Bylo chvíli před večerkou a bradavická knihovna byla až na jedinou studentku úplně prázdná. Maha, která se snažila dokončit domácí úkol pro profesorku Sinistru, byla obklopena nespočtem knih a spoustou pergamenů s poznámkami z hodin. Fran už byla v posteli a studium v ??nebelvírské společence by znamenalo, že by jí ostatní rozptylovali. Zejména Harry, který se ji častěji a častěji snažil zapojovat do hovorů.

"Není trochu pozdě na to se tady zdržovat, slečno Sendersová?" ozval se kousek od ní tichý hluboký hlas. Maha málem vyskočila z kůže, jak se lekla. Tak soustředěně si četla v knize Astrologických úkazů, že ho ani nezaslechla přicházet.

"Sev- tedy, profesore Snape," usmála se, když se její splašené srdce konečně uklidnilo. "Jak vám mohu pomoci?"

Zvedl překvapeně obočí, nestávalo se často, že by na něj někdo takto pozitivně reagoval.

"Můžu se k vám připojit?" zeptal se pak místo odpovědi na její otázku.

"Samozřejmě," přikývla a odstrčila pár knih na stranu. "Fran už spí, nechtěla jsem ji rušit... Potřebovala jsem tiché místo ke studiu a společenská místnost proto nepřipadala v úvahu. Co sem přivádí vás?"

"Stále si nejsem úplně jistý, jak vstřebat celé to cestování v čase. Nepomáhá tomu ani fakt, že jste mi neřekly skoro nic a stále trváte na tom, že budete další informace držet v tajnosti. Proč mi prostě nesvěříte všechno?" přešel rovnou k věci a posadil se naproti plavovlásce.

Maha se pousmála. Tušila, že ji dřív nebo později vyhledá. Nedokázal od nich získat všechny odpovědi, když byly s Fran společně, a proto se zjevně rozhodl, že je překvapí otázkami každou zvlášť. Chytré. Ale marné.

"Řekly jsme vám dost na to, abyste získal představu o tom, proč jsme tady. Skutečnosti, které známe ohledně vaší budoucnosti jsou citlivé. Jistě uznáte, že musíme být opatrné, jak s nimi nakládáme. Nejen pro naše vlastní dobro, ale i pro dobro ostatních," trvala na jejich rozhodnutí mu zatím neříct úplně všechno. "Věřte mi, je toho hodně k zkousnutí. Jak jsme slíbily, zavčasu vám řekneme, co se děje- "

"Co když to nestačí? Jak mohu jen sedět a vyčkávat, až nás zachrání patnáctileté studentky?" skočil jí do řeči, obočí vyzývavě pozvednuté.

"Severusi," povzdechla si trpělivě Maha a ani si neuvědomila, že ho oslovila jménem. "Jsme možná v dívčích tělech, ale musíš si uvědomit, že obě jsme už skoro třicetileté ženy a prožily jsme stejné hrůzy jako ty. Zkus se vžít do naší situace a představit si, že jsi cestoval zpět v čase a skončil jsi ve svém patnáctiletém těle," natáhla k němu naléhavě svou ruku, aby konečně pochopil, co se mu celou dobu snaží vysvětlit. Jeho pohled sjel k její ruce zakrývající tu jeho. Stále na ni byly vidět stopy trestu s Umbridgeovou.

"Jak dobře jsme se tehdy znali?" zeptal se po dlouhé pauze. Maha zmateně zamrkala, rychle stáhla ruku, jako by se popálila a začala schovávat domácí úkol do své brašny.

"Řekla bych, že jsem byla vaše noční můra… Na začátku," nervózně se usmála, dobře si uvědomovala, jakou chybu před chvílí udělala. Severus se ušklíbl, bylo mu jasné, že Maha něco zatajuje. "Ale potom jste si na mě zvykl a… stali se z nás přátelé," dodala váhavě a vstala od stolu. Popadla tašku a do náruče si shrábla pár knih, o kterých věděla, že je ještě bude potřebovat. Chtěla se vrátit zpět na kolej. Na tuto konverzaci nebyla ještě ani v tom nejmenším připravená.

