Černovláska na elfku chvíli překvapeně hleděla, než svou ruku, v níž ještě moment plápolala ohnivá koule, spustila.

"Ahoj, Francis," řekla nejistě Polgara a napjatě se usmála.

"No nazdar," utrousila Fran a založila si ruce na hrudi. "Co tady děláš?"

"Není to snad jasné? Chtěla jsem tě vidět," odpověděla. "Mrzí mě, že jsem to nestihla dříve."

"Uh huh," pokývala Fran hlavou. Uvnitř ní to vřelo. "Věřím, že k tomu máš dobrý důvod."

Pol si povzdychla a protřela si spánky. "Omlouvám se, že jsem s vámi nemohla na ministerstvo. Že jsem tě nepřišla navštívit u Munga, a že jsem vám poslala jen krátký vzkaz bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení," rozhodila rukama.

"Co ti v tom brání teď? Já mám času momentálně víc než dost," Fran sice stále elfku pozorovala s trochou výčitek v očích, ale nemohla přehlédnout to, že Polgara musela řešit taky něco závažného, aby to vyústilo v to, že se neukázala.

"Vaši zprávu jsem bohužel přečetla až příliš pozdě. Ve chvíli, kdy ji pro mě Fawkes zanechal, jsme se Siriusem vůbec nebyli v domě," přisedla si Pol k Fran. "A pak se vše seběhlo tak rychle… Do štábu dorazili Weasleyovi i Harry, a když se na poradě začalo probírat, co se stalo, jen se mi potvrdilo, že je ten vzkaz den starý," dořekla provinile.

"A co ti pak stálo v cestě, přijít za námi sem?"

"Copak se tvůj otec nepochlubil, co se odehrálo se Siriusem?" podivila se Polgara. "I když, proč mě to překvapuje, mohlo mi to být jasné. Bývali by se se Siriusem prokleli, kdybych nezasáhla. Víš, že jsme se nikdy nemuseli. O to více mi pak nepřišlo jako dobrý nápad ukázat se tu, když byl pořád v domě."

"Stejně, mohla jsi alespoň napsat. Maha bude nejspíše zuřit," upozornila ji Fran.

"Já vím a opravdu mě to mrzí. Napíšu jí hned, co se vrátím do štábu. Jsem tak ráda, že jsi v pořádku," objala Fran prudce.

"Jak to jde vlastně se Siriusem?" odvedla pak Fran řeč jinam. "Jak vám jde hledání?" zadívala se na elfku a všimla si, že trochu zrudla.

"Ehm… Jo, všechno zatím… klape," Pol najednou nevěděla, co s rukama a uhla pohledem, už úplně červená.

"Polgaro Argéniová! Ty s ním spíš?!" zvolala Fran, v očích pobavené jiskřičky.

"Ticho!" rozhlédla se Pol kolem, jako by je snad někdo odposlouchával.

"Takže mám pravdu! Kdy, jak, co, proč? Povídej, přeháněj!" nadšeně si poposedla Fran. Pol si jen přejela dlaní po obličeji.

"Není to nic vážného, prostě se to… děje. Ale ani jeden z nás v tom nevidí nic víc," pokrčila rameny.

"Tak to mi ho teda vyndej," začala se smát Fran. Tohle by zrovna do Pol neřekla.

"To s tebou zase začala mlátit puberta?" nakrčila čelo Pol, ale neubránila se úsměvu, Franin smích byl nakažlivý.

"Myslím, že ano," zvážněla najednou Fran, když si vybavila, že na něco podobného poukázala již i Maha. Zachmuřila se. "Vlastně to není to jediné, co se mění."

"Jak to myslíš?" nechápala Pol.

"Maha začíná stárnout, já se začínám chovat jako patnáctka, ty máš příležitostný sex se Siriusem… Začíná to všechno dávat smysl," vydechla.

"Mně ne. A co myslíš tím, že Maha stárne?" podivila se elfka.

"Věděla jsi, že Maha s tátou k sobě tehdy začali mít blízko?" Polgara nad tou novinkou konsternovaně zakroutila hlavou. "No, a zdá se, že to, že je zase v jeho blízkosti, začalo ovlivňovat to, jak vypadá," dořekla Fran.

