Bylo to už pár hodin, co Sirius nechal Polgaru samotnou dole v kuchyni a zmizel do svého pokoje. Pol pomalu dopíjela skleničku whisky a přemýšlela, zda má za ním jít. Bylo jí jasné, že to, co se dozvěděl od Krátury bude potřebovat zprocesovat. Povzdechla si, zvedla se a zamířila ztichlým domem po schodech nahoru, kde váhavě zaklepala na jeho dveře.

"Siriusi, můžu dál?" chvíli vyčkávala na odezvu, ale pak pootevřela a vešla dovnitř. Sirius seděl na posteli, ramena svěšená a v rukou otáčel zlatý medailonek, který získal od Krátury.

"Proč nic neřekl?" šeptl, aniž by na elfku pohlédl. "Kdybych měl ponětí… Mohl jsem tam pro něj být," dodal hořce. Pol si k němu přisedla, vzala mu medailon z ruky a odložila ho na komodu.

"Tohle si nesmíš brát na sebe. Každý činíme svá vlastní rozhodnutí a tohle bylo Regulusovo," chytila ho za ruku. Sirius se zahleděl na její dlaň a po chvílí se odhodlal proplést jejich prsty. Pol se neodtáhla a on jí tak začal palcem kroužit po zápěstí. Vzhlédla a věnovala mu dlouhý zkoumavý pohled. Neměla by… nebo? Black jí však ani nedal možnost k přemýšlení a žádostivě ji políbil. Pol tak odhodila veškeré zábrany, objala ho kolem krku a polibek mu začala oplácet.

***

"Váááánoce, Vánoce přicházejíííí!" rozléhalo se tlumeně dívčí ložnicí. Francis, která se právě vrátila z lektvarového dýchanku s tátou, se okamžitě zarazila. Přemýšlela, zda se jí to nezdá.

"Maho?" křikla nejistě směrem ke koupelně. Z té se ozvala dutá rána následována peprnými nadávkami. Černovláska jen pobaveně protočila oči a odhodila svou tašku na zem.

"Ehm, jo?" vykoukla ze dveří blonďatá hlava.

"Mám pro tebe novinky," mávla Frany rukou, v níž třímala lehce ohořenou ruličku pergamenu.

"Dej mi chvilku, převleču se," odvětila Maha obmotaná ručníkem.

"Pohni, jsem zvědavá," zazubila se Fran a usadila se na postel. Maha ji kupodivu poslechla a z koupelny vyletěla zázračnou rychlostí.

"Tak co píše?"

"Situace se vyvíjí dobře. Máme medailonek. Chybíte mi. P," přečetla Fran tlumeným hlasem a koukla na Mahu. Oběma se na tváři rozlil úsměv. Měly další viteál.

"A co je ta druhá novinka?" zeptala se po chvíli Maha.

"No, jde o to, že mě táta pozval na Vánoce k němu," usmála se Fran a čekala na reakci kamarádky, ta ji však překvapila.

"Ah, tak to je-to je přeci skvělé!" vyhrkla s přehnanou radostí v hlase. Fran nakrčila obočí.

"Jsi si jistá?" prohlížela si kamarádku.

"To víš, že ano. Jen... Doufala jsem, že bychom svátky zase trávily spolu," pokrčila zlehka rameny.

"Nebudeš chtít strávit Vánoce u rodičů?" překvapilo to Fran. Maha vydechla.

"Přemýšlela jsem o tom, ale nemyslím si, že je to za naší nynější situace dobrý nápad. Nerada bych, aby se do toho všeho zapletli tak brzy a dopadlo to pak stejně jako tehdy," šeptla smutně Maha.

"V tom případě to zařídíme tak, abychom to strávily společně," ujistila ji Fran a kamarádku pevně objala. Teď jen zbývalo vymyslet, jak to oznámit tátovi.

***

Fran den před začátkem prázdnin s pobaveným úsměvem zavřela dveře otcova kabinetu a lehkým krokem zamířila zpátky do nebelvírské věže. Bylo jí jasné, že přesvědčit tátu o tom, aby s nimi na svátky vzal i Mahu, bude oříšek, ale nemohla zadržet uchichtnutí, když si vybavila jeho grimasu v moment, kdy to nadnesla. Každopádně už se těšila, až Maze řekne, ať si taky začne balit. Ve vzpomínkách se zrovna vrátila k jedněm z prvních Vánoc, co takto trávili všichni spolu, když ji kdosi chytil za ruku a vtáhl do jedné z učeben, která byla nyní navečer prázdná. Automaticky rychle zajela rukou do kapsy hábitu připravená k obraně, když se k ní dotyčný v potemnělé místnosti přiblížil a ona tak přiložila svou hůlku pod krk Dracovi. Cítila, jak se její tep začal zvyšovat, ale už to rozhodně nebylo jen z toho leknutí.

