Prudce se otočila, stále v náručí toho, kdo ji zachránil před ledovou vodou. Její oči se setkaly s těmi medovými.
  "Remusi?" šeptla nevěřícně. Po těle se jí rozlilo horko. Cítila se u něj tak dobře, a to i přesto, že ji propaloval naštvaným pohledem. Po chvíli si uvědomila, v jaké je vlastně situaci a odstrčila ho.
  "Proč?" zeptala se tiše.
  "Musel jsem!" sykl. V očích se mu zablesklo. Pohlédl směrem k jezeru. Malfoy se zrovna sápal na břeh. "Tak běž! Na co čekáš?! Tvůj přítel potřebuje pomoct," v hlase mu zazněla bolest. Sam se beze slova otočila a opatrně slezla ke břehu jezera. Naposledy se za ním ohlédla. Spatřila už jen jeho vzdalující se záda.
  "To si vypije! Hajzlík jeden kříženej!" nadával Lucius. Sam se k němu přiblížila.
  "Potřebuješ něco?" zeptala se ho sladce. Vzhlédl.
  "Byla bys tak laskava a podala mi ruku?!" prskl na ni. "Rád bych se postavil!"
  "A co takhle nějaké kouzelné slůvku?" věděla, že nedělá dobře, když ho dráždí, ale nemohla si pomoct.
  "Pár mě jich napadá!" jeho tón znemožnil jakoukoli její námitku. Natáhla k němu svou dlaň. Drapl po ní, měla, co dělat, aby nezhučeli do jezera oba. Jakmile byl znovu na nohou, zaujal svou obvyklou aristokratickou pózu. Sam si založila ruce v bok.
  "Tak přistup k věci, co si mám vzít na ten ples?" rozhodla se to, co nejrychleji ukončit. Chytil ji za paži a zamířil k hradu. Kupodivu se už k tomu, co se stalo u jezera, nevrátil. Cestou ji vysvětloval pro jakou látku si má poslat a jaké by měla být barvy. Sam z toho šla až hlava kolem. Tolik nároků neměla ani ona sama.
  "Hele, Luciusku, nejseš ty tak náhodou metrosexuál?" řekla mu na chodbě. Zastavil se.
  "Neříkej mi Luciusku!" sykl jí do obličeje.
  "Jak chceš, vymyslím si něco lepšího," ušklíbla se a rychle se mu vytrhla. "Musím dělat úkoly, promiň, lásko!" dodala nakonec ironicky.



  Sam vběhla na ošetřovnu. Rozhlédla se. Josh ležel až úplně vzadu.
  "Joshi! Bráško?! Co ti to ten parchant udělal?" špitla tiše, pláč na krajíčku. Černovlasý hoch měl obvázanou paži a hlavu.
  "Samy," ozvalo se tiše. "To bude dobrý."
  "Dobrý? To teda nebude dobrý! Sakra! A to je to jen kvůli mně," vzlykla. Stiskla jeho dlaň. "Omlouvám se, já ho neposlechla," přiznala se tiše. "Bože, jak já ho nenávidím!"
  "Samantho, pokus se ho mít ráda, všechno se zlepší," navrhl jí Josh.
  "Mít ráda jeho?!" z hrdla nevyšel její hlas, spíše jakési vypísknutí. "Za to, co mi všechno dělá? Za to, co dělá tobě?! Zapomeň!"
  "Ale vždyť," pokusil se oponovat.
  "Joshi, já pořád miluju Remuse, to ti to nedošlo?! Nikdy bych nemohla milovat někoho, jako je Malfoy!"
  "Tak Lupina si rychle vymaž z hlavy!" vyjel na ni najednou. Sam na něj chvíli vyjeveně zírala.
  "Ráda sem tě viděla," řekla strnule a zvedla se k odchodu.
  "Promiň, já jen ... Ty si myslíš, že mi vyhovuje, jak si svůj vztek vylívá na mně?"
  "Tím mě obviňuješ?" zeptala se ho nevěřícně. Josh zavřel oči.
  "Ne, samozřejmě, že ne. Ale kdybys ho respektovala, nedošlo by k tomu."
