Potemnělou místnost domu v Tkalcovské ulici rozzářily zelené plameny, které se objevily v krbu. Z něj následně vyšla Maha s kufrem následovaná Severusem.

"V kolik mají propustit Fran?" zeptala se Maha a rozhlédla se, zaplavilo ji tolik vzpomínek, že se musela zhluboka nadechnout.

"Brzy," odtušil Snape, aniž by na ni pohlédl. Maha tedy jen pokrčila rameny, tahat to z něj nebude.

"Zatím nám tedy vybalím," řekla a automaticky mávla hůlkou před jeho knihovnou, aby si otevřela dveře vedoucí ke schodům. Ani si nevšimla, že teď už jí Snape naopak věnoval veškerou svou pozornost.

"Sendersová?" ozvalo se za jejími zády konsternovaně.

"Co?" otočila se k němu. On ji však jen dobu beze slov pozoroval pronikavým pohledem.

"Budu zpátky do hodiny. Cestu ale očividně znáte," pronesl nakonec, stáhl ústa do úzké linky a přemístil se. Maha si jen pro sebe přikývla, očarovala kufr, aby ji následoval a vydala se do schodů. Zastavila se před dveřmi pokoje, který kdysi na začátku sdílela s Fran a to, že se jí trochu třese ruka, si uvědomila až ve chvíli, kdy se natáhla po klice. Uvnitř to však vypadalo úplně jinak, než jak si pamatovala a to jí pomohlo vzpamatovat se. Zatřásla hlavou, kufr šoupla do rohu pokoje a dala se do úprav tak, aby byl pokoj obyvatelný. Když se ze zdola konečně ozvaly hlasy, zbývalo jí už jen dovybalit kufr. Nechala toho a rychle seběhla dolů. Severus zrovna podával Fran skleničku s nevábně vypadajícím obsahem.

"Něco ostřejšího by nebylo?" snažila se to nadlehčit Fran, ale neubránila se zkřivení obličeje. Ten lektvar sice pomáhal, ale byl odporný.

"Vítej doma," vzal si prázdnou sklenku zpět.

"Fran!" přerušila je Maha nadšeně. "Jak ti je?" přešla ke kamarádce, která seděla v kolečkovém křesle.

"Je mi-" Fran se na moment zarazila a překvapeně si kamarádku prohlédla. "Je už mi mnohem lépe," vyhrkla, pročistila si krk a zkoumavě těkala pohledem mezi plavovláskou a otcem.

"Musím jít zařídit pár věcí, ale věřím, že si tu poradíte," oznámil jim a nechal je o samotě.

"Tak pojď, pomůžu ti nahoru, musím dovybalit," usmála se Maha a pomalu se s Fran vydaly do schodů. Černovláska se ve dveřích pokoje prudce zarazila a chvíli jen vstřebávala, co vidí. Maze bylo jasné, jak se asi cítí.

"Úplně jsem zapomněla, že jsme spolu sdílely pokoj, než se zařídila ta přístavba," přejela Fran melancholicky rukou po rámu dveří a konečně vstoupila dovnitř.

"Jo, ve třech tu začínalo být těsno," zaculila se Maha a vysloužila si od Fran šťouchnutí do žeber. To však plavovlásku neodradilo. "Pamatuješ si na ten den, kdy Severus uznal za vhodné, aby tento dům měl další místnost?"

"Velice živě," uchechtla se Fran, když si vybavila to ráno, kdy se táta nečekaně vrátil dříve z mise, našel Mahu okupující jeho postel a ji spící v objetí Draca právě v tomto pokoji. Obě se začly nekontrolovaně smát, když si vyměnily pobavený pohled. "Ah," sykla Fran, když jí bokem projela ostrá bolest.

"Fajn, dost švandy, pojď," chytila Maha Fran za paži a odvedla ji k posteli, aby si sedla. Pak se vrátila k vybalování kufru. Francis ji zahloubaně pozorovala. Na jazyku ji pálilo několik otázek a už to nemohla déle odkládat.

