Fran si společnosti kamarádek užívala. Ticho, které panovalo ve věži po dva prázdninové týdny už se pomalu nedalo vydržet. S Adrianou trávily většinu času venku, v knihovně nebo ve společence u krbu, kde si hrály s Bee…
   "A jak vůbec tvou babičku napadlo dát Ti kotě?" zeptala se Ginn, mezi tím co hnětla v rukou sněhovou kouli.
   "To nevím, ale jsem za to ráda," usmála se na Ginny a když si všimla jejího poťouchlého výrazu, nabrala si také trochu sněhu a s výkřikem odběhla.
   "Ježíš holky, co zas vyvádí… ááá!" přistála Hermi studená koule za krkem.
   "To si vypiješ!" mrskla po Ginny neforemnou kouli, Ginn lehce uskočila. Z druhé strany na ní však přistála koule od Fran. Rozpoutala se dívčí válka. Po půl hodině se Hermiona vzdala.
   "No ták, to stačí, už jsem celá mokrá!" bránila se dalšímu návalu sněhu na její osobu. Poslechly jí. Se smíchem se svalily k ní na zem.
   "Myslím, že uděláme nejlíp, když se vrátíme, usušíme a skočíme na malý oběd. Co vy na to?" navrhla Hermiona.
   "Jo, to by šlo. Taky už bych mohla ždímat," přiznala Ginn a zvedla těžkou, vodou nasáklou šálu. Fran zkontrolovala své oblečení… Byla úplně suchá. Musela na sebe zírat asi dost vyjeveně, protože holky se začaly zajímat, co se stalo.
   "Nic, já jen, že… ačkoli jsem se v tom sněhu doslova vykoupala, tak… jsem prostě úplně suchá!" Na důkaz se postavila, aby její oblečení šlo vidět lépe.
   "A není to tím kouzlem? Víš, jak jsi říkala, že ho tvá babička… " navrhla jednu variantu Ginn.
   "Hm, snad ano…“ odpověděla váhavě. Všimla si však, že Hermiona ji sleduje zvláštním, zadumaným pohledem.
   "Vydáme se do toho hradu. Hybaj! Těším se do tepla!" neřešila to dál Ginny a pomohla Hermi na nohy. Za veselého štěbetání došly až do věže, odkud se i s klukama vydaly na oběd.


   Látka pláště jí proklouzávala mezi prsty. Přemýšlela.
   "Je ti něco?" sedla si k ní Adriana, když viděla její nepřítomný výraz.
   "Nee." Křečovitě se pousmála.
   "Fajn, tak to s náma můžeš na večeři," vytáhla ji z postele a přitom shodila plášť na zem.
   "Promiň," sehla se po něj. Pod postelí uviděla zapadlý lístek.
   "Hele, co jsem našla. Asi je to tvoje, ne?" podala jí onen pergamen. Fran si ho prohlédla. Známým písmem na něm bylo napsáno její jméno.
   "To je od babičky…" řekla udiveně a otevřela ho. Tiše si ho přečetla.
   "Copak píše pěknýho?" naklonila se k ní Adri.
   "Ále nic, bylo to přiložené k tomu plášti a já si toho nevšimla." Složila rychle lístek a zahrabala ho na dno kufru.
   "Jdeme?" pokusila se o veselý tón. Adriana se na ni podezřívavě podívala, nakonec ale nic neřekla. Dole ve společence se k nim přidala i Jose a Bethy. Po večeři se Fran vymluvila, že si zajde do knihovny. Potřebovala být chvíli sama.
   Procházela se po hradě a nakonec opravdu skončila v knihovně. Sedla si do křesla, které bylo v temném rohu za regály a zavřela oči. V mysli si znovu a znovu četla babiččin vzkaz. Byla z něj zmatená. Proč si ten plášť neměl oblékat nikdo jiný? Proč se měla snažit, aby se o tom, že ho má, za žádnou cenu nedozvěděl otec? Co by se vůbec stalo, kdyby to zjistil? Nevěděla, ale určitě nic dobrého.
