"Všechno nejlepší," řekla Fran tiše a podala Maze velký hrnek naplněný něčím, co vypadalo jako dýňový džus.

"Díky," smutně se pousmála Maha, pak však ucítila závan ohnivé whisky vycházející z nevinně vypadajícího hrnku a s úlevou, že to není jen džus, si s kamarádkou přiťukla. Takhle si oslavu svých třicátých narozenin sice nepředstavovala, ale ve výsledku to bylo milionkrát lepší, než to, co by probíhalo, když by se nevrátily v čase.

"Myslím, že to dnes potřebujeme obě," přisedla si k ní Fran a letmým pohledem přejela nebelvírskou společenku. Drby o tom, proč Polgara zmizela už kupodivu utichaly a nikdo si jich nevšímal. Stejně jako poslední dva dny. Harry Mahu okatě přehlížel a vypadalo to, že se ještě úplně nerozhodl, jak se chovat k ní. Pár slov sice prohodili, ale jen v momenty, kdy byla Maha na hony vzdálená. A Fran zatím nepřišla na to, jak to spravit. Tahle tichá oslava měla být alespoň malým rozptýlením, ale vypadalo to, že Maha při popíjení stejně nedělala nic jiného než to, že s více a více ustaraným pohledem sledovala právě Pottera.

"Jak se to… Jak se to mohlo tak rychle pokazit?" škytla Maha asi po čtvrtém hrnku whisky směrem k Fran. Ta zvedla hlavu z opěradla a zadívala se na kamarádku. "Musím to napravit," dodala pak Maha překvapivě odhodlaně a vstala z křesla. Fran přikývla k souhlasu a opřela se zpátky do křesla. Maha měla pravdu, stačilo tak málo k tomu, aby se vše obrátilo proti nim. Myšlenky jí automaticky zaběhly k Dracovi a ona raději zatřepala hlavou, rozhlédla se a snažila se najít Harryho a Mahu, aby se rozptýlila. Pottera uviděla sedět u krbu, jako vždy, s Ronem a Hermionou. Fran chvíli s mírným úsměvem pozorovala trio, jak se o něčem zaníceně dohadují, než jí došlo, že Maha ve společence nebyla. Prudce se posadila. Kde teda do háje šla něco spravovat? Fran zatrnulo. Najednou si byla jistá, kam.

***

Plavovláska, posílená ohnivou whisky, rozhodně zaklepala na dveře kabinetu profesora lektvarů. Ta odvaha, která se jí držela celou cestu do sklepení, se však rozplynula jako pára nad kotlíkem v moment, kdy Snape otevřel dveře a sjel ji svým odměřeným pohledem.

"Ano?" zeptal se netečně.

"Můžu dál?" zeptala se sklíčeně a hned sama sobě začala nadávat, aby se vzpamatovala. Jen příkře přikývl a poodstoupil, aby mohla projít.

"Proč jste tady?" otázal se bez jakýchkoli vytáček a zavřel za ní. Maha se mírně zapotácela, proto si raději bez vyzvání sedla. Moment na něj beze slov zírala. Její záměr, se kterým za ním přišla, se jí vypařil z hlavy. Chvíli trvalo, než si rozvzpomněla, proč se za ním vydala, a jaká pitomost to byla. Neubránila se ušklíbnutí.

"Vlastně, abyste pochopil, kam tím mířím, začnu od začátku," nedokázala se zbavit náhlého pobavení. "Dneska mi je třicet, a tak jsme s Fran-" zarazila se, co vlastně dělaly? "Oslavovaly."

"To vysvětluje ten závan alkoholu," skočil jí do řeči a usadil se za svůj stůl. Maha se nadechla k obraně, uvědomila si však, že má pravdu. Raději proto jen pokrčila rameny.

"Rozhodně… kde jsem to, ach ano. V jednom poblouzněném okamžiku jsem dostala úžasný nápad," pokračovala dále ve svém vysvětlování, "zajít za vámi a poprosit vás, abyste mi dovolil očarovat Harryho esej do původního stavu. A dát mu správné ohodnocení. Jsem sama sebou překvapená, mělo mi dojít dříve, že nemám nejmenší šanci vás přesvědčit. Na to vás znám příliš dobře," zavrtěla hlavou.

Profesor si ji zamyšleně prohlížel. Nebylo to poprvé, kdy o něm mluvila jako o starém známém. Začalo ho opravdu zajímat, jak moc se poznali.

