"Musíme si promluvit," řekla vážně Pol, když se Fran s Mahou v sobotu vrátily ze snídaně.

"Pol?" zamračila se Fran a nechápavě hleděla na elfčin sbalený kufr. "Co se děje?"

"Všechno vám vysvětlím, jen… Maho, prosím, nezačni vyšilovat," obrátila se prvně na plavovlásku, která na ni zatím hleděla s otevřenou pusou.

"Já, vyšilovat?" divila se Maha přiškrceným hlasem. Fran jí dala ruku na rameno, aby nechala Pol pokračovat.

"Byla jsem za Brumbálem," přiznala Polgara. Maha hlasitě zalapala po dechu, Fran si jen založila ruce na hrudi a pozorně si kamarádku prohlížela. "A myslím, že bude lepší, když vám vše řeknu v jeho přítomnosti," mávla hůlkou Pol a nechala svůj kufr zmizet.

"To je, proč jsi nebyla na snídani?" zeptala se černovláska a Pol jí přikývla. Ložnicí se na moment rozhostilo ticho. "Dobrá, tak pojďme."

Holky celou cestu k Brumbálově pracovně mlčely. Maha chvílemi vypadala, že se už na něco zeptá, ale nakonec si to vždy rozmyslela.

"Lékořicové křupky," pronesla Pol tiše a všechny tři se vydaly po schodech nahoru. Elfka vešla do ředitelovy pracovny bez zaklepání, Brumbál už je očekával.

"Dobré dopoledne, dámy. Prosím, posaďte se," natáhl ruku ke křesílkům před jeho stolem. Maha s Fran se nervózně ohlédly na kamarádku, ta však měla pohled sklopený k zemi.

"Tak mluv už," pobídla Maha elfku, když se usadily. Ta si odkašlala, stoupla si před ně a odhodlaně se na ně podívala.

"Domluvila jsem se s Albusem, že pro mne další studium v Bradavicích nemá smysl a dnes školu opustím," řekla rychle, aby to konečně bylo venku. Maha zalapala po dechu.

"Proč?" zeptala se bezbarvě Fran, i když měla dost jasnou představu. Nic to ale neměnilo na tom, že je kamarádka hodlala opustit.

"Protože mě události posledních dní jen více usvědčily v tom, že je nesmyslné, abychom tu byly všechny. Ztrácíme tím jen už tak cenný čas. Vím, že vy to tady zvládnete samy, patříte tu, poradíte si! A bude výhodnější, když alespoň jedna z nás bude tam venku, hledat další-" na nepatrný okamžik se zarazila a rychle pohlédla na Brumbála. "Informace," dodala nakonec. Holky rychle pochopily, že Brumbálovi o viteálech nic neprozradila.

"Neměla bys jít sama!" zaprotestovala chabě Maha, která se pořád vzpamatovávala z vývoje situace.

"Mahy, nemůžeme přece odejít všechny, bylo by to moc nápadné. Navíc, jak už jsem řekla, vy jste tady doma. Já nikdy nebyla," usmála se na ně povzbudivě elfka. Fran vstala a prudce Polgaru objala.

"Pokud mohu," ozval se tiše Brumbál. "Polgara nebude sama," v očích se mu zajiskřilo. To evidentně překvapilo i Pol, pustila černovlásku a sedla si taky.

"Nebudu?" podivila se.

"Ráno jsi se ptala, zda bych nevěděl o vhodném úkrytu, alespoň do začátku. Myslím, že ti nic neposlouží lépe, než hlavní štáb Fénixova řádu."

"Ten je přeci chráněn Fideliovým zaklínadlem," vydechla Pol, když si vzpomněla na to, jak jí v minulosti po Voldemortově návratu předal lístek s adresou. Teď se k ní natahoval přes stůl, v ruce pergamen se stejnými údaji. Polgara lístek přijala.

"Ano a já věřím, že mi mou důvěru oplatíte stejnou mincí," poukázal na to, že mu od začátku roku neposkytly žádné detailnější informace.

"Brzy," přikývly holky. V ten moment se pracovnou zablýsklo namodralé světlo a uprostřed místnosti se objevil upravený, vysoký černovlasý muž držící pohasínající přenášedlo.

"Ah, právě včas, Siriusi," pokynul mu rukou Brumbál. Holky si nově příchozího ohromeně prohlížely.