  "Jeho nikdy respektovat nebudu, rozumíš?! Nikdy!" s těmito slovy opustila ošetřovnu. Josh ji vytočil na plné obrátky. Vešla do jedné z prázdných učeben a sjela podél stěny na zem. V tomto týdnu toho na ni bylo moc. Dva dny strávila na ošetřovně ona sama. Jediný, kdo ji navštěvoval, byl Malfoy. Nikomu jinému nedal příležitost.
  Nikdo jinej by ani nepřišel.
  Za tři dny už měl být Vánoční ples. Nákladné šaty jí visely ve skříni. Kdyby si je měla obléct kvůli jiné příležitosti, obdivovala by je. Ale takhle?
   Smutně se rozhlédla po místnosti. Pohled jí padl na podlahu. Uprostřed ní byly v nánosu prachu čmáranice. Vložila si hlavu do dlaní. Tady se to stalo. Tady v této místnosti přišla o všechno, na čem jí záleželo. Tady ji Malfoy asi před třemi týdny donutil učinit slib, který se jí příčil. Přisunula se k onomu místu, kde předtím ležela a k nesmyslnému obrazci dopsala tři slova - Miluji tě, Remusi. Neřešila, že je to od ní pošetilé a hloupé, musela to napsat. Pak sesbírala poslední špetku svých sil a postavila se. Oprášila si hábit a naposledy se podívala na prachové vyznání. V té chvíli někdo otevřel dveře. Sam ztuhla, když spatřila toho, kdo stál v nich. Příchozí si ji chvíli prohlížel, jeho pohled pak spočinul na podlaze. Sam se ještě rychle pokusila smazat vyrytá slova. Pozdě. Černovlasý chlapec se ušklíbl.
  "Proč mě pořád sleduješ?" sykla, v hlase jí zazněl osten strachu. Pokud to poví Luciusovi...
  "Musím," protáhl znuděně. "Ale že by se mi nějak chtělo."
  "Tak to nedělej! Každej si jednoduše půjdeme svou cestou," navrhla Samantha, předem jí ale bylo jasné, že odmítne.
  "Promiň, ale svého života si přeci jen ještě cením," zabodl do ní své černé oči.
  "Hm, tak to já taky," šeptla si spíše pro sebe.
  "Tak proč jsi s ním?"
  "Blbá otázka! Počkej, on ti to neřekl?"
  "Co mi měl říct?" teď už na ni hleděl se zájmem.
  "Nehraj si na nechápavého! Viděls to, co sem napsala na tu podlahu, takže ti muselo dojít, že s ním zřejmě nejsem dobrovolně!" ukázala na mazanici na zemi. Severus neodpověděl. "Fajn, mlčení je taky odpověď! Když dovolíš, chci odtud pryč," pokusila se ho obejít. Chytil ji za paži.
  "Proč si s ním ničíš život?" zeptal se tiše. Tato otázka ji zrovna od Snapea dost zarazila.
  "Možná proto, abych ho nezničila mým přátelům," zašeptala. "A pak Josh, je na ošetřovně a to jen kvůli," nestihla doříct. Snape se krátce zasmál.
  "Blbec! Já mu říkal, že se zraní, ale on né. Musel si to vyzkoušet!" zakroutil hlavou.
  "Co si musel vyzkoušet?" nechápala Sam.
  "Vždyť si s ním mluvila," pozvedl jedno obočí.
  "To ano," přikývla. "Ale o tom, jak se mu to stalo, jsme se nebavili," zalhala.
  "Vsadil se s Luciusem, že proletí brankovou obručí, blázen!"
  "A to mu tu sázku navrhl Lucius?" zeptala se.
  "Ne, Lucius na tyhle blbosti nemá ani pomyšlení. A včera přišel ještě trochu nakrknutý. Hádej kvůli komu?" podíval se na ni. Sklopila oči a vyšla z místnosti. Severus ji následoval. Rychle ji dohonil.
  "Když miluješ Lupina, co vidíš na Malfoyovi?" nenechal ji na pokoji.
  "Hele, tohle s tebou, zrovna s tebou, řešit nehodlám!" prskla.
  "Říkala jsi, že s ním nejsi dobrovolně?" ptal se dál.
  "Pamatuješ si to, co sem ti řekla tehdy u jezera?" vyjela na něj.
  "Ano, doslova," ušklíbl se.
  "Fajn, na tom totiž trvám a můj názor se nezmění!"
  "Tak proč?"
  "Proč, proč?! Protože musím!" křikla už zoufale.