„Jdete pozdě, slečno.“ Sotva vzhlédl od pergamenů, na které cosi psal.
   „Patnáct sekund je fakt děsně velký zpoždění,“ nemohla si pomoct, musela mu odseknout. Tentokráte do ní zabodl pohled svých černých očí.
   „Myslím,“ protáhl líně, „že si svůj trest ještě prodloužíte,“ přivřel oči.
   „Super!“ překvapila ho úsměvem. „Mně vaše společnost nevadí, pane profesore," pokrčila rameny. „Pořád lepší, než trest od ředitelky.“
   „Dávejte si pozor na jazyk! V Bradavicich i stěny mají uši,“ sykl na ni varovně.
   „Fajn, můžem pokecat našim oblíbeným způsobem," sedla si na lavici. Chvíli ji pozoroval s jakýmsi nic neříkajícím výrazem na tváři, pak mávl hůlkou a vedle Fran se objevila hromádka pergamenů.
   „Výborně. Tak tedy, před vámi leží eseje žáků třetího ročníku.“
   „A to je mám jako opravit?“
   „Bylo by to vhodné. Nebojte, přizval jsem vám pomocníka. Ten už má třetí rok studia za sebou.“ Přešel ke dveřím a otevřel je. Do místnosti vešel Malfoy.
   „To si ze mě děláte prdel, že jo?!“ vyslala k němu zlostně myšlenku.
   „Ale no tak, dělat si z vás legraci? Jsem profesor, to bych si v životě nedovolil,“ oplatil jí ironicky. Nasupeně na něj pohlédla.
   „Co jste potřeboval, pane profesore?“ přerušil jejich myšlenkovou přestřelku Malfoy, který přitom těkal pohledem z jednoho na druhého.
   „Co tak vejráš, Peroxide?“ dala si ruce v bok. Koutkem oka spatřila ušklíbnutí profesora. „Vy se taky nešklebte! Nesluší vám to!" sjela ho.
   „Začněte!“ zamumlal úsečně a vrátil se zpět ke stolu. „Máte dvě hodiny, nehodlám kvůli vám zmeškat večeři.“
   „Jistě,“ kývl Malfoy a sedl si k lavici. Francis protočila oči. Pokud chtěla úkol splnit, musela být blízko Dracovi. S ledovým výrazem zabrala židli vedle něj.
   „Vidíte, že to jde, slečno Jugsonová," ozval se opět Snape.
   „Tse, to jste udělal naschvál! Mohl jste dovést kohokoli, proč zrovna on?!" zhoupla se.
   "Protože je na lektvary jeden z nejlepších. Nevím, z jakého důvodu se rozčilujete, mezi kolejemi by neměla panovat nenávist…“ Nechal větu nedokončenou.
   „Hlavní je, že se tímto řídíte i vy, co?“
   „Jugsonová! Nevytáčejte mě!“ Prudce vzhlédl.
   „To bych přece…"
   „Dost už! Práce máte až nad hlavu!“ zarazil ji. Fran si ho naposledy zlostně přeměřila. Pak si k sobě přitáhla část esejí a začetla se. Po půl hodince už měla za sebou celou svoji přidělenou hromádku. Po očku pohlédla na Malfoye, ten byl pohodlně rozvalený na židli a červeným inkoustem přeškrtával i celé řádky v něčím domácím úkolu.
   „Na,“ přisunul k ní najednou kalamář a jeden z brků. „Pokud to teda chceš stihnout dneska,“ protáhl líně, v hlase mu zazněla ironie.
   „Tse, já to stihnu,“ sykla a sklonila se nad esejí jakési Meredith.


   „Mějte také, prosím, na paměti, že za necelé tři měsíce budete skládat ročníkové zkoušky! Své úkoly plňte pečlivěji a také studujte! Věřím, že je možné zameškané učivo dohnat," řečnila profesorka McGonagallová, svůj zrak při poslední větě upřela na Francis. Ta však byla zase mimo. Březen se dávno přehoupl v duben, počasí se oteplilo a mnoho studentů už trávilo odpoledne venku. Fran však většinou trénovala s Nelienem v Komnatě. Tato cvičení ji zmáhala a únava se projevovala právě v hodinách. „Výborně, nezapomeňte si do příští hodiny úkoly, nashledanou!“ McGonagallová opustila učebnu.
