Maha seděla ve společence u krbu a byla zabraná do rozečtené knížky, když si k ní přisedla Fran a do ruky jí vrazila malý flakónek.

"To ti posílá táta, prý už bude na čase, aby sis po týdnu dala další dávku. Dneska jsem ti začala připravovat novou várku."

"Díky," pousmála se Maha a zastrčila si lahvičku do kapsy. V tu chvíli k nim přešel Harry a trochu nervózně se ošil.

"Ahoj," vypadlo z něj nakonec. Fran pevně sevřela rty a pobaveně pohlédla na Mahu.

"Ahoj, Harry, potřebuješ s něčím pomoct?" snažila se si kamarádky nevšímat Maha.

"Ne... Teda, zítra odpoledne mám zase nitrobranu a říkal jsem si, jestli byste pak na mě nemohly počkat? Myslím, že si o tom pak budu potřebovat popovídat."

"A co Ron s Hermionou?" zeptala se Fran.

"Ti tu samozřejmě budou taky, ale myslel jsem jen, že... no prostě že by bylo fajn, aby tam byl někdo, kdo toho ví víc než my. I když nám k tomu nebudete moct nic říct!" dořekl spěšně. Holky se pousmály a přikývly na souhlas. Vlastně jim to Harryho pozvání hrálo do karet. Byly by přímo u zdroje informací a měly by tak větší páku na Brumbála. "Tak teda zítra," rozloučil se s nimi pak spěšně a vyšel ze společenky.

***

Maha s Fran nervózně poposedávaly na místě a snažily se vyhnout zvídavým pohledům Hermiony a Rona. Plavovláska ztěžka polkla, když si všimla, jak Hermiona loktem šťouchla do zrzka, postavila se, uhladila si sukni a odhodlaným krokem se k nim vydala. V ten moment se však jako na zavolání otevřel vchod do společenky. Maha si s úlevou vydechla, když spatřila Harryho. Ten se rychle rozhlédl a lehce kývl Hermioně a Ronovi, aby jej následovali ke krbu, kde holky seděly.

"Tak jaký to bylo tentokrát?" vyhrkl Ron hned, co se taky usadil. Harry už se nadechl k odpovědi.

"Jsi si opravdu jistý, Harry?" zarazila ho Hermiona a pohlédla směrem k děvčatům. Maha už se chtěla ublíženě ozvat, ale jen skoro vyjekla, když jí Fran varovně píchla prstem do boku.

"Je to v pořádku, Hermiono," ujistil kamarádku rozhodně. "A bylo to přesně takové, jako ty předchozí dvě lekce. Snape je masochistický tyran vyžívající se v utrpení druhých," odpověděl hořce na Ronovu otázku a unaveně si prohrábl sve rozčepýřené vlasy. Maha se zvědavostí čekala na reakci černovlásky. Ta už se chystala k obraně svého otce, nakonec se ale zarazila a vědoucně přikývla. Nebylo s čím nesouhlasit.

"To nám neříkáš nic nového," řekl zúčastněně Ron, "zajímá nás samotná lekce! Dozvěděl ses něco nového? Myslíš, že to nějak pomáhá?"

"Jen se potvrdilo to, co jsem se dozvěděl od Mahy. To, o čem Voldemort stále přemýšlí je v té divné místnosti v odboru záhad."

"Tam je spousta divných místností," přitakal vědoucně Ron.

"Ano, ale Maha s Fran v této místnosti byly," otočil se na jmenované vyčkávavě.

"Říkal jsi stále přemýšlí? I potom všem, co se tam odehrálo?" zeptala se Fran a otočila se na Mahu s nadějí v očích.

"Přesně tak. Pořád se to zjevuje v mých snech. Co vy o tom víte?"

"Už při našem posledním rozhovoru jsem tě prosila o trpělivost. A i když toho víme dost, nemůžeme vám zatím prozradit, o co se jedná-"

"Zatím? Co na tom změní čas?" přerušila Mahu Hermiona.

"Víc, než si myslíš," zamumlala Francis. "Čas přece řídí vše."

"To... to mi nedává smysl?" zarazil se Harry.

"Mně moc taky ne," houkla odevzdaně Maha. "Ale věřím Fran," zazubila se pobaveně na kamarádku. Ta jen přimhouřila oči, ale nakonec se to rozhodla nekomentovat a vrátit se k tématu. Maze tuto její podporu vyčte jindy.

"Co Maha myslí je, že ani jedné z nás to nedává smysl. Většinou," prohrábla si černé vlasy.

"Hraje pro vás důležitou roli, že ano? Čas..." nechala Hermiona poslední slovo viset ve vzduchu. Fran s Mahou na sebe vážně pohlédly, jejich kamarádi neměli nejmenší tušení, jak moc.