"Brumbále," řekl na přivítanou a zkoumavě si prohlížel dívky sedící kousek od něj. "Psal jste, že je to důležité, ale i tak mě překvapilo, že jste mě pozval zrovna sem," zarazil se pohledem na elfce. "Argéniová?" přimhouřil oči v údivu. "Alespoň k někomu z nás byl čas přívětivý," ušklíbl se pobaveně.

"Taky tě ráda vidím, Blacku," opáčila mu Pol drze, ale už neváhala ani minutu a s úlevou se přeměnila zpátky do své elfí podoby.

"Jsem rád, že si Polgaru pamatujete. Uběhlo již spousty let od setkání prvního Řádu. Pokud mne na chvíli omluvíte, je zde ještě jedna osoba, která by měla vědět, co se děje," vstal a přešel k Fawkesovi. Fran s Mahou nezakrytě hleděly na Siriuse, ten jim pohled oplácel a vesele na ně mrkl. Obě se skoro až puberťácky uchichtly a raději odvrátily pohled jinam. Pol jen protočila oči nad jejich chováním, ale musela uznat, že jejich reakci chápala. Čas k němu byl rozhodně přívětivý, i přes ten pobyt v Azkabanu.

"Dámy, myslím, že my se ještě neznáme," uculil se, ležérně se opřel o Brumbálův stůl a natáhl ruku k Maze.

"Maha," vyhrkla a podala mu ruku. Sirius se nečekaně sklonil a lehce se rty otřel o hřbet její ruky. Maha se pokusila zadržet zahihňání.

"Francis," snažila se udržet vážnou tvář černovláska, když k němu vztáhla svou ruku.

"Velmi mě těší," řekl a stejně jako předtím Maze jí letmo líbnul na ruku. Fran z něj byla v rozpacích.

"Nerada ti ruším tvoji drama chvilku, Blacku, ale je jim patnáct," neodpustila si rýpnutí Pol.

"Taky zkazíš každou srandu," odfrkla si Maha s předstíraným pohoršením. Sirius jen na Polgařinu informaci s nezájmem pokrčil rameny a znovu na holky mrkl.

"Profesorka McGonagallová by tu měla za chvilku být. Vidím, že už jste se seznámili," prohlédl si je Brumbál a přičaroval další křeslo pro Siriuse. "Prosím," pokynul mu a Sirius se posadil. Vzápětí se ozvalo zaklepání.

"Albusi? Ah," smířeně vydechla Minerva, když si uvědomila, koho všeho v místnosti vidí. Pohledem chvíli setrvala u Blacka, ale byla to až Polgara, u které překvapeně pozvedla obočí. "Je tohle ten okamžik, kdy mi vysvětlíte, proč zde přítomné slečny přestoupily do Bradavic tak náhle?" nahnula hlavu a stáhla rty do přísné linky. Holky si vyměnily rychlý pohled a po krátkém zaváhání přikývly.

"Jak bych to-" začal Brumbál. "Jak jsem vyrozuměl, slečny Argéniová, Jugsonová-" Brumbál zvedl ruku, aby zarazil Siriuse, který už chtěl na Franino příjmení reagovat, "a Sendersová se vrátily v čase, aby nám pomohly v boji proti Voldemortovi." Profesorka McGonagallová sebou lehce trhla.

"To tedy znamená, že jsme…, že Vy-víte-kdo...," ani to nemohla doříct. Holky zasmušile přitakaly.

"Bohužel," potvrdil jí to Albus.

"A co tedy očekáváte ode mne?" zapojil se do toho Sirius vážně.

"Přislíbil jsem Polgaře, že může využít štáb jako svůj výchozí bod a byl bych rád, kdybys jí, Siriusi, poskytl jakoukoli potřebnou pomoc," spojil své dlaně a zahleděl se na Blacka přes své půlměsícové brýle. Sirius přimhouřil oči.

"To znamená, že svůj dům můžu i opustit?" snažil se nedat najevo naději.

"Pokud o to bude Polgara stát a budete oba opatrní… Myslím ale, že Polgara ovládá zastírací kouzla na nadstandardní úrovni," zajiskřilo se mu v očích.

"Chápu tedy správně, že nás slečna Argéniová opouští?" zaměřila se Minerva opět na elfku.

"Ano, je plno věcí, které je potřeba ještě zařídit venku, mimo Bradavice. Nebylo by však produktivní, abychom se tomu věnovaly všechny. Někdo musí zůstat tady a dát pozor na Harryho," vysvětlila Pol a mávnutím ruky vyčarovala portál. Sirius uznale pozvedl obočí.

