"Ptám se tě naposledy, Lupine! Ano nebo ne?!" rozlehla se chodbou nelítostná otázka.

"Já...," protřel si oči.

"Ne!" zamumlala dívka, která se vynořila za ním. Všechny pohledy se přesunuly na ni.

"Samy! Co tu děláš?"

"Zabraňuji jemu," ukázala nenávistně na bratra. "Aby ti zničil život! Bohatě stačí, že ho chtěl zničit mě," sykla, tvář se jí zkřivila do bolestné grimasy. Sotva se držela na nohou. Remus ji podepřel.

"Neměla jsi vylézat z postele," napomenul ji.

"Neříkejte mi všichni, co mám a nemám dělat! A ty, Joshi, už jsem tě jednou varovala! Teď to ale nebude jen varování. Promluvím si s Brumbálem," Josh viditelně zbledl.

"Nemáš důkaz," napřímil se.

"Důkaz? Ale ano, stačíš mi ty, Joshi," její oči byly jako bez života.

"Samy, já ti jen chtěl pomoct a Remus taky, je to jen malá oběť! Za tvůj život!" začal hrát na city.

"Malá oběť? Tomu, že někoho připravíš o normální život, řikáš malá oběť?!" řekla hlasem plným hořkosti. "Já jsem smířená s tím, co přijde," šeptla. "A Remus... Bude potřebovat své přátele! O ty by přišel, kdyby tě poslechl. Kdyby ti skočil na lep," sykla.

"Samantho, proč za vším vidíš léčku?! Za to, co bylo s Malfoyem jsem se ti omluvil!"

"Nepopírej, že to léčka není. Nejde ti o mě, nikdy ti o mě nešlo... Možná dřív, ale tento rok... Změnil jsi se. A potom, co jsem zažila s Malfoyem a dnešním rozhovoru...," přimhouřila oči. "Vyhrň si levý rukáv, prosím. Dokaž tak, že jsi mě chtěl opravdu zachránit. Dokaž, že jsi se díky Remusovi nechtěl stát jedním z nejvěrnějších," Remus z jejího hlasu vycítil naději. Potřebovala mít naději, i když malou.

"Hm, z jakýho důvodu by to měl dělat? Aby tě ujistil o své oddanosti Brumbálovi?" vyjela najednou Rachel.

"Ne, aby mě ujistil o tom, že... Já ti nemusím vysvětlovat, proč to chci! Prostě to vyhrň," obrátila se zpět na bratra.

"Seš tak naivní a hloupá! Místo, abys byla ráda, že by ti Remus zachránil život, tak ho od toho činu odrazuješ!"

"Já a hloupá?! Naopak, to samé si myslím o tobě! Jsi jen sebestředná mrcha, které sláva a touha po moci zamlžily mozek! Když tak přemýšlím, skvěle se k sobě s Joshem hodíte!" neudržela se Sam.

"Neurážej mojí holku!" vytáhl najednou Josh hůlku. Rachel protočila oči a sklonila mu paži.

"No tak, zlato, přece bys nepoužil kouzlo na svou bezbrannou sestřičku. Existují lepší zbraně," udělala krok k Sam a než stačil Remus zareagovat a Samy krýt, Rachel se natáhla a vlepila Samanthě facku. Té se pod její silou podlomila kolena. Nyní už měl připravenou hůlku i Remus.

"Vypadni od ní!" procedil skrz zuby a zamířil jí ke krku, když se sklonila k Sam. Rachel se jen ušklíbla.

"Neboj se, Vlkouši, jen si s ní něco vyřídím," přitáhla si k sobě Samyin obličej. "Teď se pořádně dívej!" sykla tak, aby ji slyšela jen ona a vyhrnula si levý rukáv roláku. Samy zalapala po dechu, když spatřila Znamení Zla jasně vystupující na Racheliině světlé kůži.

"Joshi, jdeme," prudce se postavila a zavěsila se do černovlasého kluka. Ten zaraženě těkal pohledem ze Sam na Rachel a zpět. "Tak co je?"

"Tos nemusela," zašeptal zlostně.

"Prosím tě! Jedna facka ji nezabije!"

"Proč si jí to ukázala!" sjel ji. "Je to nebezpečné!"

"Ježíš, Joshi! Ta ani necekne! Viď?" zamrkala na ni a poklepala si na hůlku.

"Vypadněte, oba!" vybuchl Remus.