"A já si vždycky myslela, že její reakce na jeho smrt byla celkem přehnaná. Teď už mi to teda dává smysl. Takže stárne, aby se přizpůsobila jeho věku?" zeptala se nakonec Polgara v neuvěření.

"Jen se nad tím zamysli.... Jestli je to opravdu tímto, vysvětluje to spoustu dalších věcí. Proč tys nebyla schopna zůstat v Bradavicích. A naopak proč já se tam cítím jako doma. Maha sice taky, ale ne tak, jak by chtěla. Pol, myslela jsi na nějaké určité období, když jsme vcházely do Moragovy knihy?" Fran se jí upřeně zahleděla do očí. Polgara okamžik mlčela, jako by vstřebávala vše, co jí Francis řekla.

"Ne, brala jsem to tak, že je to rozhodnutí té knihy," odpověděla a uhnula pohledem. Fran se přerývavě nadechla.

"Já si nepřála nic jiného, než vrátit se na začátek. Kdy se pro mě vše změnilo," šeptla pak upřímně a provinile se od kamarádky odvrátila. Pol ji chytila za ruku.

"Fran, možná, že jsme se rozdělily a nejsme všechny úplně tam, kde jsme třeba chtěly být, ale ve výsledku bychom těžko mohly vybrat lepší dobu, do které se vrátit. Vezmi si jen, kolik viteálů jsme měly přímo pod nosem, aniž bychom se musely nějak snažit je hledat! Nedělej si s tímto vůbec hlavu."

"Podařilo se vám zničit ten medailon?" optala se Fran po chvíli ticha. Pol zavrtěla hlavou.

"Ne, ještě ne. Nebude to tak jednoduché jako s tím diadémem. Ten přívěšek je chráněn nějakým kouzlem a nejde ani otevřít. Asi máme štěstí, že nepůsobí na okolí stejně, jako ta čelenka, vzhledem k tomu, jak detailně jsme se ho snažili zkoumat."

"Nepůsobí?" zarazila se Fran.

"Možná jsme byli jen trochu více podráždění, když ho jeden z nás držel delší dobu, ale nic takového, jako se nám stalo v Komnatě," potvrdila jí. Fran ztěžka polkla a snažila se na sobě nedat nic znát. V hlavě se jí však začala přehrávat reakce Mahy na ministerstvu. Něco bylo špatně.

***

Maha si hned po návratu do Bradavic rychle vybalila a opustila nebelvírskou věž. Tušila, že první, co Harry po návratu udělá, bude to, že ji vyhledá, aby získal více informací ohledně té noci před Vánoci. Bylo jí jasné, že to byl další z rozhovorů, kterým se nevyhne, ale chtěla se pokusit to alespoň oddálit, aby měla ještě chvilku na rozmyšlení, co mu vlastně řekne. Nějakou dobu se toulala po chodbách, ale když začala potkávat více a více spolužáků, zamířila do sklepení. Tam váhavě zaklepala na dveře profesora lektvarů.

"Ah, slečna Sendersová, jaké překvapení," poodstoupil Snape a nechal ji projít.

"To víš, nevydržím bez tebe ani den," rýpla si Maha. Severus zmrzl na místě.

"Předpokládám, že jste si přišla pro první dávku lektvaru," přešel její poznámku a tentokrát to byla Maha, kdo se zarazil.

"Na to jsem popravdě úplně zapomněla," zamumlala. "Schovávám se před Harrym, určitě bude čekat vysvětlení."

"Připadá vám můj kabinet jako nějaká králičí nora, kde se můžete ukrýt?" zeptal se nevraživě.

"Něco na ten způsob," pokrčila rameny a snažila se vyhnout jeho pronikavému pohledu.

"Tady," natáhl k ní najednou ruku se zazátkovanou lahvičkou. "Tato dávka vám bude účinkovat týden."

"A kdy přesně začne jeho efekt vyprchávat, přesně na hodinu?" přijala Maha flakonek a začala ho přemýšlivě protáčet mezi prsty.

"Bohužel, raději vždy novou várku noste u sebe v kapse už alespoň den dva předem," založil si ruce za zády. "Fran se nabídla, že vám lektvar bude připravovat."