"Pol," vstala Maha a nevěděla, co dál. Všechny důvody, které jim elfka udala ke svému odchodu, chápala, ale i tak si to bez ní nedokázala představit. Polgara Mahu objala.

"No tak, nebudu nijak daleko a zůstaneme v kontaktu, jako předtím," zašeptala. Plavovláska přikývla.

"Dávej na sebe pozor!" přistoupila k Pol Francis a obtočila kolem ní své paže. "To, k čemu se chystáš je nebezpečné, včerejšek je pro to skvělým důkazem a to jsme byly tři," mumlala naléhavě tak, aby ji nikdo jiný krom elfky neslyšel. "Neunáhluj se, zničit je můžeme vždy společně," odtáhla se a koukla jí do očí. Pol se mírně usmála.

"Nebojte, mě se zatím nezbavíte," chytila je obě na rozloučenou za ruce a pokynula Blackovi, byl čas jít. "Děkuji, Albusi. Naviděnou, profesorko," kývla hlavou směrem k McGonagallové a společně se Siriusem prošla portálem. Maha s Fran si beze slov sedly zpátky do křesel. Tohle rozhodně nečekaly, když se dnes ráno vzbudily.

***

Holky se sklesle procházely po zasněženém nádvoří, nezvykle zamlklé, každá z nich ponořená do svých myšlenek. S Brumbálem a McGonagallovou se ještě před odchodem domluvily na tom, co bude zástěrkou pro Polgařin odchod a tím víc jim začalo docházet, že je to opravdu reálné a kdo ví jakou dobu ji neuvidí.

"Bude to zvláštní," šeptla Fran najednou. "Asi to tak mělo být, v minulosti jsme s Pol v tuhle dobu ani nebyly v kontaktu. Ale bude to zvláštní," zopakovala znovu. Maha jen přikývla, nebyla si jistá, kam tím kamarádka míří. "Tohle, ten viteál včera… Nutí mě to přemýšlet o tom, co jsi mi řekla tehdy v noci," zarazila se na moment a chvíli jen pozorovala sněhové vločky, které dopadaly na její hábit. Maha se pro sebe mírně vědoucně ušklíbla, ale beze slov čekala, jak bude Fran pokračovat. "Nechám tomu volný průběh," konečně vzhlédla a čekala na Mahyinu reakci. Dlaní shrnula sníh z lavičky a posadila se.

"Díky bohu," vydechla plavovláska a dřepla si vedle ní. Fran, která něco podobného očekávala, se smířlivě pousmála.

"Ale neznamená to, že už nemám pochybnosti," upozornila ji.

"Já vím, já vím, na to tě znám už dost dlouho," šťouchla Fran do ramene, a pak si povzdychla. "Když už jsme u těch dnešních událostí, nezdá se mi správné, že už o nás ví i McGonagallová a Sirius. Myslím, že už je opravdu na čase, promluvit si se Severusem. Slibujeme mu to už věky."

"Máš pravdu, ale nechme si ten fakt, kdo všechno o tom ví, pro sebe," dodala nakonec, Maha přikývla. V tu chvíli Fran za krkem přistála sněhová koule takovou silou, až bolestivě trhla hlavou. Obě dívky vyskočily na nohy a Maha si všimla, že Francis zaplálo v očích. Černovláska se zlobně otočila, aby našla viníka. Očividně ztuhla, když pod nedalekými stromy spatřila chechtajícího se Crabbea s Goylem, Parkinsonovou s pozvednutou hůlkou a vedle ní smějícího se Draca.

"Fran," chytila Maha černovlásku za ruku, když si všimla, že vytáhla z hábitu hůlku. Francis na okamžik zaváhala, pak ale paži pozvedla a přesně mířeným kouzlem na celou čtveřici nechala spadnout hromadu sněhu ze stromu, pod kterým stáli.

"Tolik k tomu, že tomu nechám volný průběh," otočila se Fran na podpatku a s pláštěm vlajícím ve větru se svižně vydala do hradu. Maha chvíli bojovala sama se sebou, aby se nazačala smát, než se vydala za kamarádkou. Za zády pořád slyšela pištět Parkinsonovou a nadávat Malfoye.

***

Fran s Mahou se zvedly od své nedělní snídaně v okamžiku, kdy profesor Snape opustil Velkou síň, a vyběhly za ním.