"Ne, že bych si to nezasloužil, ale doufal jsem, že bychom si mohli promluvit v klidu," hleděl jí do očí a ona mu ještě okamžik pohled beze slov oplácela, než hůlku sklonila a schovala zpátky. Pak, jako by si teprve uvědomila, jak blízko u něj stojí, si založila ruce na hrudi a poodstoupila. Sama sebou si pořád nebyla jistá. Maze sice řekla, že dá všemu volný průběh, ale být takhle vedle něj, mít ho na dosah ruky… Ztěžka polkla a ustoupila o další krok. Měla pocit, že se ze všech těch svých protichůdných pocitů za chvíli zblázní. Pevně k sobě stiskla rty, aby nezaúpěla nahlas.

"Tak prosím," dostala ze sebe nakonec. Draco si prohrábl vlasy a začal pomalu přecházet sem a tam, Fran tím došlo, jak moc je vlastně nervózní.

"Nerada to ostatním ulehčuješ, Jugsonová," zamumlal si spíše pro sebe.

"Nebo jsi jen zvyklý dostat vše na zlatém podnose," podotkla. V očích se mu zablesklo, a aby byla Fran upřímná, čekala, že jí na to něco odpoví. Nestalo se tak však a on jen nakonec lehce zakroutil hlavou, jako by v neuvěření.

"Máš nejspíš pravdu. Ale ty… Ty jsi první, kdo mě vyloženě nutí přemýšlet o tom, kdo vlastně jsem. Ostatní jen... přejímají názory lidí kolem sebe. Zajímá je jen to, že jsem Malfoy," nedokázal skrýt hořkost ve svém hlase. Fran se stáhl žaludek, s tímto bojoval hodně dlouho. Musela se zadržet, aby ho nešla obejmout.

"A ty si to na jednu stranu užíváš. Zmijozel ti, dá se říci, leží u nohou. Nikdo si na tebe většinou nic nedovolí," shrnula. On se zastavil a naklonil hlavu jejím směrem.

"Až na tebe. Naopak, od začátku, co jsme se potkali, se chováš, jako… Jako bys o mě věděla něco, na co já ještě nepřišel," hleděl do jejích modrých očí, Fran si musela odkašlat.

"Nezapomínej, že můj otec je smrtijed. Vím, jaké to je. Snažit se vše udělat správně, ale zároveň být hluboko uvnitř nejistá z toho, jakým směrem se vše ubírá. Pro své nejbližší bychom někdy udělali i nemyslitelné," ztišila hlas, v očích začínala cítit slzy. Tenhle rozhovor se až moc blížil k zapovězeným vodám její minulosti. Musela se od něj odvrátit, přešla k oknu a vyhlédla ven okenní tabulkou, která byla pokryta jinovatkou. Bradavické pozemky byly zapadané sněhem a další vločky se pořád neodbytně snášely k zemi.

"Mrzí mě to," zaslechla až moc blízko za svými zády a otočila se, nevyřčenou otázku v očích. "Nebylo ode mne fér proti tobě poštvat mé spolužáky, dělat si legraci," vysvětlil. "Vyvedlas mě z rovnováhy. Nebo možná, jak mi vpálila do očí tvá blonďatá kamarádka, jsem jen nebyl schopný vidět přes své ego," nakrčil čelo, nicméně Francis bylo jasné, že je to spíše nesouhlasné gesto, než aby si přiznával chybu a na poslední chvíli spolkla chuť se tomu zasmát.

"Trochu jsem si za to mohla sama," rozhodla se mu to nakonec přeci jen trochu ulehčit. "Znám tvou pověst, měla jsem tušit, jak zareaguješ na to, když tě v té kuchyni nechám po tom, co… co se tam stalo," snažila se vyhnout jeho pohledu.

"Tak proč?" zeptal se jednoduše. Teď to byla Fran, kdo si prohrábl vlasy.