   „Ach jo, já chci prázdniny!“ ujelo Fran, když se stejně jako ostatní zvedla a zamířila na oběd. Dnes jim naštěstí odpadlo bylinkářství. Nevěděli proč, ale doufali, že si Umbridgeová nezasedla i na Prýtovou.
   „Ahoj holky,“ vmísila se mezi ně Anduel s Hermionou, každá si nesla tři tlusté bichle plné run.
   „Hodně úkolů?“ optala se Fran.
   „Hm, jo. NKÚ se nám blíží a oni nemaj nic lepšího na práci, než nás zahltit četbou, úkolama a zadat nám tunu esejí,“ zakroutila hlavou Andy.
   „Začínám přemejšlet o tom, že do pátýho ročníku ani nedojdu,“ zabrblala Francis.
   „Proč?“ zaculila se Andy.
   „Ještě se ptej. Už teď nestíhám a v přeměňování plavu,“ pokrčila rameny.
   „To není problém, můžu tě doučovat,“ nabídla jí hnědovláska.
   „Fakt?“
   „Jasně. Stačí říct kdy a kde,“ pousmála se Andy.
   „Tak fajn. Spácháme to asi o víkendu?“
   „Klidně. Tak v sobotu po obědě. Budu čekat ve společence.“
   „Domluveno,“ přikývla Francis. Anduel s Hermionou se pak od holek oddělily a pospíchaly na další hodinu, zatímco Adriana zatáhla Fran do jednoho kouta ve společence a donutila ji, udělat si úkoly.
   „Já už si půjdu lehnout,“ promnula si Frany oči asi po čtyrech hodinách zírání do učebnic.    „Za hodinu bude večeře,“ zarazila se Adri.
   „Nemám moc hlad, jsem i unavená. Počkám si až na snídani.“ Posbírala své věci a s mrknutím opustila kulatou, teplem a halasem naplněnou místnost.
   „Bee? Čičí, kdepak jsi? Pojď za mnou, zlatíčko,“ zamumlala vyčerpaně, když si lehla do nadýchané peřiny. Zrzavá kočka si vyskočila k ní a stulila se jí u hlavy do klubíčka. Frany ji začala drbat na bříšku, až jí koččino vrnění úplně uspalo…


   „Soustřeď se, Francis!" napomenul ji už po několikáté Nelien.
   „Já se snažím, sakra! Nemůžu za to, že mi tohle kouzlo prostě nejde," otřela si z čela pot. Byla zde už nejméně tři hodiny.
   „Nemůžeš? Je jen na tobě, jestli to zvládneš nebo ne! Proč se pořád podceňuješ? Vím, že kouzla z naší magie jsou náročná, ale taky užitečná. Především v těžkých bitvách…" Odmlčel se.
   „Vždyť já vím, Nele. Mě už to zmáhá! A mám pocit, že se to stejně nikdy nenaučím.“ Čapla si na zem.
   „Francis, nechováš se jako Strážce," posmutněl Nelien. „Možná je toho na tebe opravdu moc. Můžeme si dát pauzu, na měsíc, řekněme,“ navrhl. Fran zavřela víčka, tohle přeci nechtěla.
   „Promiň, Nele. Samozřejmě budeme pokračovat, ale… Chtěla bych pro dnešek skončit, bylo by to možné?“
   „Jistě. A omlouvám se.“
   „Ty nemáš, proč se omlouvat. To já nesplňuji vaše požadavky. Pokusím se polepšit,“ hlesla.
   „Splňuješ je víc, než si myslíš. Teď už tedy běž,“ propustil ji. Fran jen kývla, jako by sama sobě, zvedla se a u dveří se naposledy otočila. Jemně mávla rukou a rozházené věci se vrátily na původní místo. Alespoň tohle jí jde.