Září se pomalu přehouplo v říjen.Po chvíli nudy se rozhlédla učebnou, jako jediná měla svůj lektvar hotový. Odlila profesorovi vzorek a donesla mu ho ke stolu. Ani na ni nepohlédl, nemusel, věděl, že ho má správně. I kdyby ne, musel se k ní chovat jinak, než k ostatním Nebelvírským, aby nepadl do podezření. Přeci jen to byla dcera Jugsona. Po očku ji sledoval, když mířila zpět ke stolku. Raději se pustil do opravování esejí.

"Ach jo, ještě dvacet minut a já už nemám co dělat," povzdychla si, náhle ji něco napadlo. Vytáhla si kousek papíru a tužku. Rozhlédla se po sklepení... Co by tak mohla nakreslit? Pečlivě vybírala, byla spokojená. Prohlédla si svůj model a pustila se do kreslení karikatury. Pěkně si s tím vyhrála. Dokončila to přesně se zazvoněním. Rychle výtvor zasunula do složky a vydala se do společenky.

"Fran!" uviděla Nevilla, který na ni mával. Počkala, až ji dojde.

"Ahoj, Neve. Jak to šlo?"

"Skvěle, dneska jsme probírali celkem zajímavou rostlinku," rozpovídal se. Věděla, že o bylinkářství vydrží mluvit hodiny. U obrazu řekla heslo a oba prošli dovnitř v zapáleném hovoru.

"Au!" narazil někdo do Fran, vykřikla bolestí i překvapením, složka ji vyletěla z ruky a všechny papíry, pergameny a poznámky se jí vysypaly.

"Ale ne…," usykla a pustila se do sbírání, Neville se jí snažil pomoci. Překvapivě nebyl jediný. Hned vedle sebe spatřila rezavou hlavu.

"Nechtěl jsem, promiň." Omluvil se jí kluk. Podával jí papíry, když se mu do ruky dostala její dnešní kresba, zarazil se. Chvíli na ni hleděl a pak se rozřehnil na celé kolo. Studenti, kteří se zrovna v místnosti nacházeli, nechápali a ohlíželi se na trojici klečící na zemi. Fran si nemohla pomoct, smích byl nakažlivý. Nevill neodolal a koukl se, co George rozesmálo. Koutky úst mu zacukaly.

"Teda, holka, tys mi dala! Tos dělala ty?" vychrlil na ni George, ona jen kývla. Oči jí slzely - radostí.

"Frede! Brácho, stav se na skok!" zamával zrzek na… Fran vyvalila oči, on má dvojče?! Jmenovaný k nim znuděně přišel, ji si podezíravě změřil.

"Překvááápko!" křikl George se smíchem a podal bratrovi papír s karikaturou. Ten si ho vzal. Jeho pohled stál za to. Prstem ukázal na kresbu ..

"To je... to je...?!" vyprskl smíchy.

"Jo, Snape!" přisvědčila Fran a urovnala si věci ve složce, pomalu se zvedla. To už se však dvojčata držela za břicha. Samozřejmě už upoutala pozornost všech, ti se k nim blížili a ptali se, o co jde. K Franině překvapení nechali kluci papír kolovat.

"To je skvělý!"

"Bomba, necháme to zarámovat, ne?!" křičeli jeden přes druhého.

"Hele, počkejte. Ustupte trochu a zvedněte to!" snažil se je překřičet Fred. Poslechli. On vytáhl hůlku.

"Engorgio!" pronesl a obrázek se mnohonásobně zvětšil.

"To vypadá hustě!" vydechla Fran. Takhle zvětšený to vypadalo... úžasně. A bylo to ještě víc k smíchu.

"Tos kreslila ty?" zeptal se někdo z davu, přikývla. Nastalo rozpačité ticho.

"Aha..." řekl jiný hlas. Na její obranu se ozval Neville.

"Sakra lidi! Vždyť nezáleží na tom, kdo sou její rodiče, ne?! Ale na tom, jaká je ona! To, že je Malfoy hajzl neznamená, že je Fran stejná!" čekal, co mu odpoví.

"Máš pravdu, Neve. Ale jak si máme být jistí, že..." nedořekl Lee.

"Nešpehuju?" šeptla. Otočili se na ni, pár jich kývlo. Čekali, co jim řekne na svou obranu. Chtěla mít přátele, ale také chtěla, aby jí věřili i přesto, že jim nic nevysvětlí. Neměla náladu svěřovat se všem se svým životem.

"Já se nebudu obhajovat. Buď mi věříte, nebo ne. To je na vás. Svého otce, ale nesnáším," dodala a chtěla odejít. Zarazil ji Fred.

"Promiň, my jen mysleli..."

"Že když Peroxid svého otce poslouchá a souhlasí s jeho názory, já dělám to samé?! Lidi nemůžete soudit podle toho, jaké mají rodiče nebo podle toho, jak vypadají! Nebo podle toho, co o nich píšou…," dodala tiše.

