"Počkej, takže oni si našli někoho novýho?"

"Jo. Prej je ale fakt dobrej," přikývl Siriusovi James.

"Hele, mohli by jste se, aspoň někdy, přestat bavit o famfrpálu?" vyjela na ně Lily a přisedla si vedle Jamese. Otvor do společenky se otevřel, rychlým krokem vešel Remus. Nevypadalo to, že by měl výřečnou náladu. Ani se u přátel nezastavil a zamířil rovnou do ložnice.

"Mám jen takový pocit nebo se fakt něco stalo?" zeptal se zaraženě Sirius.

"Sam si s ním chtěla promluvit," špitla Gaile.

"A jé," ujelo Sirimu.

"Podle toho, jak vypadal, to nedopadlo dobře," zašeptala smutně Lily.

"Počkáme na Samy, stejně nám chtěla něco říct," navrhl James. Ostatní nenamítali. Když hodiny odbily desátou večer, začali být nervózní. Byl to už celý den a Samantha nikde. Nenarazili na ni ani při obědě a večeři. Remus se pak taky někde zašil, nemohli se ho tedy zeptat, kde ji naposledy viděl. Společenská místnost se pomalu vyprazdňovala, byl sice víkend, ale na neděli byl naplánován výlet do Prasinek.

"Sakra! Proč mě to nenapadlo dřív?" plácl se do čela James.

"Co?"

"Mohla by bejt v Komnatě," pohlédl na Siriuse.

"Taky pravda, proto jsme ji na plánku nenašli," přikývl. Holky se zvedly.

"Jdem za ní."

"Třeba to nebude nejlepší nápad, Lil ... Rušit ji," na chvíli zapochyboval James.

"Pořád je to moje kamarádka, i přesto, jak se k nám chovala! Omluvila se nám a já ji teď nenechám samotnou, Pottere! Udělali jsme to jednou, a jak to dopadlo?! Podvolila se Malfoyovi," zvýšila hlas Lily.

"Asi máš pravdu," přiznal James.

"Fajn, tak jdeme," vykročily holky k otvoru. Ten se však otevřel a vešla ta, za kterou měli namířeno.

"Sam, proboha, kde jsi byla?! Měli jsme strach!" Lily ji prudce objala. Odezvy se nedočkala. James chytil Lily za paže a od Sam ji odtrhl.

"Jsi v pohodě?" zeptal se pak brunetky. Ta měla skelný pohled, vypadala, že je ani nevnímá. Podívali se po sobě, tohle nebylo moc dobrý.

"Samy?" přistoupil k ní Sirius.

"Hm?" trhla hlavou.

"Řekneš nám, co se stalo? Mluvila jsi s Remusem?" zeptal se opatrně. Jen přikývla, v očích se jí objevily další slzy.

"Půjdem si sednout," postrčil ji směrem k pohovce.

"Tak to vysyp, co jste si tam řekli? A co jsi nám ráno chtěla říct?" zeptala se tiše Serena. Sam si složila hlavu do dlaní, na chvíli se společenkou rozhostilo tíživé ticho. Vzhlédla a rozhlédla se, jestli v místnosti není ještě někdo další. Pak tichým, sotva slyšitelným hlasem začala vyprávět ... Svěřila se jim s tím, co se dozvěděla o prázdninách ... S její nemocí. Chtěla to mít za sebou, chtěla, aby to věděli. Vypovědět jim to, co se stalo v Komnatě ... Na to neměla sílu.

"Já si půjdu lehnout," omluvila se jim pak. Povídali si už skoro dvě hodiny.

"My půjdeme taky, ráno vstáváme a," Gaile se zarazila, nadechla se a přeci jen se Sam zeptala. "Jdeš zítra do Prasinek?"

"Asi budu muset, bohužel s Malfoyem," otřepala se.

"A co tam takhle dát sraz?" navrhl James. "Nějak se mu vyvlíkneš, ne?"

"Pokusím se," jemně se usmála.

"Takže tak kolem druhý u Tří košťat?" navrhl Sirius. Kývla.

"Nic ale neslibuju," holky mávly rukou.

"To zvládneš!" chytily ji kolem ramen a společně vystoupaly do ložnice. I přesto, že byla Sam pořád rozhozená, usnula okamžitě.

"Samantho? Je devět, v kolik máš sraz s Malfoyem?" budila ji Lily.

"O půl desáté," zamumlala. Pak si uvědomila, co Lily řekla. Prudce se posadila.

