"Už ať si zpátky, Franyno, nebo mi tu z toho jebne!" zazoufala si ve čtvrtek ráno Maha, jen pár hodin předtím než se kamarádka měla vrátit.

"Dobré ráno," zaslechla vedle sebe Harryho v moment, kdy se zakousla do toustu a měla co dělat, aby ho nevyprskla ven.

"Ahoj," dostala ze sebe. "Nejsi tu nějak brzy?" snažila se skrýt mírnou nelibost.

"Nemohl jsem už spát, tak jsem se byl proletět. Mám dneska další lekci nitrobrany," dodal na vysvětlenou.

"Budu ti držet palce. Nedej se!" snažila se ho Maha povzbudit.

"Díky. Dneska se má vrátit Fran, že?" Plavovláska přikývla v souhlas a úlevně si oddechla, když se k nim připojil Fred s Georgem a Ginny a začali se bavit o famfrpálu. Maze neušlo, že po ní a Harrym Ginny pokukovala.

Po celý den pak byla Maha mimo a jen odpočítávala minuty do konce poslední hodiny. Doufala, že Fran už bude čekat ve věži. Měla toho tolik, co jí chtěla říct.

Heslo musela Buclaté dámě říct nadvakrát, jelikož ho napoprvé vyhrkla tak rychle, že jí obraz nerozuměl. Fran však nebyla ani ve společence, ani v ložnici. Maha si zklamaně prohrábla vlasy a sedla si na postel. Dlouho jí to čekání na samotce však nebavilo a rozhodla se jít počkat k Brumbálově pracovně, kam se měla Francis pomocí letaxu přemístit.

U chrliče se Maha na okamžik zamyslela. Bude lepší s Brumbálem mluvit hned? Tak jako tak neměly, co ztratit. Nebo možná mohly ztratit až příliš, kdyby čekaly až na další vhodnou příležitost. Rozvážně zaklepala a na pozvání vstoupila.

"Maho, jaké překvapení..." usmál se na dívku přívětivě ředitel a pokynul jí, aby se posadila.

"Doufala jsem, že už Fran dorazila, ale možná je lepší, že ne." To Brumbála zaujalo natolik, že se opřel lokty o stůl a naklonil se na důkaz toho, že jí věnuje plnou pozornost. "Předpokládám, že profesor Snape za vámi byl tu noc, kdy si jej povolal Voldemort a sdělil vám jeho nový úkol?" zeptala se Maha bez vytáček.

"Ano," přitakal po chvíli rozmýšlení Albus a pozorně si Mahu prohlížel. "Jsem obeznámen s tím, že tě Voldemort hledá." Maha začala kývat hlavou, jako by si ještě sama ujasňovala, co přesně mu chce říct, než k němu vzhlédla.

"Myslím, že je na čase, abychom vám s Fran prozradily některé věci, ale ráda bych vás požádala, abyste se před ní o tomto nezmiňoval. Chci… chci jí to říct sama, až bude vhodný čas."

"Dobrá, pokud si to tak přeješ," přikývl jí na souhlas. Přesně v ten okamžik se oranžové plameny v Brumbálově krbu změnily v jasně zelené. Maha vyskočila z křesla a jako neřízená střela se vrhla osobě vycházející z plamenů naproti a pevně ji stiskla v objetí.

"Bože! Tolik se mi stýskalo! Neuvěříš, jaké to tu bylo utrpení!" slova z ní padala jedno za druhým, takže ji malou chvilku trvalo, než si všimla, že Francis stojí kousek vedle ní a pobaveně na ni kouká. Maha ztuhla, když si uvědomila, že černá záplava u její tváře nejsou kamarádčiny vlasy, nýbrž černý hábit profesora lektvarů.

"Sendersová," sykl Snape odevzdaně, chytil ji za paže a odstrčil ji od sebe. Maha si rozpačitě odkašlala.

"Profesor Snape, jaké překvapení!" zrudla a rychle odstoupila ještě o pár kroků.

"Dobré odpoledne, řediteli," přešel to nakonec Snape bez jakékoli další poznámky. Maha si oddychla a konečně objala svůj původně zamýšlený cíl.

"Jsem ráda, že jsi zpátky!" zopakovala to kamarádce předtím, než se obě otočily k řediteli.

"Teď, pokud nás omluvíte, Severusi, rád bych si tady promluvil se slečnami Jugsonovou a Sendersovou," říkal zrovna Snapeovi. Ten jen krátce přikývl a opustil ředitelnu, kterou se vzápětí rozhostilo ticho.

