Vlak už naštěstí zastavoval a tak si nikdo nevšiml, že se její tváře trochu rozhořely.
   "Tak jdeme, ne?" šťouchla do Lily, která od hádky s Jamesem nepromluvila, jen seděla a hleděla do prázdna.
   "Lil, no tak!" drapla ji Sam za ruku.
   "Eh, cože? Už jdeme? Já se trochu…"
   "Zamyslela, víme!" ozvala se pobaveně Gaile. Společně konečně vystoupily na maličké nádraží v Prasinkách a vydaly se směrem ke kočárům.


   "Sam? Samy! Někdo tě čeká venku."
   "A kdo, proboha?"
   "Josh," řekla Lil.
   "Super, díky," rozzářila se a s úsměvem vyběhla z ložnice. Už to byl skoro měsíc od začátku školního roku a oni si ještě nepopovídali. Prošla otvorem. Rozhlédla se sešeřelou chodbou.
   "Joshi? Bráško, vylez!" zahalasila vesele. Nálada jí poklesla pod bod mrazu, když spatřila toho, kdo vylezl z nedaleké chodby.
   "A ty tu chceš co?!" zeptala se ho znechuceně. "Joshi, sakra nehraj si se mnou!" zvýšila hlas. Malfoye si nevšímala.
   "Už tu není, pouze mě sem doprovodil. Řekněme, aby měl jistotu, že přijdeš," protáhl líně a začal ji pomalu obcházet.
   "Hm, ale já už odcházím!" obrátila se k odchodu. On ji ale chytil za paži.
   "Ts, přece bys mě tu nenechala…" ušklíbl se.
   "To se mýlíš, blondcko! Proč bych tu s tebou měla zůstávat?" vytrhla se mu.
   "Musíme se totiž na něčem domluvit," pohlédl na ni. Uhla, jeho oči byly tak… studené.
   "Domluvit? A to jako na čem?!" odfrkla si posměšně.
   "Za dva týdny jsou Prasinky, jdeme tam spolu," oznámil ji nevzrušeně. Vykulila oči.
   "Cože jdeme?! Si se zcvokl, ne?! Já bych s tebou nešla ani na konec týhle chodby, natož do Prasinek. Nenechám si tebou zkazit výlet! A mému milovanému bratříčkovi vyřiď, že si to pěkně posral!" S těmito slovy se obrátila k obrazu Buclaté dámy a šeptla heslo. Než stihla vejít, uslyšela jeho jízlivý hlas: "Vím, co říkám."
   Zatrnulo v ní, ten tón hlasu se jí nelíbil. Pomalu se na něj otočila a snažila se uklidnit.
   "Nejsem tvůj majetek, abys mi mohl rozkazovat a říkat, co mám a nemám dělat!" sykla na něj. Přiblížil se k ní, jejich tváře od sebe byly jen pár centimetrů.
   "To se ještě uvidí!" šlehl po ní ledovým pohledem. Na chvíli se mu v očích objevilo i něco jiného… zájem? Sam zamrkala. Už máš fakt nějaký bludy, Sam! Než se stihla vzpamatovat, otočil se a pomalým krokem se vydal pryč.
   "Tak za dva týdny!" ozvalo se chodbou.
   "To tak, ty úchyláku jeden vypatlanej!" šeptla si pro sebe a konečně se v klidu vrátila do ložnice.
   "Tak co jste si řekli pěknýho?" zajímala se Serena.
   "Ále, nic novýho," řekla neurčitě a lehla si do postele, byla tak unavená…
   "Samy, jsi v pohodě? Zbledla jsi," ozval se někde zdáli dívčí hlas. Neodpověděla, propadala se do temné náruče spánku.


   Kolem půlnoci se prudce probudila. Nevěděla proč, ale už nemohla usnout. Oblékla si župan a tiše, aby nikoho nevzbudila, se vydala dolů do společenky. Sedla si ke krbu a tiše pozorovala skomírající plamínky. Po tváři jí najednou stekla slzy. Nepřítomně ji setřela. Hlavou jí proudilo spousty myšlenek.
   Možná jsem jim to měla říct, co když už se domů nevrátím? Není to vůči nim fér. Ach, Panebože. Proč já?