"Ano, Hermiono," odpověděla jednoduše Maha. "Tu nejdůležitější."

"Obraceč času," zamumlal Harry. Maze přes obličej přeletěl výraz uznání. Fran se zkoprněle opřela o Mahu.

"Tak s tímhle jsem nepočítala," šeptla kamarádce.

"Popravdě, já i jo. Harry ve výsledku vždycky přišel na plno věcí sám, neměl na vybranou," odpověděla jí ještě tlumeněji Maha.

"Máte obraceč času. Jste z budoucnosti. Dává to smysl. Vždycky jste tam, kde je potřeba zachránit situaci. Mluvíte v hádankách, věčně si něco špitáte mezi sebou a jste i tam, kde by vás nikdo nečekal. Vrátily jste se, abyste nám pomohly zvítězit nad Voldemortem?" zeptal se zpříma a vyčkávavě se zadíval na skupinku kolem něj.

"Myslím, že teď to nedává smysl ani mně," prohlásil zmateně Ron. Hermiona však zadumaně hleděla do plamenů v krbu.

"Mně ano," šeptla nakonec tónem, který dával jasně najevo, že lituje toho, že ji to samotnou nenapadlo dříve.

"Ne, Harry, nemáme obraceč času," vyvrátila jeho první domněnku Francis. "Nemyslím si, že je nyní vhodná doba na to, aby ses soustředil na nás. Pojďme se vrátit k té nitrobraně," dodala pak, úmyslně se vyhýbajíc druhé části jeho teorie.

"Francis má pravdu, Harry," přitakala Hermiona, nespouštěla však z dívek oči. "Chápu to tedy správně, že je z nějakého důvodu důležitý fakt, že Voldemort stále navštěvuje odbor záhad?

"Ano. Proto je podstatné, Harry, abys začal nitrobranu brát smrtelně vážně," naléhala Maha. Harry si povzdychl.

"Dobře. Pokusím se, ale pořád se tu bavíme o hodinách se Snapem," dodal trpce. "A pokud i ty ostatní půjdou jako dnes, bude to peklo."

"Raději peklo s netopýrem, než peklo s Ty-Víš-Kým," zkonstatoval Ron po chvíli ticha.

"A nemohly byste mě to naučit vy?" dotázal se Harry s nadějí v hlase.

"Harry, opravdu neznám na nitrobranu nikoho lepšího, než profesora Snapea," usmála se na něj soucitně Maha. Harry sklesle přikývl.

"No, pořád dobře, že to není s Umbridgeovou," dodal už s větším optimismem.

"Prosím tě, ta by ti to jen ukazovala v knížkách," zasmál se Ron a s ním i ostatní. Atmosféra kolem krbu se konečně uvolnila a hovor se stočil na každodenní strasti jejich studentského života. Zbytek večera strávili hraním Řachavého Petra.

"Zajdu promluvit s tátou," řekla Fran odhodlaně, když s Mahou ve společence osaměly.

"U toho chci teda být," zakřenila se Maha té představě.

"Samozřejmě, jak bys mohla chybět. Tátovy masochistické sklony tě, jak víme, celkem přitahují," neodpustila si Fran pobaveně a zamířila ven z věže. "Ve výsledku to nebylo zase tak strašné," vrátila se k rozhovoru s trojicí Fran, když s Mahou mířily dolů do sklepení.

"Máš pravdu, ale neočekávala bych, že to Hermiona nechá jen tak. Viděla jsi její pohled? Když Harry nakousl to, že jsme z budoucnosti a my jim to nevyvrátily... Je jí jasné, že obraceč času by na tohle nestačil."

"Ano, všimla jsem si," přitakala černovláska. "Řekneme jim něco více? Stejně se tomu nevyhneme. Už takhle něco tuší a neutajíme to před nimi navždy, jak jsme si ze začátku možná myslely."

Maha si povzdychla a pokrčila rameny. "Očividně neutajíme. Byly jsme naivní, když jsme předpokládaly, že by nám některé věci prošly bez povšimnutí. Měníme minulost a vytváříme novou budoucnost. Máme štěstí, že se Voldemort pořád v myšlenkách vrací na ministerstvo. Co když dojdeme do fáze, kdy provedeme něco, co bude úplně odlišné od toho, co si pamatujeme? A nebudeme si vědět rady? "

"Možná je to ale jen další důvod, proč přestat lpět na naší i jejich minulosti. Žít přítomností. Co kdybychom minulost začaly považovat více jen za vodítka, než posvátný návod, od nějž nesmíme odbočit?" šeptla Fran.

"Vraťme se k tomu později," zareagovala Maha, když si všimla temné, rychle se k nim blížící postavy.

"Pět bodů dolů, za každou. Po večerce se nemáte co toulat po chodbách. Ani vy," pravil úsečně.

