Vytáhla šaty ze skříně a přenesla si je k posteli. Prohlížela si je s nechutí. Byly krásné, to ano. Ale už jen vědomí, že je nechal ušít on. Sam zavřela oči. Tolik se jí na ten ples nechtělo. A už vůbec ne po tom, co Brumbál nechal vyvěsit oznamy, že proběhne soutěž o nejsladěnější pár. Povzdychla si, zbývalo jí jen doufat, že Lucius nebude chtít vyhrát. Oblékla se a pročísla si vlasy. Rozhodla se nechat je rozpuštěné. Při pohledu do zrcadla musela chtě, nechtě uznat, že Lucius vybral látku i barvu dobře. Samozřejmě byly do zelena, ale Sam skvěle ladily s očima i vlasy. Uhladila si sukni a smutně se rozhlédla po pokoji. V posledních týdnech v něm strávila moc málo času. A nejen proto, že jí to zakazoval Malfoy. Tiše zavřela dveře a sestupovala ze schodů. Už málem vkročila do společenky, když ji zarazilo několik hlasů.
  "To na tom nic nemění, Siriusi!"
  "To na tom právě mění všechno! Lily, ty to nechápeš? Jak by bylo tobě, co? Jak by ses v takové situaci zachovala ty?" Sam už se chystala vejít, a co nejrychleji kolem nich projít, když zaslechla něco, co ji přikovalo na místě.
  "Proboha, Siriusi! Rozhodně bych se ke svým přátelům nezachovala tak, jako ona! Vždyť ona nás od sebe odehnala a ani nám neřekla, proč! A co Remus, hm? Na toho si zapomněl?! Ublížila mu, jak nejvíc to šlo!" oni se bavili o ní. Sam se podlomila kolena, ztěžka dosedla na schod.
  "Samozřejmě, že nezapomněl! Tohle už je jiná věc! Tohle si musí vyříkat oni mezi sebou! Ale zamyslete se nad tím. Co by jste udělali pro to, aby jste ochránili své přátele?" chvíli bylo úplné ticho. Sam ani nedýchala. Bála se toho, co mu odpoví.
  "Všechno," zašeptal chlapecký hlas. Samantha v něm rozpoznala Jamese. Jediné jeho slovo dodalo Sam naději, že by to mohlo být zase dobrý. Ve tváři se jí mihl stín radosti. Ihned ale zmizel. Nebude to dobrý. Ne dokud bude s Luciusem. Po chvíli se vzpamatovala. Byl nejvyšší čas jít k Velké síni.
  "Takže ty bys jí neodpustila?"
  "Já nevím, Siriusi! Pořád si myslím, že zrovna ona by se nedokázala tak moc změnit," Sam potichu vkročila do společenky. Všichni až na Siriuse seděli, byli k ní tedy otočení zády. Black zrovna věnoval svou pozornost Lily, ale Sam si byla jistá, že o ní ví. Její domněnku potvrdilo i jeho nepatrné kývnutí. Měla v plánu se opatrně dostat k východu, jestli si ale myslela, že ji Sirius pomůže a ostatní zabaví, mýlila se.
  "Já už jí odpustil," pozvedl paže v přátelském gestu a stočil svůj pohled na Samanthu. Ta se na chvíli zastavila a propalovala Siriuse prosebným pohledem. Ostatní si jí naštěstí ještě nevšimli.
  "A proč? Vždyť zradila nás, zradila Remuse! A to jen kvůli tomu, aby byla šťastná s Malfoyem," podotkla Serena, tón jejího hlasu však nenasvědčoval tomu, že by svým slovům věřila.
  "A seš si jistá, Seri, že je s ním šťastná?" zahleděl se na černovlásku.
  "A jakej jinej důvod by k tomu, že je s ním, měla, co? Já už si tady nejsem jistá ničím," oponovala mu Serena.