   Místností se ozval tlumený vzlyk. Zabořila hlavu do dlaní. Musí se přeci uklidnit.
   "Sam? Jsi to ty? Jsi v pohodě?" ozval se najednou chlapecký hlas. Udiveně se rozhlédla. U pohovky stál Remus se Siriusem a Jamesem. Všichni věnovali svou pozornost jen jí.
   "Já? Jasně, proč bych neměla být…" hlas jí selhal. Odvrátila se od nich. Nestála o to, aby ji takhle viděli. Sakra, Georgisová, vzpamatuj se!
   "No, že tu sedíš a brečíš," ozval se James.
   "Potřebovala jsem být chvíli sama a tobě se snad zpovídat nemusím!" prskla na něj.
   "To nemusíš. Promiň, že se starám," pohlédl na ni ublíženě. "Jdeme, kluci. Tady slečna nás nepotřebuje!" rezignoval Potter a s Blackem v závěsu se vydal nahoru.
   "Musím se jít projít," šeptla směrem k Remusovi, který si ji pozorně prohlížel. Zvedla se a vrávoravým krokem se vydala k východu.
   "Myslím, že v tomhle stavu bys…" Zvedla ruku, aby ho umlčela. Neprotestoval.
   Ani nevěděla jak, sešla až dolů do sklepení. Tamější chlad ji obklopil. Oklepala jí zima. Opět pocítila onu slabost, před očima se jí objevily mžitky. Opřela se o studenou stěnu a čekala, až to přejde. Ten nepříjemný pocit však přetrvával. Pokusila se udělat ještě jeden krok, ale bezvládně se sesunula k zemi. Zrychleně dýchala a se zavřenýma očima doufala, že jí tu najde někdo jiný než Malfoy. Cítila se tak bezmocně, jakýkoli pohyb ji vysiloval. Oči se jí opět zalily slzami.
   "Proč sakra já?" rozeštkala se. Nevěděla, jak dlouho tam seděla, ale chlad už potom ani nevnímala, zvykla si na něj. Po nekonečném čekání se chodbou roznesly kroky.
   "Samy? Proboha, jak dlouho tu jsi? Hledám tě už věčnost!" přiklekl k ní Remus.
   "Ahoj," šeptla tiše a pokusila se na něj usmát. Celá se klepala. Remus jí vzal do náruče, a co nejrychleji se s ní vydal zpět do společenky.
   "Co se stalo?" pohlédl na ni poté, co jí položil na pohovku. V krbu rozděl oheň. Jejím tělem se pomalu začalo rozlévat teplo.
   "Víš, Remusi, je to trochu složitější a já… Nejsem prostě připravená to někomu říct, promiň," hlesla tiše. Pohlédla na něj, jeho oči se jí tolik líbily…
   "Fajn, já to chápu," řekl tiše a jemně se usmál.
   "Děkuju," zašeptala. Proč jen na něj musela pořád koukat? Sklopila oči.
   "Čím to je, že…" začal.
   "Čím je co?" opět si hleděli do očí.
   "Že, že jsem si tě dřív nikdy moc nevšímal?" vysoukal ze sebe a rozpačitě se usmál.
   "Ehm… no, musím se přiznat, že já si tě taky nevšímala. Měla jsem tě jen za jednoho z Pobertů…"
   "Teď už mě za něj nemáš?" zeptal se lišácky.
   "Nevím… ale musím uznat, že bych tě ráda poznala blíž," šeptla.
   "To já tebe taky…" shrnul jí pramen vlasů a pohladil ji po tváři. Jeho obličej byl blíže a blíže k jejímu. Po chvíli se jejich rty spojily. Nic tak krásného Sam ještě nezažila. Už po takovém lehkém a něžném polibku se cítila jako v nebi. V břiše jí poletovalo hejno motýlků.    "Samantho, Panebože, vzpamatuj se, chceš mu ublížit?!" ozvala se v její hlavě dotěrná myšlenka, která okamžitě zničila vše, co se do té chvíle stalo. Odtrhla se od jeho rtů.
   "Promiň, já nemůžu," dostala ze sebe jen a vyběhla do ložnice. Pláč na sebe nenechal dlouho čekat.