"Ví to."

Bylo to jen tiché zašeptání. Zmizel ve chvíli, kdy se její sen začal rozplývat. Fran zoufale zakřičela jeho jméno, ruku natahujíc do temnoty, která obklopovala její nebelvírskou postel a prudce se posadila. Rozechvěle se nadechla, třesoucími se prsty si přitáhla odkopanou přikrývku až ke krku a zády se opřela o čelo postele. Snažila se zklidnit své zběsilé myšlenky, ale dnes jako by nic nepomáhalo. Neodvažovala se znovu zavřít oči a tak jen hleděla do tmy pokoje.

"Frany?" ozvalo se vedle ní opatrně v moment, kdy se kolem její postele rozlinulo světlo svíčky a černovláska nadskočila, srdce jí bušilo až v krku. Aniž by stihla jakkoli zareagovat, Maha zatáhla závěsy, odložila svícen na noční stolek a už seděla vedle ní a zavrtávala se pod peřinu. Fran jen mlčky pozorovala, jak si dělá pohodlí, bylo jí jasné, že se jí jen tak nezbaví.

"Jen se mi něco zdálo," pokusila se o nic neříkající tón, hlas jí však v půli věty přeskočil a Maha nakrčila obočí.

"Jasně. A proto máš kolem postele vytvořený štít proti odposlouchávání?" otázala se Maha, ale bylo zjevné, že odpověď už si dávno domyslela. Fran sklopila pohled. Plavovláska si povzdychla. "Jak dlouho už to trvá?"

"Nikdy to nepřestalo," šeptla, aniž by vzhlédla.

"Proč jsi mi to neřekla?" zeptala se Maha starostlivě.

"Protože jsi toho měla sama dost! Jsou to jen sny," trhla černovláska rameny.

"To je ta nejhloupější výmluva, co jsem od tebe kdy slyšela," řekla Maha frustrovaně. Fran se na kamarádku konečně podívala.

"Uh huh, a ty děláš vzhůru co?" vrátila jí to. Maha si skousla ret a teď to byla ona, kdo provinile odvrátil zrak.

"Vyhýbám se snům," přiznala nakonec otevřeně.

"Pořád jsou z nás trosky…," konstatovala Francis a obě dívky se začaly tiše smát.

"Povíš mi, co se stalo v té kuchyni?" zvážněla po chvíli Maha a ucítila, jak její kamarádka ztuhla.

"Vlastně skoro nic. Moc jsme toho nenamluvili," začala pomalu Fran. Maze se při té poznámce zajiskřilo v očích, ale ihned svůj dvojsmyslný komentář spolkla, nebyla to vhodná chvíle na popichování. "Chtěla jsem mu toho tolik říct, ale když jsem před ním seděla… nenacházela jsem slova a jen jsem ho pozorovala. Copak to nemáš podobně?" koukla na plavovlásku.

"Jo, je to komplikovaný," vyhla se Maha přímé odpovědi. "Co bylo dál?" odvedla pozornost zpět k Fran. Ta se zachmuřila.

"Pamatuješ si přeci, jaký býval - nikdy nedat najevo, co ho trápí. Asi… snažila jsem se mu naznačit, že ne všichni ho vnímají stejně a-" nechala nevyřčenou větu viset ve vzduchu, jak se ztratila ve vlastních vzpomínkách na předchozí večer.

"A?" musela se připomenout Maha. Fran si odkašlala.

"Políbil mě. A já mu to oplatila," hlesla pak.

"A to bylo špatně proč?" odtušila Maha dle stavu, ve kterém Francis našla před kuchyní.

"Protože jediné, na co jsem pak byla schopna myslet, byla ta noc, kdy jsem ho viděla naposledy," řekla bolestně. "K tomu polibku nemělo dojít, Mahy. Zničila jsem mu život tehdy, nemůžu mu to udělat znovu," obrátila se ke kamarádce, v očích slzy.

