"Konečně," vydechla Maha, když po několika hodinách zaslechla zezdola nějaký pohyb. Rychle zkontrolovala Fran a vydala se po schodech dolů. Severus si zrovna znaveně sedal do křesla, v ruce sklenici plnou whisky. "Už jsem si dělala starosti," řekla úlevně a vytrhla jej tak z jeho myšlenek. Pozoroval, jak bez jakéhokoli zaváhání přešla ke skříňce, kde měl uschovanou svou zásobu alkoholu, vytáhla celou lahev Ogdenské starorežné a nalila si.

"Proč?" zeptal se. Maha se na něj otočila, obočí pozvednuté v neuvěření, zda tu svou otázku opravdu myslel vážně.

"Není to snad jasné?" sedla si naproti němu, hned si však uvědomila, jak mu to mohlo vyznít a dodala: "Nemůžeme se už nadále spoléhat na to, co bylo předtím. A zabitím Nagini jsme pravděpodobně daly do pohybu mnohem více, než nám bude milé," pokrčila rameny. Severus po jejích slovech ztuhl a zhluboka se napil, než jí znovu pohlédl do tváře.

"S tím musím bohužel souhlasit," pronesl tak vážným tónem, že Maze vyskočila husí kůže. "Pán zla mi zadal nový úkol," znovu se napil. "Mám mu najít tu, co jeho hada zavraždila," odvrátil se. Maha se pod tíhou té informace zaryla hlouběji do křesla.

"Fran je před ním tedy v bezpečí?" starala se a vysloužila si Snapeův překvapený pohled.

"Prozatím ano. Pán zla je nyní v domnění, že ji Nagini zabila."

"To je dobře," oddychla si a na moment zavřela oči, aby vstřebala, co to tedy bude znamenat pro ni. Trochu jim to komplikovalo situaci, ale nebylo to nic nového. "No, nebude to poprvé, co se před ním budu muset skrývat. Nechme si to zatím pro sebe," dodala nakonec, vyprázdnila svou sklenici a dolila si další. Snape ji napodobil a začal si pak Mahu, která byla zahloubaná do svých úvah, se zájmem prohlížet. Byla opravdu jiná. A zdálo se mu, že od večeře možná ještě o trochu víc. Její tvář měla ostřejší rysy, kolem očí měla pár začínajících vrásek a vlasy jí také povyrostly o pár palců. U dalšího zkoumání jejich tělesných změn se raději zastavil. Rozhodně teď vypadala na něco přes dvacet.

"Zarážející," řekl po chvíli. "Myslím tím vývoj situace," doplnil, když Maha nijak nereagovala.

"Jaké situace? Co tím máš na mysli?" nechápavě vzhlédla od své whisky, hlavu stále plnou uplynulých událostí, že si sotva všimla jeho zpytavého pohledu.

"Hm, dle vašich informací jste na tom s Francis věkově podobně," spíše podotkl, než aby se tázal.

"Ano, tehdy i teď," potvrdila zmateně. Uniká jí něco?

"Jsi si tím jistá?" pozvedl obočí, podvolující se tykání v naději, že pak bude sdílnější. Maha si založila ruce na prsou, když si uvědomila jeho taktiku.

"Ah, zase budeme řešit moje knoflíky?" skousla si pak nervózně ret. Stále nebyla přesvědčená, že je na čase mu říct celou pravdu.

"Očividně jsi zestárla," zkonstatoval, když se neměla k vysvětlování. "Fran má dokonce nějakou teorii," zamyšleně si upil ze své skleničky. Plavovláska se málem zadusila svým pitím.

"Prosím?" nahrnula se jí do tváří červeň.

"Zmínila to, když mě prosila, abych ti zajistil omlazující lektvar, ale odmítla mi říct něco víc," hořkost v jeho hlase byla znatelná.

"Aha," vydechla trochu úlevně. Její kamarádka ji znala až příliš dobře, neměla by být překvapená, že něco tuší. Byla jí ale vděčná, že si své domněnky nechala pro sebe. "Chci říct, seženeš mi tedy ten lektvar?" snažila se odvést hovor jinam.

"Ano," přikývl a dál si ji podezřívavě měřil. "Ale myslel jsem, že elfové jsou schopni svou podobu měnit…?"

"To je pravda, ale zapomínáš na jednu důležitou věc," usmála se a dolila jim.

"A to?" pozvedl obočí.

