme ve skutečnosti. Moc nám to nešlo a dobu nám trvalo, než jsme se přestaly té představě maniakálně smát.

Vezmi si svoji černou labuť a leť do prdele! A neopovažuj se letět stejným směrem jako já! :D :D :D

E: Já si na to pustím hudbu.
T: *zděšený výraz*
E: Zatrnulo ti?
T: Actually, yes. :D

O dva měsíce později při procházení a řešení komentářů
E: Já si myslím, že bysme si tu hádku měly zkusit zahrát, ať víme, jaký by to doopravdy bylo, se pohádat.
T: Aha, a ty si myslíš, že bysme byly schopné to přečíst s vážnou tváří?
E: *nahodí vážný výraz*
T: You’ve got it... *zvednutý palec*
E+T: *totální výtlem*

Ach... kdybychom tehdy tak věděly, co nás čeká za nějakejch pár kapitol... :D :D :D