"Takže jste marnila cestu z Nebelvírské věže, a teď po mně chcete co?" pozvedl jedno obočí, potvrzující její domněnku ohledně Harryho úkolu.

"Sama nevím," přiznala se a zoufale si protřela obličej, nechávajíc tvář ukrytou ve dlaních. "Je pro mě dost těžké, držet se dále. Nemoci si s tebou promluvit, kdykoliv se mi zachce. Zeptat se o radu, nebo jen prostě být v tvojí přítomnosti, aniž bych musela vysvětlovat, co chci," zašeptala, v hlase jí ale zněla frustrace. Zase si neuvědomila, že mu tyká.

"Zemřu, že ano?" zeptal se z ničeho nic a tím ji přinutil vzhlédnout. Její provinilý obličej mu jen potvrdil to, co si myslel už od té noci v knihovně. "Ne, že by mě to přímo překvapilo, vzhledem k mému postavení," vydechl, vstal a otevřel šuplík, ze kterého si vytáhl sklenku a lahev ohnivé whisky. "Ale i tak není příjemné to slyšet," nalil si a přemýšlivě se napil. Maha následovala jeho příkladu, přeměnila starý brk, který našla ležet kousek od sebe na skleničku a vytáhla svou placatku. Severus si ji překvapeně přeměřil.

"Je mi třicet, a jestli si myslíš, že cestování v čase z nás neudělá alkoholiky, mýlíš se," ohradila se a pořádně si zavdala.

"Tak proč mi nedovolíte vám pomoct?" zavrčel, očividně ho pořád obtěžovalo, že mu nic neřekly.

"Ty to pořád nechápeš, co?" změřila si jej překvapeně. "My nemáme žádný plán. To, že se nám podařilo se vrátit je sotva nějaký zázrak. Nejsme spasitelky, co vědí jak zvrátit minulost. Proto jsme tak opatrné. Jsme tu pár měsíců v tělech puberťaček," vyprskla, jako by ji ten fakt začínal dopalovat. "Prostě to tak je, raději přetrpím tvou uraženou pýchu, než abych se dívala na to, jak každý na kom mi záleží umírá!"

"Stále si myslím, že bych mohl být nápomocný-" nedal se odradit. Maha si hlasitě povzdechla.

"Úplně jsem zapomněla, jak moc tvrdohlavý jsi," bezradně si upila ze své skleničky. "Nemysli si, že je jednoduché ti neříct, co se děje, nebo co se stalo. Ty a Francis jste byly má jediná rodina, po tom co-" nedokázala tu větu dokončit a sklopila zrak. Pak však, jako by se v ní něco probudilo, zavrtěla prudce hlavou a skoro až bojovně se mu zahleděla do očí, už stál kousek od ní. "Nedovolím," zalkla se. "Nedovolím, aby se historie opakovala." Jeho ruce se najednou objevily na opěradlech křesla, v němž seděla a uvěznily ji v něm.

"Sama jste před chvílí řekla, že nejste žádné spasitelky, kdo vám tedy dává právo rozhodovat o tom, co se opakovat bude a co ne?" procedil skrz zuby a nahl se k ní ještě blíže. Ztěžka polkla a snažila se zklidnit svůj dech, zatímco ji propaloval intenzivním pohledem. Směle mu to oplatila a nepatrně si skousla ret. Neměla pít.

"Ruším? Klidně přijdu jindy," ozvalo se najednou ode dveří zaujatě a v Maze hrklo. Všimla si, že i Severus nepatrně ztuhl, ale pak jen pootočil hlavu směrem k Fran, jako by celá tahle situace byla úplně normální.

"Tys taky pila," znělo to skoro jako obvinění.

"Vypadá to, že je to vedlejší účinek cestování v čase," založila si černovláska pobaveně ruce na hrudi, když si však všimla stavu kamarádky, zvážněla. "Pomáhá to."

Na to se Snape napřímil a poodstoupil od Mahy. "Jděte se z toho vyspat. Obě," nakrčil ret a mávnutím hůlky jim otevřel dveře. Maha už neváhala ani vteřinu a bez jakéhokoli rozloučení prošla kolem Fran ven na chodbu. Ta si jen povzdychla, a pak, jako by si něco uvědomila, se za kamarádkou zkoumavě zahleděla. Nakrčila čelo, něco bylo jinak.

"Dobrou noc," řekla nakonec a vyrazila za Mahou, aniž by počkala na jeho reakci.