"Dobře. Díky," odzátkovala lektvar, přičichla si k němu a na jeden lok ho vypila. Zkřivila obličej a otřepala se, rozhodně už pila lepší dryjáky. Pocítila lehké brnění po celém těle. "Zafungovalo to?" vzhlédla od svých dlaní k Severusovi. Ten na ni ztuhle hleděl a neuhl pohledem ani, když si všiml, že kouká i ona na něj. "Mám to tedy brát jako ano?" odkašlala si. On jí jen přikývl.

"Je to větší změna, než jsem očekával," řekl pak zamyšleně a konečně se od ní odvrátil. Maha si nebyla jistá, jak na to reagovat a tak to jen přešla mlčením.

"Můžu tu tedy zůstat do večerky?" poprosila ho. Na moment stáhl ústa do tenké linky.

"Když na tom trváte. K ničemu vám to však nepomůže. Evidentně zapomínáte na jeden malý detail…"

"Jaký?"

"Potterův plánek?" nadhodil, jako by to snad mělo být zjevné.

"U Salazara!" zaklela. Snape skoro až pobaveně pozvedl obočí nad jejím výběrem slov.

"Nejen proto si myslím, že by bylo nejlepší s ním promluvit co nejdříve," podotkl pak.

"To jako vážně?" zeptala se nevěřícně.

"Naprosto. Co třeba hned teď?" navrhl jí a než Maha stačila cokoliv říct, Severus nečekaně otevřel dveře a dovnitř kabinetu vpadl Harry, který se očividně pokoušel poslouchat za dveřmi. "Dvacet bodů z Nebelvíru, pane Pottere! A nyní se vy i Sendersová spakujete a vrátíte se na vaši kolej."

"Ale-" snažila se protestovat Maha.

"S vámi jsem skončil, Sendersová, do další hodiny lektvarů vás nechci vidět!" Maha na něj jen přimhouřila oči, otočila se na podpatku a rychlým krokem opustila jeho kabinet.

"Počkej, Maho, musíme si promluvit!" snažil se s ní držet tempo Harry.

"Opravdu? Myslela jsem, že už se mnou mluvit nikdy nechceš?!" připomněla mu jeho scénu.

"Ty víš, co s tebou chci probrat," sykl, když zrovna procházeli kolem skupinky prvňáků. "Zabila jsi Voldemortova hada!" To Mahu zmrazilo na místě. Rozhlédla se po chodbě, zda jim někdo věnoval pozornost, a pak s povzdechem drapla Harryho za rukáv.

"Tady ne, pojď, prosím tě," začala ho táhnout do sedmého patra. Potter ji s neuvěřením pozoroval, když začala přecházet podél gobelínu.

"Jak…?" Maha mu však neodpověděla a jen mu pokynula, aby vešel. "Takže?" zeptal se Harry hned, jakmile se usadili před krbem. Maha si protřela spánky a uvažovala, jak vlastně začít.

"Je to složité."

"Nepovídej," odvětil jí Harry sarkasticky. "Stejně složité jako to, že se mi o vás zdálo a pak se dozvím, že se to ve skutečnosti fakt všechno stalo? A nesnaž se ze mě dělat idiota, chci pravdu. Nevím, co se děje, ale mám pocit, že ztrácím sám sebe!" na konci už zvyšoval hlas. "Prostě mi řekni pravdu... Jsem to opravdu já, kdo zaútočil na vás dvě? Kdo zranil Francis? Stává se ze mě on?" dořekl tónem, který Mahu zamrazil. On tomu všemu opravdu věřil.

"Já jsem takový pitomec!" prohrábla si unaveně vlasy.

"Cože?"

"Harry, promiň. Úplně jsem zapomněla, jak jsi to celé vnímal. Ve Voldemorta se rozhodně neměníš. Nejsi, nebyl jsi a nikdy nebudeš zlý člověk. Nejsi hloupý, tudíž si myslím, že už tam někde v té tvé hlavě víš, proč se ti některé ty věci dějí. Proč si připadáš, jako bys byl jím," snažila se, aby na to přišel sám. Harry se zahleděl do plamenů a automaticky se dotkl jizvy na čele. Maha se pro sebe pousmála.