"Ach, profesore, evidentně jsi se pořád nepřenesl přes to, že je tvoje dcera v Nebelvíru," mlaskla Fran provokativně.

"Potřebujeme si s tebou promluvit," řekla rychle Maha, když viděla, že už se Snape nadechuje ke komentáři. Na okamžik jen přimhouřil oči, pak se však otočil a vydal se ke svému kabinetu, obě dívky ho následovaly.

"Co se tedy stalo tak závažného, že to nemohlo počkat do rána?" usedl za svůj stůl, který byl zavalený hromadou pergamenů. Zjevně pracoval na jejich opravě. Fran se zhluboka nadechla a koukla na Mahu. Ta si pohodlně sedla do křesla u krbu, odkud měla skvělý výhled na vše, co se mělo za malý okamžik odehrát. Nemohla se dočkat.

"Díky," zamumlala kamarádčiným směrem zahořkle Francis a otočila se zpět k otci.

"Musíš začít brát hodiny nitrobrany s Harrym vážně. Mučení mu nepomůže." Snape prudce vzhlédl od jedné z esejí, tuto žádost rozhodně nečekal. Ušklíbl se.

"Mohl jsem si myslet, že si bude jen stěžovat. Opravdu si myslíš, že to neberu vážně? Nenapadlo tě, vás," střelil pohledem i k plavovlásce, "že je Potter prostě jen líný, ukňouraný, neschopný, sebestředný, arogantní spratek?! Že je to on, kdo tu výuku podceňuje?" prskl pohrdavě. Francis vykulila na otcovu reakci oči.

"To bylo hodně... přídavných jmen," zmohla se jen. "Harry si na nic nestěžoval," zaváhala lehce a vysloužila si tak jen další pohrdavé odfrknutí z jeho strany. Začínala zuřit. "Někdy si říkám, v čem si myslíš, že jsi lepší?! Kde pořád bereš to přesvědčení, že Harry je takový, jak ho popisuješ?" chrlila na něj jednu výčitku za druhou.

"Jugsonová!" zasyčel vztekle a zprudka se postavil. Maha u krbu zalapala po dechu, tohle už nebyla švanda. To příjmení neměl použít, ne takhle. Francis na něj jen dobu zaraženě hleděla, neschopna se kloudně vyjádřit. Nakonec jen rychle zamrkala, aby zahnala zlostné slzy a ztěžka polkla.

"Fajn. Dělejte, jak myslíte, profesore. Ale závisí na tom nejeden život." Ani se mu nepodívala do očí a vyběhla z kabinetu, nemohla tam zůstat ani o minutu déle.

"Myslela tím i ten tvůj," ozvala se Maha tiše, když za kamarádkou práskly dveře. Snape po ní šlehl pohledem. "Ach jo," řekla si pro sebe s povzdechem a v rukou začala cítit lehké brnění zrovna, když se pomalu vydala k němu. Zajela proto rukou do kapsy, aby si vytáhla omlazující lektvar.

"Měla byste taky jít," zavrčel. "Mám pocit, že dnes bylo řečeno až moc."

"Půjdu, až pochopíš jednu věc," nedala se odbýt a nechala lektvar lektvarem, chvíli to snad ještě počká.

"Poučte mě, Sendersová," vzhlédl a probodl ji pohledem. Maha znejistěla. Bylo jí jasné, že tou další větou bude i ona přes čáru.

"Harry není James."

Reakce se dostavila okamžitě. Snape vztekle práskl do stolu a aniž by si Maha uvědomila jak, stál před ní. Neovládla se a ještě k němu přistoupila. Jeho hněv z něj úplně sálal. Možná i proto ji v tu chvíli o to více přitahoval. Ale musel to pochopit...

"Harry není James," zopakovala a snažila se, aby se jí netřásl hlas. Ústa se mu stáhla do úzké linky a Maha měla pocit, že kdyby pohledy mohly zabíjet, byla by už na prach. "Potřebujeme, aby sis to konečně uvědomil! Nezáleží na tom, kolik Nebelvíru strhneš bodů, jak moc budeš Harryho a jeho přátele trápit a ponižovat-" teď už nebylo cesty zpět, "nic to nezmění na tom, že Harry je syn Lily." A bylo to venku.

"Jak se-" nemohl ani dokončit větu. Jeho tvář se stáhla do nepopsatelné grimasy.

"Opovažuji?" zvedla vyzývavě bradu. Pevně ji chytil za paži a ukazováček druhé ruky jí zlostně přiblížil k obličeji. Už to bylo dávno, co ho takového naposledy zažila.

"Nemáte to nejmenší právo," pečlivě odděloval slovo od slova.

