Chodbami hradu se roznesla hlasitá rána.
   "Už začali," zašeptala Andy.
   "Ale no tak, půjdeme se mrknout, co vyvedli," usmála se Frany a zabočila do vedlejší chodby. Už z dálky slyšely rozčílený hlas Umbridgeové a potutelný smích ostatních studentů.
   "Chytla je. Určitě je vyloučí."
   "Víš, Andy, já myslím, že chtěli odejít sami už dřív a tohle je jen důvod k tomu školu opustit," řekla rozvážně.
   "Accio košťata!" zaslechly výkřik dvojčat. Fran Andy stáhla ke stěně na poslední chvíli, jinak by ji jedno z košťat srazilo.
   "Nevěřím tomu," hlesla hnědovláska. Z dálky smutně pozorovala George, který s rošťáckým úsměvem zamával Ropuše a spolu s bratrem vzlétl. Velkou rychlostí se blížili k dívkám a za letu ještě stihli cosi křiknout na Protivu.
   "Georgi?" křikla zklamaně, když prolétali nad nimi. Zrzek se na poslední chvíli zastavil a vrátil se zpět.
   "Brzo se uvidíme," šeptl Andy do vlasů a políbil ji. Pak následoval bratra ven z hradu.
   "Pako!" sykla Anduel.
   "Neboj, jak ho znám, zítra tě tu někde překvapí," pousmála se Francis a odvedla Andy do společenky.


   "Poslední možnost, jak vyhrát pohár. Myslíte, že to zvládnou?" zeptala se holek Adriana.
   "Netuším, pokud se Ron vzpamatuje, tak by mohli. Ginn je jako chytač taky skvělá," odhadovala Frany ležící na posteli.
   "Fajn, za chvíli to začne. Měly bychom jít," odhopsala Eliz ke dveřím a vyčkávavě pohlédla na holky.
   "Já… dorazím za vámi na tribunu, musím si ještě něco vyřídit," usmála se Francis. Josephine jen pokrčila rameny a následovala ostatní ven z pokoje. Černovláska osaměla. Malou chvíli ležela bez hnutí, pak ze sebe opatrným pohybem sundala Bee Bee a přešla ke skříni. Pohlédla z okna a rozhodla se obléci si huňatý svetr. Vlasy si svázala do jednoduchého uzlu, mírně se na svůj odraz usmála. Už chtěla vyjít na chodbu, když si něco uvědomila. Rychlým krokem přešla zpět ke skříni a trhnutím ji otevřela. V zrcadle, připevněném na jedné straně, se odrážela její tvář. Nevěřícně hleděla na své vlasy. Dříve je sice měla rovné, ale místy se jí jemně vlnily. Ale teď? Zdálo se jí, že jsou ještě černější, než předtím a vypadaly, jako by si je natočila a navíc… zkrátila. Přemýšlela, jak se to mohlo stát. Stáhla si gumičku a nechala je volně spadnout na ramena. Našpulila rty a mávla rukou, vždyť to je jedno. Sešla schody, dole ve společence už na ni čekala Anduel.
   "Ahoj, kde se flákáš?"
   "Jen jsem hledala… svetr," řekla. Andy pozvedla jedno obočí. "A taky… nezdá se ti, že mám jiný vlasy?" prohrábla si je.
   "Možná víc kudrnatý," odpověděla hnědovláska s úsměvem. Fran kývla a opět si vytvořila culík.
   "Tak kde máte ten sraz?"
   "Prý počká u lesa," zaculila se.
   "Ok, doprovodím tě tam a půjdu se mrknout na zápas," prošly otvorem a zamířily na bradavické pozemky. U lesa opravdu stála vysoká chlapecká postava. Andy, jakmile hocha spatřila, dala se do běhu. Fran jen vesele zakroutila hlavou a přidala do kroku.
   "Ahoj, Georgi," pozdravila, když došla až ke šťastně vypadajícímu páru.
   "Čau, Frany, jak je?"
   "Jde to, co vy? Jak jdou obchody? Dlouho ses neukázal, tady And už začala šílet," šťouchla do kamarádky, ta na ni vyplázla jazyk.
   "Super, rozjíždí se to, zákazníci přibývají, nemáme si, na co stěžovat," objal svou dívku kolem pasu a líbnul ji do vlasů. "Tak šílet, jo?" popíchl ji. V oříškově hnědých očích se mu zajiskřilo.
   "Užijte si to, já mizím, ať se holky neshání," rozloučila se s nimi a nabrala směr famfrpálového hřiště. Z toho se ozýval jásot a křik studentů. Francis byla zvědavá, jestli se Ron opravdu překoná a pomůže Nebelvíru k vítězství.
   "Zase sama, u lesa," zastavil ji chladný hlas. Ještě než se otočila, přivřela na moment oči.
   "Malfoyi? Nesleduješ zápas? Nezpíváš spolu se svými tu trapnou hymnu?" nakrčila nos. K jejímu překvapení se uchechtl. Musela uznat, že mu to sluší, ruce měl ležérně strčené v kapsách a vlasy mu v mírném vánku lehce povlávaly. Vybavil se jí rozhovor s Andy, který nedávno v Komnatě vedly.
   "Ta hymna je možná trapná, ale pravdivá," pomalu se rozešel dál.
   "Ron není tak špatnej brankář, jen je… nejistý a nervózní. A to vaše pokřikování by na sebevědomí ubralo každýmu," bránila Rona Francis. Opět se zastavil, málem do něj narazila.
   "Však proč myslíš, že pokřikujeme? Nebelvír nevyhraje, smiř se s tím," sykl na ni laškovně.    "Proč by neměl vyhrát?" prskla na něj, jejich nesmyslnou hádkou se však začínala bavit.