  "Co třeba," začal Sirius. Sam začala zběsile mávat rukama.
  "To ať tě ani nenapadne!" zašeptala zhrozeně. Tím na sebe upoutala pozornost ostatních.
  "Jé, Georgisová, tobě to sekne!" mrkl na ni Sirius.
  "Nech si to, Blacku!" měřila si ho zkoumavým pohledem. "Na něčem jsme se domlouvali, ne?" zeptala se ho. Podle jeho výrazu poznala, že pochopil, na co Sam naráží.
  "Myslíš to, co si mi řekla v knihovně?" zeptal se naoko zamyšleně. Zbytek osazenstva je se zaujetím pozoroval.
  "Jo, přesně to! Něco si mi tam slíbil!" založila si ruce v bok.
  "Tys jí něco sliboval, Siriusi?" ozvala se Lily.
  "Ok, fajn, vzdávám to. Stejně sem neměl v plánu jim to říct," pohlédl omluvně na Sam.
  "Ne? A cos měl teda v plánu?"
  "Myslel jsem, že bys jim to pak mohla...," začal sebejistě.
  "To teda nemohla! A ty to víš!"
  "O co tady de?!" přerušil je oba James.
  "O nic," šeptla Sam. Naposledy probodla Siriuse očima a opustila Nebelvírskou věž. Chodby se snažila projít, co nejrychleji. Zdálo se jí, že je na nich zima větší, než venku. Parapety pokrýval nános sněhu a z chrličů visely rampouchy. Sam obvykle zimu milovala, teď jí po těle přejel mráz.
  "Konečně," zašeptal znuděně Lucius, když k němu došla na dosah. Nabídl jí rámě.
  "Jsem tu na čas, nemáš si, na co stěžovat," podotkla. Společně vstoupili do přenádherně vyzdobené Síně.
  "Páni," ujelo Sam.
  "Ovládej se!" sykl na ni Malfoy.
  "Kvůli komu jako? Neříkej, že kvůli-" odsekla mu.
  "Měla by ses chovat slušně! Nezapomeň, co se stalo Joshovi!" přerušil ji. Na tváři se mu objevil vítězný škleb. Sam se vduchu zasmála, měla takovou chuť mu ten připitomělý výraz smazat tím, že by mu řekla, že ví, jak to s Joshem doopravdy bylo. Nakonec se ale ovládla, pořád tu ještě byli její přátelé.
  "Omlouvám se, vaše aristokratická blondýno!" šeptla si pro sebe. Bohudík ji neslyšel, zrovna se dal do hovoru s Blackovou. Zasedli ke stolu, samozřejmě byl plný studentů Zmijozelu. Samanthě bylo na nic. Nesnášela jejich společnost. Nechápala, jak tam někdo může vydržet sedm let, jí stačilo těch posledních pár týdnů, které musela v jejich společnosti trávit.
  "Luciusi, doufám, že nemáš v plánu zúčastnit se té soutěže?" zeptala se ho Sam narovinu. Chvíli si ji zamyšleně prohlížel.
  "No," promluvil tiše a zabodl své oči do jejích. Natáhl ruku, přejel jí po tváři, krku a prstem se zastavil až na hraně korzetu. Musela se hodně držet, aby neucukla. Krev v ní vřela. "Šanci bychom měli, co říkáte?" otočil se na ostatní, zasmál se a konečně sundal tu svou pracku z jejího výstřihu.
  "Ale Brumbál říkal, že to prej bude chtít nějakou přehlídku, či co," mávla rukou Bella.
  "Vidíš, udělám ti radost, lásko. Nezúčastníme se," otočil se zpět na brunetku, přitáhl si ji a políbil. "Na nějakou předváděčku nemám náladu," dodal.
  "Aspoň, že tak," oddychla si. Nekomentoval to.
  "Jdeme tančit!" řekl jí pak rozkazovačně, když se rozezněly první tóny hudby...