"Jak do toho všeho ale zapadáte vy? Proč jste s Fran byly na tom místě? A co dělá vaše kamarádka Polgara v Řádu? Věděly jste, že je elfka?" chrlil jednu otázku za druhou. Maha si povzdychla.

"Harry, je mi jasné, že už jsi unavený z toho, jak od každého slyšíš jen to, že máš být trpělivý, nebo že není vhodná doba na to, aby ses dozvěděl, co se děje, ale-"

"Řekneš mi, abych byl trpělivý a že není vhodná doba na to, abych se to dozvěděl," přerušil ji hořce. Plavovláska provinile přikývla.

"Ale myslím, že už ti muselo dojít, že asi nejsme jen obyčejné studentky," rozhodla se mu napovědět.

"Jo, hlavou už mi to určitě prolétlo. Takže mi neřekneš, co se děje?" Maha mu věnovala omluvný pohled. "Jak se má vůbec Francis?" pohlédl na ni po pár minutách ticha. Maha si vnitřně oddychla, že pro jednou opravdu poslouchal, co mu kdo říká a rozhodl se dál nenaléhat.

"Bude bez následků," usmála se na něj. "Za pár dní by se měla vrátit do školy."

"To je dobře," vydechl Harry úlevně. "Kde jste se naučily tak bojovat? Nikdy jsem ještě podobná kouzla neviděl," řekl pak s nádechem obdivu. "Navíc i Hermiona zmínila, že už tě viděla provádět neverbální kouzlo, když jsem jí a Ronovi o Vánocích vyprávěl, co se vlastně stalo..."

"To si ještě taky necháme pro sebe," zakřenila se Maha výmluvně. "Když už jsme u toho boje, jak vám to pokračuje tady v Komnatě?"

"O čem to mluvíš?" znejistěl Harry. Maha protočila oči.

"O Brumbálově armádě přece," odvětila.

"Jak o ní víš?" ztišil Harry nervózně hlas.

"Víme," opravila ho se zajiskřením v očích. Harry její narážku pochopil.

"Nezeptáš se, proč jsem vás nepřizval?"

"Chceš říct, proč nás Hermiona nepozvala?" upřesnila Maha a povzdychla si. "Ne, neřeknu ti, jak vím i tohle," zarazila ho ještě než vůbec stačil otevřít pusu. "Nevěřili jste nám. Což je v pořádku a vzhledem ke všemu, co se dělo a děje, bychom stejně nejspíše pozvání odmítly."

"Odmítnete i teď? Myslím, že byste nás všechny mohly hodně naučit."

"Ano. Harry, ty jsi v obraně skvělý a zvládneš je naučit vše, co budou potřebovat. Navíc... Nejsem si jistá, že vůbec existuje nějaká možnost, jak vás naučit něco z naší magie," odpověděla upřímně.

"Vaší magie?" podivil se. "Vím, zbytečné se ptát," dořekl hned vzápětí, když viděl, jak se Maha nadechuje k reakci. Omluvně se na něj zazubila.

"Jak se má vůbec Artur? Vyjádřil se nějak ohledně toho, co se stalo na ministerstvu?" Hned jak Maha tu otázku položila, chytila se za pusu.

"Ministerstvu?" vyhrkl Harry překvapeně. Maha zkřivila tvář. Řekla něco, co neměla. "Chápu, nemám se ptát. Zatím," dodal. Blondýnka vděčně přikývla a snažila se vytěsnit jeho vyčítavý pohled z hlavy. Bylo jí však jasné, že Harry to jen tak nenechá a bude pátrat na vlastní pěst. Musí s Fran co nejdřív mluvit s Brumbálem a přesvědčit ho, aby Harrymu řekl pravdu a více ho zapojil do dění.

"Pan Weasley je v pořádku. Byl trochu otřesený."

"Dobře. Je ještě něco, co jsem zameškala, když jsi se se mnou nebavil?" popíchla ho.

"Jo," řekl nevrle. "Na přání Brumbála budu mít soukromé lekce se Snapem. Nitrobrana."

"To je skvělé! Teda to, že se naučíš nitrobranu," dodala rychle, když viděla Harryho znechucený výraz. "Myslím, že ti to opravdu bude k užitku."

"Nejspíš," dal jí za pravdu. "Hermiona si to taky myslí."