"Oprava, tohle je ta nejhloupější výmluva, co jsem od tebe kdy slyšela!" zakroutila nevěřícně hlavou Maha. "Jak vůbec můžeš něco takového říct? Vždyť jen to, že jste byli spolu, vám naopak pomohlo přežít tak dlouho! Mohli jste se na sebe spolehnout a to v té době neměl každý!" rozohnila se. Černovláska se od kamarádky mlčky odvrátila. "Ne, ne, teď se na mě podívej," poposedla si Maha tak, aby viděla Fran do očí. Ta neochotně vzhlédla. "Upřímně, opravdu si myslíš, že by měl Draco u Voldemorta šanci? Že by se z něj stal jeho věrný služebník? Protože pokud má paměť slouží dobře, nebyly to zrovna časy, které si blonďák dvakrát užíval. Fran…," upřeně na ni hleděla, aby svým dalším slovům dodala ještě větší váhu. "Neobviňuj se za něco, za co nemůžeš. Vztah vás dvou je jedna z mála věcí, které se nesmí změnit, rozumíš?"

"Já- Asi to potřebuju všechno vstřebat," zamumlala jí v odpověď Francis. Maha chápavě kývla, bylo jí jasné, že jí tím Fran dává najevo konec debaty.

"Tak ráno," seskočila z postele, sfoukla svíčku a přesunula se do svého lůžka. Ještě dlouho však hleděla na kamarádčinu siluetu a nemohla z hlavy vypudit vzpomínky na její noční můry a panické záchvaty poté, co Draco zemřel.

***

Holky celý následující týden pozorně sledovaly vše kolem sebe, aby se ujistily, že jejich zásah do událostí při famfrpálu nijak markantně nenarušil další dění. Maha také často pozorovala Francis, ale jejich noční debatu už znovu neotevřely a její závěsy už byly každou noc pečlivě zatažené. Přišlo jí ale, že se Fran snaží Malfoyovi co nejvíce vyhýbat. Stejnou taktiku však evidentně zaujal i Draco. To jim však nebránilo v občasných pohledech směrem k tomu druhému. Maha se kolikrát přistihla, jak skoro skřípe zuby nad jejich dětinským chováním. Co ji však zaráželo ještě více, bylo to, že Polgara si evidentně vůbec ničeho nevšimla a na nic se nevyptávala. A to přitom ona většinou byla tou, kdo si všímal i zdánlivě nesouvisejících maličkostí. Přemýšlela nad tím i v pátek u oběda, když si právě Pol přisedla a vážným hlasem pronesla:

"Myslím, že bychom to měly udělat dnes. Zničit ten diadém," dodala šeptem, když k ní holky vzhlédly s otázkou v očích. "Uběhlo dost dní, abychom si byly jisté, že náš čin nijak závažně nenarušil tuto přítomnost."

"Souhlasím," přikývla po chvilce Fran.

"Taky, i to kratší vyučování nám hraje do karet," přidala se Maha.

"Výborně," usmála se Polgara a dala se do jídla. Čekalo je už jen přeměňování s McGonagallovou. Na programu mělo být další procvičování odstraňovacího kouzla, což ani jedné z nich nedělalo ten nejmenší problém a společně ještě s Hermionou je profesorka nechávala kouzlo procvičovat na větších a větších živočiších. Dneska tomu nebylo jinak.

"Evanesco!" zamířila Hermiona hůlku na mourovatou kočku, která se před ní líně protahovala. Kočka tiše mňoukla, když jí hnědovláska odčarovala ocas. "Ah," povzdychla si zklamaně dívka a připravila se k opakování kouzla. Fran, která seděla s Mahou přes uličku od prefektky, zrovna svoji kočku mazlivě drbala za ušima.

"Ne, abys mi pak brečela na rameni, až ji odčaruješ," uchechtla se Maha.

"Nebo si ji přičaruji zpátky a naučím ji ti v noci vrnět do ucha," zakřenila se černovláska a začala se té představě tiše smát. Maha do ní protestantsky šťouchla, ale nezabránila úsměvu.

"Opovaž se-" nedořekla, když si všimla, že se k nim blíží profesorka a rychle mávla hůlkou své kočce před čumákem, aniž by pronesla inkantaci nahlas. Nalevo od nich se ozval přidušený výdech hned poté, co Mahyin mourek zmizel. Holky se po tom zvuku otočily a střetly se pohledem s Hermionou, která na Mahu vyjeveně hleděla. Maha v prvním momentě jen ztěžka polkla, a pak, jako by to snad mělo situaci zachránit, pronesla do prázdna:

"Evanesco?"