"Ty, Maho?" začala opatrně.

"Jo?" odvětila Maha nezúčastněně a natáhla se ke komodě, aby na ni odložila hřeben.

"Nevím, jak jinak se zeptat, ale… nepozoruješ na sobě nějaké změny?" pokračovala Fran. Z druhé strany pokoje se ozvala tupá rána.

"Cože?" snažila se Maha zamaskovat šok a zvedla hřeben ze země. Černovláska protočila oči.

"Všimla jsem si, že je něco jinak už dříve, ale až teď, kdy jsem strávila skoro týden v nemocnici, mi došlo, co. Kdybych nevěděla, ve kterém jsme roce, řekla bych, že jsi dobře vyvinutá dvacítka," pozvedla jedno obočí a čekala na její odpověď. Maha si automaticky dopla svetr až ke krku.

"Asi jsem nad tím nijak neuvažovala," řekla, ale cítila, jak se jí do tváří hrne krev. Navíc jako na potvoru jeden z knoflíků nevydržel napnutí látky a vystřelil někam do rohu místnosti. Fran se snažila potlačit výbuch smíchu. Maha si odkašlala. "To teď ale není důležité. Máme jiný problém. Harryho," shrnula to jedním slovem, když jí Fran věnovala tázavý pohled.

"No jo, co se vlastně dělo poté, cos mě nechala u Munga?" otázala se a Maha jí vše začala popisovat.

"Naštěstí se pak všichni rozjeli domů na svátky, takže se mi podařilo se mu úspěšně vyhnout. Ale je jasné, že nás čeká hodně vysvětlování. Nenechá se jen tak odbýt, vždyť ho znáš," povzdychla si Maha.

"Rozhodně se z toho nijak nevymluvíme. Nemůžeme se tomu vyhýbat věčně," prohrábla si Francis vlasy.

"Já vím-" Maha se zarazila, když se ozvalo zaklepání na dveře.

"Právě doručili večeři," nakoukl dovnitř po vyzvání Snape a zaraženě se rozhlédl po pozměněné místnosti.

"Minutku," odvětila Francis. Jen stroze přikývl a zavřel za sebou. Maha si kouzlem připevnila knoflík na místo, kde si myslela, že už vydrží a pomohla Fran dolů do kuchyně. Na stole už na ně čekala pečeně s bramborovou kaší a zeleninou.

"Nerozpadne se to?" odsunula Maha s předstíranými pochybami židli od stolu a opatrně se na ni usadila. Severus ji jen zpražil pohledem a pustil se do jídla. Fran si pobaveně odkašlala a raději se chopila příboru. Místností se následně rozhostilo ticho narušené právě cinkáním příborů.

"To je mi ale zábava," zabručela Maha mezi sousty, když už se jí to mlčení zdálo neúnosné.

"A co jste si představovala, že budeme po večerech hrát Řachavého Petra?" odtušil Snape s chladnou ironií. On ani Fran si nevšimli, jak se Maha na okamžik zarazila.

"Napadlo mne to, ale asi byste nezvládl tu drtivou porážku," neodolala nakonec popíchnutí. Snape pozvedl jedno obočí, z jejího tónu nabyl dojmu, že mu zase něco uniká.

"Pokud ke kartám přistupujete stejně jako k přišívání knoflíků, tak myslím, že bych se neměl čeho bát," poukázal na její nesouměrně připevněný knoflík. Maha přimhouřila oči.

"O své knoflíky se vůbec nebojím, jsou pevně při-" začala rozčíleně, ale zmlkla, když jí onen osudný knoflík opět odletěl do neznáma. Fran už se neudržela a vyprskla bramborovu kaši, kterou si právě vložila do úst.

"Ještě ty začínej," zamumlala jejím směrem Maha a rozpačitě se zvedla. "Budu nahoře."