***

"Rozdejte si to," třísknul Snape opravenými úkoly o Nevillovu lavici. Ten sebou polekaně škubl a raději uposlechl profesorovu žádost. Maha bezděky pohlédla k Harrymu, který se před začátkem hodiny stihl přesadit o pár lavic dále. Obávala se jeho reakce. Bezradně se otočila k Frany. Ta však kamarádce nevěnovala pozornost a s nedočkavým výrazem hleděla stejným směrem jako před chvíli Maha. Plavovláska si povzdechla a s rudou tváři sledovala Harryho nasupený obličej.

"Slečno Sendersová, na pana Pottera můžete zírat ve svém volném čase, ne v mých hodinách! Věnujte se tomu, čemu máte!" napomenul ji znenadání jízlivě Snape.

Fran trhla hlavou a věnovala otci varovný pohled, ten si toho ale vůbec nevšiml, propaloval očima plavovlásku. Pár zmijozelských se začalo pochechtávat. Maze neušlo jisté zadostiučinění, které zaznělo v jeho hlase, evidentně si to užíval. Vypočítavě přimhouřila oči, do tohohle boje se s ní neměl pouštět, obzvláště v tuto chvíli, kdy ji hryzalo svědomí z toho, co udělala. Ale to on bohužel ještě nemohl tušit.

"Když jeho kouzlu se těžko odolává, pane profesore," odsekla mu zpátky. Frany se na kamarádku prudce obrátila, ústa pevně semknutá k sobě, aby nevyprskla smíchy. Maha se očividně rozhodla, že už nemá cenu držet se zpátky a Fran si až moc živě vybavila, jak jejich obdobné rozmíšky probíhaly. Maha ji však nevnímala a po očku se odvážila pohlédnout na Harryho. Ten na ni zíral skoro s otevřenou pusou a neuvěřením v očích. Tohle si na Snapea ještě nikdo nikdy nedovolil. Jedno bylo pro Mahu pozitivní... Zapomněl aspoň na esej, kterou předtím naštvaně drtil v pěsti.

"Víte co, slečno Sendersová? Stavte se odpoledne u mne v kabinetu. Připravím vám lektvar na uklidnění hormonů." Vedle Mahy se ozvalo přidušené uchechtnutí a bouchnutí pěstí do lavice. Ostatní už se svůj smích tlumit nesnažili.

"Ale pane profesore, odpoledne nemůžu. Bylo by to v mém volném čase a ten už mám jaksi plný-" pohlédla směrem k Harrymu, a pak se vítězně podívala opět na profesora, "civění na pana Pottera." Bylo jí jasné, že tohle malé vystoupení jejím vztahům vůbec nepomůže. Naopak.

"No ty pyčo!" ozvala se Fran tlumeně a schovala si obličej v dlaních, aby alespoň trochu skryla to, jak moc ji to bavilo. Rozhodně nebyla jediná. Ron Harryho plácal po zádech, ale stěží se trefil, držíc se druhou rukou za břicho. Hermiona si urputně skousávala ret a sledovala popsanou desku lavice. Bylo však viditelné, že se otřásá smíchem.

"Chápu. V tom případě se dostavíte večer, aby-"

"Abych obdivovala vás?" neodpustila si a napodobila jeho gesto s pozvednutý obočím. Snape zlostně přivřel oči a chvíli nereagoval.

"Nejspíše vás zklamu, přijdete si jen odpykat další trest. A už nechci slyšet ani slovo!" zvýšil hlas, když dívka znovu otevřela pusu k reakci. "Tuto dvouhodinovku si samozřejmě nahradíme, jelikož jste nyní všichni prudce nepoužitelní," řekl s kamennou tváří znechuceně.

"Všichni?!" rozhlédla se Maha po chlapeckém osazenstvu, které se v následujícím okamžiku opět sklátilo smíchem a zapomnělo, že si v nejbližší době odpykají společný "trest". Profesor kypěl vzteky, ale zmohl se jen na protočení očí.

"Vypadněte už!" zavrčel na celou třídu. Většina se ještě v křečích odplazila ven z učebny. Maha se nepohla ani o píď a ještě okamžik si Severuse vyzývavě měřila pohledem, dokud ji Fran nezatahala za rukáv.

"To už stačí," zamumlala a podala Maze její brašnu. Ta, jako by se konečně probrala z transu, jen kývla a třesoucí se rukou si tašku přehodila přes rameno.