"Klid, holka. Máš ještě půl hodiny," usmála se na ni Gaile. To jí však moc nálady nepřidalo.

"Další den v jejich společnosti," zachmuřila se. Pomalu se začla oblékat.

"Jdete na snídani?" zeptala se holek. Připojily se k ní. V půli cesty do Velké síně se Sam zatočila hlava. Serena ji na poslední chvíli podepřela.

"Zlato, seš si jistá, že dneska někam půjdeš?" v hlase jí zazněly obavy.

"Eh, jo. Bude to dobrý, stává se mi to častěji v poslední době," zhluboka se nadechla Sam. Na snídani se dlouho nezdržela, Malfoy ji už netrpělivě čekal u brány. Stál tam i Josh s nějakou tmavovláskou. Sam si ji podezřívavě změřila. Ti dva si cosi špitali.

"Výborně, když už jsme všichni, můžeme vyrazit," ušklíbl se Lucius. Sam se do něj automaticky zavěsila, jinak by ji k tomu přinutil. Po očku pořád sledovala bratra. Josh si jejího pohledu konečně všiml.

"Sam, tohle je Rachel Clarková, moje přítelkyně," představil jí onu dívku. Ta si Samanthu změřila ledovým pohledem, nedala najevo žádné emoce, nakonec se přeci jen pousmála. V šedozelených očích se jí trochu zajiskřilo. Sam si byla jistá, že to nebylo radostí ze setkání.

"Těší mě, že tě konečně poznávám," natáhla k ní Rachel ruku. Lehce a krátce si potřásly.

"Mě taky," hlesla.

"Jdem dál, ne? Začíná mi být zima," propalovala pohledem Joshe. Ten se zářivě usmál a políbil ji. Samantha se od nich odvrátila. Na té holce jí něco nesedělo. Proč by taky jo, s lidmi ze Zmijozelu moc dobrých zkušeností neměla, až na Severuse. Když konečně dorazili do Prasinek, bylo už jedenáct.

"Můžem si jít někam sednout, stejně se tu nic jinýho dělat nedá," odfrkla si Rachel.

"Já nevím, jak ty, El," oslovila ji Sam. "Ale já si tu vždycky něco najdu." Rachel se na ni otočila.

"Neříkej mi El, zlato. Nemám to ráda," chladně se na ni usmála.

"A ty mi neříkej zlato!" šeptla tiše. Nakonec zapadli do nějakého zastrčeného hostince. Normální člověk by tam dobrovolně nevlez. Lucius všem objednal jídlo a pití. Sam se v něm jen nimrala. Po necelých třech hodinách už byli ti tři celkem v náladě. Dali si několik panáků whisky a celkem se to na nich, hlavně na klucích, podepsalo. Rachel se chovala jako předtím, jen se více smála. Sam nervózně koukla na hodiny, které visely na zdi. Za deset minut měly být dvě hodiny.

"Omluvíte mne? Není mi moc dobře, musím na čerstvý vzduch," řekla s nadějí, že Lucius nebude mít kecy.

"Neomluvíme, přišli jsme sem spolu, tak taky společně odejdeme. A odcházet já zrovna teď v plánu nemám!"

"Ale já ano. Pokud si neslyšel, je mi špatně!" odporovala mu. Chytil ji za ruku a stáhl zpět na lavici.

"Nikam nepůjdeš!"

"Ale no tak, Luciusi. Stejně s ní nebude žádná sranda, když se necejtí ve svý kůži. Ani se nenapila," zasáhla Rachel. Jazyk už se jí taky začínal pěkně zamotávat. Oslovený si chvíli Samanthu měřil ledovým, trochu zamlženým pohledem.

"Tak si jdi," pustil ji nakonec. Posbírala své věci a vyrazila ze dveří. Nechtěla mu dávat záminku, aby si to ještě rozmyslel. Cestou se stejně několikrát ohlédla, jestli ji náhodou nesleduje. U Tří košťat panoval čilý ruch, shromáždila se tam většina studentů. Sam začala hledat ostatní, seděli až v zadu. Prodrala se k nim.

"Ahoj," usmála se.

"Jé, Samy, super!" uvolnil ji James židli a přesunul se vedle Lily na lavici.

"Dáš si s náma ležák?"

"Třeba," přikývla. Za chvíli už měla láhev před sebou. Ve společnosti přátel jí bylo fajn. Pořád se ale nemohla zbavit nepříjemného pocitu a točení hlavy.