"Co o nich píšou? To narážíš na Harryho?" domyslel si rychle George.

"Jo, na Harryho. Nelže... on se vrátil, aspoň to vím díky otci stoprocentně," hlesla smutně. Někteří si mezi sebou začali šeptat.

"Fajn... takže seš na naší straně?" kývla. Dvojčata k ní přistoupila blíže.

"Já jsem George Weasley a tohle je Fred," představil se a podal ji ruku. Přijala ji. Že by o dva nepřátele míň? Ulevilo se jí. Po tom, co se s ní začala kamarádit Hermiona se cítila mnohem lépe, ale teď to bude... ještě lepší. Pomyslela se a usmála se na ně. Představit se jí přišlo více lidí, někteří si však stáli za svou teorií, že je jen špeh nebo lhářka. Moc jich ale nezbývalo. Patřily do nich i holky z pokoje, to Fran mrzelo možná nejvíce.

"Škoda, že tu nebyla Hermiona. Měla by radost," přemýšlela po večeři v pokoji. Ležela na posteli a snažila se na chvíli usnout, v jedenáct měli být na astronomické věži. V tuto dobu už bývala zima, moc se jí tam proto nechtělo.

"Konečně máme ten den za sebou…," vzdychl Ron a znaveně řekl heslo.

"Harry, přemýšlel jsi o mém návrhu?" šťouchla Hermiona do kamaráda. Kývl.

"A?" zeptala se s očekáváním.

"Myslím..., že to není špatný nápad. Umbridgeová nás toho fakt moc nenaučí. Otázkou je, jestli někdo přijde."

"O to se postarám..." Přerušil ji Ronův smích, který mezitím vstoupil do společenky.

"Co se děje, Rone?" hleděla na něj Hermiona, on se svíjel smíchy, jen tak tak se držel na nohou. Harry jí poklepal na rameno a ukázal na jednu stěnu místnosti. Na ní byl pověšen Franin zvětšený obrázek.  Hermi si ho pořádně prohlédla.

"To je Snape?" zeptala se nevěřícně. Kluci kývli a ozvala se další salva smíchu, Hermiona neodolala a začala se smát taky. Vždyť kolikrát uvidíte svého profesora lektvarů ve skotské sukni?

"Á, tak už jste si všimli. Fran se to povedlo, co?" uvítal je Fred.

"Fran? To dělala Fran?" optala se Hermiona. Odpovědí jí bylo přikývnutí.

"Podle toho, jakým tónem mluvíš... změnili jste na ni názor?" vychrlila na Freda.

"Jo, většina z nás jo. Díky Nevillovi, tomuhle obrázku i jejím slovům. Mýlili jsme se. To se stává. Aspoň tady skoro před všemi potvrdila, že Harry nelže. Že se Vy-víte-kdo vrátil." 

"Nevillovi?" zeptal se nevěřícně Ron.

"Jo. Pěkně nás sjel, pak se přidala i Fran. No a tak nějak se to vyvrbilo. Většina uznala, že je to fajn holka...teda doufáme," mrkl na ně a odběhl za svým bratrem.

"Výborně. Musím pak za ní zajít."

"Fakt myslíš, že je v pohodě?" zeptal se Harry.

"Jo, Harry, já to vím! Si s ní někdy promluv, vždyť všem řekla, že mluvíš pravdu. Není jako Malfoy! Ona svou rodinu nemůže vystát. Teda kromě babičky," chrlila na něj.

"Možná to zkusím. Co s tím kroužkem?" odvedl řeč.

"O víkendu jdeme do Prasinek, sejdeme se tam. Skvěle se to hodí." pustila se do plánování Hermiona. 

"Co si o sobě myslí?! Že nakreslí nějakej pitomej obraz a všichni kolem ní budou skákat?!" zuřila Adriana, když vtrhla do pokoje. Zmlkla, pohled se jí zastavil na Fran. Ušklíbla se a přešla ke své posteli, následována Elizabeth.

"To si nemyslím, nechtěla jsem, aby tu kresbu někdo viděl!" sykla ublíženě Fran.

"Kecy! To nechápeš, že tě tu hodně lidí nesnáší?!" vrátila jí Adriana.

"Právě, že chápu..." šeptla už tiše a vyšla z pokoje. Smutek na chvíli zvítězil nad radostí. Došla až dolů a přešla k obrazu. Jedním trhnutím ho strhla a kouzlem zmenšila. Fred s Georgem na ni nechápavě hleděli.

"Co kdyby přišel nějaký profesor?" vysvětlila. Vyběhla zpět do ložnice, popadla své věci na Astronomii a opustila věž. Měla ještě dvě hodiny čas.

"Super... Co budu dělat?" rozhlédla se po chodbě. Vydala se jedním směrem, rozhodla se trochu si projít hrad, doufala jen, že jí nechytí Filch nebo Umbridgeová...