"Jak víš, jsem poloviční elf. Otec se vzdal všeho pro mou matku," připoměla mu její pravý původ.

"Jistě," ušklíbl se. "Ale nitrozpyt na tebe neplatí," podotkl skoro až vyčítavě.

"To není jisté," zavrtěla hlavou. "Myslím, že nejsem úplně imunní. Ale dostat se mi do hlavy by pravděpodobně znamenalo obětovat můj zdravý rozum. Tak silný nátlak by moje mysl neunesla," varovala ho dřív, než by jej napadla nějaká hloupost a začal to zkoušet.

"Co jsi tedy ještě zdědila? Špičaté uši?" zeptal se pobaveným podtónem. Maha se zakřenila, zastrčila si pramen plavých vlasů za ucho a nahnula se blíže k němu, aby se na něj mohl podívat.

"Jen trošičku," přikývla, a opravdu, její uši byly neznatelně ostřejší než měl normální člověk. "Nejsem požehnaná dlouhým životem, ale měla bych se dožít delších let, a to i na kouzelnické poměry." Pokud ji tedy Voldemort nezabije dříve. Severus přikývl, jako by si domyslel, na co zrovna myslí.

"Portálová a bezhůlková magie?" neotálel s další otázkou, zaujatý fakty, které mu sdělovala. Maze se ulevilo, že se jejich rozhovor stočil pryč od její proměny.

"Nedokážu vytvářet portály. A i když se umím přemístit na vysoce chráněná místa jako jsou Mungo nebo Bradavice, sám si viděl, že se to neobejde bez následků. Bezhůlkové kouzlení mi nejde tak jako Polgaře, nebo Fran. Musím se bezprostředně soustředit a spíše mi to čerpá energii, než abych vytvářela opravdovou magii. Preferuji kouzlení s hůlkou. Pol třeba používá hůlku jen ze zvyku, protože kouzelníci jsou mnohem více přívětivější, když vidí odkud se její magie bere."

"Telepatie?" pozvedl obočí.

"Takovou moc mívají jen někteří elfové," zakroutila hlavou a pobaveně sledovala, jak přemýšlí nad další otázkou. Připomnělo jí to staré časy. "Tohle mi chybělo," povzdechla si a skleničkou na ně oba poukázala. "Sedávali jsme tady v těhle křeslech pokaždé, když jsme museli vyklidit pole nebo vyčkávat předtím, než jsme mohli podniknout další krok. Byly to chvíle, kdy jsme si mohli alespoň na moment odpočinout. Někdy jsme plánovali co dále, jindy jsme si užívali ticha. Rádi jsme se dohadovali a-" po rtech jí přelétl mírný úsměv. Zdála se být ztracená ve vzpomínkách a zamyšleně přejížděla prsty po okraji skleničky.

"Omlouvám se," řekl najednou Severus upřímně, až tím překvapil sám sebe. Maha na něj opět zmateně pohlédla. "Omlouvám se, že jsem nedodržel svůj slib," zašeptal, když si vybavil jejich první společnou konverzaci v Bradavicích. Maha něco takového nečekala a do očí se jí proto nahrnuly slzy. Stále to pro ni byla citlivá vzpomínka.

"Já-" utřela si je rychle, i když to bylo zbytečné, nedokázala je zastavit. "Já nevím, jestli ti to někdy budu schopná odpustit," vydala ze sebe přidušeně a odvrátila od něj tvář. Byla si vědoma, že to nebyla jeho chyba. Ve skrytu duše však věděla, že to, že se tehdy nechal zabít, nebyla jediná věc, kterou mu a vlastně i sobě vyčítala.

"Co přesně se tehdy stalo?" nenaléhal, ale otázku si neodpustil. Maha jen zamítavě zakroutila hlavou. Severus si ji znovu zkoumavě přeměřil. Bylo pro něj zarážející, jak velká bolest se jí zračila v očích při zmínce jeho smrti. Ruka s pitím se mu zastavila na půli cesty k ústům. Najednou měl neblahé tušení, že se mu tímto potvrdilo jeho podezření, proč začala tak záhadně stárnout. Obrátil do sebe dvojitou dávku whisky a dolil si další. Tohle zjištění mu situaci komplikovalo ještě více a nebyl si jistý, že by to strávil střízlivý.

"Asi bych měl jít zkontrolovat Francis," napadlo Severuse po další hodině, v níž sem tam prohodili pár slov a postavil se. "Asi jsem překročil obvyklou míru," přidržel se knihovny.