"Jak se cítíte, Francis?" zahleděl se Brumbál na černovlásku a pak je obě vyzval, aby se posadily.

"Skoro jakoby se ani nic nestalo," usmála se něj Fran.

"To mě těší. Profesorka Umbridgeová už měla obavy, že je to něco vážného. Každopádně vaše absence byla schválena nejen mnou a profesorkou McGonagallovou, ale máme i potvrzení lékouzelníků od Munga," pronesl s jiskřičkami v očích.

"Děkuji. Moc si vážíme toho, jak daleko jste byl ochoten zajít, abyste nás neprozradil," pousmála se vděčně Fran. Brumbál jen mírně přikývl.

"Ale vraťme se k tomu, co jsem s vámi opravdu chtěl probrat," zvážněl. "O rozbité věštby na ministerstvu a o odklizení inkriminujících důkazů, včetně pozůstatků Nagini a krve se postaral Řád a pár pracovníků ministerstva, kteří sdílejí naše zájmy."

"Tahle část se nám opravdu vymkla z rukou," špitla Francis.

"Jo, doufaly jsme, že to bude rychlý zásah, zbavíme se hada a nikdo ani nebude vědět, že jsme tam byly," nakrčila chmurně čelo Maha.

"Moc se omlouváme," pronesla upřímně Fran. Ředitel je zpytavě pozoroval.

"Co se stalo, stalo se. Můžu se jen zeptat, proč zrovna ten had?" Obě dívky na sebe pohlédly, Maha zlehka přikývla.

"Nagini byla jedním z klíčů ke zničení Voldemorta nadobro. Přišlo nám to jako skvělá příležitost, která už by se nikdy nemusela opakovat, protože Pán zla si Nagini pečlivě hlídal." Teď to byl Brumbál, kdo se zachmuřil.

"Tušil jsem to."

"Myslíme si, že je na čase, aby se Harry dozvěděl pravdu o jeho a Voldemortově věštbě..." Maha zaváhala, ale když se ji Fran nijak nepokusila zarazit, pokračovala. "A také o viteálech."

"Tak ony opravdu existují. Pořád jsem doufal v opak," řekl Brumbál a zdálo se, že byl moment myšlenkami úplně jinde.

"Ano. Původně jich měl sedm," potvrdila mu Francis. Ten osmý si nechala pro sebe. Doufaly, že na něj tentokrát nikdy nedojde.

"Měl... Kolik jich tedy zbývá?"

"Čtyři," dodala Maha a snažila se z hlavy vytěsnit dlouhý pohled Nagini, který jí věnovala předtím, než jí usekla hlavu. Znamenalo to něco?

"Smím vědět, co jsou zač?"

"Je nám líto, ale nemyslíme si, že by už nastala ta správná doba k tomu, abychom sdílely i tuto informaci," odvětila mu pevně Fran. Brumbál chvíli mlčel a zpoza půlměsícové brýle je propaloval zkoumavým pohledem.

"Vraťme se k té věštbě. O plánech Voldemorta samozřejmě víte, jinak by nebyl Řád na hlídkách u odboru záhad. Je však důležité, abyste věděl o tom, že před koncem školního roku Voldemort lstí vylákal Harryho na ministerstvo, aby ji získal pro své účely. A je to právě ten večer, kdy se kouzelnický svět dozví o návratu Pána zla," dořekla Maha. Brumbál dlouhou chvíli mlčel.

"Jak Voldemort dokázal Harryho přesvědčit, aby se vydal na ministerstvo?" Fran s Mahou se na moment obě zamračily, když se ve vzpomínkách vrátily k událostem z jejich minulosti.

"Řekněme, že váš plán naučit Harryho nitrobranu byl prozíravý, ale bohužel selhal," odvětila Fran se smutkem v hlase.

"Voldemort využil jejich spojení a přesvědčil Harryho, že drží Siriuse v zajetí právě v odboru záhad," přidala se k ní Maha i přesto, že ona sama to znala jen z vyprávění.

"Tam na něj a skupinku pár dalších studentů samozřejmě čekali smrtijedi. Došlo k bitvě, do níž se zapojili i členové Řádu a nakonec se připojil i sám Pán zla. Toho, těsně předtím, než se stačil přemístit, vidělo pár zaměstnanců ministerstva, včetně samotného ministra," dokončila Francis. Brumbál si starostlivě povzdechl.