"Předpokládám, že ne moc dobří, když mi odmítáte říct více detailů," zablokoval jí cestu a propaloval ji intenzivním pohledem.

"Profesore, prosím, nedělejte to," zašeptala zoufale a uhla hlavou, oči upřené někde mezi druhým a třetím knoflíkem na jeho hábitu. "Jste obeznámen s tím, že jsem poloviční elf, nitrozpyt na mě fungovat nebude. To je snad jediná výhoda, kterou z toho těžím. My- já přísahám, že se vše dozvíte ve správný čas. Teď, pokud mne omluvíte, musím jít, jinak se dostanu do potíží, pokud mě někdo chytí po zákazu vycházení."

"Jistě," řekl bezbarvě s kamenným výrazem. "Dobrou noc, slečno Sendersová," popřál jí studeně a zamířil k východu.

"Prosila jsem tě, aby ses nenechal chytit," vyhrkla najednou. Ztuhle se zastavil u dveří a otočil se na patě, oči jí opět zavrtával do těch jejích. Maha si nebyla jistá, proč to řekla. Na nic se neptal a čekal, až bude pokračovat. Měla by se naučit ovládat, nadávala si v duchu, ale nyní už bylo stejně příliš pozdě na to myslet. "To bylo to poslední, co jsem ti řekla," šeptla roztřeseně, tak moc bolelo na to jen vzpomínat. "A ty jsi mi slíbil, že se to nestane."

Ta poslední slova mu zněla jako výčitka a Severus by přísahal, že na moment v její tváři viděl stín těch let, o kterých před okamžikem mluvila. Chvíli na ni ještě zíral, ale pak se znovu otočil, a aniž by něco řekl, nechal ji v knihovně samotnou. Maha bezmocně hleděla na dveře, které se za ním zabouchly. Lampy v knihovně jako na povel zhasly. Zavrtěla hlavou, náhlé přítmí ji vytrhlo ze zmatených myšlenek. Bylo na čase vrátit se do Nebelvíru, než ji opravdu někdo chytí po večerce mimo kolej.

***

V pondělí při snídani to tentokrát byla Maha, kdo obdržel zprávu od Snapea. Trochu roztřeseně pergamen rozložila a nenápadně si oddychla. Jen jí v něm připomínal její trest, který naplánoval na dnešní večer.

"Kdys to stihla?" přečetla si Fran zprávu přes její rameno a Maha byla opravdu vděčná za to, že se tam nijak nezmínil o jejich včerejším setkání. Vůbec netušila, jak by to černovlásce vysvětlovala.

"Úplně mi to vypadlo z hlavy. Bylo to ten večer, kdy jsme oslavovali výhru ve famfrpálu a já se pro tebe vracela ke kuchyni," pokusila se o nenucený tón. Naštěstí to bylo téma, které Fran rozhodně nehodlala nijak rozebírat a tak jen přikývla.

"Snad ti dá na práci něco příjemnějšího, než drhnutí kotlíků," řekla pak rozverně a vstala k odchodu. Když po nudných dějinách konečně došly do sklepení, před učebnou už stál hlouček zmijozelských.

"Hej, Jugsonová!" začal na Fran pokřikovat Malfoy hned, co ji uviděl.

"Co zas?" ulevila si tak tiše, že ji slyšela jen Maha. Blonďák se sehnul ke své brašně.

"Nechybí ti náhodou něco?" dodal provokativně a když si byl jistý, že mu věnuje svou pozornost, něco po ní hodil. Fran ten předmět automaticky chytila a sklopila zrak, aby se podívala, co to vlastně je. Maha nedokázala zadržet uchechtnutí, když spatřila kokos v kamarádčině ruce. Fran ji prudce nakopla do holeně.

"Díky. Doufám, že se ti po něm nebude stýskat," vyzývavě hleděla Dracovi do očí, zatímco jeho spolužáci stojící vedle něj se jen pochechtávali.

"Proč by mělo?" opáčil jízlivě. Fran zatnula čelist a byla odhodlaná mu už nadále nevěnovat pozornost, ale v ten moment se začali Zabini, Millicent i Pansy vedle něj nakrucovat ve výsměšném tanci. Francis odvrátila zrak právě včas, aby zachytila Mahu, která už si to zamířila přímo na blonďáka.