"Je to komplikované. Děje se teď toho tolik a já mám sama v sobě zmatek," rozhodila rukama. "Jsou věci, které nemůžu nikomu říct. A když jsi mě políbil, vyděsilo mě, kolik z nich začalo vyplavávat na povrch," vzhlédla k němu. Stál už dost blízko na to, aby mohla cítit jeho vůni. "Prosím, nemůžu teď mít v hlavě ještě tebe," šeptla, ale ani jí samotné to neznělo přesvědčivě.

"Moje ego mi říká, že stejně máš," přešel až úplně k ní a zkoumavě jí hleděl do očí. Neuhnula, naopak, chtěla se v jeho pohledu zase ztratit. Váhavě zvedl ruku, odhrnul jí pramen vlasů za ucho, a pak svou dlaň nechal spočinout na její tváři. Fran se přerývavě nadechla. Jakékoli odhodlání držet si blonďáka od těla, které v sobě snad ještě měla, se hroutilo jako domeček z karet. Byl pro ni jako magnet.

"Draco," pokusila se o poslední chabý protest, když už její tvář držel v obou dlaních a začal se sklánět k jejím rtům.

"Sklapni, Jugsonová," křivě se pousmál a políbil ji. Ta tam byla ta nejistota z jeho předchozího polibku, teď už věděl, co chce a majetnicky si Fran přitáhl k sobě, aby ji zase nenapadlo se odtáhnout. Fran v ten okamžik odhodila veškeré zábrany, jednou rukou ho objala kolem pasu a tou druhou ho chytila za kravatu. Možná, že on ji nehodlal pustit zrovna v tento moment, ale neměl ani nejmenší ponětí o tom, jak moc bude ona od této chvíle bojovat za něj, ať už to mezi nimi dopadne jakkoli. Naskočila jí husí kůže, když jednu dlaň přesunul až na její krk a polibek ještě prohloubil. Oběma už začal docházet dech, ale nezdálo se, že by jim to vadilo. Draco se nakonec pomalu odtáhl, čelem se opřel o její a zhluboka se nadechl a vydechl. Fran se neodvažovala otevřít oči, bála se, že se pak vše vypaří, jako v některých jejích snech. "Opravdu doufám, že už neutečeš," řekl zastřeně. Fran pozvedla bradu a s mírným úsměvem se mu zahleděla do očí.

"Nikdy," řekla pak skoro neslyšně a přitáhla si ho za kravatu k dalšímu polibku.

***

"Maho?" Fran si přisedla ke kamarádce. Ta jí ale vůbec nevěnovala pozornost. "Byla jsem za tá-" Plavovláska ji zarazila zvednutou rukou a nenechala ji to doříct. Francis se rozhlédla kolem, aby našla příčinu jejího divného chování a kousek od nich spatřila Hermionu, jak něco rozčíleně šeptá Harrymu. S otázkou v očích se otočila k Maze.

"Pojď," vyhrkla po chvíli, drapla černovlásku za ruku a dotáhla ji do ložnice.

"Co se děje?" nechápala Fran, nebyla schopna se po tom, co se před chvílí stalo s Dracem, soustředit na to, co se jí snad Maha snažila naznačit.

"Nic podstatného. Tedy až na to, že jsme tak trochu vypustily Harryho živé noční můry," vysvětlila ve zkratce Maha. "A nebýt teď Hermiony, ani bychom si na to snad nevzpomněly!"

"A dál?" pořád se nechytala Fran.

"Vánoce. Ministerstvo. Artur Weasley. Pořád nic?" optala se Maha netrpělivě.

"Do háje!" konečně Francis docvaklo, kam tím vším Maha míří.

"Moje slova," přitakala Maha a s povzdechem přešla k oknu. "Nejhorší je, že právě dnešní noc je ta s velkým N. A my nemáme žádný plán!"

"Což se nám moc nehodí, když máme jedinečnou příležitost, jak zničit další viteál," sedla si Fran na postel.

"Vystihla jsi to."

"A jsme si jisté, že je to dobrý nápad? Zatím jsme se snažily měnit jen maličkosti…," začala rozvážně Fran.

"Přemýšlela jsem o tom samém, ale kdy jindy bychom se k Nagini dostaly takto blízko bez toho, aniž bychom spoléhaly na to, že ji opět zabije Neville?" Holky se na okamžik umlčely a přemílaly, zda mají jinou možnost.

