"Neli, nevadí, že jim to předvádím?" zeptala se přemýšlivě Fran, zatímco udržovala štít.
   "Aj! No… ehm…"
   "Ehm?"
   "Věříš jim?" ozvalo se jí nakonec hlavou tiše.
   "Ano."
   "V tom případě by to… Snad by to nemělo vadit, ale ať to nikde nerozhlašují."
   "Fajn. Jak teď zruším ten štít?"
   "Nemysli na něj a spusť paži," pousmál se. Fran nechala ruku klesnout a štít opravdu zmizel.
   "Wow!" vydechl po tom, co se vzpamatoval, Ron.
   "To bylo senza!" hlesl pak i Harry.
   "Nevyčerpává tě to?" optala se přemýšlivě Hermiona.
   "Ani ne," pokrčila Fran rameny.
   "To je zvláštní… A zajímavé," zamyslela se.
   "Co je zvláštní?" podivil se Ron. Hermiona protočila oči a nasadila výraz typu:"Copak ty vůbec nečteš?".
   "No, takovéto štíty a kouzla," začala vysvětlovat, "bývají vyčerpávající. Jejich síla vlastně pochází z energie kouzelníka, který je vyvolává." Zkrabatila čelo. "Právě proto je to neobvyklé…" dořekla už tiše.
   "Aha, tak to nevím," pokrčila rameny Francis a usmála se.
   "Řekni Hermioně, že je moc chytrá," ozval se Nelien.
   "Jo? A jak? To na ni mám vypálit - ´Hermi, Nel ti vzkazuje, že seš chytrá´? Vždyť neví, kdo jsi a že existuješ," ušklíbla se.
   "Taky pravda," zauvažoval. "Tak ji radši nic neříkej," pronesl smířlivě.
   "Si myslím." Stěží udržela vážnou tvář.
   "Á, děvčata jsou vzhůru, výborně," ocitla se hned u nich madame Pomfreyová. Po několika minutovém vyšetření si povzdychla. "No, vypadá to, že už jste obě v pořádku."
   "Propuštíte nás?" rozzářila se Francis.
   "Násilím vás tu držet nemohu," řekla trochu upjatě.
   "Jistě," odpověděla Fran, koutky jí cukaly, Harry se dokonce otočil, aby ošetřovatelka nespatřila jeho smějící se obličej.
   "Tak už běžte, ať můžu ustlat!" vyhnala je nakonec. Černovláska vyšla ze dveří jako první, za ní šli ostatní. Pořád nevěděla, jak na tom je. Budou se s ní zase bavit?
   "Fran?" ozval se Harry nejistě.
   "Hm?" otočila se na něj a čekala, co z něj vypadne. Rychle pohlédl na Hermionu a ta kývla.
   "Všechno dobrý?" natáhl k ní ruku. Fran v první chvíli vykulila oči. Pak mu ji stiskla.
   "Ale omlouvat bych se tu měla já," promluvila.
   "A já taky," špitla Adriana.
   "Ty? Proč?" zaměřila svou pozornost na ni.
   "Zase jsem tě odsoudila bez vysvětlení," koukla do země.
   "Jenže tentokrát to bylo… jiný. Nemohla jsi vědět, co se stalo a bylas… Mělas právo být na mě naštvaná, mohla jsem ti ublížit," gestikulovala Francis.
   "Jenže tys mě naopak zachránila," protestovala Adri. Chvíli se na sebe koukaly. Adri udělala krok vpřed. Fran to nevydržela a objala ji.
   "Nikdy bych přátelům neublížila, nikdy! Rozhodně ne dobrovolně," zamumlala, v očích se jí blýsklo.


   "Francis! Vstávej! Za chvíli začíná vyučování a ještě chcem stihnout snídani!" zatřepala s ní Adriana.
   "No jo furt!" Protřela si oči a vyhrabala se z teplého pelechu. Pohled jí padl na malý trhací kalendář na nočním stolku. Ukazoval 13. března.
   "Tady máš hábit!" hodila na ni Adri kus oblečení.
   "Pecka! Já mám dneska narozky!" zavýskla. Holky si vyměnily pobavené pohledy. Za deset minut konečně scházely dolů k Velké síni.
   "Jé, holky, já musím nahoru! Zapomněla jsem v pokoji úkol do Formulí!" plácla se do čela Annie a odpojila se od nich. Zbytek skupinky si posedal kolem Harryho, Rona a Hermiony.
   "Hele, Fran?"
   "Co je?" zadrmolila a ukousla si toustu.
   "Mohla bys na nás po Bylinkářství počkat?" zeptala se jí Hermiona.