"Nech ho," šeptla k ní mdle a schovala kokos do tašky. To už jim Snape učebnu otevřel a Fran se s úlevou zašila na své místo v zadní lavici. Maha kamarádku ustaraně sledovala a přemýšlela nad tím, že zfackovat Malfoye asi nebude nejlepší způsob, jak Fran pomoci. Ale jak jinak mu měla vysvětlit, že mu flirtování moc nejde? Před koncem hodiny se jí po tváři rozlil spokojený úsměv. Začala předstírat, že prohledává svou brašnu a zároveň vylovila kokos z té Franiny a schovala ho u sebe. Vzhlédla v moment, kdy si Pansy s Millicent z Fran pomocí posunků dělaly legraci. Jakmile hodina skončila, Fran nečekala ani vteřinu a vyběhla z učebny. Maze už se jí nepovedlo dohonit a nenašla ji pak ani v Síni při obědě.

"Fran?" sedla si ke kamarádce při hodině run.

"Jsem v pohodě," odvětila jí automaticky. "Potřebovala jsem být chvíli sama," věnovala plavovlásce neupřímný úsměv. Maha si povzdechla, tyhle puberťácké výstřelky Zmijozelu byly za trest. Stejně jako další hodina s Umbridgeovou, která na ně pak čekala.

"Zajdu si na jídlo teď, co ty?" zeptala se jí Fran po hodině obrany a Maha souhlasila. Celkem to jí a jejímu plánu hrálo do karet. A ještě více to, když jí pak Fran oznámila, že nemá na nic náladu a půjde si dělat úkoly do pokoje.

"Dobře. Tak já si skočím do knihovny, a pak půjdu rovnou na ten trest, jo?" vymluvila se.

"Jasně, tak se uvidíme později," rozloučila se s ní Fran a opustila Síň. Maha se snažila nenápadně vypozorovat, jak je na tom s večeří Draco a začala přemýšlet, jak ho někde chytit o samotě. Kupodivu jí to ulehčil, protože se od zmijozelského stolu vydal do sklepení bez doprovodu svých kumpánů. Neváhala a rychlostí blesku se vydala za ním.

"Dovnitř," zastoupila mu cestu a jedním pohybem otevřela dveře do nepoužívané učebny. Draco na ni zmateně hleděl. "No tak," zavrčela a popostrčením ho donutila k pohybu.

"Je ti jasný, že jsem prefekt?" ohradil se příkře.

"A jsem si jistá, že se o tom dozví i tvůj otec, viď?" protočila oči, sáhla do brašny a vrazila mu do ruky kokos. "Proč?" zeptala se jednoduše.

"To vážně, Sendersová? Byl to vtip!" nedbale kokosem pohodil, jako by přece o nic nešlo.

"Takže jsi svým kamarádíčkům pověděl i to, že jsi Fran políbil?" založila si ruce na hrudi. "Nebo by to bylo to, co by ten vtip překazilo?" prskla. Draco překvapeně přimhouřil oči a přestal si házet.

"To ona přece odešla," ohradil se.

"Ty jsi vážně sebestředný pitomec, vidíš někdy přes to svoje ego něco?" zaútočila na něj. "Nečekaně dáš někomu pusu a čekáš, že pak hned jen tak bude skákat, jak ty pískáš?"

"Asi tě to udiví, Sendersová, ale nic takového nečekám," řekl stroze. "Nicméně ani nevím, proč to tady řešíme. Stalo se to a všichni si můžeme jít po svých. Na kokosy si za chvíli nikdo ani nevzpomene," řekl lhostejně a nechal na důkaz svých slov ořech zmizet. Maha měla chuť tlouct hlavou do zdi. Jak kdy mohla na tuhle jeho stránku zapomenout?

