"Jaké máš otázky?" Malý moment na něj přemýšlivě koukala.

"No," obešla ho a sedla si do trávy. "Chtěla bych vědět... proč jsi mě zachránil?" odvážila se na něj otočit. Než promluvil, sedl si vedle ní.

"Řekni mi důvod, proč sem tě zachraňovat neměl?" zeptal se rozvážně.

"Hele, já sem ten, kdo se ptá!"

"Jasně. Ale na tuto otázku ti nemohu dát odpověď, ne teď," zachmuřil se.

"Sázka zněla, že se tě můžu zeptat na cokoli!"

"Jo, to zněla. Ale už tam nebylo to, že ti budu muset odpovědět," převezl ji.

"Seš takovej podrazák! Dokážeš vytěžit ze všeho, co?!" vyjela na něj.

"Víš, že jo?"

"Takže tady vlastně vůbec nemusíme bejt, protože ty neodpovíš," docvaklo Fran.

"A cos čekala? Snad sis nemyslela, že bych to bral?"

"Já...," ani nevěděla, co si vlastně myslela. "Seš srab!" zaútočila na něj.

"Srab?"

"Jo! Nezapírám, vymyslel sis to dobře, Malfoyi! Jenže i přes to všechno, máš strach z toho, že bys musel na něco odpovědět, odhalit kousek ze svýho života někomu jinýmu, než svýmu deníčku!" Draco na ni zaraženě hleděl.

"Já nemám deníček," řekl, jako by to bylo něco hříšného.

"Sorry, já zapomněla, že seš pan ledový, kterej se nesvěřuje ani blbýmu papíru!" chtěla se postavit a odejít. On ji však pevně chytil za ruku. "Pusť mě, nemá to cenu!"

"Mám své důvody, proč se nikomu nesvěřuju," zašeptal mrazivě. Fran protočila oči a sklonila se k němu.

"Řeknu ti jednu věc. Každej má nějaký to tajemství, se kterým se nesvěří ani nejlepšímu příteli, ale to ostatní... to v sobě dusit nemůžeš, i kdyby to bylo cokoli! Já tě vlastně lituju," dodala nakonec.

"Lituješ? Tse," odfrkl.

"Jo, nikdy jsi neměl přátele! Nikdy jsi nepoznal, jak se ti může ulehčit, když něco, co tě trápí, ví i někdo další!"

"Malej detail, mě nic netrápí!" stáhl ji ještě níž.

"Nelži."

"Fajn, chceš vědět, co mě žere?!" už skoro seděla, on si ji s každým slovem přibližoval.

"Hm," dostala ze sebe jen. Konsternovaně hleděla do jeho obličeje, který byl jen několik centimetrů od jejího.

"Žere mě to, že od tý chvíle, cos mě políbila, tě nemůžu dostat z hlavy! Žere mě to, že pokaždý, když tě vidím, projede mnou divnej pocit, kterýho se nemůžu zbavit!" mluvil klidně, i když bylo poznat, že to uvnitř něj vře. Frany nebyla schopna slova, on se jí tu doopravdy přiznal, že na ni myslí? Malfoy jí řekl pravdu? Trochu nadskočila, když s její paží znovu trhl. "A víš, co mě ještě štve?" naklonil se k černovlásce ještě blíž. Zakroutila hlavou. "Že se mi líbí prvačka!"

"Ehm, no... A co s tím hodláš dělat?" pohlédla na něj nejistě. Nevěděla, co od něj může čekat.

"Já nevím!" odvrátil se od ní.

"To já taky ne," zašeptala zklamaně a zvedla se. "Dobrou noc," popřála mu, jen nepřítomně kývl hlavou a pustil ji. Pak však, jako by si uvědomil, co udělal, její dlaň opět chytil do své.

"Nechoď ještě," šeptl skoro neslyšně. Nervózně přešlápla.

"Dobře," souhlasila a čapla si. Cítila na sobě jeho zkoumavý pohled. "Draco... lhala bych, kdybych tvrdila, že jsi mi lhostejný. Jenže jsi Malfoy a..." hlas ji zradil. No a, že to je Malfoy? křičelo její svědomí. Promnula si spánky.

"A?" ozvalo se vedle ní dychtivě.

"Stejně jako ty, mám i já tajemství, nemůžu riskovat, že bys ho hned při první příležitosti vyslepičil tatínkovi," do hlasu se jí dostala jízlivost. Dracovy oči potemněly. Fran se ani nenadála a už ležela na zemi. Draco byl nahnutý nad ní.

"Nejsem jako on!" řekl zlostně. "Myslíš, že jsem hrdý na to, že jsem Malfoy?" procedil skrz zuby.

"Ano, to si myslím. Ve Zmijozelu se vyžíváš na výsluní, všem okolo dáváš najevo svou nadřazenost," odvětila pomalu.

"Možná... asi máš pravdu," připustil. Jeho stisk trochu povolil.