"Profesore?" zvolala Fran, když už ho skoro doháněly. Zastavil se a s otázkou v očích se k nim otočil. "Budete na nás mít chvilku?" zeptala se zadýchaně. Přeměřil si je zkoumavým pohledem.

"Záleží," odvětil lhostejně, aniž by z nich spustil oči. Fran pobaveně pozvedla jedno obočí a zakroutila lehce hlavou. "Slečna Argéniová se nepřidá?" otázal se chladně.

"Polgara musela opustit Bradavice," oznámila mu Fran a nechala ho, ať si to přebere po svém. Podezíravě k sobě stiskl rty.

"Chcete teda vědět, proč jsme tady?" založila si Maha provokativně ruce na hrudi. Snape jen úsečně přikývl, otočil se a pokračoval v cestě do sklepení, holky si vyměnily všeříkající pohled a vydaly se za ním. Jakmile za nimi zavřel, Fran mávla dlaní směrem ke dveřím, aby je zajistila proti odposlouchávání. Pokynul jim, aby se posadily, sám usedl za svůj stůl a vyčkávavě čekal, až začnou.

"Pamatuješ si, jak ses mě zeptal, odkud vím to, že jsem tvá dcera?" vrátila se Fran k jejich rozhovoru. Snape rychle pohlédl na Mahu, ale když na tu skutečnost nijak nereagovala, potvrdilo se mu, že to již dávno ví.

"Samozřejmě," zadíval se zpět na Francis.

"Vím to od tebe. To ty jsi mi to tehdy... potvrdil jako první," řekla mu popravdě.

"Tehdy? Co si mám pod tím představit?" začínal být netrpělivý.

"Není důvod chodit kolem toho jako kolem horké kaše," zapojila se do toho Maha. "Pán zla zvítězil a zbylí členové Řádu se roky snažili přijít na způsob, jak to zvrátit. Nakonec se nám to zázrakem povedlo. A tak jsme teď tady."

"Vrátily jsme se v čase," zjednodušila to Fran, když se od něj nedočkaly žádné reakce.

"To by vysvětlovalo tvoji znalost mnou upraveného postupu pro přípravu mnoholičného lektvaru," zamyšleně se zahleděl na svou dceru, která mu souhlasně přikývla. Pak přimhouřil oči. "Brumbál to také ví?" odtušil suše.

"Ano. Ale neřekly jsme mu zatím žádné podrobnosti, oba teď máte úplně stejné informace. Tedy, s tím rozdílem, že on neví, že jsem tvá dcera. To rozhodnutí nechám na tobě."

Snape se na dlouhý moment odmlčel. Holkám bylo jasné, že přemýšlí, na kterou otázku se zeptat jako první tak, aby z toho získal co nejvíce.

"Dobrá," začal pak rozvážně. "Kolik vám tedy je doopravdy?" Fran s Mahou se na sebe podívaly.

"Dvacet devět, zatím," koukla Fran po očku po Maze, té už z té devítky totiž moc nezbývalo.

"Předpokládám, že jste se tedy vrátily s jasným plánem na to, jak Pána zla porazit?"

"Ehm," odkašlala si Maha. "To je něco, co si ještě pořád musíme nechat pro sebe." Snape po ní střelil nevraživým pohledem.

"Je tedy ještě něco, co si nemusíte nechat pro sebe?" pronesl cynicky.

"Nejsme tu ještě tak dlouho, abychom si mohly s čistým svědomím dovolit zahrávat s budoucností," koukla se na něj omluvně Fran a zvedla se k odchodu. "Můžeme ti ale slíbit, že se dozvíš vždy vše, co bude nutné, ať už to pro nás bude jakkoli nepříjemné."

Na to jim už nic neřekl a ani neprotestoval, když zamířily ke dveřím.

"Počkat!" zastavil je přeci jen nakonec. "Proč pro vás bylo důležité mi říci pravdu až poté, co jste znečistily chodbu před kabinetem profesorky Umbridgeové?" zeptal se se zájmem. Fran si skousla ret a vykulila oči směrem k Maze.

"Řekněme, že jsme si nějak musely ověřit, jak moc naše činy dokáží ovlivnit další dění," pokrčila rameny černovláska a otevřela dveře. Oběma bylo jasné, že sleduje každý jejich pohyb. Maha to nakonec nevydržela a než prošla dveřmi, otočila se na něj. Její oči se střetly s jeho temným pohledem. Dle jeho výrazu bylo evidentní, že se s jejich vysvětlením ani v nejmenším nespokojil.