"Ah, výborně, slečno Sendersová! Pět bodů pro Nebelvír," pochválila ji najednou nadšeně McGonagallová, když si všimla, že její kočka úplně zmizela. Fran nakrčila obočí a pevně k sobě stiskla rty, aby se nezačala nahlas smát. Tohle se mohlo povést jenom Maze. Nenápadně se pak zkusila rozhlédnout po třídě, zda si jejího přešlapu všiml i někdo jiný kromě Hermiony, ale vypadalo to, že naštěstí ne.

"Neříkej to Pol?" šeptla jejím směrem plavovláska po chvíli. Fran neznatelně přikývla a po zbytek hodiny raději odolávala tomu, aby se na kamarádku podívala, nebyla si vůbec jistá, že by se vydržely nesmát. Když konečně zazvonilo, holky se sešly před učebnou, odpojily se od svých spolužáků a vyrazily směrem ke Komnatě.

"Jakou místnost si vlastně člověk musí představit?" zeptala se Pol Mahy, když Fran začala přecházet podél gobelínu.

"Takovou, kde můžeš všechno schovat," odpověděla jí. "Tak ji prý našel Harry."

"Jste připravené?" přidržela jim Francis dveře. Obě jí přikývly a všechny vešly dovnitř.

"Oh," vydechla Polgara, když spatřila řady a řady věcí, které se za všechna ta léta v místnosti nashromáždily. Byl to totální chaos.

"Jak ten viteál vůbec zničíme?" zamyslela se Maha.

"V tuhle chvíli bude stačit, když ho najdeme," zabrblala Pol a zamířila hlouběji do labyrintu harampádí. Fran na Mahu mrkla a zamířila opačným směrem. Plavovláska osaměla.

"Tak do toho," zamumlala a šla přímo za nosem. Prstem při chůzi přejížděla po jakési rozložité skříni a stírala z ní tak několikaletý prach. Když pak na prst pohlédla, zhnuseně se oklepala. "Ble," zkřivila tvář a otřela nečistotu do hábitu.

"Našly jste něco?" rozlehl se Komnatou hlas Polgary asi po dvaceti minutách hledání.

"Jo, hromadu prachu a horu pavouků k tomu!" křikla zpět sarkasticky Maha. Odpovědí jí byl Franin pobavený smích. Ani po další hodině hledání nebyly úspěšné. Maha si zmučeně povzdechla a sedla si na štos novinových výtisků.

"Vzdávám to," zasyčela a pozvedla hůlku. "Accio diadém!" mávla jí jen tak do vzduchu. Nic se nestalo. "Škoda, snaha byla," šeptla a podložila si rukou bradu.

"Mám ho!" zakřičela najednou Fran z vedlejší uličky.

"Konečně!" oddechla si o pár řad dále Pol.

"Wow!" vydechla Maha, když došla k Fran, zdálo se jí, jako by diadém usazený na bustě slabě zářil.

"Je krásný," řekla překvapeně Pol.

"Jo, bude ho škoda," přitakala Francis a s Pol začaly uvažovat, jakou magii na něj použít. Maha na diadém ještě moment okouzleně zírala, než zatřásla hlavou a vzpamatovala se.

"Pokud se nemýlím, zložár na viteály bohatě stačí. Jen by bylo fajn mít plán na to, abychom ho plně ovládaly," zapojila se Maha do konverzace.

"To by neměl být problém," zamyslela se Fran. "Ty teď zůstaň, kde jsi. Mohlo by to být nebezpečné," varovala však Mahu. Ta protočila oči a šla si sednout na stoličku, která stála pár metrů od nich u polorozpadlého kabinetu.

"Voooldíku, ty neřáde jeden, vylez!" začala si znuděně prozpěvovat. Pol se na světlovlásku otočila.

"Merline, kam jsem se to dostala?" povzdechla si. Fran vyprskla smíchy. "Takže... Co uděláme?"

"Myslím, že bych měla být schopná ten zložár udržet. Budeš ho muset vyčarovat," zhluboka se nadechla Fran, a když Polgara přikývla na souhlas, otočila se opět k Maze. "Jakmile bude ten oheň pod kontrolou, přijde řada na tebe," kývla hlavou k diadému. Maha si přestala broukat a zpozorněla. "Dobrá," zatřásla pažemi Fran, aby uvolnila to napětí, které se jí hromadilo v ramenou a zavřela na okamžik oči, aby se mohla soustředit. Celým tělem jí projelo příjemné mrazení, ostatně jako kdykoli, když se chystala použít magii Strážců. V okamžik, kdy se jí v dlaních objevil oheň, usmála se, chybělo jí to. Prudce dlaněmi mávla a otočila se kolem své osy, aby vytvořila ohnivý kruh.