"Večer mě zabije, viď?" odkašlala si pak venku na chodbě, když osaměly. Fran se pokusila zachovat vážnou tvář.

"Vůbec ne," zavrtěla hlavou, ale nijak se nesnažila skrýt lehce ironický podtón. "Navíc, rozhodně to nebylo to nejhorší, co jste si kdy řekli. Pamatuješ na-"

"Musím říct, Sendersová, že mě tvá taktika na to, jak si získat Pottříka zpátky, překvapila," ozvalo se za nimi najednou výsměšně a holky se otočily.

"A to říká ten, jehož balící metody jsou na špičkové úrovni," odfrkla si Maha teatrálně. Malfoy na okamžik střelil očima po Fran, pak však svou pozornost přenesl zpět na plavovlásku.

"Jedno se ti musí nechat," pokračoval povýšeně, ignorujíc její poznámku. "Tvůj flirtovací styl evidentně zabírá, jinak by z tebe Snape dávno udělal jednu z přísad do svých lektvarů. Když nad tím tak uvažuju, nebude si Potter spíše myslet, že začínáš mít zálibu ve Zmijozelech?" řekl jedovatě a ušklíbl se. Maha cítila, jak se jí do tváří vlévá horko a v první chvíli nebyla vůbec schopna reagovat. Draco už se začal nadechovat k další narážce, ale to už zasáhla Francis.

"Myslím, že škody už jsi napáchal dost, Malfoyi. Co si takhle nechat zbytek svých uštěpačných poznámek na jindy? Abys nám nevyhořel," dodala naoko starostlivě Fran a popostrčila Mahu k odchodu. On jí k jejímu údivu nijak neodporoval a to ji přinutilo se otočit zpátky a pohlédnout na něj. Stál tam uprostřed chodby, ruce ležérně zastrčené v kapsách hábitu a otevřeně ji pozoroval. Fran se nad intenzitou jeho pohledu stáhlo hrdlo, skousla si ret a očima nakrátko sjela k jeho ústům. Moment jí trvalo, než byla schopna pokračovat v cestě. Draco se pak za jejími zády pokřivěně usmál.

***

"Je na čase si promluvit, Blacku," přisedla si Polgara ke stolu, kde si Sirius zrovna listoval Denním věštcem a naštvaně si pod vousy komentoval jeden z lživých článků.

"Opravdu?" vzhlédl a složil noviny. "Nechceš počkat ještě další dva týdny?" odvětil jí sarkasticky. Pol protočila oči.

"Potřebovala jsem si ujasnit, co a jak dál. Nezapomeň, že je na mně, jestli tě s sebou vůbec vezmu," usadila ho, neměla na nesmyslné hašteření náladu. Okamžik si ji ukřivděně prohlížel.

"Povídej tedy," pokynul jí nakonec, když raději spolkl svou uštěpačnou poznámku. Polgara se zhluboka nadechla, to co měla v plánu mu říct, rozhodně nebylo jednoduché.

"Týká se to tvého bratra, Reguluse."

"Co ty můžeš vědět o mém bratrovi?" přimhouřil podezíravě oči.

"Popravdě, ne moc. Ale tvůj domácí skřítek toho ví plno a myslím, že nastala ta pravá chvíle pro to, aby nám o něm pověděl," řekla váhavě.

"Krátura?" vydechl nechápavě. Pol přikývla.

"Vím, že dle tebe je ten domácí skřítek jen připomínkou toho všeho, co se ti v tomhle domě kdy stalo, ale bude důležité, aby ses k němu choval slušně, a pokud možno s úctou," pronesla pevně a zadívala se mu do očí. Věděla, že se mu to rozhodně nebude zamlouvat. Měla pravdu. Sirius se nehezky zašklebil a odfrkl si.

"Vidělas ho sama, chová se snad s úctou on?"

"To je to poslední, na čem by ti teď mělo záležet. Krátura má něco, co vytvořil sám Voldemort a my to potřebujeme dostat zpátky."

"A s mým bratrem to tedy souvisí přesně jak?" opřel se lokty o stůl, evidentně zaujatý tím, co mu řekla.

"Bude lepší, když to uslyšíš přímo od Krátury, já sama bohužel nevím všechna fakta," přiznala. Sirius ji ještě moment pozoroval, než natočil hlavu a zvolal skřítkovo jméno.

"Kráturo!"