  "Omluv mne, za chvíli se vrátím. Musím si něco vyřešit," uklonil se jí asi po dvou hodinách. Sam se ušklíbla.
  "Jistě, mně to vadit nebude. Ani v nejmenším, neboj," neodpustila si. Chvíli ji pevně stiskl paži, nakonec však rychlým krokem zmizel na chodbu.
  "Smím prosit?" ozvalo se jí za zády.
  "Severusi," vydechla překvapeně. "Jistě," pokusila se o drobný úsměv. Chytil ji kolem pasu, zatočili se. Následovala úklona. V této póze ji Snape nechal déle. Když se podívala za sebe, pochopila. Na druhé straně sálu stál Remus a upřeně ji pozoroval.
  "Sleduje tě celou dobu," pronesl neslyšně. Přitáhl si ji zpět.
  "A?" dostala ze sebe. Uchechtl se.
  "Děláš, jako by ti na něm už nezáleželo," podotkl. "Před třemi dny jsi mi tvrdila něco jiného," upřel na ni svůj tázavý pohled. "Dokonce si mi to tvrdila i včera."
  "Víš, že mi na něm záleží, ale co mám podle tebe dělat, hm?! Ani nevíš, jak mě to ničí, když vím, že jsem to já, kdo ho zraňuje!"
  "Tak ho nezraňuj!"
  "Ty máš, co říkat! Nikdy jsi nemiloval," vyčetla mu. Jeho černé oči ještě ztvrdly. Pochopila, že přestřelila. "Promiň, neměla jsem to říkat. Omlouvám se," špitla k němu. Jeho strnulá póza trochu povolila.
  "To je v pořádku," řekl vyrovnaným hlasem. Emoce skryl za ledovou masku.
  "Není! Seve, já už to nezvládnu!" šeptla bolestně. "Odrazuju od sebe i ty, kteří mi zůstali. A teď i tebe, moc si mi v posledních třech dnech pomohl a já? Já ti začnu vyčítat něco, co není pravda."
  "Říkám, že je to v pořádku, Sam!"
  "Ale-!"
  "Nebudeme se hádat," znovu se zatočili. Sam se zamotala hlava. Místnost se stávala nejasnou, všechno bylo rozmazané. "Samy? Si v pohodě?" přidržel ji pevněji Severus.
  "Já- To jen, trochu se mi zamotala hlava."
  "Fajn, sedni si," zavedl ji k prázdnému stolu. "Voda," přisunul k ní sklenici.
  "Děkuju," šeptla.
  "Nepůjdeš si radši lehnout?"
  "Ráda bych, ale co Malfoy?" vyhrkla opovržlivě.
  "Na něj se ... Vykašli," překvapeně se na něj otočila.
  "Od tebe to sedí," pokusila se o úsměv.
  "Jen běž, já mu to nějak vysvětlím. Ale jestli tě můžu o něco požádat," přiblížil se k jejímu obličeji.
  "Jasně."
  "Nejdi rovnou, ale vem to oklikou."
  "Jak oklikou?"
  "Víš, kde je ten výklenek u sochy Jednooké čarodějnice?" zeptal se tiše a pro jistotu se rozhlédl.
  "Jo," hleděla na něj vyjeveně.
  "Fajn, nemusíš projít kolem, jen se v té chodbě na chvíli zastav," pevně jí hleděl do očí.
  "Dobře," odpověděla mu unaveně a zvedla se k odchodu. Trochu zavrávorala. Severus ji instinktivně podepřel.
  "Já tě radši doprovodím," zamumlal.
  "Já to zvládnu," ujistila ho. Jemně přikývl.
  "A Samantho? Teď se omlouvám já," zastavil ji ještě.
  "Za co?"
  "Tušil jsem to totiž."
  "A co?"