"Jak to tedy provedeme?" řekla nakonec Francis.

"To je ten kámen úrazu. Myslím, že zrovna Nagini nepřinutíme, aby nám zůstala stát na místě jako poslušný pejsek. Zároveň budeme potřebovat něco dostatečně nasáklého magií k tomu, aby ji to poslalo na onen svět," spekulovala Maha.

"A budeme to potřebovat rychle," broukla Fran. Obě pak znovu umlkly. "Meč?"

"Blázníš?!" ohradila se Maha. "Ten je schovanej v teple Brumbálovy kanceláře a navíc... říká se, že ho může získat a tím pádem použít jen ten, kdo si ho zaslouží a jeho srdce je čistě nebelvírské," dodala a pohledem sjela kamarádku od hlavy až k patě. "Což by u tebe teda nešlo. Jsi prolezlá Zmijozelem skrz naskrz."

"Oh, pěkně děkuju," odfrkla si pobaveně Fran a hodila po Maze polštář - kdyby tak tušila, jak se trefila. "Máš snad jiný nápad?"

"Zub!" rozjasnily se Maze oči poznáním.

"A mám ti vytrhnout stoličku nebo řezák?" zeptala se Fran tónem, který jakoby pochyboval o zdraví její kamarádky.

"Ne můj, ty vole! Baziliškův!" objasnila to Maha.

"Chováš jednoho ve skříni?" pozvedla Fran sarkasticky obočí. Maha se až zarazila, jak moc se v tomhle momentě Francis zase podobala otci.

"Já to seru," vzdala Maha vysvětlování a přisedla si vedle černovlásky.

"Jak si to teda představuješ? Zejména mě zajímá ta část, kdy budeme muset otevřít Tajemnou komnatu," popíchla Fran Mahu, ale zvážněla. "Protože pokud si dobře pamatuju, je to jediná zásobárna zubů, kterou máme pod nosem."

"Nooo... Asi si budeme muset trochu procvičit sykavky."

Frany už to nekomentovala, rovnou se zvedla a zkontrolovala, zda jsou dveře do ložnice zavřené. "Fawkesi," šeptla pak. Místnost se vzápětí rozzářila zlatavým světlem. Maha, která pochopila, co má Fran v plánu, už lovila z tašky kousek pergamenu a začla na něj škrábat krátký vzkaz Polgaře, aby se s nimi setkala na odboru záhad.

"Dones to na Grimmauldovo náměstí," vložila mu pak ruličku do zobáku a zlehka ho pohladila po rudém peří. Fénix hned na to zmizel.

"Máme nejvyšší čas," řekla pak Fran po chvilce a vydala se ven z ložnice.

"Dobrá," Maha ji následovala. Francis ji ale ještě zastavila u dveří.

"Syčíš ty!" zazubila se na blondýnku a nechala ji projít. Celou cestu dolů do druhého patra si pečlivě kontrolovaly, že jim nikdo není v patách.

"Uršuloooo?" rozezněl se koupelnou hlas Mahy. "Dobrý, čistej vzduch!" šeptla směrem k Fran, když se duch neobjevil.

"Jen aby na nás nevybafla ze zálohy," zkontrolovala Fran všechny kabinky. "Tak, můžeš se dát do práce," stoupla si černovláska blíž k umyvadlům. Maha si pro sebe cosi tiše zabručela. Frany z toho zachytila pouze: "Když to zvládl Ron..."

Pak se poprvé pokusila promluvit hadí řečí. Umyvadlo překvapivě nereagovalo ani poté, co Maha měnila hlas a tóny.

"A co takhle zeptat se Harryho?" navrhla po dobré půl hodině Fran zoufale.

"Ani náhodou!" odvětila jí popuzeně plavovláska, ani po těch týdnech se Harryho postoj vůči Maze nijak nezměnil. "Jdeme pro ten meč," dodala rozhodně, nic jiného jim stejně nezbývalo.

"Myslíš, že máme nějakou šanci, že bude Brumbál pořád na večeři? Nemám chuť mu zrovna tohle teď vysvětlovat," zašeptlala Francis, když dorazily k chrliči.