"To nebude jen asi, určitě jsi v lihu!" začala se Maha proti své vůli pochechtávat, její ponurá nálada se při pohledu na něj úplně vypařila. "Tak pojď, odvedu tě do pokoje," pokusila se vstát. "Ou," uvědomila si, že ani ona na tom není nejlépe, když se jí zatočila hlava. Pohled jí sjel na dvě zcela prázdné flašky whisky. Na další pokus se jí podařilo vstát a dokymácet se k němu. Snape se pokusil narovnat. Odfrkl si a nejistým krokem se vydal ke schodům. Když ale málem porazil konferenční stolek, neprotestoval, když si Maha hodila jeho ruku kolem krku a začala ho podpírat. Společně se dovalili ke schodišti. Už však nebylo jasné, kdo koho vlastně podpíral.

"Takhle jsem tě zažila jen jednou, po Franině svatbě," nezabránila Maha dalšímu uchechtnutí, když si vybavila podobný okamžik z minulosti.

"Cože?!" zarazil se v půli pohybu Severus a málem je tak oba strhl ze schodů dolů.

"Pšššt, Frany spí!" položila mu prst na ústa a vyhla se tak odpovědi. Mohla jen doufat, že si to nebude pamatovat. S pár dalšími obtížemi se konečně dostali až k Severusově ložnici. Maha ho opřela o stěnu, otevřela dveře, a pak ho vtáhla dovnitř. "Tak pojď, čas spát!" zavelela a snažila se ho nasměrovat k posteli.

"Co dělá... děláte v mé... ložnici, Sendersová?" zamručel a z posledních sil se jí pokusil vymanit. Maha zadržela vyjeknutí, když Severus ztratil ve tmě rovnováhu a oba tak začali padat. Naštěstí skončili v měkkém.

"Doprdele, Severusi, slez ze mě!" zaúpěla bolestí v momentě, kdy Snape přistál na ní. Odpovědí jí však bylo jen jeho pravidelné oddechování. "Snape!" začala popadat dech a snažila se ho odsunout. Když jí to moc nešlo, odevzdaně práskla hlavou do polštáře.

"To bude zajímavý ráno." S touto myšlenkou taky usnula.

***

Ztichlým domem se rozlehlo vrzání kol, jak se Francis blížila k otcově ložnici. Na její volání nikdo neodpovídal a ona se to ráno necítila dost silná na to, aby sešla po schodech dolů sama. Mahyina postel byla nerozestlaná, a proto se raději chtěla ujistit, že je v pořádku a jen třeba usnula dole v křesle, jak měla někdy ve zvyku - obzvláště o nocích, kdy probíhaly schůzky smrtijedů. Zlehka zaklepala. To, co však našla poté, co dveře otevřela, nečekala ani v nejmenším. Po počátečním šoku a morální bitvě, v níž se sama sebe pokoušela přesvědčit, že by je měla nechat o samotě, se pohodlněji zavrtala do svého vozíku a se škodolibým úsměvem se rozhodla počkat na chvíli, kdy se ti dva probudí. Stejně jako to udělal tehdy táta jí a Dracovi.

Maha ležela stočená uprostřed postele a Severus měl jednu paži volně přehozenou kolem jejího pasu. Z Franina pohledu to vypadalo, jako by usnuli v objetí. Přišlo by jí to roztomilé, nebýt toho alkoholového oparu whisky, který zaplňoval celý pokoj. Mohla si zatím jen domýšlet, co se ve skutečnosti stalo. Po chvilce nakrčila nos a mávnutím ruky musela pootevřít okno. To při otevření zavrzalo, plavovláska se v přikrývkách zavrtěla a pootevřela oči. V prvním okamžiku si spokojeně přitáhla Severusovu ruku, a tím i jeho, blíže k tělu, než jí hlavou projela bodavá bolest a ona si uvědomila, kde vlastně je.

"Do hajzlu," zaskuhrala Maha a pokusila se prudce odtáhnout. Jeho hábit, který se jí v průběhu noci nějak zamotal kolem nohou, jí v tom však zabránil. Fran si kousla do rtu, aby vše nepokazila předčasným smíchem.

"Severusi!" zaúpěla a snažila se ho neúspěšně probudit. Odpovědí jí bylo jen nesrozumitelné zamumlání. Francis si musela ucpat pusu pěstí, aby nevyprskla. Nakonec Maha přeci jen Severuse nepříjemným pošťuchováním probudila.

