"Děláš si srandu?"
   "Ne," ozvala se jednoduchá odpověď.
   "Mně nemůže bejt šestnáct! To je postavený na hlavu, Neli. Vždyť dneska je mi teprv dvanáct," zakroutila nevěřícně hlavou.
   "Fran, všechno ti vysvětlím, ale bylo by lepší, kdyby jsme zde byli sami," promlouval klidně Nelien. Dívka nervózně odložila sklenici.
   "Hermiono? Už je dost pozdě a zítra je škola…" přistoupila k prefektce.
   "To už je tolik?!" zděsila se Hermi, když pohlédla na hodiny. "Fajn! Končíme, mládeži!" zakřičela na celou místnost. Osazenstvo Komnaty se s brbláním začalo rozcházet k východu. Utichla i hudba.
   "Děkuju moc za dnešek," usmála se Fran na Hermionu.
   "Nemáš vůbec zač. Tak pojď, půjdem taky."
   "Jo, já jen… Někde jsem tu nechala brašnu a… Chtěla bych být na chvilku sama. Přijdu brzo, neboj," dodala, když se Hermiona nadechovala k protestu.
   "Že jsi to ty, ale nezdrž se," mávla jí Mia nakonec, dveře se za ní neslyšně zavřely.
   "Můžeš začít vysvětlovat."
   "Radši se posaď." Poslechla. Místnost se náhle o hodně zmenšila, objevil se krb, před ním stálo pohodlné křeslo.
   "Prozradíš mi, kdo jsi?"
   "Ano, ale nejdřív ti řeknu, kdo jsi ty."
   "Proč tolik tajemství? A to s věkem?"
   "Vše pochopíš, jen mne nepřerušuj," napomenul ji pobaveně. Spolkla tedy další otázku a nechala ho mluvit.
   "Fran, při tvém narození před šestnácti lety… Byla ti svěřena obrovská moc a velmi silná magie a schopnosti. Ty spolu probereme důkladněji, neboj se. Ale až později," uklidnil ji, když se chtěla na něco zeptat. "A tvůj věk…. V té době získával stále větší moc jistý kouzelník…"
   "Voldemort!"
   "Ano, přesně ten. Jakýmsi způsobem se dozvěděl o nás…"
   "O kom?" přerušila ho zase.
   "Buď trpělivá."
   "Už mlčím," rezignovala.
   "Dozvěděl se tedy o naší existenci. To bylo špatné. A ještě horší bylo to, že začal pátrat… Pátrat po tobě. Postupoval pečlivě a vytrvale. Bylo proto nutné vymyslet plán, který by zajistil, aby tě nenašel."
   "Nele, ale jak si mohl být jistý, že tu moc budu mít já? Jakou mám vůbec moc?"
   "Tak velkou, že Voldemort by dal cokoli, aby tě měl na své straně. A dal by ještě víc potom, co se dozvěděl o…" Na chvíli se zarazil.
   "O?"
   "To teď není důležité," vymluvil se. "K té jistotě. Nevěděl, jak se bude nositel moci jmenovat, ale byl blízko zjištění, kdo ji měl předtím…"
   "Babička?!"
   "Ano. Sama už jistě chápeš, že pokud by znal její jméno… Snadno by se dostal až k tobě samotné." Přikývla, ale pak se zarazila.
   "Mně to nesedí… Nemohl tušit, že tu moc budu mít po babičce já."
   "Právě, že mohl. Vystihla jsi to přesně - máš moc po babičce."
   "Ona se dědí?! Ale jak na to přišel?"
   "Ano, dědí se. A k tomu, kde to… Zřejmě musel zaslechnout jakési pamětníky, zaujalo ho to a neodpustil si další pátrání. Kousek po kousku tak sbíral dohromady legendu…" Ztišil Nel hlas.
   "Legendu?"
   "Ano. Ta legenda mimo jiné praví, že v době, kdy bude žít poslední zástupce mého rodu, narodí se další nositel a Strážce. Tomuto nositeli připadne veškerá moc a všechny nasbíráné zkušenosti a vědomosti Strážců. Až se tak stane, poslední Zlatý drak… Přenese na tuto osobu ještě všechny své schopnosti," vysvětloval tiše.
   "Ehm, takže… Jestli jsem to správně pobrala. Já jsem nějaký strážce?"
   "Ano, jsi poslední Strážce Zlatých draků," přisvědčil Nel.
   "Vždyť ti už neexistují," namítla Francis.
   "V nynějších dobách už ne, máš pravdu. Dřív… Dřív nás bylo mnoho," zavzpomínal.
   "Počkej… Ty jsi Zlatý drak?"
   "Správně. I když vhodnější výraz by byl, že jsem býval. Já byl tím posledním žijícím zástupcem mého rodu a tvá babička, ta byla mým Strážcem."
   "Tak jak to, že spolu…"
   "Mluvíme?"
   "Hm."
   "Už jsem byl starý, měl jsem právo odejít. Předtím však bylo mým úkolem, předat ti vše, co znám a umím. Já ani tvá babička jsme netušili, že legenda není celá. Při předávání se má… ehm… Duševní část přesunula do tebe. Když jsme si s tvou babičkou naposledy povídali, došlo nám, co to splynutí zřejmě znamená a jak je důležité. To už bylo pozdě…"
   "Na co?"
   "Podle pravidel se má moc Strážce a Draka předat v jeden den, my to nestihli."
   "A co jste dělali?"
   "My? Nic, já už fyzicky neexistoval a tvé babičce nezbylo nic jiného, než počkat další rok, aby i ona mohla předat svou moc dál. Kdyby se vše povedlo v jeden den, schopnosti by se u tebe začaly probouzet už v patnácti letech. Ale kvůli onomu incidentu… Je to o rok posunuto," dodal úsměvně.
   "Áha, to… Uf, budu si to muset projít ještě," oddychla si.
   "Já to chápu. Víš, normálně by ses s tím vším seznamovala průběžně, jenomže v tvé situaci… Nebylo to možné… "
   "Pořád ale nechápu, proč mám o čtyři roky posunutý věk."
   "Z jednoho prostého důvodu, kvůli Voldemortovi. Babička se i s tebou a tvou matkou odstěhovala, zahladila za vámi všechny stopy. Bylo to, jako by jste najednou zmizely. On vás pak, díky bohu, nenašel."
   "Ale to je stejně blbost! Vždyť otec je Smrtijed! Práskl by nás. A matka…" Fran posmutněla.
   "Tvá matka tě má moc ráda! A až ti jednoho dne vše vysvětlí, pochopíš, jak moc pro tebe udělala," chlácholil ji Nelien.
   "Ona že mi něco vysvětlí? Seš si jistý, že se toho dočkám?"
   "Ano. Už je dost pozdě, řekl bych. Pro dnešek toho necháme. Přeji ti dobrou noc, Francis." Poznala, že je debata u konce. Nemělo cenu ho přesvědčovat. Ještě chvíli zadumaně seděla v křesle, než vstala a vydala se do věže. V ložnici zalezla pod peřinu a přemýšlela o všem, co se dnes od Nela dozvěděla.
   "Tak já jsem Strážce, chápeš to, Bee?" podrbala kočku za uchem, ta slastně zapředla.