"Děkuji vám za veškeré informace. Pokusím se promyslet, zda bychom nepřišli na lepší způsob, jak Voldemorta odhalit, než je riskování životů bradavických studentů. Myslím, že bude nejlepší, když se teď rozloučíme a spojíme se, když budeme potřebovat," pronesl nakonec.

"Dobře, pane řediteli," souhlasily obě a vydaly se ke dveřím.

"Tolik k tomu, že by byl Brumbál sdílný a prozradil vše Harrymu dřív," postěžovala si zahořkle Maha, když sešly ze schodů.

"Dalo se to očekávat," pokrčila Frany rameny. "Připomeneme mu to zase příště. Spíš mi teď pověz, o co všechno jsem přišla, když jsem tady nebyla?" zeptala se Francis, když se obě pomalu vydaly prázdnou chodbou zpátky do společenky.

"Tomu neuvěříš! Mám pro tebe novinu. A jednu extra novinku," zahýbala plavovláska obočím. Fran kamarádčina grimasa připomněla to, co jí chtěla říct sama a nadšeně poskočila.

"Nee, ty neuvěříš tomu, co ti povím já! Nečekala bych to ani v nejdivočejších snech!" začala ze sebe chrlit.

"Povídej, opravdu mě zajímá, co až takhle zajímavého se mohlo stát, kdyžs zůstala sama," pokynula jí pobaveně Maha, ale nedokázala zakrýt svou zvědavost. Tím spíš, že Fran se opravdu pozorně rozhlédla, zda jsou na chodbě jen ony dvě, než se k ní nahnula.

"Polgara spí se Siriusem," zašeptala a zajíkla se, jak se snažila zadržet nadšené vypísknutí.

"To jako vážně?" začala se smát Maha. "Evidentně jí ten pobyt mimo Bradavice prospívá. A pak že na věkovém rozdílu záleží," vyprskla smíchy nakonec a Fran s ní.

"Vypadala spokojeně. Říkala, že ti napíše," řekla Fran, když se trochu uklidnila.

"Jo, napsala vysvětlení ohledně ministerstva, tohle tam ale jaksi zapomněla zmínit," byla pořád pobavená Maha.

"A co tedy ty tvoje novinky, přerušila jsem tě," hravě do Mahy drcla ramenem Fran.

"Samozřejmě jsem se nevyhnula rozhovoru s Harrym a už se se mnou zase začal bavit," začala Maha.

"Tak to je skvělé!"

"No, jak se to vezme," skousla si ret plavovláska. "Mám pocit, že se se mnou začíná snažit flirtovat."

"Hm, nečekané," neodpustila si popíchnutí Fran a Maha po ní střelila varovným pohledem, ale nechala kamarádčinu poznámku bez odpovědi.

"Má druhá novinka se týká tebe. Po prvním dni školy si mě odchytil Draco a sháněl se po tobě. Měl strach, jestli se ti něco nestalo. Řekla jsem mu, že je všechno v pořádku a že jsi jen onemocněla."

"Oh," Fran zvážněla. "Hodně jsem o tom přemýšlela a… Pokud mezi námi má opravdu něco začít, nechci, aby to bylo postavené na lžích," pohlédla na kamarádku. Maha chápavě přikývla.

"Já těžko budu ta, co ti bude něco zakazovat. Navíc, zrovna on si to zaslouží vědět. Nechám to na tobě. Co Nelien, objevil se?" zeptala se nakonec opatrně. Fran nepatrně ztuhla a zakroutila hlavou.

"Ale řekni mi, co tady, ještě nějaké jiné pozdvižení?" změnila téma Fran.

"Pokud nebudeme počítat ten směšný výnos ministerstva reagující na to, že utekli smrtijedi z Azkabanu, tak ani ne," pokrčila přemýšlivě rameny Maha a Fran si povzdechla. Některé věci bohužel změnit nedokázaly.

***

Bylo to až o páteční večeři, kdy Fran konečně zahlédla Draca poprvé od chvíle, co se den předtím vrátila.

"Jste oba fakt nenápadní," zakřenila se Maha, když je chvíli pozorovala, jak si přes celou Síň vyměňují pohledy a vysloužila si tak ránu do zad.

"Nemůžu si pomoct," pokrčila černovláska rameny, ale po zbytek večeře už hleděla jen do svého talíře a přemýšlela, jak zařídit, aby s Dracem zůstala chvíli o samotě.

"Kdy se s ním vůbec plánuješ domluvit?" zeptala se Maha, když vycházely z Velké síně.