"Co to u Merlina-?" taktéž se pokusil odtáhnout, když mu došlo, v jaké situaci se nachází.

"Au, počkej! Tvůj hábit-" snažila se mu vysvětlit Maha, kde je problém a zároveň dostat pod kontrolu ty hvězdičky, které jí létaly před očima díky množství vypité whisky. To už Fran nevydržela a začala se smát. Maha se Severusem si vyměnili zděšený pohled a hábit nehábit se začali škrábat z postele. S hlasitým zaduněním se tak skulili z postele.

"Sendersová!" vydechl bolestivě Snape a shodil Mahu na stranu. Ta zůstala nehybně ležet a dlaněmi si zakrývala obličej.

"Dobré ráno," neodpustila si malou provokaci Fran a pobaveně sledovala, jak táta konečně rozpletl konec hábitu a začal se zvedat.

"Dojdu ti pro lektvar," ignoroval její rýpnutí Snape a pokusil se o zbabělý úprk.

"Není třeba," zadržela ho Fran. "To bych se totiž spíš dočkala konce světa, než toho, že se vy dvě hrdličky proberete načas," uchechtla se. Snape se ošil a výrazně zbledl, narozdíl od Mahy, která začala nabírat růžový nádech do tváří.

"Jdu zařídit snídani," odkašlal si nakonec Severus a vyšel spěšně z místnosti. Po minutě tíživého ticha se Maha konečně posadila a prohrábla si své už tak zacuchané vlasy.

"Chci umřít!"

"Ale nechceš!" namítla vševědoucně Fran a vycouvala z pokoje. Maha se zmoženě vyškrábala na nohy a neochotně se vydala za kamarádkou. To bude poprava...

"To není to, co si viděla. Teda... to, co si myslíš, že jsi viděla. Teda viděla jsi správně, ale myslíš si to úplně jinak. Chápeš ne? Oči tě nešálily, ale mysl ano!" začala mlít páté přes deváté, když se připojila k Fran v jejich pokoji. Černovláska ji chytila za ruku, aby ji trochu uklidnila.

"Maho, jak dlouho se známe?" povzdechla si. "Chápu. A také mám svou teorii, ale byla bych mnohem raději, kdybych to konečně slyšela od tebe," stiskla jí ruku a nespustila z ní oči. Maze se v obličeji začaly měnit výrazy i barvy a několikrát naprázdno otevřela a zavřela pusu.

"Včera jsme vypili dvě flašky Ogdenské. Uznávám, asi jsme to trochu přehnali, ale nějak to vyplynulo ze situace," začala rozvážně a popsala Fran, jak vlastně skončila u Severuse v posteli.

"Oh, to je mnohem méně romantické, než jsem očekávala," řekla skoro až zklamaně černovláska. "Nicméně to, že jste se opili, je mi jasné. Spíše by mě zajímalo, jak to s vámi opravdu bylo. Tehdy."

"Nijak," vyhrkla až moc rychle Maha a Fran pozvedla obočí.

"Ale nějaký důvod být musí, abys potřebovala omlazující lektvar," nedala se odbýt Francis.

"Nebudu popírat to, že jsme k sobě po těch letech začali chovat vzájemné city, ale nic mezi námi nikdy nebylo," dodala trpce. Fran si Mahu okamžik prohlížela, bylo jí jasné, že to pro ni nebylo lehké přiznat, obzvláště po tolika letech a všem, co se odehrálo.

"Sakra, dlužím Dracovi deset galeonů a on o tom nemá ani ponětí," uchechtla se nakonec, aby to trochu nadlehčila. Maha zděšeně vykulila oči.

"Cože?" hleděla na kamarádku a čekala na vysvětlení s nepříjemným pocitem v žaludku.

"I když, jak teď o tom přemýšlím, jsme po tom dnešku vyrovnaní," stiskla k sobě Fran rty a zakývala si pro sebe hlavou.

"Můžeš mi vysvětlit, o čem to mluvíš? Co má s tímhle vším společného Draco?" ztrácela se Maha.

"Jak to podat…," vzhlédla ke kamarádce Fran. "Řekněme, že to, že jste nenápadní, jste si mysleli jen vy dva. A to jsme s Dracem přece nemohli nevyužít a nesázet se," zahýbala Fran obočím.

"Draco věděl?!" vyjekla Maha, její hlas zněl přiškrceně.