  "Dozvíš se, jdi!" popoháněl ji. Poslechla ho. Únava ji přemáhala stále více, v ložnici si přála být, co nejdříve. Když dorazila k chodbě, kde se nacházel výklenek, zpomalila. V chodbě bylo až strašidelné ticho. Už chtěla jít dál, myslela si, že si z ní Severus vystřelil, ale podruhé za tento den zůstala stát jako opařená.
  "Taky by ses k ní měl chovat trochu jinak!"
  "Ale no tak, Joshi. K čemu by to vedlo?" ozvala se líná odpověď.
  "Třeba by..."
  "By se do mě konečně zamilovala? Seš naivní."
  "Musí zapomenout na něj, už jsem ti to vysvětloval! Zničí jí i ten poslední zbytek života, co má!"
  "Hele, Joshi, chtěl jsi, ať jí zbavím jejich společnosti! To jsem ti splnil! Teď bys svůj slib mohl splnit ty, co říkáš, hm?" Malfoyův hlas ztvrdl.
  "Jaký slib?" šeptla si pro sebe roztřeseně Sam.
  "Neboj se, já ho splním. A dobrovolně! Jen mi pořád chybí ta jedna část naší dohody!"
  "Na té se pracuje! Kolikrát ti to mám opakovat?" zlostné zasyčení se rozlehlo po celé chodbě.
  "Já jen, aby se to stihlo!"
  "Podceňuješ nás?"
  "Prosím tě, co to vždycky tak hrotíš?" promluvil Josh uraženě. "To bych si nedovolil!"
  "Jen aby!" ozvala se tichá rána. Sam už se měla v plánu jít k nim.
  "Sakra, co děláš?! Stačilo mi, když si mě praštil ten den, cos začal chodit se Sam!"
  "Pf, to byl ještě slabej odvar, kamaráde!" uchechtl se Lucius.
  "Je mi to jasný! Ten Cruciatus taky nebyl dvakrát příjemnej."
  "Hele, byli jsme domluvení na tom, aby to vypadalo realisticky? Byli! Tak si už nestěžuj!" zpražil ho Malfoy povýšeným hlasem.
  "Domluvený? Oni...," špitla Sam. Pomalu jí začalo docházet, o čem se vlastně baví, a jaký význam mají jejich slova. Po tváři jí stekla horká slza. Zradil ji. Zradil ji ten, komu věřila. A ona byla tak hloupá, že jim to vzala i s navijákem a ublížila všem kolem sebe. Před očima jí proběhlo vše, co se stalo. Vše, co udělala. Vše, co řekla...
  Nemohla je dál poslouchat. Přidržovala si dlouhou sukni a dala se do běhu, nevěděla kam, jen někam daleko. Daleko od těch dvou. Daleko od bratra, který ji navzdory tomu, jak moc mu důvěřovala, zradil a ublížil. Slzy jí smáčely tvář, nechala je volně stékat. Uvnitř ní všechno křičelo. Chodbou se ozvalo zoufalé vzlyknutí. Ani nevěděla jak, ale najednou stála venku. Vlezlý mráz se jí zarýval až do morku kostí, Sam ale tuto prudkou změnu přivítala. Vrávoravě se brodila sněhem. Zastavila se až u rozložitého dubu. Opřela se o jeho kmen. Nohy ji neudržely, sjela dolů. Ozval se zvuk trhané látky, nevěnovala tomu pozornost. Starost o to, jak vypadá, bylo v tuto chvíli to poslední, na co myslela. Nesnažila se krotit slzy ani pocity, tentokrát ne. Muselo to ven. Všechno, co se v ní hromadilo necelé čtyři týdny se konečně dostalo na povrch. Všechna zloba, nenávist, zoufalství i bolest ... Každý z těchto pocitů se tlačil do popředí, hlásil se o své místo v jejích myšlenkách, snažila se je přehlížet až moc dlouho. Přitáhla si kolena k tělu a opřela si o ně čelo. Její tělo se otřásalo pod náporem pláče i zimy.