"Remusi, pomoz mi na nohy," natáhla k němu ruku Sam a dřív, než stihl Josh s Rachel opravdu odejít, zadržela ho. "Řekni mi pravdu," pokusila se ho přesvědčit.

"Já ti ji řekl," pronesl chladně a následoval Rachel. Samy se ale nevzdala. Chytila ho za paži a všechnu svou sílu vložila do toho, aby mu vyhrnula levý rukáv. Smutně se ušklíbla, když spatřila černé tetování.

"Bolí to, víš? Nečekala jsem, že zrovna ty zklameš," hlesla.

"Ty seš fakt hrozná citlivka! Joshi, nechápu, jak si to s ní moh vydržet v jednom baráku," odfrkla si Rachel a Samy hrubě odstrčila, strhla Joshovi rukáv dolů a svižným krokem zabočila do blízké chodby.

"Ujasnili jsme si, kdo na jaké straně stojí! Nyní mě omluvte!" mrazivě se usmál. Remus ho nijak nekomentoval, jen vzal Samanthu za ruku a otevřel jí dveře od ošetřovny. "Naše nabídka stále platí," šeptl směrem k Lupinovi, ten jen nepatrně kývl. S povzdechnutím za nimi zavřel a postrkoval hnědovlásku k posteli.

"Mám z toho divný pocit," zamumlala Sam, když se balila do deky.

"To já taky, tvůj bratr..."

"Je hajzl," řekla vysíleně, víčka se jí klížila. "Remusi, slib mi jedno," stiskla jeho teplou dlaň.

"Cokoli," pokusil se o úsměv.

"Nepřistupuj na jeho podmínku, nepřidávej se k nim. Nenech ho vyhrát," slza jí brázdila tvář. "Slib mi to!" zavřel oči.

"Sam, přece víš, že...," nenechala ho domluvit.

"Slyšela jsem jeho poslední slova," hlesla. Pohledem ho žádala o splnění jejího přání.

"Fajn, slibuju," pohladil ji.

"Miluju tě," pousmála se.

"Já tebe taky," políbil ji na čelo. Víc dívka nevnímala, propadla se do hlubin osvobozujícího spánku. Remus ji ještě chvíli pozoroval, než opustil klid ošetřovny. Zadumaně bloumal chodbami a přemýšlel o Joshově nabídce.

"Lupine?" zaslechl tichý hlas vycházející z jedné z učeben. Zvědavě nakoukl dovnitř.

"Snapee? Co chceš?" podivil se.

"Promluvit si a... Pomoci, pokud to půjde."

"Pomoci? A jak? Přemlouvat mě, ať se k vám přidám?" Snape si ho znuděně přeměřil.

"Já s nimi nejsem," vyhrnul rukáv. Na předloktí neměl žádnou lebku. Remusovi se trochu ulevilo.

"Tak?"

"Popravdě... Měl jsem se stát jedním z nich, ale... řekněme, že je zde někdo, kvůli komu jsem od svého záměru upustil," ošil se.

"Sam," pochopil Remus. Severus naklonil hlavu a pokračoval.

"Všechno to byl souběh událostí, jako přijímací úkol jsem měl vyrobit lektvar, který by vyléčil jistou dívku. Když Malfoy začal chodit se Samanthou, pochopil jsem, že se jedná o ni. Ona mi to později i sama potvrdila," jeho rysy ztvrdly. "Pomáhal jsem jí a při plese jsem jí řekl o té chodbě, kde měl Lucius schůzku s Joshem."

"Tys o tom všem věděl?!"

"Klid. Ze začátku ne, pak to ale do sebe začalo zapadat," pomalu přešel učebnu. Zastavil se u jedné skříně a mávl na Remuse. Ten k němu obezřetně přistoupil. Na dně onoho starého kusu nábytku stál kotlík, něco v něm bublalo.

"To...?"

"Ano, i přesto, že jsem odmítl spolupráci... Nevzdal jsem přípravu léku," potvrdil jeho domněnku.

"Kdy bude hotový?" zeptal se dychtivě Remus.

"Bohužel až asi za měsíc," zachmuřil se Severus.

"Takže se zbývá modlit, aby vydržela," šeptl bolestně.

"A taky, aby ten lektvar zabral," podotkl Snape.

"V tomhle ti budu věřit, jsi v lektvarech nejlepší," pokusil se o úsměv.

"Uvidíme, každopádně o této místnosti a o našem hovoru pomlč."

"Jistě," řekl už klidnějším hlasem. U východu se otočil. "Severusi? Díky."