"Nevadí, že už půjdu?"

"Vždyť jsou teprv tři," pohlédla na ni Gaile smutně.

"Já vím, ale je mi blbě. Projdu se na hrad a budu vás čekat ve společence, jo?" pokusila se o úsměv.

"Ok, co jinýho s tebou. Kdyžtak si skoč na ošetřovnu," starala se Lil. Přikývla.

"Remus s váma nešel, že?" zeptala se nejistě.

"Ne," špitla Lily. Tušila to. Oblékla si kabát a mávla jim na rozloučenou. Mohla aspoň v klidu přemýšlet. Pomalým krokem se vydala zpět k Bradavicím, ve sněhu byla kouzly vytvořena cesta. Kolem Sam prošly směrem k Prasinkám dvě studentky, zachytila kousek jejich rozhovoru.

"Přece si nebudu brát jedny šaty dvakrát, ne? Budu mít nový," chlubila se zrovna blondýnka vyšší černovlásce.

"Valentýnský ples! Jak sem mohla zapomenout?" Zase bude muset jít s Luciusem, pokud to tedy za ty dva měsíce nějak nevyřeší. Nejhorší bylo, že nevěděla, jak. Josh se určitě nachytat nenechá. Po půl hodině se konečně uvelebila na pohovce v teple společenky. Koukala do plamenů a snažila se myslet na něco veselého, nakonec stejně usnula se slzami v očích.

"Nezapomeňte, že přesně za měsíc, se bude konat v pořadí druhý, Valentýnský ples! Tentokráte bude součástí soutěž O nejlepší tanečníky!" vyhlásil Brumbál při víkendovém obědě.

"To bude super," radoval se naoko Sirius. Sam zacukaly koutky, nakonec si vážnou tvář udržela. Musela, seděla přímo naproti Luciusovi. Ještě pořád se ho nezbavila.

"Proč už ho konečně nenecháš? Vybal na Joshe, že víš, jak to je doopravdy! Řekni mu, ať tě nechá žít a stará se o svoje, ne?" rozčiloval se Sirius, když viděl, kam míří její pohled.

"To bych moc ráda. Jenže to není tak jednoduchý, jak si to ty představuješ. Všude teď chodí ve společnosti Rachel. Nemám šanci s ním být o samotě, ona mi to vždycky znemožní," vysvětlila mu.

"Tak to vybal na Malfoye," navrhl James. Sam razantně zakroutila hlavou.

"Měla jsi jít rovnou za Brumbálem," podotkla Lily.

"A co bych tím dokázala?"

"Brumbál by si věděl rady. Já nevím, třeba by je vyhodil. Malfoye stoprocentně. Vždyť na Joshe použil zakázanou kletbu!"

"Možný to je. Já teď musím, nevím v kolik mě pustí, ale kdyžtak se uvidíme ve společence," zvedla se od stolu. V tu chvíli se zvedl i Josh. A bez Rachel. Ta se bavila s Malfoyem.

"Joshi?" zastavila ho před vstupem do Síně.

"Samy! Nemáš mít schůzku s Luciusem?"

"Jasně, ale ... Potřebuju mluvit s tebou. O samotě. A to mi v poslední době znemožňovala tvá milá přítelkyně," v hlase se jí objevila ironie. Zašli do jedné z prázdných chodeb.

"Tak co potřebuješ, neměla bys nechávat Luciuse čekat, víš, jak to dopadlo minule," připomněl jí svůj poslední pobyt na ošetřovně.

"No právě, vím, jak to bylo doopravdy," řekla mu zpříma. Viděla, že znejistěl.

"Lucius se ti pochlubil, jak na mě poslal ty svoje gorily a sám jen mával hůlkou?"

"Ne, nehraj si na blbýho! Dozvěděla jsem se o té sázce, kterou jsi navrhl TY!" zabodla mu prst do hrudi.

"O jaké sázce?"

"Brácha! Nedělej ze sebe ještě většího idiota! Víš, kolik lidí tě při tom průletu obručí vidělo?!" předhodila mu první, co jí přišlo na jazyk.

"Vždyť tam nikdo nebyl!" prokecl se nechtěně. Sam se na tváři objevil úsměv.

"Seš takovej vůl! Jak jsi mi mohl tvrdit něco takového a nechat mě trpět? Nechat mě si myslet, že za to můžu já?!" vyjela na něj.

"Jak? Udělal jsem to pro tvoje dobro!"

"Jasně! Nechceš mi svěřit ještě něco?"

