Samantha se pomalu probouzela. Tíha včerejšího zjištění se začala vracet. Zavrtěla se. Na svém boku ucítila čísi paži. Chvíli zmateně hleděla do protější zdi. Neležela u sebe v posteli!
  Kde to jsem? Opatrně se začala otáčet na druhý bok. Její hnědozelené oči se setkaly s těmi, které měla nejradši. Dlouho leželi mlčky. Sam si vychutnávala jeho blízkost. Nakonec to nevydržela a otevřela ústa. V tu samou chvíli položil otázku i Remus.
  "Já bych ti to chtěla-"
  "Už je ti líp?" oba se zarazili. Sam měla chuť se rozesmát a přitom se jí do očí tlačily slzy.
  "Líp? To mi asi nebude dlouho," šeptla mu v odpověď. Vztáhla ruku a přiblížila se k jeho tváři. Ztuhl.
  "Tak to sme na tom asi stejně," posadil se. Sam přivřela oči. Ztratila ho už na dobro?
  "Potřebuju... Musím ti to vysvětlit," upřela na něj prosebný pohled.
  "Promiň, mně stačilo to, co jsem včera viděl," oblékl si hábit a vstal. Po její tváři se skutálela slza.
  "Ale to, co jsi viděl. Nebylo to doopravdy," snažila se.
  "Takže mi chceš tvrdit, že to, jak tě políbil, jak se tě dotýkal. To nebylo doopravdy?!" zabodl své oči do jejích. Uhnula, nesnesla tu bolest, kterou v nich měl.
  "Remusi, ty víš, jak to myslím!" odporovala mu chabě. Jen pokrčil rameny a popadl jakousi knihu. U dveří se ještě otočil a podíval se na ni.
  "Prosím," zamumlala Sam. Zavřel za sebou dveře. Zavřel jí dveře. Hořká slza brázdila její tvář. Nepřítomně zírala na dveře, ani si nevšimla, že si k ní někdo přisedl.
  "On se vzpamatuje," objal ji Sirius. Trhla sebou.
  "Nemyslím si. Ublížila jsem mu, Siri, hodně jsem ho ranila," opřela se o něj, slzy mu okamžitě vsákly do košile.
  "Co se vlastně včera stalo?" zeptal se tiše. Přistoupil k nim i James. Sam jim začala vyprávět vše, co se stalo od začátku plesu. Když mluvila o Joshovi, Sirius si vyměnil zlostný pohled s Jamesem.
  "Pak jsem vyběhla ven a našel mě Severus," Sirius ji kolébal v náručí, uklidňovalo ji to. "Ostatní už víte," šeptla.
  "Já myslel, že Josh je s tebou. Že za tebou stojí," podotkl James.
  "To jsem si myslela taky," slzy se kutálely přes její řasy. "Kdybych jen tušila... Nic z toho se nemuselo stát!" vzlykla.
  "To jsi nemohla tušit!"
  "Mohla jsem tomu zabránit," pokračovala v monologu. "Nemusela bych vám lhát a uližovat vám," zakroutila hlavou. James k ní poklekl a pevně ji chytil za ramena. Natočil si ji čelem k sobě.
  "Sam! Všichni víme, že je Malfoy hajzl! To, že jsi z něj měla strach... Měli bysme ho všichni, kdyby nám řekl, že má v šachu někoho námi milovaného. To, že ten milovaný zradil už je věc jiná," setřel jí slzu.
  "Ale to nic nemění na tom, že jsem na vás byla hnusná, Jamesi. Sirius měl pravdu, vy by jste se o sebe dokázali postarat. Přátelům se lhát nemá, ale... Já tehdy udělala vše, co po mně chtěl. Strach a úzkost mě svázali a já? Nedokázala jsem se těm pocitům ubránit."
  "Mě to bylo hned jasný, že ti někdo něco nakecal! Moje rodina dělala taky vše, abych se choval tak, jak si přáli," ušklíbl se Sirius.
  "Moc se vám omlouvám," zvedla uslzené oči. James se na ni zaculil.
  "Odpuštěno!" zasalutoval Potter. Sam se po dlouhé době usmála. "Ale řeknu ti, ono vidět tě líbat se s Malfoyem, celkem nepříjemný."
  "Na živo to taky není žádnej med," posmutněla.
  "Remus se vzpamatuje, uvidíš. Jen to potřebuje... zpracovat a vstřebat. Přeci jen, ten způsob, jak si se s ním rozešla nebyl, ani při tvé situaci, fér."
  "Ještě mi to připomínej, stačí, že se mi má slova přehrávaj denně v hlavě," povzdechla si.
  "Dost řečnění, jde se na snídani! Seš až moc pobledlá, Samy," vytáhl jí Black na nohy.
  "To tam budou i holky, že?" zastavila se.
  "Budou, no. S nima si to taky vyříkáš," čapl ji za druhou ruku James. "Popravdě, nikdo z nás nevěřil, že ses do toho peroxida blonďatýho fakt zabouchla. A můžeš poděkovat i tady Sirimu, pořád do nás něco hustil na tvou obhajobu," ukázal na Blacka. Sam na něj vděčně pohlédla. Trojice sešla do společenky. Cítila se v jejich blízkosti fajn. V hlavě jí však začal hlodat další červíček. Měla by jim to prozradit.
  Prozradím! rozhodla se.
  "Kluci, já jen," nadechla se, "ještě pořád jsem s Malfoyem. Co kdyby..."
  "Máme se chovat, jako že tě neznáme," dokončil Sirius. Kývla.
  "A jako že nic nevíte. Vůbec nic!" řekla už důrazně. "Musím si to vyřešit sama," hlesla.