"Právě naopak, mám každičké právo!" neudržela se už Maha. "Kde ty bereš ten pocit, že můžeš Harryho trestat za něco, za co nemůže? Kdo dal tobě oprávnění k tomu, abys ho trápil nejen za chyby jeho otce a kmotra, ale i za tvé vlastní? Aby sis svou zahořklost vyléval na ostatních. A na Francis?" dodala po chvilce zaváhání. Když už, tak už. Při zmínce Franina jména s sebou trhl.

"Opravdu se pletete do věcí, do kterých vám nic není, Sendersová. Naposledy vás slušně žádám, abyste odešla," pustil její paži a ukázal na dveře.

"Do kterých mi nic není?!" vydechla Maha zuřivě. "Tak schválně, jak bys to bral ty, když by se někdo úplně stejně choval k Fran jen díky tomu, že jsi ty její otec? Protože pokud budeš ve svém dětinském chování pokračovat, tak se i přes naší snahu nic nezmění! Leda by teda podle tebe bylo lepší, když bychom vše nechaly tak, jak to dopadlo tehdy?" Maha byla v ráži a už jí bylo jedno, že se tato hádka dávno přehoupla do něčeho, co rozhodně nebylo v plánu.

"Takže teď co, začnete nám všem předhazovat situace, výhry a prohry našich, pro vás, minulých životů?! Přikazovat, co máme a nemáme dělat, jak se chovat?" s každým vyřčeným slovem k ní přistupoval blíže a blíže.

"O to přece vůbec nejde!"

"A o co tedy jde, Sendersová? Potřebujete si tady dokazovat svoji nadřazenost? Nějak začínám pochybovat o tom, kdo z nás tu je ten dětinský," ústa se mu zkřivila v posměšku.

"Jakou zase nadřazenost? Tu se všem snažíš ukázat jen ty! My jsme jen doufaly... Já jsem doufala, že vědomost některých informací, ti pomůže vidět určité věci jinak. Pošetilé. Po těch letech, co tě znám, mi mohlo být jasné, že to možné není," pronesla jedovatě, když ji opět chytil za paži.

"Myslím, že byste měla přestat mluvit, Sendersová."

"No, a ty mi v tom určitě zabráníš. Pusť mě," pokusila se mu vykroutit.

"Ode dne, co jste se sem dostaly odmítáte jakoukoli pomoc, ale přijde vám správné mě začít poučovat, jak mám co dělat?" zasyčel. Začínalo to být moc. Cítila jeho dech na svém obličeji. Jeho temný pohled se vpíjel do jejích očí a ona měla pocit, že jí vidí až do žaludku. Nasucho polkla.

"Nedochází ti to. Pokud se budeš nadále chovat tak, jako doteď, nijak nám nepomůžeš!" opět cukla rukou. Nic. "Severusi, pusť!"

"Strhávám Nebelvíru deset bodů za vaše nemístné chování k profesorovi, Sendersová," na tváři mu začal pohrávat arogantní úsměv a jeho stisk povolil.

"Nemístné..." Maze se už opravdu zatmělo před očima a přepadla ji taková chuť mu jednu vrazit, že musela zatnout nehty hluboko do dlaní, aby se udržela. Pak však odhodlaně vzhlédla, neodejde jako poražená, neudělá mu tu radost. Jen vztekle pozvedl obočí v reakci na změnu jejího postoje. Už se začal otáčet. "Evidentně si to nechceš přiznat, ale uvědom si, že tě já i Fran známe. Víme, že jsi schopný dělat správná rozhodnutí. Jen ti to někdy trvá a tak by tentokrát bylo fajn, aby k tomu došlo dříve, než ti obě budeme opět stát nad hrobem," přelila se přes ni najedou vlna žalu. Nechtěla na to období vzpomínat. Ne teď, ne tady.

"Co po mně do háje chcete?!" procedil skrz zuby a zlostně si prohlížel její rozčílený obličej.

"Jak se mě vůbec můžeš takhle ptát? Věděl jsi to tehdy a myslím, že to tušíš i teď!" řekla rozlíceně. Výraz v Severusově tváři jí jen potvrdil její slova, on se ale pořád neměl k odpovědi. "Co po mně chceš ty? Protože-" nedořekla. Jeho ústa najednou drtila ta její v hladovém polibku. Chladnými prsty svíral její zátylek a Maze naskočila husí kůže po celém těle. Volnou rukou si ho, jako by to už dělala stokrát předtím, automaticky přitáhla blíže k sobě a on neváhal a jejich polibek ještě prohloubil. O okamžik později se odtáhl. Rty jí brněly a cítila na nich okolní studený vzduch.

"Severusi," zašeptala omámeně a snažila se popadnout dech. Jeho jméno ho muselo probrat, protože stisk na její paži zase zesílil a ona se najednou ocitla na chodbě, hledíc na zavřené dveře jeho kabinetu.