"Asi až-" začala Fran, ale v tu chvíli musely s Mahou obě rychle ustoupit z cesty, aby je nepřeválcovali Crabbe s Goylem.

"Taky byste mohli koukat, kam jdete!" vypálila na ně rozhořčeně Maha a vysloužila si jen jejich posměšné zachechtání.

"Nebo nám jen vy nestůjte v cestě," ozvalo se pak pohrdavě za jejich zády a Malfoy si, jako by snad chtěl zdůraznit, co právě řekl, zlehka prorazil cestu přímo skrz ně. Fran v ten okamžik ucítila dotek ve své dlani, ale než se stačila vzpamatovat, co se vlastně stalo, Draco se připojil ke svým kamarádům a jim už nevěnoval žádnou pozornost. Když se jim ztratili z dohledu, Fran konečně pohlédla na malý kousek pergamenu, který jí Draco vložil do ruky. Nemohla si pomoci a musela se usmát. Dobrý tah.

"Vypadá to, že to naplánoval za mě," podala útržek Maze a ta překvapeně pozvedla obočí.

"A já už myslela, že si s ním budu muset znovu promluvit o jeho egu!" zakroutila pobaveně hlavou a vrátila vzkaz kamarádce. "Předpokládám, že se teda uvidíme až ve věži?"

"Jo," vydechla Fran a znovu se zahleděla na pergamen, který obsahoval pouze místo setkání.

"Hodně štěstí," objala ji krátce kolem ramen Maha, na důkaz podpory.

"Díky," usmála se na ni vděčně Fran a trochu váhavě se vydala opačným směrem než Maha. Celou cestu ke kuchyni přemítala, jak má vlastně Dracovi říct pravdu. V žaludku se jí usadil nepříjemný pocit z toho očekávání, jak asi bude reagovat. Bylo jí jasné, že tam bude brzy, ale přítomnost skřítků a jejich zmatené pobíhání při doplňování a sklízení jídla jí alespoň trochu odvedlo myšlenky někam jinam. Několikrát musela dokonce odmítnout dezert, druhou večeři či něco k pití, než se to i v kuchyni utišilo a skřítci se vydali na večerní úklid po hradě. Fran v místnosti konečně osaměla. Měla nutkání si jít nalít něco ostřejšího než dýňový džus, který před ni i přes její protesty jeden ze skřítků postavil, ale věděla moc dobře, že to co ji čekalo, by bylo lepší řešit s čistou hlavou.

"Přišlas."

Fran se rychle otočila, když za sebou zaslechla jeho hlas. Zastavil se kousek od dveří a pozoroval ji. Stoupla si, ale najednou si nebyla jistá, co dál. Zmocnil se jí strach z toho, že je tohle třeba naposledy, kdy na ni pohlíží bez jeho obvyklé chladné povýšenosti v očích. Ztěžka polkla.

"Samozřejmě," pousmála se však a udělala první krok směrem k němu. Přišlo jí, že na to snad čekal, protože se sám dal do pohybu a přešel až k ní.

"Když ses po Vánocích nevrátila, myslel jsem, že-"

"Jsem v pořádku," přerušila ho a vzhlédla k němu.

"Skutečně?" jeho šedé oči se zabodly do těch jejích a Fran nejistě přikývla.

"Jaké jsi měl svátky?" chytila ho za ruku, aby ji následoval a šla zpátky ke stolu.

"Vlastně celkem zajímavé. Co ty?" aniž by se jí pustil, sedl si obkročmo na lavici a Fran ho napodobila, byli tak teď přímo naproti sobě. "Blbá otázka, byla jsi nemocná," opravil se hned a Fran se provinile pousmála. Bylo toho tolik, co před ním nechtěla skrývat, že ani nevěděla, čím začít.

"Alespoň jsem si užila delší volno," pokrčila rameny a zahleděla se na jejich spojené ruce, když začal proplétat jejich prsty. "Musíme si promluvit," koukla na něj.

"Proto jsme tady," přikývl, nahl se k ní a volnou rukou si ji za krk přitáhl k polibku. Fran mu nijak nebránila, ale s pocitem, že se to všechno za chvíli možná pokazí, se od něj nakonec odtáhla. Věnoval jí nechápavý pohled.

"Pamatuješ, jak jsem ti posledně řekla, že jsou věci, které nikomu nemůžu říct?" začala opatrně. Přikývl a čekal, jak bude pokračovat. "Draco, já… Ty věci jsou šílené, těžko uvěřitelné, ale potřebuju, abys je věděl. Předtím, než se tohle," zamávala prstem do prostoru mezi nimi, "případně posune dál. Když i pak budeš chtít," dodala tiše, když si všimla, že se nadějně se zvědavostí v očích napřímil.