"Napadlo tě alespoň jednou za těch posledních pár dní, jak to asi vnímá Fran? Nemá momentálně zrovna lehké období a budiž, možná tě tam neměla nechat stát, ale tyhle věci se holt někdy nevyvedou tak, jak chceš. Pro tvou blonďatou hlavu ti to ještě zjednoduším - pokud chceš dělat, že se to nestalo, paráda, ale přestaň s tím Fran šikanovat. Ale jestli je někde v tobě byť i jen kousek Malfoye, který je ochotný si přiznat, že jeden nezdařený polibek neznamená konec světa… Naprav to," aniž by z něj spustila oči, vyčarovala nový kokos a hodila mu ho. Pak si schovala hůlku a otevřela dveře na znamení, že jejich rozhovor je u konce. To Draca probralo a vyrazil hned za ní. Maha zůstala zaraženě stát hned před učebnou a rozpačitě se po něm ohlédla. V ten moment si Draco všiml Pottera, který stál nedaleko a nechápavě na ty dva zíral.

"Padej," sykla na Malfoye, když koutkem oka viděla, jak už se nadechuje k tomu, aby začal Harryho provokovat. Draco ji však ignoroval, pomstychtivě se na Pottera usmál a aniž by tomu Maha nějak stihla zabránit, stoupl si před ni, chytil ji kolem pasu a sklonil se.

"Příště si nech své rady pro sebe," zavrčel jí do ucha. Zavřela oči, bylo jí jasné, že to Harrymu muselo připadat, že dělají, kdo ví, co. Draco se konečně odtáhl a Maha si oddechla. Předčasně. Vyděšeně jen pak pozorovala Malfoye, jak Harrymu hodil ten kokos, který mu před chvílí vyčarovala. "Užij si to, Pottere. Já si to vychutnal," pronesl sebevědomě, triumfálně se na Mahu usmál a pokračoval v cestě do sklepení.

"Jak…" Harry zaraženě hleděl na ovoce ve své ruce a pomalu si v hlavě spojoval dnešní šarádu zmijozelských před učebnou lektvarů, havajské kostýmy z oslavy famfrpálového vítězství a Malfoyova slova.

"Harry," Maha k němu vykročila. "Není to tak, jak to vypadá," dala mu ruku na rameno. On jí však ruku hned setřásl a zrazeně se na ni zahleděl.

"Nic mi nevysvětluj, myslím, že vidím a slyším dobře," řekl ostře. "Taháš se s Malfoyem," dodal pak znechuceně. "To mluví za vše," s tím se otočil a zamířil pryč.

"Harry!" zvýšila Maha zoufale hlas.

"Už na mě nikdy nemluv! A vůbec, úplně nejlíp bys udělala, kdyby ses vrátila tam, odkud jsi přišla!" pronesl krutě a zmrazil tím Mahu na místě. V očích ji začaly štípat slzy, ani ona sama si nebyla jistá, jestli ze zlosti či ublížení. Zhluboka se několikrát nadechla, aby se uklidnila.

"Kurva," rozčíleně si prohrábla vlasy. Tohle rozhodně nevyšlo dle plánu. "Lepší čas pro trest bych si nemohla ani přát," povzdechla si a chtě nechtě zamířila do sklepení. Dříve, než vůbec stačila zaklepat, se dveře učebny rozlétly a ona stála tváří v tvář Snapeovi.

"Jdete na čas, slečno Sendersová," pronesl úsečně, v očích se mu zablesklo.

"To mě těší," zamumlala a roztěkaně se rozhlédla po místnosti. "Tak… Co mám udělat? Vydrhnout kotlíky? Něco krájet?" zeptala se mdle.

"Bohatě bude stačit, když zmlknete a opravíte tyto eseje," zarazil ji a na jednu lavici položil kupu pergamenů.

"Ah… No, jasně," vykolejeně si přejela rukou po čele. Snape ji okamžik zamyšleně pozoroval, pak se však beze slova otočil a vrátil se ke svému stolu. Maze už nezbývalo nic jiného. Musela se pustit do práce, pokud chtěla odejít před půlnocí.

"Úplně nahoře je předloha, pokud ji snad budete potřebovat," řekl jí ještě a začal se věnovat své práci.

"Fajn," přitakala, nepřítomně si přitahujíc židli blíže k lavici. Po prvotním šoku z toho, že bude známkovat práce jejich ročníku, si unaveně začala pročítat první z nich. Mezi nejznámější účinky kořínků mandragor patří- Maha zatřepala hlavou. Neměla být tahle esej o účincích asfodelu? Pohlédla na hlavičku, kde bylo napsáno jméno - Longbottom. Skousla si ret. "Neville, co jsi to zase dělal?!" šeptla si pro sebe, hlavu skloněnou. Severus vzhlédl a mlčky dívku sledoval. Byl zvědav, co podnikne nyní. Pokusí se kamarádovi zachránit krk?

