Ráno se Fran z postele vyhrabala kupodivu jako první i přesto, že včera měli ještě astronomii. Tiše přešla k oknu a otevřela ho. Na tváři ucítila jemný vánek a do nosu ji udeřila vůně jarních květin. Milovala jaro, všechno kvetlo, znovu se rodilo… S unaveným úsměvem na tváři se vydala na snídani. Dokonce jí vydržel i při hodině obrany, to samé se však nedalo říci u přeměňování.
   "Slečno Jugsonová, mohla by jste se soustředit?!" rozlehla se učebnou výtka profesorky McGonagallové mířená k Francis.
   "Já se soustředím, nemůžu za to, že mi to nejde," sykla a znovu mávla hůlkou. Párátko pořád zůstalo párátkem, avšak bylo na dvě půlky. "Sakra!" nejistě koukla na profesorku.
   "Za úkol budete trénovat! Vždyť toto kouzlo jsme probírali již na začátku školního roku!"
   "Samozřejmě," přikývla. Nic jiného jí ani nezbývalo. Bylo jasné, že si ji příští hodinu vyzkouší.
   "Výborně. Také si všichni na úterý nastudujete kapitolu dvanáctou, nyní můžete jít!" propustila je. Studenti se vyhrnuli ze třídy a spěchali na oběd. Fran položila hlavu na lavici.
   "Jdeš?" zamířila Adriana ke dveřím.
   "Ale jo. Zajdu na oběd, pak zamířím rovnou do ložnice. Po včerejší astronomii mám dost."
   "To asi všichni. Se zvládne. Už jen bylinkářství," chytila ji Adri za paži.
   "Ady, omluv mě u Prýtové, byla bych tam zbytečná. Nevnímala jsem ani McGonagallku," nahodila psí kukuč.
   "Fajn," rezignovala hnědovláska. "Páni, já už mám hlad," přidala do kroku, vešla do Velké síně a vplula na první volné místo.
   "To já taky," sedla si Fran vedle Nevilla.
   "Vypadá to tu celkem zvláštně, že? Když za stolem nesedí Brumbál," naklonil se k nim.
   "Jo. Navíc ta Ropucha na jeho místě," odfrkla Frany. "Podáš mi, prosím, ty brambory?" natáhla ruku k nějaké třeťačce.
   "Musím se na něco zeptat Hermiony," zamumlala si pro sebe Annie, listujíc svými poznámkami.
   "Máš příležitost, už jdou," ukázala Jos ke dveřím. Fran na Hermi a kluky mávla. Dívka se bavila s Anduel. Se smíchem dorazily až ke stolu. Francis raději stočila pohled k profesorskému stolu. Umbridgeová se očividně snažila navázat hovor se Snapeem. Neodradil ji ani jeho kyselý výraz či úsečné odpovědi. Černovláska se ušklíbla. Rozhodla se využít jeho rozptýlení a kontaktovat ho.
   "Pane profesore?" vyslala k němu myšlenku.
   "Copak, slečno Jugsonová, nudíte se?" vrátila se jí odpověď.
   "Já? Ale kdeže! To vy jste vypadal, že vás ten velice záživný rozhovor s paní ředitelkou moc nepobavil," neodpustila si ironický tón.
   "Nějak si troufáte, na pouhou studentku!"
   "Copak, dáte mi trest?" bavila se.
   "To není špatný nápad. Potřeboval bych uspořádat a sepsat zásoby," přiblížil k ústům sklenici s vodou a napil se.
   "Já bych potřebovala pomoci s přeměňováním," nadhodila vesele. Při následném pohledu na něj se musela držet, aby se nerozesmála. Snape se rozkašlal. Umbridgeová mu samozřejmě ihned začala bouchat do zad a starostlivě se k němu naklonila.
   "Hele, netopýr se nám dusí," vyprskl Ron. Po chvíli se mu však na tváři objevil skleslý výraz… Snape přežil.
   "Dnes v pět!" bylo to poslední, co od něj uslyšela, než opustil Síň.
   "Na další hodinu teda nejdeš?" rozptýlila ji Adriana.
   "Co? Hm… asi ne," zakroutila hlavou. Adri jen pokrčila rameny, pousmála se a spolu s holkama se vytratila ven ke skleníkům.
   "Ty chceš vynechat hodinu?"
   "Ano, Hermiono. Zameškám bylinkářství. Jdu do věže," mrkla na Rona a Harryho, kteří se tlemili Hermionině výrazu.
   "Fran?" zadržel ji dívčí hlas. "Můžu jít s tebou? Mám teď volno, tak…" Francis se otočila, chvíli si Anduel mlčky prohlížela. Pohrávala si s myšlenkou odmítnout, ale vzpomněla si na své předsevzetí.
   "Jasan," souhlasila. Odměnou jí byl potěšený výraz Hermiony a trochu nechápavý pohled Harryho. Pokrčila jen rameny. Anduel mezitím došla až k ní.
   "Hermiona se netvářila moc nadšeně, co?" snažila se Andy navázat hovor.
   "Moc ne, ale nic nenadělá."
   "Taky pravda. Sem unavená, v tý škole nám toho nakládaj strašně hodně."
   "Od toho je to škola," přehodila si Fran brašnu na druhé rameno.
   "Co proti mě máš?" vypálila najednou Andy.
   "Mno, vlastně vůbec nic, jen… Od prvního pohledu mi na tobě prostě něco nesedí," řekla popravdě Frany.
   "Jednoduše mi nevěříš."
   "Dá se to tak říct. Nedokážu věřit každému na potkání. Co kdyby to byl třeba…"
   "Smrtijed," dokončila za ni Anduel.
   "Třeba. Jak můžu vědět, že k nim nepatříš?" Andy se ušklíbla.
   "Já a patřit k nim? Nikdy!" vyhrnula si rukáv na levém předloktí. "Vidíš tu něco?!"
   "Ne," zamumlala. "Já jen, prostě…"
   "Já tě chápu, nic ti nevyčítám. Popravdě, já nikdy nikomu nedůvěřuju. Pokud se tak někdy stane, ten dotyčný bude mít velký štěstí a privilegium," pousmála se.
   "Jak se ti tu líbí?" změnila téma Fran.
   "Hodně, je to mnohem lepší, než předchozí škola," dala se do vyprávění Andy. Ve společence se spolu posadily ke krbu a v hovoru pokračovaly.
   "A co tvoje dětství?" zajímala se Andy.
   "Eh, to bych raději neprobírala," zamumlala Francis.
   "V poho, chápu," na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho. To nakonec přerušila Anduel. "Víš, Frany, z tvého chování bych usoudila, že ti je víc."
   "Víc? Jak to myslíš?" zeptala se nejistě.
   "No, potkat tě někde náhodou, tipovala bych ti víc, než dvanáct."
   "Ještě to tak," pokusila se o úsměv Francis. Anduel ji chvíli propalovala pohledem, následně na ni mrkla a natáhla se pro knihu ležící na stolku. "Co to sakra mělo být?!" prolétlo Fran hlavou.