  "Jak?!" vykřikla do větru. "Jak jsi mohl?!" zašeptala už do dlaní. Najednou jí někdo objal.
  "Proč jsi venku?"
  "Jak mohl, Severusi?" zašeptala mu do hábitu.
  "Pojď, vezmu tě do společenky," vsunul jí paži pod kolena a opatrně zvedl. Celá se klepala. Většina studentů byla na plese, takže si té podivné dvojice nikdo nevšiml.
  "Já to nechápu. Copak netušil, jak moc mi ublíží?" držela se ho jako klíště.
  "Samy, bude to dobrý. Omlouvám se, že jsi to musela slyšet zrovna od nich," šeptl k ní za chůze.
  "Tohle všechno mění," vzpomněla si na Siriusova slova.
  "Co mění?"
  "Ztratila jsem je jen kvůli jeho rozmaru. Jen kvůli tomu, že si myslel, že mi Remus zničí život. A přitom mi ho zničil on sám," stekla jí další slza.
  "Já vím, zrada bolí. Tví přátelé ti odpustí," snažil se ji uklidnit. Zakroutila hlavou. Tělem jí přejela vlna slabosti.
  "Tolik mě to mrzí," špitla.
  "Sam, jaké je heslo?"
  "Bratrství," zamumlala už skoro ve spánku. Buclatá dáma se odklopila.
  "Ani kdyby se ti omluvila a vysvětlila ti to?" hádal se zase Sirius s ostatníma.
  "Jenže to se," pohlédla Lily k otvoru. "Snape? Co ty tu... Probůh, Samantho?!" vyskočila z pohovky.
  "Co tu děláš?" ozval se nepříjemný hlas.
  "Blacku, nech si dneska ty svoje kecy a pojď ji vzít!" řekl klidně Severus. Sirius si ho změřil nepřátelským pohledem, ale zvedl se.
  "Sam? Vezmeme tě do ložnice," chystal se jí převzít Sirius.
  "Já se moc omlouvám, je mi to tak líto," vzlykla Sam.
  "Já vím, Samy. Chyť se mě," zašeptal jí do ucha, když mu jí Severus předával. Ale Sam se ho nehodlala pustit.
  "Je tu Remus?" šeptla skoro neslyšně. Všichni se zarazili. Siriusův pohled se zastavil na Lily.
  "Skočím pro něj," pochopila a rozběhla se ke chlapeckým ložnicím. Za chvíli už za sebou táhla unaveně vypadajícího chlapce. Ten, když spatřil Sam v Severusově náručí, zastavil se.   "Ježiš, Remusi, nestůj tam, jak solnej sloup a pojď sem!" vyjel na něj Sirius. James Remuse postrčil.
  "Vem ji," kývl Black hlavou k brunetce. "Ptala se po tobě."
  "A?" zareagoval Remus po chvíli ticha.
  "Remusi?" zareagovala hned Sam na jeho hlas a natáhla ruku. Sirius kamaráda propaloval pohledem. Ten nakonec opatrně vsunul své ruce místo Severusových. Trochu ho udivilo, jak je Sam lehká.
  "Ale kluci nemůžou k nám do ložnice," ozvala se Lily.
  "Tak ji Remus vezme k nám," pokrčil rameny Sirius a potutelně se usmál.
  "Co jinýho mi zbejvá, že?" šeptl Remus. Sam se k němu najednou přitiskla.
  "Promiň mi to všechno," zamumlala mu u ucha. "Nic, co jsem tehdy řekla... Nebyla to pravda," po tváři jí opět stekla slza. Remus mezitím dorazil do ložnice, položil ji na svou postel.
  "Spí?" zeptaly se holky, které se seskupily kolem postele. Sam se zavrtěla.
  "Je mi to líto," otevřela na chvíli oči, byly plné slz. "On zradil," bylo to poslední, co se jí prodralo přes rty. Usnula.