"Sakra," zaklela, udělala přes Nevillovu práci dlouhou červenou čáru a úplně nahoru dopsala Háčko. Skvělý začátek…

"Jedna nula pro vás, slečno," neudržel se Snape. Maha překvapeně vzhlédla.

"Cože?" zeptala se nechápavě. Nebyla si jistá, zda ho dobře slyšela.

"Pracujte," odbyl ji. Maha si tedy přitáhla další esej. Při každé další práci její mysl ztrácela pozornost více a více. Některé musela dokonce číst několikrát po sobě. Ve chvíli, kdy narazila na Potterův úkol, se v ní vzedmula vlna vzteku, když si vzpomněla na jeho chování. Bylo jí jasné, že ta situace, do které jí dostal Draco, se dala vyložit mnoha způsoby, ale i přesto doufala, že si Harry alespoň vyslechne i její verzi. Obzvláště poté, co se ho několikrát zastala před Umbridgeovou. Zahořkle se zadívala na zjizvený hřbet své ruky a zaskřípala zuby. Nenápadně pak pohlédla na Severuse, odložila brk a odstrčila kalamář s červeným inkoustem. Znovu koukla na profesora, který vypadal, že jí nevěnuje vůbec žádnou pozornost a namočila náhradní pero do normálního inkoustu. Vytáhla si hůlku a neverbálním kouzlem zaklela Harryho práci. Teď si s tím mohla dělat, co chtěla. Přiblížila hrot brku k pergamenu a jen na krátký moment se zarazila.

Severus se pohodlně usadil a se zájmem čekal, co se bude dít. Že by konečně udělala to, nač čekal, a začala upravovat některou z esejí? Její výraz však rozhodně nevypovídal o tom, že by chtěla někomu pomoci. Po pár minutách vstal. Zvědavost mu přeci jen nedala.

Maha si olízla rty a se zuřivou pomstychtivostí začala přepisovat Harryho práci. Obzvláště to, co bylo správně. Byla do ničení tak zabraná, že si ani nevšimla profesora, který jí stál za zády. Celkem dlouhou dobu.

"Myslím, že teď jste to vyhrála na plné čáře, Sendersová," ozval se jí jeho hlas tak blízko u ucha, až se jí z toho zatajil dech a přejel jí mráz po zádech.

"Ehm," bylo jediné, co ze sebe dostala, pohled zarytý do lavice.

"Jen pokračujte," pokynul jí a s úšklebkem se zase vzdálil. Maha nejistě pokračovala v přepisování, ale nedalo jí to a musela vzhlédnout. Snape vypadal, že si jí zase nevšímá.

"Žádný trest nebo něco podobného?" nevydržela to.

"Klidně to mohu změnit, pokud vám na tom tak záleží," pronesl líně a ani se neobtěžoval pohlédnout jejím směrem.

"Bez starosti, já to bez něj přežiju," zabrblala, povzdychla si a dokončila posledních pár řádků. Poté, co s velkým uspokojením Harryho esej označila zářivě červeným H, přešla na předposlední úkol.

"Hotovo, profesore," oznámila mu unaveně, srovnala pergameny na úhlednou hromádku a se zaskřípáním odsunula židli.

"Výborně, můžete jít, slečno Sendersová," propustil ji.

"Dobrou noc," popřála mu a šouravým krokem zamířila ven ze sklepení. Po celou dobu cesty se jí v hlavě honila jediná myšlenka: Sendersová, co jsi to do háje udělala?!

Maha se protáhla vchodem do skoro liduprázdné společenské místnosti, ale vůbec si těch, kteří se v ní ještě nacházeli, nevšímala. Neměla náladu se s někým bavit. Chtěla se vypořádat s tím, co se dnes navečer odehrálo. V ložnici se svalila na postel a najednou měla chuť řvát. Přetáhla si přes hlavu polštář.

