Obloha za okny byla ocelově šedá, sypal se z ní čerstvý sníh. Únor se pomalu blížil k polovině a závěje byly stále větší. Skupinka prváků se brodila směrem od skleníků, kde měli Bylinkářství. Fran si razila cestu mezi prvními. Jen co ji Hermiona spatřila, vyběhla ven.
  "Fran? Můžeš na chvíli?" chytila kamarádku za paži.
  "Jasně," usmála se na ni černovláska.
  "Ehm, četla jsi dnešního Věštce?" Fran zakroutila hlavou.
  "Ani si se nic nedoslechla?" zeptala se Hermiona udiveně, všechny zprávy se v Bradavicích šířily rychlostí blesku.
  "Nic zvláštního, proč?" zkoumavě na Hermionu pohlédla.
  "Nó, z Azkabanu uteklo několik vězňů," začala nejistě Hermiona.
  "Smrtijedů?" doplnila ji. Hermi kývla. Fran zavřela oči. Dalo se čekat, že se je Voldemort pokusí osvobodit, ale takhle brzy? Jeho moc bude ještě větší, když kolem sebe bude mít poskoky. Dostala vztek. Na Ministerstvo, na otce, na toho všudevlezlýho "Pána Zla". Vlna energie na sebe nenechala dlouho čekat.
  "Uklidni se, Francis!" přikázal jí Nelien tiše, trochu pobaveně.
  "A jak se mám asi uklidnit?!"
  "Zkus počítat do deseti, někomu to pomáhá."
  "Frany? Jsi v pořádku?" vyrušil ji Hermionin hlas.
  "Jasně, neměla bych být?" sykla jen, v duchu počítala do deseti a doufala, že to opravdu pomůže. Nápor energie byl stále k neudržení. Cítila, že jí vlasy začínají poletovat kolem tváří.
  "Ou jééé!" prolétlo jí jen hlavou.
  "Zhluboka dýchej," pošťouchl jí znovu Nelien. Bylo zřejmé, že se nastalou situací celkem bavil.
  "Nemůžeš mi nějak pomoct?!"
  "Rád bych, ale tohle musíš zvládnout sama. Nenech se energií a mocí ovládnout v nevhodných okamžicích! Mohlo by to někomu ublížit, obzvlášť, když nevíš, jak s mocí manipulovat," tohle Fran probralo. Někomu by mohla ublížit? Energii začaly vytlačovat obavy. Ucítila na rameni něčí ruku.
  "Co se s tebou děje?" trhla sebou.
  "Nic, opravdu," Hermiona si ji podezřívavě změřila, ale nic neřekla.
  "Půjdeme? Je tu zima," navrhla nakonec Fran. Hnědovláska přikývla.
  "Jdete na Valentýna do Prasinek?"
  "Jo, už se těším," odpověděla Hermi, v očích se jí podivně zalesklo.
  "Něco chystáš, viď?"
  "Menší překvápko pro Ropuchu," ušklíbla se Hermiona. "Snad to vyjde."
  "Pro Umbridgeovou? Tak to ti budu držet pěsti," usmála se Fran. "Asi mi neřekneš, o co půjde, že?"
  "Neboj, brzy uvidíš," poťouchle na ni mrkla.


  "Hermiono, můžem si půjčit Věštce?" zeptala se Adri za chůze.
  "Jasně, ale nic tam není," podala holkám, které se právě usazovaly, noviny. V tu chvíli se k Harrymu snesla sova. Okamžik na ní hleděl překvapeně, pak na Hermionin pokyn zásilku otevřel. Rozbalil ruličku.
  "Ale to seš ty!" ukázala Fran na obálku časopisu, který nesl název Jinotaj. Harry si ho otočil fotkou k sobě. Fran mu časopis vytrhla a nalistovala příslušnou stránku.
  "Tys jim poskytl rozhovor? O všem?" přelétla článek zběžně očima.
  "No, je to tak," ošil se Harry.
  "Hermiono, to je to, co jsi ...," ani nedořekla, Hermi přikývla. "Tak to potěš koště!" usmála se Fran.
  "Co myslíte, že udělá, až to uvidí?" zeptal se Harry, na tváři se mu objevil úšklebek.
  "To nevím, ale zjistíš to brzy, míří sem a zdá se, že má nakvap," uchechtla se Francis. Jen to dořekla, už se za nimi ozvalo to její "Ehm, ehm!"
  "Ehm, ehm! Všimla jsem si, že vám přišla pošta, pane Pottere," pronesla sladce.
  "Jo, všimla jste si dobře, kupodivu. Na takovou dálku ... Nepořídila jste si náhodou dalekohled?" popichoval jí Harry. Umbridgeová na něj chvíli tupě zírala, než jí došel plný význam jeho slov.
  "Pane Pottre, jak se opovažujete!" zrudla.
  "Já? To vy mi pořád lezete do soukromí! Poštu snad ještě dostávat mohu, ne?!" odsekl jí. Vyvalila ty svoje prasečí očka, musela se hodně přemáhat, aby nevybuchla ... přeci jen se nacházela ve Velké síni. Přelétla celé osazenstvo Nebelvírského stolu a zastavila se u Fran, která pořád držela Jinotaj. Bohužel ho nestihla schovat. Umbridgeové se po tváři rozlil vítězoslavný úsměv, natáhla k ní ruku.
  "Půjčíte mi to, zlatíčko?!"
  "Nevím, proč bych měla," oponovala klidně Francis, krev v ní ale vřela. Ona jí řekla zlatíčko? Tlusté prsty profesorky se zarazily v půli pohybu. Pohled jí ztvrdl.
  "Protože jsem vaše profesorka a vrchní vyšetřovatelka! Dejte mi to!" vyjela na ni. Fran omluvně pohlédla na Harryho a vrazila jí do ruky časopis s osudným rozhovorem. Ropucha pohlédla na obálku a rychle začala listovat na příslušnou stranu. Začala číst. Barva její pleti znachověla. Dech se jí zrychlil. Trhnutím časopis zavřela. Těkala pohledem mezi Harrym a Jinotajem.
  "Jak... Jak jste mohl?! Kdy?!" vyrazila ze sebe. To už na incident strhla pozornost celé Síně.
  "Jak vidíte, tak jsem mohl! Minulý víkend, v Prasinkách." Ropucha zúžila oči a jen sykla.
  "Máte školní trest! Dva týdny! A do Prasinek ani nepáchnete!" odkráčela zpět ke stolu. Po zbytek snídaně si Nebelvírské s nechutí měřila.
  "A jéé, promiň Harry, ten trest máš zase kvůli mně," omluvila se Fran.
  "Ale nemám, stejně bych ho dostal. Ten výtisk by se k ní časem dostal. Myslím, že už dneska," mávl nad tím rukou Harry. Fran zničeně přikývla.
  "Půjdeme?" otočila se na Adri, která na profesorku zlostně pohlížela.
  "Jo, jasně."
  "Mějte se, dneska máme Lektvary," vyplázla jazyk a tvář zkřivila do znechuceného šklebu. Ani nevěděla proč. Lektvary ji bavily a Snape se jí nezdál tak hrozný. A dneska taky nebyl, Nebelvírští o tom vedli diskuzi ještě večer ve společence. Harryho tam však Fran nenašla. Když se jí začaly oči zavírat únavou, rozhodla se, že na něj nebude ani čekat, aby se zeptala, jak dopadl trest. V pokoji padla na postel a okamžitě usnula...
  "Vstaň!"