   "Protože máte za brankáře někoho, jako je Weasley," rýpal dál.
   "Ron to zvládne!"
   "Když myslíš," zašklebil se. "Ale i tak… Pottera už v týmu nemáte," narážel na složení hráčů.    "A kvůli komu, co?!" založila si ruce na hrudi.
   "Samozřejmě, že díky mě," zašeptal spokojeným nabubřelým hlasem.
   "Ještě se tím chlub, idiote," zamumlala.
   "Ale, Jugsonová, nemáte šanci na výhru," hleděl jí do očí.
   "Chceš se vsadit?" vystrčila vzpupně bradu. Se smíchem zakroutil hlavou.
   "Fajn," kývl nakonec.
   "O co?" dala si ruce v bok.
   "Pokud vyhraje Nebelvír… hm," přejel si rukou po bradě.
   "Sejdem se tady večer a já se tě budu moci zeptat na cokoli," navrhla. Chtěla vědět, proč ji zachránil… A nejen to, pomyslela si.
   "To beru," řekl po chvíli uvažování. "Pokud vyhraje Havraspár, sejdeme se tu stejně," mrkl na ni a svižným krokem se vzdaloval. Frany zatřepala hlavou. Ona se vsadila s Malfoyem! Když pomyslela na to, co by se stalo, kdyby Nebelvír prohrál…
   "Vždyť je to jedno, sejít se s ním musím tak i tak. Probůh, proč sem navrhla takovou kravinu?!" vynadala sama sobě.
   "No tak, nedělej, jako by ses na to netěšila," mlaskl Nelien.
   "Co ty o tom víš?!" sedla si na trávu. Chuť sledovat zápas, jí opustila. Počká tady.
   "Myslíš, že jsi udělala dobře? Jestli vyhraje on a položí správnou otázku…" nedořekl.
   "Já vím, sakra!" zakňučela. Minuty se jí vlekly déle, než obvykle. Jakoby zápas ne a ne skončit. Nevydržela to, zvedla se a s pohledem upřeným na hřiště, zamířila zpět do hradu. V prázdné společence se nezdržovala, vystoupala rovnou do ložnice, tam měla aspoň Bee.
   "Asi sem udělala hroznou blbost," šeptla jí do kožíšku. Kočka ji pozorovala zkoumavým pohledem, jako by věděla, co se stalo. Fran si povzdechla a vytáhla si jakousi knížku. Po chvíli si uvědomila, že písmenkům stejně pozornost nevěnuje. Najednou ji vyrušilo zaťukání na okno. Vzhlédla, za oknem seděla sova, v zobáčku složený kousek pergamenu. Frany nakrčila čelo. Kdo by jí psal? Otevřela okenici a převzala dopis, který ji sovička podstrkovala. Pak hned odletěla. Dívka neváhala a dopis ihned přečetla:

Vyhrála jsi… Gratuluju. Takže v devět u jezera.
   Černovláska se usmála. Nebelvír přeci jen vyhrál. A ona tak vyhrála sázku s Malfoyem. Potěšeně koukala na ten malý útržek se slovy psanými úhledným písmem.
   "Francis?! Kdes byla? Vyhráli jsme!" vypískl najednou někdo u dveří.
   "Já vím," uculila se. "Je to super, asi bude oslava, takže půjdeme dolů?" zeptala se Elizabeth, která na ni hleděla s rozzářenou tváří. Dívka jí jen přikývla. Dole ve společence už opravdu bylo živo. Ron každému na potkání vyprávěl, jak tentokrát konečně dovedl Nebelvír k vítězství a šťastně se usmíval na všechny okolo. Francis celou tu dobu sledovala nástěnné hodiny a zdálo se jí, že se čas opět zastavil.
   "Proč ty hodiny tak hypnotizuješ? Někam jdeš?" ozvalo se jí u ucha vesele.
   "Andy! Tohle už nedělej! Já je… nehypnotizuju, jen chci vědět, kolik je."
   "To ti nežeru," kroutila hlavou se smíchem.
   "Fajn, jdu ven," hlesla.
   "S?" nenechala se odbýt Anduel.
   "Upozorňuju tě předem… NENÍ to rande."
   "Takže rande s Malfoyem, super!"
   "Ach jo."
   "V kolik?"
   "V devět," rezignovala Fran. "Ale je to jen kvůli sázce!"
   "Jistě," přikývla Andy s pobaveným úsměvem.
   "Jak bylo s Georgem?" zamluvila to rychle.
   "Jak mohlo bejt? Suprově…" rozpovídala se Andy. Frany díky ní i přestala sledovat čas. "Zlato, bude devět," upozornila ji Anduel.
   "Ou, já teda to… jdu, zatím ahoj!" vyhrkla a vyběhla z místnosti. Tiše proklouzla Hlavní branou a rychle se vydala k jezeru. Malfoy tam ještě nebyl. Od hladiny jezera se odrážel měsíc a poskytoval tak alespoň trochu světla. Jinak tam byla neproniknutelná tma. Když se za ní cosi ozvalo, instinktivně vytáhla hůlku. Po setkání s vlkodlakem ji měla vždy připravenou.
   "Lumos!" šeptla. Konec hůlky se rozzářil, přímo před její špičkou stál Malfoy.
   "Skloň to," dal si ruku před oči.
   "Promiň," vyhrkla a spustila paži. Nervózně si skousla ret. "Jdeš pozdě."
   "Opravdu? Detail," mávl nad tím rukou a přistoupil blíže ke břehu jezera. "Jaké máš otázky?"