"Sam! Panebože ségra! Co máš v tom kufru?!" ozval se domem křik.
   "Své vlastnictví, bráško!" zahalasila zpět Samantha a ušklíbla se. S batohem v ruce se procházela po pokoji a házela do něj další nepostradatelné maličkosti. Po půl hodině se spokojeně rozhlédla a zamířila dolů.
   "Ahoj!" pozdravila rodiče rádoby veselým hlasem. Bratr na ni vrhl neurčitý pohled. Posadila se na své místo, před ní přistála miska s ovesnou kaší.
   "Ale mamčo!" povzdychla si. Misku hned vystřídal talíř s tousty.
   "Dík."
   "Stejně nechápu, proč kaši nejíš… vždyť je tak dobrá," provokoval ji Josh a začal mlaskat.
   "Fuj, si ale hovado!" odfrkla si znechuceně.
   "Nemohli byste toho nechat?! Joshi, jez slušně! Sam, ty si trochu pohni, táta na tebe nemá celý den."
   "No jó, taky furt." Zakousla se do toustu. O deset minut později už se soukala do auta.
   "Tak nás zase opouštíš…" promluvil po chvíli ticha její otec.
   "Studovat se musí… Za rok jsem tu jako na koni," pousmála se na něj. "Doufám…" vířila jí však hlavou smutná myšlenka.
   "My víme, hlavně se chovej slušně! Další hlášení o tom, že jsi málem utopila školníkovu kočku v jezeře…"
   "Zasloužila si to!" otec se rozesmál, tak moc svou dceru miloval. Kdyby jen věděl.
   "Hele, tady je volno!" ukázala Sam na prázdné parkovací místo vedle nádraží. Auto zpomalilo. Otec jí pomohl s kufrem a u přepážky se s ní rozloučil.
   "Tak si ten poslední rok užij, zlatíčko!" objal ji.
   "Díky tati, mám tě moc ráda!" políbila ho na tvář a prošla na nástupiště 9 a 3/4. Prodrala se ke svému oblíbenému kupé. V něm už však seděl Josh.
   "Ježišmarjá, co tu chceš?!"
   "Bylo tu volno, klid ségra. Nešil a sedej!" poslechla, trmácet se znovu celým vlakem se jí nechtělo.
   "Kde máš kámoše? Jel si sem přeci s nima, ne?"
   "Ale jó… už jdou, hele!" ukázal do chodbičky.
   "Čau, jsme zpět! Ale, ale, kohopak to tu máme?" zahalasil dlouhovlasý blonďák. Veselý tón zněl v jeho podání hrozně chladně. Byl stejný jako jeho oči, které ji propalovaly skrz na skrz.
   "Musíš na mě tak čumět?! Nejsem žádný exponát v muzeu, tak si dej pohov!" vyjela na něj nepříjemně. Nikdy nepochopila, proč se zrovna on stal jedním z nejlepších kamarádů jejího bratra.
   "Sam, nenervuj se hned tak ze startu. Luciusi, tohle je má nevlastní sestra Samantha. Sam, to je…"
   "Ulízlá bloncka, která si o sobě myslí, kdo ví co! Promiň Joshi, ale na to, zůstat tu celou cestu s… pf… s ním, na to fakt nemám žaludek! Uvidíme se ve škole, páčko." Vystřelila z kupé rychleji, než si Malfoy vůbec uvědomil, co vlastně řekla. Teď jí nezbývalo, než doufat, že jí holky drží místo. Jako vždy se na ně mohla spolehnout.
   "Nazdár!" vykřikla černovlasá dívka a Sam objala.
   "Sereno, no ahoj! Tomu se říká přivítání. Čau," pozdravila další osoby sedící v kupé. U okna jako vždy seděla Lily a naproti ní Gaile.
   "Tak co? Jaké byly prázdniny? Co Josh?" začala se hned vyptávat Gaile.
   "No… normálka," rozpovídala se Sam. Téma prázdnin jim vystačilo na velkou část cesty. Jejich debatu přerušil příchod kluků.
   "Čuste! To je doba, co jsme se neviděli, že?" zahalasil Sirius a sedl si vedle Gaile, ta trochu zčervenala. Měla slabost pro krasavce.
   "Strášně dlouhá, Blacku!" odpověděla mu ironicky Lily.
   "Jé, Evansová, ty jsi tu taky?" otočil se po hlase a zářivě se na ni usmál. Lil protočila panenky a raději odvrátila hlavu k oknu.
   "Kde máš zbytek?" zeptala se Serena. Odpověď přišla v zápětí. Dveře kupé se znovu otevřely.
   "Ahoj!" pozdravil Remus a usedl vedle Lil, která si ho k sobě zavolala.
   "Hej, Evansová, to ale bylo moje místo!" ozval se hned Potter, ukazujíc na kousek sedačky, který obsadil Remus.
   "Máš pravdu, Pottere. To bylo tvoje místo, leda ale v tvých snech!" odsekla mu Lily a začala si povídat s Remusem.
   "Ta ti to dala, brácho!" uchechtl se Sirius. James se zhroutil na místo vedle Blacka. Samantha po chvíli poslouchání zavřela oči. Usnula.
   "Pottere! Ty seš tak voprsklej, že už to ani víc není možný!" Sam se s trhnutím probudila. Zamrkala a zaostřila na hádající se dvojici. James seděl na místě Remuse, tedy vedle Lily, ta teď stála a zlostně na vetřelce pohlížela.
   "Ale no ták, Evansová! Co ti zas přelítlo přes nos?" bránil se usmívající se Potter.
   "Ts… prej, co mi přelítlo přes nos! Já myslela, že ti to už po těch šesti letech došlo! Nestojím o tebe, o tvou pozornost! A to tvoje 'Hej, Evansová', už mi pěkně leze krkem! Stejně jako ty! Dej už mi konečně pokoj, Pottere!" Lilyin obličej už nabral barvu jejích vlasů. James už se neusmíval, spíš měl výraz hodně spráskaného psa.
   "Už si to pochopil?!" dodala Lil po chvíli, když jí James neodpověděl.
   "Dokonale!" odpověděl jí poraženě a sklesle. Sam u něj takový tón nikdy nezažila. Pohledem těkala mezi ním a Lily. Nebyla sama, tato hádka udivila i ostatní obyvatele kupéčka. Lil si pro sebe kývla a sedla si vedla Sam.
   "Lil…" promluvila tiše ke kamarádce, měla totiž pocit, že tentokrát to Lil opravdu přehnala.
   "Nechci nic slyšet, prosím." šeptla jí. Sam jen pokrčila rameny a rozhlédla se. Zarazila se při pohledu na něj. Opravdu si nikdy nevšimla, jak mu to sluší?
   "Sakra, na co to zas myslíš, Georgisová?!" napomenula sama sebe. Přiložila si prsty ke spánkům a promnula si je. Musí se vzpamatovat.