  "Za jak dlouho?"
  "To nevím, doufám, že co nejdřív," oba jí stiskli ruku. Před Velkou síní ji pustili.
  "Půjdem napřed," mrkl na ni James a se Sirim v zádech vstoupil do halasící jídelny. Sam se zhluboka nadechla a zamířila k Nebelvírskému stolu. Pohled se jí okamžitě stočil na Zmijozelské. Malfoy ji pozoroval ledovým pohledem. Odfrkla si, už to na ni neplatí. Josh u snídaně nebyl a Severus měl tvář skrytou za Denním věštcem.
  "Můžu si přisednout?" zeptala se nejistě a tiše, když dorazila na kraj stolu, kde seděly holky. Ty se po sobě podívaly, Lily mírně přikývla. Sam sedla na lavici a přitáhla si jeden talíř. Hodila na něj toust a potřela si ho džemem. Když si však chtěla kousnout, přešla ji chuť. Zvedla hlavu, holky na ni mlčky zíraly.
  "Měla bys něco sníst," podotkla konverzačním tónem Lily.
  "Jo, Lil má pravdu, seš strašně bledá," přidala se Gaile. Samantha se usmála.
  "Chtěla bych se vám omluvit," špitla po několika minutách ticha.
  "To je dobrý," mávla rukou Gai.
  "Už ses omluvila včera," přidala se Lily. Sam zakroutila hlavou.
  "Chtěla bych vám to vysvětlit, všechno a taky... Něco vám říct," ztišila hlas.
  "Samy, jestli je pravda, že tě Malfoy vydírá, proč si nám to neřekla a radši se k nám zachovala tak neférově? Pomohli bychom ti, podrželi tě nad vodou. Vždyť ses trápila, bylo to vidět. A tím si nám ubližovala ještě více," zapojila se do hovoru i Serena.
  "Právě proto vám to chci vysvětlit. Byla sem blbá, že sem mu to sežrala, ale já... Prostě můj strach byl až moc velkej a on toho využil," zamumlala.
  "Hm, fajn," konečně se Ser usmála. "Kdy s ním hodláš skončit?" kývla nepatrně směrem k Malfoyovi.
  "Popravdě, nevím. Chci si to prvně vyříkat s Joshem," blýsklo se jí v očích. "A hlavně s Remusem," posmutněla.
  "S Remusem. No, tak to ti držím palce, holka."
  "Já taky," souhlasila s Gaile Serena.
  "Víš, Samy, on tě Remus asi pořád sice miluje, ale...," začala Lil.
  "Ale zklamala sem ho. Já vím, ale musím si to s ním vyříkat. A jestli už to nepude spravit, tak," zavřela oči. Na tuhle možnost nechtěla myslet. Ale podle jeho chování, to bylo víc než pravděpodobné.
  "Máš možnost, právě odchází," mrkla na ni povzbudivě Gaile. Sam se rozmýšlela jen chvíli. Pomalu se zvedla a zamířila ven z Velké síně. Doufala jen, že si Lucius neusmyslí, že ji poctí svou přítomností. Sledovala Remuse až do sedmého patra. Do chodby vešla právě včas, aby spatřila zavírající se dveře. Rozeběhla se a jen tak tak je chytila. Tiše je za sebou zavřela a rozhlédla se. Místnost byla malá, v rohu byl nádherně zdobený krb a před ním velká pohovka. Přelétla celý pokoj očima. Remus stál u okna a hleděl ven.
  "Proč jsi za mnou přišla?" zeptal se, aniž by se otočil. Nevěděla, jak začít. Překonala tu vzdálenost mezi nimi, dělil je už jen jediný krok.
  "Remusi," dostala ze sebe. Obrátil se k ní čelem. "Musím ti to vysvětlit."
  "Proč?"
  "Zase proč," máchla rukama. "Protože vím, že jsem ti ublížila a chci ti říct, jak to doopravdy bylo a proč sem udělala a řekla to, co jsem řekla!" v očích se jí zaleskly slzy.
  "Tak povídej," pokynul jí. Poslechla, prozradila mu všechno, potřebovala, aby alespoň trochu pochopil, proč se tak rozhodla. Když domluvila, komnatou se rozhostilo ticho.
  "Odpustíš mi?" odvážila se Sam zeptat.
  "Sam," uhnul pohledem. "Nejde to, je to moc čerstvé a ty jsi mi hodně ublížila, zklamala jsi mě. Teď to nejde, možná časem," šeptl. Sam ucítila horkou slzu, která ji stékala po tváři. Ztěžka kývla.
  "Jen, nezavírej mi dveře nadobro, prosím," hleděla do jeho očí. Byly plné smutku.
  "Nic neslibuji, ale," hlas se mu zadrhl. Samy to nevydržela a přistoupila až k němu. Cítila jeho dech ve svých vlasech. Pevně ho objala.
  "Copak to nechápeš?" vzlykla. "Pořád tě miluju, nikdy sem nepřestala!" sykla bolestně. "Ty už ke mně nic necítíš?"
  "Neptej se mě na to, ne dnes a ne v tuhle chvíli," zašeptal. Vzhlédla k němu. Byl tak blízko, nevydržela to a přitáhla si ho. Jejich rty se spojily v dlouhý polibek. Remus ho ukončil.
  "Nejde to," dýchal přerývavě, pustil ji a odešel. Sam ztěžka dosedla na pohovku. Rozbrečela se naplno. Ten pocit, že ho opravdu ztrácí, přebil jiný - ten, který jí říkal, že je to jen a jen její vina a hloupost...