"No tak, Samy, počkej přece!" volal na brunetku černovlasý chlapec.
   "A proč bych měla? Aby si se mnou mohl Malfoy zase popovídat?! Zapomeň!" odsekla mu chladně.
   "Ale ségra, co proti němu máš? No tak, přece se na mě nebudeš zlobit, Samulí…" nahodil psí pohled.
   "Co proti němu mám?! Ty máš ještě takovou drzost se ptát?! A nekoukej na mě tak!" Koutky jí při pohledu na jeho výraz zacukaly. Když Josh viděl, že je pohroma zažehnána a vše odpuštěno, uvolnil se. Už, už otvíral pusu, Sam ho ale zarazila.
   "Nevyslovuj přede mnou jeho jméno, vůbec se o něm nezmiňuj! Nechci ho, tečka!" Josh rezignoval.
   "Jak chceš. Tak se aspoň půjdem projít, ne?" Kývla a zavěsila se do něj. Za veselého hovoru došli až k jezeru.
   "No a pak mu ten kotlík vybouchl, kdybys ho viděla, jak vypadal!"
   "Dokážu si to představit. Stejně ale nechápu, jak mohl Křiklan zkazit lektvar," smála se spolu s bratrem Sam, na oné hodině totiž bohužel nebyla. Společně se posadili. Sam najednou posmutněla. Objal ji kolem ramen. Pochopil, na co myslí. Nestávalo se totiž často, aby byla jeho sestřička smutná a tichá. Od konce prázdnin však taková byla pořád, i když se to snažila skrývat.
   "Bude to dobrý, uvidíš. Určitě se najde řešení," uklidňoval ji.
   "Víš, já poslední dobou hodně přemýšlela. Měla jsem to doma říct, viď?" pohlédla na něj.
   "Jo, to jo. Bude to pro ně hodně těžký, až půjde do tuhýho, nezvládnou to. Opravdu už není nic, co by…"
   "Ale je, ale bohužel ne pro mne. Prý už to došlo moc daleko a nikoho ani nenašli…"
   "To ti opravdu řekl?! Dál se o nic nepokoušel?"
   "Já tehdy utekla, byla to pro mě rána," přiznala tiše. Odvrátila od něj hlavu a zahleděla se do dálky.
   "Musím mluvit s rodiči," rozhodla se nakonec.
   "Hm, já myslím, že když zajdeš za Brumbálem a vysvětlíš mu, co se děje… Třeba ví o něčem, co pomůže," navrhl Josh.
   "To je nepravděpodobné, já o tom přečetla všechno! Ale zajít za ním musím, kvůli rodičům." Chvíli mlčeli, ticho přerušil příchod další osoby.
   "Hledá tě Lucius, Joshi," ozvalo se jim znuděně za zády.
   "Ah, Severusi, je to nutné?"
   "Řekl bych, že ano," přelétl okolí pohledem.
   "Promiň, Sami, já musím. Zajdi za Brumbálem! Brzy se zase uvidíme, sestřičko." Objal ji a postavil se. Sledovala ho, dokuď nezmizel uvnitř hradu.
   "Proč si pro něj Luciusek nepřišel sám?" obrátila se s posměšnou otázkou na černovlasého hocha. Neodpověděl.
   "Fajn, si to nech pro sebe. Já bych mu sluhu nikdy nedělala," snažila se ho popíchnout. Povedlo se.
   "Já nejsem ničí sluha!"
   "Ne? A proč ho posloucháš? Běháš za ním jako Pettigrew za Potterem." Sjel ji pohledem.
   "Já nejsem jako Pettigrew!" sykl na ni.
   "Ovšem, že ne. To jsem ani neřekla. Já jen, proč Malfoyovi všichni lezou do prdele?" vyčkávavě na něj pohlédla.
   "Je to výhodnější," řekl pouze a obrátil se k odchodu.
   "Počkej, jak jako výhodnější? S ním nemůže být výhodnější nic," ušklíbla se.
   "To bys nepochopila. Já už musím. Ani nevím, proč se tu s tebou vybavuju!" zamířil k hradu.
   "Jo, tak to já nechápu taky," povzdychla si a opět se posadila. U jezera se cítila skvěle, mohla v klidu přemýšlet…
   "Sam?" uslyšela za sebou známý hlas.
   "Pottere! Co tu děláš? Kde máš zbytek?" podivila se, když si uvědomila, že je sám.
   "No, chtěl bych si s tebou promluvit," přisedl si k ní.
   "A o čem? Dneska je to jak u výslechu," usmála se, chvíli bylo rozpačité ticho.
   "Tak o co jde?" nevydržela už to Sam, navíc toužila po samotě.
   "Co se stalo mezi tebou a Remusem?" Vykolejil ji, tohle nečekala.
   "Nic," řekla nepřesvědčivě.
   "Nekecej! Už týden je celej smutnej a přešlej. Vlastně od té doby, co jsme tě potkali dole ve společence. Něco se přece…" Přerušila ho: "Prosím tě, Jamesi, já…"
   "Se teda fakt něco stalo?" naléhal na ni.
   "To je soukromá záležitost," odmítla ho nakonec.
   "Soukromá záležitost mých přátel! Remus se trápí, chápeš?! A ty taky! Nejsem jedinej, kdo si toho všiml," dodal, když spatřil její udivený výraz. Nic mu na to neřekla.
   "No nic, kdybys… Prostě kdybys něco potřebovala…"
   "Jasně, dík. Seš hodnej. Hodně ses změnil," dořekla po chvíli uvažování. "Možná, že bys mohl mít malou šanci… u Lil," dodala s poťouchlým výrazem. Jamesova tvář se rozzářila. Už si chtěl sednout zpátky k ní.
   "Dvanácteráku, no konečně! Zapomeň, že tě příště budem hledat po celym hradě!"
   "Siriusi, Remusi. Kde máte Petera?" Sirius pobaveně mávl rukou.
   "Zmijozelští se asi nudili." Sam jejich rozmluvu nevnímala, snažila se nekoukat na Remuse. Poslední týden se mu zdárně vyhýbala.
   "Georgisová! No nazdár!" zahalasil na ni Black.
   "Čau, Blacku," odbyla ho, neměla náladu se s ním vybavovat a pošťuchovat o blbostech.
   "Nějaká divná nálada, ne? Si můžeš podat ruku tady s Remusem. S ním v poslední době taky není kloudná řeč," zasmál se a poplácal Remuse po zádech. Odpovědi se mu nedostalo ani od jednoho.
   "Tak nic no, tady nás žádná zábava nečeká! Jamesi, ptala se po tobě McGonagallová, máme se k ní dostavit," vzpomněl si najednou Black na důvod svého příchodu. James se rozloučil se Sam a i s Blackem se vydali nazpět.
   "Ahoj, Sam," promluvil tiše Remus.
   "Ahoj," promluvila do dusného ticha. Zvedla se.
   "Remusi, promiň, já jsem domluvená s bratrem," zalhala. Všechno v ní ale křičelo a protestovalo. Vadilo jí to, že mu musí lhát. A kvůli čemu vlastně?!
   "Jasně," ozvalo se jí za zády smutně. Vykročila za vzdalujícím se Jamesem a Siriusem. Naposledy se na Lupina ohlédla. I na tu dálku mohla spatřit ten smutek a hlavně lítost, která se mu zračila v očích. Ucítila na tváři slzu.