"To by byla ta jednodušší část," řekla si pak spíš sama pro sebe a dala pokyn Polgaře. Ta se co nejvíce přiblížila k hranici dračího ohně.

"Na tři?" zahleděla se na černovlásku, obě současně pozvedly ruce a začaly odpočítávat. Maha vše zaujatě pozorovala a přesunula se k viteálu, její chvíle se blížila. Polgara už mezitím přímo do kruhu vyčarovala zložár, zatímco Fran se snažila udržet jej uvnitř svého ohně.

"Maho, ne, že by to bylo nějak urgentní, ale teď by to byl správný moment!" upozornila Fran kamarádku a ta tak natáhla ruku k diadému, opatrně ho zvedla a udělala pár kroků k sálajícím plamenům, než se z ničeho nic zastavila a jen hleděla na stříbrnou čelenku ve svých dlaních. Fran nejistě pohlédla na elfku.

"Maho!" křikla Pol. Plavovláska k nim vzhlédla a zmateně zkoumala jejich tváře, jako by je snad nepoznávala.

"Pospěš si, Maho, vhoď ten diadém do ohně! O moc déle už to neudržíme," zvýšila hlas už i Fran a zatnula zuby, zložár se i přes Polgařinu snahu zvětšoval, začínal se formovat do tvaru obrovského hada a hledal si skulinku ven. Maha sklopila zrak k diadému, a pak se podívala zpět k ohni. Po sotva znatelném zaváhání se napřáhla a mrštila čelenkou do plamenů. Jakmile viteál prolítl Franinou ochranou a dotkl se plamenů zložáru, Komnatou se rozlehl táhlý pískot škvařeného kovu. Když zvuk utichl, Polgara trhla dlaněmi a přerušila tak svůj kontakt se zložárem. Had se zkroutil na podlahu, když přišel o zdroj své moci, ale stále se plazil po obvodu dračího ohně a propaloval koberec pod sebou. Fran rychle vztáhla paže nad hlavu a táhlým pohybem dolů nechala svůj dračí oheň zložár zcela pohltit. Veškeré plameny úplně zmizely a ze zčernalé podlahy stoupaly akorát chomáče dýmu. Černovláska si vyčerpaně sedla na zem a zrychleně dýchala. Pol si k ní přiklekla a povzbudivě ji poklepala po rameni.

"Skvělá práce," ukázala doprostřed vypáleného kruhu, kde ležely zbytky roztaveného diadému. Fran se spokojeně ušklíbla. Obě se pak otočily na Mahu. Ta se k nim trochu potácivě přidala.

"Jsi v pohodě?" zeptala se Fran.

"Hm?" odtrhla Maha svůj pohled od diadému. "Jo, hnusný viteály! Na chvíli, jako bych ani nebyla sama sebou," otřepala se. "Nevím, jak vy, ale já mám zase děsnej hlad! A žízeň," dodala a zazubila se. V ten moment holkám konečně došlo, co se jim právě povedlo a uvolněně se rozesmály.

"Svačina zní jako dobrý nápad," přikývla Francis, přijala Polgařinu pomocnou ruku a postavila se. Maha vytáhla hůlku, namířila ji na podlahu a když procítěně pronesla Evanesco!, Fran vyprskla smíchy.

"Něco mi uniklo?" prohlédla si je obě Pol pobaveně.

"Jen procvičuju!" zamrkala svatouškovsky Maha a otevřela dveře. Holky se zhluboka nadechly nezatuchlého vzduchu a hned nakrčily nos.

"Smrdíme jako udírna," postěžovala si Maha, Fran si vedle ní přičuchla ke svým vlasům a zkřivila tvář.

"Malá cena za to, že se nám podařilo zničit viteál," odvětila Polgara a mávla rukou, aby je toho odéru zbavila. Holky se na ni vděčně usmály. S pocitem, že víkend nemohl začít lépe, se společně vydaly do Velké síně. Fran ani Maha si tak nevšimly, že je Pol následovala se skleslými rameny a zasmušilým výrazem i přesto, co právě dokázaly.