"Proč bych nechtěl?" zeptal se tónem, který dával najevo, že si nemyslí, že něco změní jeho názor. Fran doufala, že to tak zůstane.

"Věřím ti, Malfoyi. Věřím ti, že ať už si z toho, co ti povím, vezmeš cokoliv, necháš si to pro sebe," naléhavě mu položila dlaň na tvář.

"Jugsonová, neprotahuj to," ošil se trochu pod jejím pronikavým pohledem, opravdu ho začalo zajímat, co tak důležitého to může být. Fran se zhluboka nadechla a aniž by z něj spustila oči, rozhodla se to říct bez jakýchkoli vytáček.

"Maha, Pol a já… Jsme z budoucnosti, v níž Pán zla vyhrál kouzelnickou válku a rozpoutal v našem světě teror a nadvládu čistokrevných. Vrátily jsme se zpátky, abychom se tomu pokusily zabránit," řekla pevně. Draco pustil její ruku a trochu se odsunul, než se nevěřícně zasmál.

"To znělo přesvědčivě," zakroutil hlavou. Fran se nepatrně stáhla i přesto, že podobnou reakci čekala.

"Sám si říkal, že máš pocit, jako bych o tobě věděla něco, na co jsi ty sám ještě nepřišel. A máš pravdu, protože toho vím spoustu. Možná jsem ti tohle všechno měla přiznat už před Vánoci, jen jsem asi ještě hledala odvahu. Bála jsem se, jak bys na to reagoval. A asi oprávněně," dodala, když se postavil. Automaticky ho chytila za předloktí. "Draco… nechtěla jsem, aby byl náš případný vztah založený na lžích a mém předstírání, jak je pro mě všechno nové," hlesla upřímně.

"Pusť mě, já…" zarazil se, přetřel si nervózně rukou krk, a když Fran poslechla a svou ruku spustila, otočil se na podpatku a bez dalších slov ji nechal v kuchyni sedět samotnou.

"To šlo skvěle," zaklonila s povzdechem hlavu. Začínala cítit, jak ji v očích pálí slzy, vstala proto a šla si nalít skleničku whisky. Teď už nebylo třeba se držet zpátky. Natáhla se na lavici, skleničku si položila na zem a přemýšlivě studovala strop kuchyně. Začala uvažovat, jak by vlastně reagovala ona sama, když by jí někdo tvrdil, že cestoval v čase. Uchechtla se. Zažila už tolik zvláštních věcí, že by to asi přešla mávnutím ruky jako další výstřelek kouzelnického světa. Něco jiného už by bylo vědomí, že někdo jiný zná její vlastní budoucnost. Byla vlastně nějaká reálná možnost to srozumitelně vysvětlit člověku, kterého jste milovali a víte, jaké to bylo, když miloval i on vás? Fran skryla obličej v dlaních, aby alespoň trochu utlumila své zoufalé zaúpění. Co teď?

Když po další půl hodině dopila poslední doušek whisky, zvedla se k odchodu. Mahu už určitě bude zajímat, kde byla tak dlouho. Vydala se ke dveřím a strnula. Draco tam stál ve stínu opřený o stěnu, ruce založené na hrudi a hloubavě si ji prohlížel. Vypadalo to, že už ji pozoroval nějakou dobu. Fran se objala pažemi, jako by jí to mělo pomoci se trochu vzpamatovat. Neměla nejmenší tušení, jak se k němu nyní chovat. Co mu říct. Nezbývalo jí než počkat, jak se vyjádří on.

"Můžu ti věřit?" zeptal se po další minutě ticha jednoduše s nečitelným výrazem.

"To si musíš zjistit sám. Důvěra není něco, co ti můžu jen tak vštípit do hlavy," odpověděla mu, sklopila pohled a jemně zatřásla hlavou nad celou touhle situací. Uslyšela kroky a Draco jí najednou zvedl rukou bradu, aby jí viděl do očí.

"Chápu to správně, že jsme se znali dobře. Tehdy?" nenechal Fran uhnout.

"Ano. Když nebudu počítat těch pár návštěv, kdy jsme se viděli jako malí, tenhle rok jsme se potkali v Bradavicích poprvé. Znala jsem tě jedenáct let," zamumlala.