"Ne, nic víc jsem ti nezamlčel," založil si ruce na hrudi.

"Nechápu tě, já bych to nedokázala," snažila se mluvit klidně.

"Co bys nedokázala?"

"Lhát někomu, koho mám ráda do očí!" štěkla po něm. Ale ty jsi lhala, lhala jsi Remusovi, když jsi mu tvrdila, že... Dost! zarazila své svědomí.

"Ale já ti nelžu!" bránil se.

"To ti to nedošlo, Joshi? Já vás slyšela! Tehdy o Vánočním plese! Tebe a Malfoye!" prskla mu do obličeje. Viditelně zbledl.

"Co jsi slyšela," hlesl.

"Všechno! Nebo alespoň tu nejdůležitější část - že jsi to domluvil ty! Jak jsi mohl?! Hm? Jak?!"

"Dělal jsem to pro tebe! Abys byla šťastná!" chytil ji pevně za paže.

"Za prvé, pusť mě! Za druhé, od chvíle, kdy jste zrealizovali tvůj plán,celý svět se mi zhroutil! Nebyla jsem šťastná ani omylem! To jsi neviděl, jak moc mi to ubližovalo?! Samozřejmě, že ne!" odpověděla si hned sama.

"Kdybys dala Luciusovi šanci!" přerušil jí, ona hned přerušila jej.

"Pokaždé jsem ti opakovala, že ho nenávidím, a že se mi hnusí! Mám sto chutí zajít za Brumbálem a všechno mu říct!"

"To neuděláš!"

"Že ne? A kdo mi v tom zabrání?"

"Lucius, já-"

"Ty sotva! A tomu tvému Luciuskovi? Vzkaž mu, že jsem s ním skončila! Nehodlám už ze sebe nechat dělat loutku a otroka! Vzali jste mi přátele i lásku! Přátelé mi naštěstí zůstali!"

"Jak skončila? To nemůžeš! Nesmíš!"

"Naopak, můžu a taky to udělám. Pokud se Malfoy o něco pokusí, nikdy už nebudeš mým bratrem a vše se dozví Brumbál a rodiče!" zasyčela.

"Chceš se vrátit k němu, co?" jeho hlas ji zamrazil.

"Ani nevíš, jak moc bych chtěla, ale kvůli vám jsem mu ublížila tolik, že už to nejde vzít zpět!" oči ji začaly štípat.

"Aspoň něco," šeptl si spíš pro sebe, slyšela ho. V očích se jí blýsklo.

"Hnusnej, podlej, sebestřednej hajzle!" křikla. Udiveně k ní zvedl hlavu. Natáhla ruku a vlepila mu facku, vší silou, kterou v sobě našla.

"Co blázníš?! Já se tě jenom snažil chránit! On by ti zničil ten zbytek života, co máš!" osopil se na ni.

"Omyl, Joshi. To tys mi zničil ten poslední malej kousek života, co mi zbejvá," ztišila hlas. "Už ti nemám, co říct. Vzkaž to Malfoyovi. A už se o nic nepokoušejte!" varovala ho a vykročila ke společence. Tam si uvolněně sedla do křesla. Doufala, že ji Josh alespoň jednou poslechne. Cítila se skvěle. Konečně... Snad měla Malfoy z krku.

"Sice nevím, jak si to Brumbál představuje, ale budiž," smál se zrovna James.

"Samantho, co ty tu?"

"Právě jsem... Uf, právě jsem to ukončila s Malfoyem. Přes Joshe, řekla jsem mu, že všechno vím," pohlédla vesele na přátele. Ti se rozzářili.

"Skvělý!" vrhly se k ní holky. Ve vchodě do společenky stál Remus, mlčky je poslouchal.

"A jak to vzal Josh?"

"Pff, vymlouval se, taky schytal," ušklíbla se.

"Jak schytal?"

"Vlepila sem mu facku," pokrčila rameny.

"Se nezdáš, člověče!" rozesmál se Sirius. "Remusi! Kde se flákáš?" zahalasil. Sam ztuhla. Jmenovaný přešel blíž k nim. Mírně se usmál.

"Byl jsem v knihovně," zvedl brašnu. "Jdu na ten úkol z lektvarů, pak se kdyžtak připojím," řekl trochu nejistě.

"Jen přijď!" křikl za ním Siri. Remus se otočil a kývl. Pohledem na okamžik spočinul na Sam.

"Přijdu," pronesl tiše.