"Co myslíš? Víš, o kolik jsme se navzájem připravili galeonů? A navíc, sama víš, jak moc je všímavý. Copak si nepamatuješ, co ti řekl po těch předčasně ukončených lektvarech?" dořekla už vážněji Fran a poklepala na matraci vedle sebe. Plavovláska si k ní přisedla a schovala obličej do dlaní.

"Nevím, co mám dělat, Fran," pohlédla na kamarádku skrz prsty. Fran si povzdechla a objala ji kolem ramen.

"Jak ti můžu pomoct?"

"Nejsem si jistá, že nějak můžeš. Jsem zmatená. Jsme zpátky v době, kdy je naživu i Harry a… Nemyslím si, že bych byla schopná k němu cítit to, co tehdy. Ne, že by mi to nějak ulehčoval tím, jak se chová, ale… asi nechci znovu projít tím, že mě zase ze šlechetnosti opustí, aby mě chránil. Navíc Severus," zarazila se a přemýšlela, jak to nejlépe vyjádřit.

"Tam pro tebe byl mnohem déle, než Harry?" dopověděla za ni Fran. "Nemusíš si připadat provinile za to, co jsi k tátovi cítila, a stále cítíš. V té době už jsme dávno dospěly a ne každý přece skončí se svou první láskou. Ať už se rozhodneš jakkoliv, vždy budeš mít mou plnou podporu, to doufám víš?" poposedla si Fran tak, aby jí viděla do očí. Maha se konečně mírně usmála. "A popravdě, to, že jsem málem zemřela, mě donutilo přemýšlet nad vším úplně jinak. Měly bychom se řídit srdcem a ne strachem z toho, co všechno se může pokazit. Protože jak jsme na ministerstvu zjistily, zkazit se toho může hodně a nikde nemáme záruku, že to nebude rychleji, než předtím."

"Takže už nemáš pochybnosti?" zeptala se Maha a neuniklo jí, že Fran trochu znachověly tváře.

"Asi bych ti měla znovu poděkovat, protože Draco dal na tvou radu, ať už jsi mu řekla cokoliv," začala pomalu Frany. Maha šokovaně otevřela pusu.

"Pokračuj," pobídla ji s hravým podtónem, nad kterým Fran protočila oči.

"Odchytil si mě navečer v den, kdy jsme se pak vydaly na ministerstvo a… Vlastně ještě nevím, co z toho vyplyne, ale řekl, že ho mrzí to, jak se choval a já mu alespoň trochu přiblížila, proč jsem ho nechala stát v té kuchyni."

"A to mi říkáš až teď?! Je ještě něco, co nevím?" napýřila se naoko Maha. Fran si skousla ret.

"Líbali jsme se," špitla spokojeně a zaculila se.

"Ach ty hormony," zasmála se jejímu výrazu Maha. V ten moment se ozvalo zaklepání a následně se ve dveřích objevila Severusova hlava.

"Snídaně," pronesl úsečně a opět zmizel. Maze se stáhlo hrdlo, ale pomohla Fran vstát a společně se vydaly do jámy lvové.

***

"Ani se nenaděješ a budu tě prudit v Bradavicích," objala Francis kamarádku na rozloučenou, když nadešel konec prázdnin a Maha se musela vrátit zpět do školy.

"Budeš mi chybět," šeptla i přesto, že ji měla Fran následovat jen o pár dní později. "Ehm," pohlédla pak na Snapea. "Děkuji za příjemně strávené svátky," dostala ze sebe rozpačitě a vedle ní se ozvalo Franino pobavené odfrknutí. Severus přimhouřil oči, ale Maze nakonec přikývl, než ji pohltily zelené plameny.

"Už budu muset také jít," řekl, když spolu s Fran osaměli. "Pošli mi zprávu hned, když by se vyskytl jakýkoliv problém, jasné?" položil jí ruku na rameno a když mu souhlasně přitakala, následoval Mahu. Osamělá Fran si povzdychla a odkulhala si sednout na pohovku, kde se unaveně sesunula a po chvíli i usnula. Ze spánku ji o několik hodin později probudil nějaký šramot. S trhnutím otevřela oči a zaposlouchala se, jestli ten zvuk uslyší znovu.

"Konečně jsi vzhůru," prohodil někdo. Fran leknutím napřáhla ruku, v níž se jí automaticky objevila ohnivá koule. Vzápětí jí však došlo, že onen hlas zná.

"Pol?"