"Byli jsme spolu?" neubránil se lehkému ušklíbnutí. Fran po této otázce bezděčně pozvedla obočí a věnovala mu výmluvný pohled, který mu to jen potvrdil. "To tě tedy vedlo k tomu mi říct pravdu?"

"Mimo jiné. To, že jsme se políbili taky pomohlo a asi jsem začala doufat, že bychom mohli mít šanci i v téhle přítomnosti. Ale věř tomu, nebo ne, tohle… tohle je pro mě taky poprvé. Nemám ponětí, jak k tomu přistupovat, jak ti některé věci říct," rozhodila rukama. "Ano, možná si myslím, že tě znám, ale rozhodně ti nehodlám nijak zasahovat do tvých rozhodnutí, ať už byla jakkoli nešťastná a nebo nevedla směrem, kterým sis představoval. Pokud sám nebudeš chtít. A samozřejmě, pokud jedno z tvých rozhodnutí bude, že nechceš, abych byla součástí tvého života, budu to respektovat," dořekla ztěžka.

"Opravdu?" podivil se. "To bys tak lehce souhlasila s tím, že na mě zapomeneš?" křivě se usmál.

"Neřekla jsem, že na tebe zapomenu. To jsem nikdy nedokázala a ani nechtěla," vyklouzlo jí z pusy dříve, než si to stihla promyslet.

"Jak moc je to zvláštní, vrátit se o jedenáct let?" zeptal se najednou úplně mimo, jako by mu teprve došlo, co mu před chvílí řekla. Fran si musela odkašlat, aby byla schopna pokračovat.

"O čtrnáct, vrátily jsme se zpátky o čtrnáct let," vyvrátila mu to a všimla si, jak si spojoval počty v hlavě.

"Tím pádem jsme nebyli jeden z těch šťastných párečků?" odfrkl si a Fran ztěžka polkla.

"Draco…" až sem opravdu zajít nechtěla. Nenechal se ale odbýt.

"Tak co se stalo, Jugsonová, pohádali jsme se? Nemohli jsme jeden druhého vystát? Přestali jsme si věřit?" vytahoval další a další směšné teorie.

"To ti to opravdu nedochází? Zabil tě! Jinak bych se s návratem do minulosti nejspíš ani neobtěžovala!" zvýšila už beznadějně hlas Fran, měla pocit, že se v ní zrovna v ten moment něco zlomilo. Už se se svými slzami nesnažila bojovat a hleděla přes ně na zaraženého Draca, který na ni okamžik ztuhle zíral, než se od ní odvrátil. Fran si mohla jen domýšlet, co se uvnitř něj odehrává za boj. Hlavou jí zrovna prolétla myšlenka, jestli tohle bude konec čemukoli, co mezi nimi začalo vznikat, když jí chvějícími se prsty setřel slzy, které brázdily její tvář a přitáhl si ji do pevného objetí. Fran přerývavě vydechla, zavřela oči a objetí mu oplatila. "Omlouvám se," šeptla mu do košile po několika minutách ticha. "Nikdo by se to neměl dozvědět takhle," pokračovala, když nijak nereagoval. "Je mi jasné, že budeš potřebovat čas o tom přemýšlet, nějak to přijmout. Sám za sebe. Ale nikdy nezapomeň, že kdykoli budeš potřebovat… budu tu pro tebe." Slzy, které jí pořád stékaly po tváři, se pomalu vpíjely do jeho košile, ale ona neměla nejmenší chuť se od něj odtáhnout. Tlukot jeho srdce ji uklidňoval.

"Prozraď mi něco. O nás," zeptal se najednou, aniž by se jakkoli pohl.

"Ať už se stalo cokoliv, byl jsi má jistota," řekla mu popravdě. "Ale prosím, neber to jako něco, co se musí opakovat," dodala, když jí došlo, jak to mohlo vyznít. "Není to tvá povinnost."

"Fran," trochu povolil své objetí a ona k němu překvapeně vzhlédla. To bylo poprvé, co jí řekl jménem. "On je zpátky, a já si začínám uvědomovat, že díky postavení mé rodiny v jeho kruhu a našim názorům nemám zrovna velké vyhlídky na to najít svou vlastní cestu, takže tohle zjištění, že jsem byl schopný tam pro někoho být..." zarazil se, z jeho hlasu bylo znatelné, že je otřesený z toho, co mu řekla. "Máš pravdu, budu potřebovat čas," dodal tiše a zahleděl se jí do očí. Fran ho zlehka pohladila po tváři, a pak ho opět objala. Všechna slova byla v tu chvíli zbytečná.