"Seš si jistej, že si v pohodě, Malfoyi? Bavíš se tu se mnou, jako s někým, komu věříš," špitla Frany.

"Neměl bych ti snad věřit?" v očích se mu blýsklo.

"Na to musíš přijít sám," pousmála se. Rozhostilo se mezi nimi ticho rušené jen drobnými vlnkami vody, jež narážely na břeh.

"Změnila jsi se," přejel jí prstem po tváři.

"Jak změnila?"

"Od začátku roku, neumím to vysvětlit, ale přijde mi, že...," zarazil se. "Tehdys byla jen malá holka, teď mi to tak nepřijde, je to, jako by...," umlkl. Francis se opět kousla do rtu. Nemůže mu to říct, ještě ne. "Blázním," řekl sám sobě.

"Nejspíš," přitakala Francis. Oba se uvolněně rozesmáli. Avšak ve chvíli, kdy se jejich pohledy setkaly, umlkli. Draco se začal opatrně přibližovat, jako by se bál, že ho zarazí. Když už jejich rty dělil jen malý kousek, Fran chytila blonďáka kolem krku a přitáhla si ho k sobě. Dotek jeho teplých rtů v jejím těle způsobil příjemné mrazení. Draco polibek ještě prohloubil. Fran se cítila neskutečně šťastná.

"Copak, paní Norrisová? Je tam někdo?" vyrušil je nakřáplý hlas školníka. Fran od sebe Malfoye odtrhla a hleděla směrem, odkud otázka zazněla.

"Filch," zachraptěl Draco. V mžiku stál na nohou. "Pojď," natáhl ruku k Francis a pomohl jí na nohy. S tlumeným smíchem doběhli až do hradu, jehož vchod byl teď nehlídán.

"Já mám někdy takovou chuť tu kočku prohodit oknem," podotkl zadýchaně blonďák.

"Si ji ještě neviděl lítat?" uchichtla se Fran. "George ji jednou shodil z třetího patra."

"Jenom ze třetího? Já bych s ní vylez až na Astronomickou věž," usmál se.

"To on chtěl taky, jenže Filch se po ní začal až moc rychle shánět," vysvětlila Francis.

"Jednoho toho Weasleyho sem tu viděl dneska," zadíval se jí do očí.

"Jo, stavil se tu. Ale to bych ti neměla říkat, seš přece ve Vyšetřovacím sboru," zapitvořila se.

"Je to výhodnější," pokrčil rameny.

"Ale houbelec, jen chceš být za správnýho hocha," píchla ho prstem do hrudi. "Ale nedaří se ti to," vyplázla na něj jazyk. "Pro ostatní seš jen fracek, kterej si šplhá, kde může."

"Tohles neměla říkat," řekl laškovně, v očích se mu blýsklo. Natáhl se, aby ji chytil, ale to Frany čekala a uskočila.

"A to seš chytač?" zakroutila hlavou.

"Jo," hbitě vykročil, tentokráte uhnout nestačila. Držel ji pevně v náručí.

"Nemůžeme být spolu, že?" zašeptala najednou. Draco ztuhl, dlaní ji zvedl bradu a zahleděl se Fran do očí.

"Všechno jde, když se chce," vtiskl pusu do jejích uhlově černých vlasů.

"A ty chceš?"

"Chtěl bych. Nikdy jsem se necítil tak, jako s tebou. To popichování a hádky... bavilo mě to. A když tě táhl ten vlkodlak. Dostal jsem strašný strach, že ti ublíží," pohladil ji. "Na druhou stranu si ale nejsem jistý, má a tvá kolej se nesnáší a navíc, tobě je... jen dvanáct," smutně se zasmál. Francis si o něj opřela čelo a zavřela oči.

"Udržíš tajemství?" zamumlala mu do svetru.

"Tvoje?" kývla. "Jistě," pousmál se.

"Není mi dvanáct," vzhlédla. "Ve skutečnosti jsem oslavila své šesnácté narozeniny," mluvila tiše. "Víš to jen ty, já a Andy. Doufám, že to tak i zůstane," koukla na něj prosebně.

"Šestnáct? Ale jak?" pokrčila rameny. "Proč jsi v prváku?"

"Já se to taky dozvěděla až tady, na oslavě. Neřešme to," umlčela ho.

"Takže jsi stejně stará jako já?" hleděl na ni udiveně, v hlase však byla slyšet radost.

"No, už je to tak," na tváři se mu objevil úsměv. Sklonil se k ní a opět ji políbil. Fran se jeho blízkosti nemohla nabažit. Nikomu by nevěřila, že tu bude stát zrovna s Malfoyem.

"Tobě by nevadilo, že by jsme se scházeli tajně?" zeptal se najednou.

"Lepší, než nic, ne?" zaculila se. "A navíc, takový tajný schůzky," lišácky se zazubila. Hodiny na věži začaly odbíjet jedenáctou. "Měla bych jít," povzdychla si.

"Já taky."

"Dobrou," vymanila se z jeho objetí a zamířila ke schodům.