"Cokoliv, co tě ochrání před Voldemortem," snažila se ho povzbudit Maha ještě víc a přátelsky ho poplácala po koleni. Harry jí vděčně chytil za ruku a vřele ji stiskl. Až v tu chvíli si Maha všimla, jak blízko k ní vlastně sedí a zaplavilo ji horko. Cítila, jak jí rudnou tváře. "Harry, co se týče Malfoye…," načala další palčivou otázku a jak očekávala, Harry se napřímil a pustil její ruku.

"Ano?" zeptal se suše.

"Opravdu to nebylo tak, jak to vypadalo. Potkal nás tu noc, kdy jsme s Fran a Georgem šli pro jídlo do kuchyně a začal si pak z Fran kvůli těm kokosům utahovat. Já si to s ním jen šla vyříkat. Což se zase nelíbilo jemu, a když tě viděl… Jak to dopadlo už víš," popsala vše, co mohla, aniž by prozradila nechtěné detaily. Harry na ni okamžik hleděl a pak se znovu natáhl pro její ruku, když vše pochopil. V Maze hrklo.

"Ehm, jsem ráda, že jsme si mohli takhle popovídat a vše si vyjasnit. Jsem už unavená. Uvidíme se zítra?" Ani nečekala na odpověď, rychle se zvedla z křesla a překotně se vydala ven z Komnaty. Když se za ní zabouchly dveře, opřela se o ně a zaúpěla. Už si myslela, že po rozhovoru s Fran má vše v hlavě utřízeno.

Harry naopak setrval u krbu, na obličeji mu pohrával spokojený úsměv. Ani mu nakonec nevadilo, že se vlastně nic nedozvěděl.

***

Další den se Maha opět snažila Harrymu vyhýbat, co to šlo. Tentokrát z úplně jiného důvodu, než jakým byly předtím nepříjemné otázky, ke kterým mu nemohla dát odpověď. Ne. Tentokrát Mahu děsilo to, že Harry začal být zase až moc kamarádský. A on si jako na potvoru vždycky našel cestu, jak jí být poblíž. Měla z toho akorát zmatek v hlavě. Zdálo se ale, že Harry nebyl jediný, kdo na Mahu číhal. To se jí potvrdilo, když si ji odchytil Malfoy ve chvíli, kdy odcházela z večeře.

"Co chceš, Peroxide?" vyjela na něj hned a vytrhla se mu. Jen protočil oči, otevřel dveře prázdné učebny a naznačil jí, aby vešla.

"Sendersová!" sykl netrpělivě, když se k ničemu neměla. Maha se rozhlédla po chodbě, a když nikoho nezahlédla, poslechla ho.

"Tak co je?" zamračila se, když za nimi zavřel. "Určitě pochopíš, že se mi příčí být s tebou jakkoli spojována po tom, co se stalo posledně," překřížila si ruce na hrudi. Malfoy ji okamžik pozoroval, pak si dlaní přejel po krku a s předstíraným zájmem řekl:

"Jo tohle, za to se samozřejmě omlouvám." Maha přimhouřila oči, bylo jí jasné, že ho to ani v nejmenším nemrzelo.

"Omluvy ti očividně moc nejdou. Většinou je totiž musíš myslet vážně," neodpustila si.

"Proto tu nejsme," odsekl jí, ale pak se celý jeho postoj změnil a vypadal skoro až nejistě. Maha začala tušit, proč s ní chtěl mluvit, ale nehodlala mu to nijak ulehčit. "Je Francis v pořádku? Nestalo se něco u ní doma kvůli tomu, kam byla zařazena?" vypadlo z něj nakonec lhostejně, skoro jako by se ptal na počasí. Kdyby ho Maha neznala, ani by nepostřehla ten starostlivý podtón v jeho hlase.

"Je jen nemocná, vrátí se tento týden," uklidnila ho. Draco úlevně vydechl a uvolnil se.

"Díky," řekl tiše a přešel ke dveřím.

"Malfoyi?" zastavila ho Maha, než stihl odejít. Ohlédl se po ní s otázkou v očích. "Jsem ráda, že sis vzal moji radu k srdci," neodpustila si popíchnutí, ale usmála se. Draco to nijak nekomentoval a nechal ji o samotě.