   "Klíďo," přikývla. Po snídani si posedaly v učebně Formulí. V dnešní hodině s nimi Kratiknot pouze opakoval. To Lektvary až tak zábavné nebyly. Snape jim zadal na prváky až moc složitý lektvar. Fran stála nad kotlíkem, většinou rovné vlasy se jí pod nánosem páry začaly točit do prstýnků. Lektvar však opět zvládla jako první. Odlila vzorek do malé lahvičky a zamířila k profesorovi.
   "Opět výborně," zabodl své černé oči do jejích modrých. "Běžte zpět na místo a pokliďte si!"
   "Fran? Proč mám tak divnou barvu?" sykla co nejtišeji Adriana a ukázala na svůj kotlík.
   "Hm, asi si tam přidala moc odřezků z madragory," špitla tiše.
   "Slečno Jugsonová! Tohle se normálně počítá jako nápověda!" ozval se jí najednou v hlavě Snapeův hlas. Trhla sebou.
   "Jak?"
   "Řekněme, že ovládám vyšší odvětví Nitrozpyt.," Fran vzhlédla. Snape se věnoval opravování esejí.
   "Jo ták. To si chcete pokecat?" neubránila se popíchnutí. Prudce zvedl hlavu. Fran měla pocit, že mu koutky úst zacukaly.
   "Kdybych potom zatoužil, ozvu se," opáčil ironicky.
   "Ok, nemůžu se dočkat!" rýpla si znovu.
   "Jen jsem vám chtěl popřát k narozeninám," Fran vyprskla smíchy, rychle si dala dlaň před pusu a pokusila se to zamaskovat zakašláním.
   "Děkuju," vrátila mu odpověď, když si uvědomila, že to fakt myslí vážně.
   "Není zač," uchechtl se.
   "Víte, pane profesore, že jste první, kdo mi dnes popřál?" Trochu posmutněla.
   "Neříkejte." Natočil hlavu a pozvedl jedno obočí, kdyby je někdo pozoroval, vypadalo by to jistě komicky. V tu chvíli ale zazvonilo. Studenti se hrnuli odevzdat své vzorky. Rádi by už byli z učebny pryč. Francis si sbalila brašnu a naposledy zalétla očima k profesorovi.
   "Ještě jednou děkuju," vyslala k němu. Snape, který zrovna ukládal skleničky do regálu za jeho stolem, se na ni otočil a mírně se usmál. "Víte, že k vám ten úsměv sedí?" neodpustila si.
   "Nashledanou," řekla pak rychle a s úsměvem opustila sklepení. Lepší nálada se jí držela i po obědě, v hodinách Bylinkářství. Po něm se však cítila trochu unavená.
   "Sem kantare, jdu do postele," pročísla si rukou vlasy.
   "Ale máme sraz s Hermionou," připomněla jí Adri.
   "A jó, vlastně. Fajn, to se snad vyřídí rychle," mávla rukou a vyšla napřed. Neviděla tak holky, které se na sebe začaly tajemně culit.
   "Konečně!" drapla ji Hermiona za ruku, jen co se k ní přiblížila.
   "Kam mě to táhneš?" zeptala se nechápavě Fran.
   "Uvidíš," mrkla na ni. Došly až do sedmého patra, tam se před nimy objevily dveře.
   "Proč do Komnaty?" Hermi se jen uculila a strčila ji dovnitř.
   "Všechno nejlepší!" ozvalo se ze všech stran. Francis nevěděla, co říct. Jen tak stála, v kruhu lidí, které si za ten školní rok oblíbila a po chvíli, co se trochu vzpamatovala, zalil ji pocit radosti a štěstí.
   "Oooobčerstvení!" zahalasil někdo, do místnosti se prodrali Fred s Georgem. Oba měli plnou náruč máslových ležáků a za nimi se objevilo asi šest skřítků s jídlem. Pomalu se začala rozjíždět zábava. Kdosi vyčaroval i obrovský pult a dvojčata se, samozřejmě, k němu vrhla jako první. Prošli si seznam písní a vybrali si jednu svou oblíbenou. Kolem jedenácté už se několik studentů vrátilo zpět do věže. Ti zbylí tančili a bavili se. Frany zrovna stála v rohu místnosti s holkama. Přiťukuvály si na zdraví. Povídaly si o tom, co je ještě čeká a o zkouškách.
   "Frany?" uslyšela najednou.
   "Ano, Nele?" ozvala se mu rozjařeně.
   "Je na čase dozvědět se pravdu..."
   "Teď? Vždyť mně není patnáct," trochu se zarazila.
   "Není, máš pravdu. Dnes je ti totiž šestnáct," odvětil Nelien. Fran, která se zrovna napila, vyprskla doušek ležáku.
   "Děláš si srandu?"