"Fran?" došel k ní. "Krásný sny," mrkl na ni a naposledy letmo políbil.

"Tobě taky," zamumlala. To už Draco neslyšel.

***

"Jakou zkoušku máte jako první?" otočila se Frany čelem k Dracovi, který seděl u stolu a vypisoval si poznámky z učebnice přeměňování.

"Formule," zaklapl knihu a přesunul se na pohovku, kde dívka ležela.

"To zvládneš," usmála se na něj.

"Však ty taky, ročníkové zkoušky jsou oproti NKÚ brnkačka," cvrnkl ji do nosu.

"Draco?"

"Ano?"

"Ty... staneš se Smrtijedem?" položila mu otázku, na kterou se bála znát odpověď. Blonďák se ošil, tohle téma mu nebylo příjemné.

"Frany, nevím," odpověděl popravdě. "Je to otcovo jediné přání, ale budu se to snažit oddálit," sklopil pohled.

"Dobře," kývla a přitáhla si jeho tvář blíže ke své. "Věřím ti," šeptla ještě předtím než ho políbila.

"Tady budeme mít klid," vyrušil je čísi smích.

"Hups!" pípla Anduel držící za ruku George.

"Malfoyi? Francis?" podivil se zrzek.

"Ehm, zlato, myslím, že půjdeme, já ti to vysvětlím, pojď," tlačila ho hnědovláska ze dveří.

"To sem zvědavej, co mu chce vysvětlovat. Muselo mu dojít, co to znamená, tak blbej ještě není," ušklíbl se Draco.

"Tys o Georgeovi řekl něco, co nebyla urážka? Děláš pokroky," kývla uznale hlavou.

"Musím," zvedl se náhle.

"Řekla jsem něco špatně?" posadila se Francis.

"Ne," procedil skrze zuby. Z Komnaty zmizel dříve, než se stihla postavit.

"Proč mám pocit, že se všechno hroutí?" posmutněla. Draco byl každým dnem nervóznější a výbušnější.

"Je to Zmijozel, cos od něj čekala?"

"Vlastně nevím, Nele. Ale rozhodně ne tohle."

"Musím na hodinu," zvedla ze země brašnu a opustila místnost...

Období zkoušek NKÚ se blížilo ke konci, páťákům už zbývala praktická zkouška z astronomie a dějiny. Frany si většinou sedla s holkama v ložnici a opakovala si na závěrečné zkoušky, které je v brzké době čekaly. Potřebovala si promluvit nejen s Anduel, ale také s Dracem. Ten se jí poslední týden vyhýbal, jako čert kříži. Chtěla vědět, proč. Příležitost dozvědět se to, se jí naskytla po večeři.

"Draco?" zastavila ho uprostřed cesty do sklepení.

"Co tu děláš?" rozhlédl se kolem.

"Musíme si promluvit," začala opatrně.

"Jo, máš pravdu. Už dýl ti chci něco říct," strčil si ruce do kapes, ve tváři nebyla ani stopa po nějaké emoci. To Frany nepřidalo na jistotě.

"Začni," nasucho polkla.

"Měla jsi pravdu. Nemůžeme být spolu... Neklapalo by to," ledově se uchechtl. Fran nebyla schopna slova.

"Jaký - jaký k tomu máš důvod?" vydolovala ze sebe.

"Je jich víc. Kdyby se to třeba někdo dozvěděl, byla by to katastrofa, už tak jsem riskoval, když jsem si s tebou něco začal jen kvůli potěšení," prskl.

"Potěšení?" vydechla.

"Jako budoucí Smrtijed si nemůžu dovolit něco takového, jako je láska. Nebo sis myslela. že jsem se do tebe opravdu zamiloval?" vyřkl to s takovým pohrdáním a ironií, jakou u něj černovláska nikdy neslyšela. Divoce zakroutila hlavou. Tohle by přece...

"Sem hloupá a ty jsi opravdu takovej, za jakýho jsem tě ze začátku měla! Hnusnej zazobanej nafoukanec! Nikdy už na mě nemluv, jasný?!" ukázala na něj prstem, otočila se na podpatku a co nejrychleji chtěla být venku ze sklepení. Pokoušela se zadržovat slzy zklamání, které se jí draly skrze řasy. On však zřejmě neměl dost, protože ji drapl za paži.

"Musí to tak být," zašeptal naléhavě, oči už nepůsobily tak ledově.

"Jestli to děláš kvůli mému bezpečí nebo něčemu podobnému, tak jsi ubožák! Nejsem malá!"

"V tom případě jsem ubožák a srab, jak jsi jednou řekla. Ale copak můžu za to, že nechci, aby se ti něco stalo?" zamumlal.

"Nic se mi nestane!"

"Nevíš, čeho jsou schopní," sykl, naposledy ji pohladil po tváři a zahnul do vedlejší chodby. Frany tam stála ještě dlouho, než si uvědomila, co se vlastně stalo. A hlavně... důvod, proč se s ní rozešel.