"Jsi tu brzo," prohodila Fran, odložila rozečtenou knížku a přesunula se k posteli své kamarádky. "Stalo se něco?"

"Ale nic," vyhrkla Maha přidušeně a snažila se si nenápadně setřít slzy. Francis pozvedla obočí.

"Jasně, jen sis nakopla palec o roh postele, že?"

"Udělala sem hroznou blbost, stačí?!" vypadlo z ní nakonec zoufale, bylo jí jasné, že by jí Fran nedala pokoj. "Nebo teda dvě," přiznala pak.

"Poslouchám," přisedla si k ní Francis.

"Potkala jsem Malfoye, když jsem šla na ten trest. Neovládla jsem se a dala jsem mu menší kázání o jeho egu," zamumlala omluvně. Fran si povzdychla, za to se nemohla na Mahu zlobit.

"Tos nemusela, ale díky," chytila ji vděčně za ruku.

"To není všechno. Viděl nás spolu Harry a řekněme… že se Dracovi nelíbily některé rady, které jsem mu dala a oplatil mi mou nerozvážnost tím, že Harryho nechal věřit, že spolu něco máme," opatrně k Fran vzhlédla. Ta si jen vědoucně skousla ret. Moc dobře věděla, jak rád Draco podobné situace dříve využíval ke svému prospěchu.

"Harry byl asi bez sebe, co?"

"Nejen to, vpálil mi do obličeje, abych se vrátila tam, odkud jsem přišla," ztěžka polkla, když si tu scénu opět živě vybavila.

"U Merlina, to je taky idiot!" plácla se Fran do čela.

"Má to pokračování," přiznala plavovláska. Fran pozvedla obočí. Začínalo to být zajímavé.

"Na trestu jsem měla za úkol opravit naše eseje z minulého týdne a… Přepsala jsem Harrymu esej. Celou," kuňkla plavovláska a očima přitom těkala po celé místnosti, jen Fran se vyhýbala.

"Boha jeho! Kolik ti táta strhl bodů?"

"No, řekněme, že sem tu esej neopravila zrovna správně," zamumlala. Černovláska už otvírala pusu k odpovědi, když Maha v obraně vyhrkla: "Ale když on mě vážně nasral! Zase si nenechal nic vysvětlit a pak to, co mi řekl. Víš, jaká dokážu-" její další slova zanikla ve výbuchu smíchu. Frany se v křeči složila do peřin a nemohla se utišit. Maha ji s neuvěřením v očích pozorovala.

"Ha, ha. Děsná sranda."

"Počkej… Táta tě v tom podpořil? Neřekl ti na to vůbec nic?" zklidnila se na moment Francis.

"Teď jste to vyhrála na plné čáře, Sendersová. Jen tak dál, pokračujte," zkusila Maha napodobit profesora lektvarů. "Co mi na to řekneš ty?"

"Že jste sehraná dvojka," vyprskla znovu Fran a její smích se rozléhal celou ložnicí. Maha sebou trhla.

"Chápeš vůbec, co ti tady celou dobu říkám? Harry se mnou nechce mít nic společného! Navíc díky mně dostane Háčko! On mě zabije, jestli to zjistí," ztišila hlas a prohrábla si vlasy. Okamžik koukala do podlahy, pak se ale prudce napřímila, až Fran nadskočila. "Co když mě práskne?!" vykvikla vyděšeně. Kamarádka na ni chvíli hleděla s otevřenou pusou a myšlenkou, zda to opravdu myslí vážně. Poté se znovu naplno rozesmála.

"Čemu se řehníš tentokrát?!" vyjela na Francis popuzeně. Ta jen zvedla dlaně v obranném gestu.

"Já jen-Já si jen… Já si představila tátu, jak Harrymu žaluje, že si zničila jeho pracně opsanou esej od Hermiony," popíchla Mahu, když však viděla, že ani to ji nedokázalo rozesmát - ten rozpačitý úsměv nepočítala - zvážněla. "Dobře… neměla jsi to dělat. Nic už ale nezměníš," snažila se ji uklidnit Fran, ale nepůsobilo to moc přesvědčivě, když si u toho utírala slzy smíchu.

"Já vím," vydolovala ze sebe odpověď Maha a svalila se zpátky do peřin.