"Šumivá bzučivka," pronesla Maha heslo, které jim Brumbál před nedávnem zaslal a vstoupila na točité schodiště. "Doufejme, že ano," odpověděla pak černovlásce a nervózně přešlápla. U jeho dveří se obě zastavily, a pak váhavě zaklepaly. Když se z pracovny neozvalo žádné vyzvání, nadějně na sebe pohlédly a opatrně dveře otevřely.

"Pane řediteli?" nakoukla Fran dovnitř a začala se rozhlížet po pracovně. Vypadalo to, že tam opravdu nikdo, krom Fawkese, není. "Nepráskne nás?" zeptala se Mahy pochybovačně, když jí zrak ulpěl právě na fénixovi.

"Ne. Teda... Doufám," ztišila Maha hlas a přešla přes celou pracovnu k vystavenému meči. "Myslíš, že to chrání nějaká kouzla?" začala si prohlížet vitrínku, v níž byl uchovaný. Fran pokrčila rameny a taktéž se nahla blíže, hůlku připravenou v ruce, pro každý případ. Maha pomalu přibližovala prsty blíže a blíže k jílci meče, když se jim za zády ozval Brumbálův pobavený hlas.

"Ono vás to nekousne."

"Kurva!" odskočila Fran od vitríny leknutím.

"Do prdele!" zaúpěla ve stejnou chvíli Maha a stáhla ruku zpět. Pracovnou se rozhostilo dusivé ticho. Brumbál z nich nespustil oči, jako by čekal, co se bude dít dál. Fran se roztržitě rozhlédla kolem a otočila se ke kamarádce. Maha nervózně těkala pohledem mezi mečem a Brumbálem. Nakonec neuvěřitelnou rychlostí chňapla po meči a majetnicky si ho přitiskla k hrudi.

"Jen si ho půjčíme?" oznámila mu rozpačitě.

"Samozřejmě," odsouhlasil jim to Brumbál a vyvedl je ještě více z míry. Fran si po další trapné minutě odkašlala, drapla vykulenou Mahu za paži a táhla ji směrem k východu. "Asi mi nepovíte, nač ten meč potřebujete?" zarazila je u dveří jeho tichá otázka, holky se na něj jen výmluvně podívaly, na vysvětlení si bude muset chvíli počkat.

"Tak to bylo o fous," vydechla Maha, když scházely po schodech a skoro s nábožnou úctou si začala prohlížet jejich úlovek.

"Ehm. Mám takový pocit, že vzít ten meč z Brumbálovy pracovny byl už sám o sobě odvážný čin... Nijak se ti ani nebránil-"

"Brumbál nebo meč?"

"Oba?" uchechtla se Fran.

"Hm. Příště se raději prvně zeptáme, než si naplánujeme učení cizích jazyků, ano?"

"Sssouhlasssím," neodpustila si Fran a Maha do ní šťouchla. Z obou byla cítit úleva. Měly něco, s čím se nyní mohly jít pokusit zničit Nagini.

"Myslím, že už nemáme moc času," poukázala Maha na to, jak dlouho jim ve výsledku získání meče zabralo. "Polgara už by nás snad měla čekat." Fran jen kývla, když zkontrolovala čas a jakmile se schovaly do jednoho z temných výklenků, obě je přemístila na Ministerstvo. Potemnělou chodbou se rozneslo bolestivé zaúpění a následně i nadávky.

"Jsi v pořádku?" rozsvítila svou hůlku Fran, sehnula se k pobledlé Maze a začala si ji prohlížet, jestli snad nemá odštěp.

"Ale jo, jen mi to nedělá dobře na žaludek," zabrblala a začala se zvedat.

"Vypadá to, že jsem se asi moc netrefila," rozhlédla se Francis. Skončily u soudních místností, které byly o patro níže než odbor záhad.

"Jo. Jsme špatně," odvětila Maha s podtónem paniky a obě se co nejrychleji a nejtišeji vydaly po schodech nahoru k obyčejným černým dveřím odboru, ty se jim jako na povel otevřely.

"Nemyslím si, že máme čas na Polgaru čekat," vydechla nervózně Francis a zahleděla se do tmy za dveřmi. Maha naposledy pohlédla do chodby za nimi, doufajíc v to, že se tam najednou otevře namodralý portál, ale od stěny se odráželo jen naoranžovělé světlo loučí. S povzdechem pak vkročila za Fran do tmavé kruhové místnosti. Jakmile se dveře zavřely, stěny kolem nich se začaly otáčet. Fran Mahu chytila za zápěstí, ani jedna si nebyla jistá, co mají očekávat

"Rozdělíme se?" zeptala se nejistě Maha a koukla na kamarádku. Začínalo jim docházet, že to bude ještě složitější, než si představovaly.