   "Á, konečně jsem tě našel!" ozval se vedle ní jízlivý hlas. Povzdychla si a otevřela oči.
   "Máme spolu nevyřízené účty, Jugsonová!" sykl na ní a o krok přistoupil ke křeslu na kterém seděla.
   "A jaké pak, Dracoušku?" odvětila mu unaveně.
   "Moc dobře víš, o čem mluvím!"
   "Že by o tom, jak jsem tě porazila? To bylo jednoduché…"
   "Náhoda, zlato… Teď bych vyhrál," řekl sebejistě. Fran se ušklíbla.
   "Je ti něco k smíchu?!" šeptl výhružně a opřel se o opěrátka o křesla. Znemožnil tak Fran útěk.
   "A víš že je? Ty!" sykla, a co nejprudčeji dovedla, vykopla nohu do vzduchu. Malfoy zařval a sesunul se na zem, ruce držíc v rozkroku.
   "Ty mrcho, to ti nedaruju!"
   "No jasně. Já s tím počítám… A nezapomeň požalovat papínkovi!" odpověděla mu pobaveně a dala se na úprk. Na chodbě se na chvíli zastavila, chtě nechtě se musela vrátit zpět. Holky totiž věděly, že si vždy přinese pár knih na pokoj. Jistě, mohla se vymluvit proč je tentokrát nemá. Ale potřebovala něco zjistit do školy. Nic jiného jí tedy nezbývalo. Již u dveří uslyšela rozzlobený hlas madame Pinceové.
   "Propána, chlapče, neskuč tady tak! Pokud tě něco bolí, jdi na ošetřovnu a neruš zde posvátný klid pro studování a čtení!"
   "Samozřejmě… ale ona…" ozval se sýpavý hlas. Fran začaly cukat koutky.
   "Žádné výmluvy nestrpím! Běžte!" Dveře se rozletěly, Fran uskočila do blízkého výklenku za brnění. S knihovny se kulhavým krokem vyšoural štíhlý blonďák.
   "Dnes už vás tu nechci vidět!" Malfoy na ní nevraživě hleděl, ale nic neřekl. Pomalu se vydal pryč. Francis vylezla ze svého úkrytu. Mladého Malfoye podcenila.
   "Ccc… nejsem tak hloupý, jak si myslíš, Jugsonová!" popadl ji za paži a odtáhl do jedné z nepoužívaných učeben.
   "Co si sakra myslíš?! Pusť mě, ještě něco chytnu!"
   "Neboj, jsem zdravý," uchechtl se.
   "Já nemyslela nemoc, ale blbost!" prskla na něj zlostně. Draco vytáhl hůlku a kouzlem uzamkl dveře.Pak se k ní naštvaně otočil.
   "To zas myslíš jak, Jugsonová?!" protáhl líně a namířil na ní.
   "Ale copak… vždyť to u tebe není žádná novinka, ale potěším tě a řeknu ti tajemství…“ Ztišila hlas a trochu se k němu naklonila. „Na své gorilí trolly ještě nemáš."
   "Nehraj si se mnou! A připrav se, dáme si souboj."
   "Tak to těžko. Nemám hůlku, Peroxide!"
   "Tím líp. Bude to aspoň zajímavější… pro mne samozřejmě. Vychutnám si tě." V očích mu zajiskřilo. Franina dušička se trochu zachvěla. Malfoy se postavil do soubojového postoje.
   "Napočítej si do tří, krásko!"
   "To seš fakt tak zbabělej?!" Strach byl pořád větší, mohl ji udělat cokoli.
   "Impedimenta!" mávl hůlkou. Kouzelný paprsek se blížil k ní. Zavřela oči a čekala. Když se však nic nedělo, opatrně je zase otevřela, to co spatřila…
   "Jaks to udělala?!" křikl na ni. Kolem Fran byl vytvořený ohnivý štít, který pohltil každé kouzlo, které na ni Draco seslal.
   "Já nic nedělám..." šeptla Fran. Po těle jí opět přebíhaly vlnky příjemného tepla…