"Něco jste si zapomněla," řekl jejím směrem Snape, vidličkou na jeho talíři oddělil knoflík od hrášku a přisunul jej k okraji. Maha zrudla, rychle popadla knoflík a zamířila ven z místnosti. Na poslední chvíli se však zarazila, vrátila se zpět ke stolu, a aniž by na jednoho z nich pohlédla, popadla svou nedojedenou večeři a pak se opravdu vypařila.

"Myslím, že budeme potřebovat omlazující lektvar," prohodila naoko nezúčastněně Francis a pohlédla otci do očí. Ten jen s nezájmem pokrčil rameny.

"A jak do toho zapadám já?"

"Vzhledem k době a náročnosti jeho přípravy mě napadlo, jestli nemáš nějakou zásobu, alespoň pro začátek, kdy se vrátíme do Bradavic?" upřesnila mu. Přikývl.

"Věděly jste, že se něco takového může stát?" zeptal se pak.

"Ne. Ne tak úplně," koukla se na něj, když si vzpomněla na Moragovo upozornění ohledně nečekaných následků. "Nicméně myslím, že mám teorii. Pomůžeš mi nahoru?" utla rozhovor na ono téma Francis a začala se odsunovat od stolu. Nevšimla si tak, jak ji otec nespokojeně pozoroval.

"Chceš si o tom promluvit?" přisedla si nahoře Fran k Maze na postel, kde plavovláska dojídala večeři. Ta jen zakroutila hlavou, i když jí bylo jasné, že dlouho už se tomu nebude moci vyhýbat.

***

"Připravil jsem ti dávku na další týden. Dle toho, jak se ti rány hojí by to mělo být dostačující, pak případně dávkování upravíme. Brumbál je srozuměn s tím, že se nebudeš moci vrátit hned po prázdninách a vysvětlí tvou absenci ostatním profesorům," komentoval zrovna Severus u večeře, když sebou najednou nepatrně škubl a umlkl. "Budete mne muset omluvit," řekl úsečně a bez jakéhokoli dalšího vysvětlení vstal, přešel do chodby pro cestovní plášť a s prásknutím zmizel. Fran s Mahou se po sobě úzkostně podívaly. Z minulých zkušeností jim bylo moc dobře jasné, že si ho k sobě právě povolal Voldemort.

***

"Severusi," přivítal ho chladný hlas.

"Můj pane," kývl zlehka hlavou k malé úkloně.

"Ve světle nedávných událostí pro tebe mám nový úkol," přikročil blíže k černovlasému muži Voldemort.

"Jistě," pohlédl na něj a vyčkával.

"Před necelými dvěmi týdny byla při nezdařené akci na odboru záhad zabita Nagini," zasyčel mrazivě. Severus se navenek zatvářil překvapeně, uvnitř se mu však sevřely všechny vnitřnosti z toho, co přijde dál. "Na vině byly dvě mladé ženy, s jednou z nich si Nagini byla schopna poradit, ale ta druhá byla příčinou jejího skonu. Chci, abys mi ji našel," významně se zadíval Severusovi do očí a mávnutím hůlky mu vyčaroval její podobiznu.

"Jsem poctěn, můj pane, ale pokud mohu... víte, že jsem přes školní rok uvázán v Bradavicích, proč tedy úkol zadáváte mne?"

"Nagini byla zabita v Síni věšteb, předpokládám tedy, že ona žena byla členkou Řádu, nebo v hodně úzkém kontaktu s Brumbálem. Kdo jiný by tedy měl tento úkol dostat, Severusi? Jsi jediný, kdo byl schopný úspěšně ten jejich spolek infiltrovat a získávat tak cenné informace."

"Chápu," přitakal stroze.

"U tohoto úkolu bude nezbytné, aby Brumbál nepojal žádné podezření, že se snažíš zjistit její totožnost. Musíš být opatrný."

"Samozřejmě. Udělám vše, co bude v mých silách," ujistil Voldemorta a naposledy pohlédl na již se rozplývající tvář Mahy.

"Nic jiného ani neočekávám. Ostatní budou stále pověření získáním mé věštby, vlastně dorazí už za okamžik."

S tím Severuse propustil.