"Tohle Polgaře nedaruju," postěžovala si Maha, když prošly už asi pátou místnost. "Zasraný věštby," soptila Maha, když otevřela další dveře a zjistila, že to rozhodně není jejich vytoužený vchod.

"Tudy!" křikla na ni Fran najednou z druhé strany. Maha si oddechla a přehodila si hůlku do levé ruky. V té pravé ještě pevněji uchopila jílec meče a rozběhla se správným směrem. Místnost, do níž dveře vedly, se jí zdála nekonečná.

"U Merlina," zasípala Maha, když se připojila ke kamarádce. Tolik uliček si nepředstavovala ani ve snu. "Příště bychom měly o těhle věcech diskutovat dřív," opřela se dlaněmi o kolena, aby se trochu vydýchala. Fran jí jen přikývla, a pak se obě zase daly do běhu mezi regály, aby co nejrychleji našly Artura Weasleyho. Čas jim neúpřesně ubíhal...

"Tady!" vyjekla Maha, když konečně spatřila postavu sedící na zemi. Muž sebou při jejím výkřiku trhl a nechápavě se začal rozhlížet. V okamžik, kdy spatřil obrovského hada, který se už vypínal k útoku, ho Maha omráčila a Artur se bezvládně sesunul zpět na zem. To už Francis na hada seslala několik kleteb najednou a na chvíli ho tak odhodila z dosahu. Maha spěšně přiskočila k Arturovi a přehodila přes něj neviditelný plášť. Když se otočila na místo, kde byla před chvíli Fran, nenašla tam nic, krom několika roztřískaných věšteb.

"Sakra!" vydala se jen po zvuku boje. Maha už opět lapala po dechu, když konečně natrefila na správnou uličku. Fran vrhala na Nagini jedno kouzlo za druhým, ale had neustále dorážel. Maha pozvedla meč a i přes píchání v boku se rozběhla ještě rychleji. Levou rukou začala neobratně vysílat kouzla na police přeplněné skleněnými věštbami. Nagini se se sykotem snažila skleněným střepům i kouzlům vyhýbat, ale i tak za sebou začala nechávat krvavou stopu. Francis zraněním taktéž neušla a její krev jako by hada dráždila k nepříčetnosti. Když se Nagini podařilo poprvé zakousnout Fran do nohy, Maha zděšeně vykřikla a překotně se k nim skrz popadané regály snažila dostat co nejdřív.

V okamžiku, kdy už se Nagini připravovala k dalšímu útoku, očarovala Maha nejbližší věštbu a s přesností se Nagini trefila přímo do obrovské hlavy. Had se k přibližující se Maze prudce otočil. Dívka s pocitem vítězství zvedla meč nad hlavu a připravila se k nápřahu. Pak však celá ztuhla, neschopna pohybu. Připadala si jako v tranzu. Na kratičký okamžik jí přišlo, že se nedívá do očí hada, ale do očí samotného Voldemorta. V tu chvíli jako by se v ní něco probudilo. A to díky hadovi, který ji s určitým zájmem pozoroval a vypadalo to, že přemýšlel o jejím dalším tahu. V mžiku se ale otočil zpět k Francis a zaútočil. Znovu a znovu. Černovláska padla s bolestivým zasténáním k zemi a se slzami v očích pohlédla na Mahu. Ta stála, ruce pořád vzpažené. K ničemu se ale neměla. Prostupoval jí zvláštní pocit. Byl zvrácený a nutil Mahu prožívat radost z toho, jak Nagini Francis pomalu zabíjela. Fran se oči rozšířily děsem. Přišlo jí, že Maha zmizela bůh ví kde a nad ní stál někdo jiný. S hrůzou pozorovala Mahyiny roztřesené paže a tělem jí začal prostupovat strach z toho, že Maha sice sekne, ale ne do hada. Nebo si ten šílený záblesk v kamarádčiných očích jen vymyslela?

"Maho," šeptla prosebně z posledních sil. To Mahu probralo. Zděšeně máchla mečem a sťala hadovi hlavu zrovna, když se jeho tlama blížila Fran ke krku. Pak se sesunula na zem vedle kamarádky.