"Ne!" hlas jí selhal. Dříve, než stačil Sirius něco namítnout, vyběhla schody a zapadla do ložnice. Gaile se Serenou umlkly a pozorovaly ji.
   "Sakra, sakra, sakra!" nadávala si v duchu. Oči měla plné slz.
  "Sam?" začala opatrně Gaile.
  "Nechte mě na pokoji!" křikla zoufale. Holky se po sobě zaraženě podívaly. "Prosím," dodala už tiše, rychle přešla k posteli a zatáhla závěsy. Věděla, že neusne. Nešlo to. Hlavu měla přeplněnou jen jedinou myšlenkou - všechno pokazila! A kvůli komu? Kvůli nějakýmu vypatlanýmu blonďákovi. Nenáviděla Malfoye z celého srdce a nenáviděla ten strach, kterého se nemohla zbavit. Ten strach, kvůli kterému zničila vše, na čem jí záleželo. Celou noc strnule ležela, oči upřené na baldachýn nad ní. Únava ji nakonec přemohla a Sam k ránu usnula.
  "Lily, přece ji nemůžeš vzbudit," probralo Samanthu zasyčení.
  "Proč by ne?!" odsekla nasupeně rusovláska a trhla závěsem. Sam nechala víčka pevně zavřená.
  "Lil! Si se zbláznila? Co se stalo?" šeptala Gaile.
  "Nech mě! Musím s ní mluvit!"
  "Tak to snad počká, až se vzbudí, ne?"
  "Ne! Ona se vám nesvěřila včera?" otočila se Lil na holky.
  "Přiběhla jak tornádo a hned šla spát," pokrčila rameny Gaile.
  "S čím se nám měla svěřit?" zajímala se Serena.
  "Pf. Opustila Remuse jen proto, aby mohla chodit... Jen hádejte s kým?!" zvýšila hlas Lily. "S Luciusem!" už zakřičela a odpověděla si tak na svou otázku. Holky vykulily oči ještě víc.
  "Cože? Lil, nedělej si z nás srandu," vypálila na ni Serena nevěřícně.
  "Nedělám! Ona vám to dáma poví sama, pěkně zostra a s kamennou tváří. Jako nám včera!" křičela pořád Lil. V hlase už jí však zazněl náznak zoufalství.
  "Hele, je to fakt to... no, jistý?" snažila se rusovlásku uklidnit Gai.
  "Sam by tohle přece neudělala," zakroutila hlavou Serena.
  "To mi povídej! Mysleli jsme si to asi všichni," mávala Lily zdrceně rukama.
  "Vždyť... Malfoye přece nenáviděla."
  "No, prý se do něj zamilovala!" řekla Lily s hořkostí a přistoupila k Sam. Ta zuby nehty udržovala klidnou tvář. To, že s ní Lily zacloumá, nečekala.
  "Samantho! Vstávej, neopovažuj se dělat, že spíš!" sykla jí do ucha. Sam chtíc nechtíc rozlepila oči.
  "Co burcuješ hned tak po ránu?!" nasadila ledovou masku. Lily založila ruce v bok.
  "Chci vysvětlení! My všichni chceme vysvětlení!" zabodla do ní zlostný pohled plný nepochopení.
  "A napadlo vás všechny, že nemám chuť nic vysvětlovat?" vypálila na ni. Sam se překulila na druhou stranu postele a vstala.
  "Tak ty nemáš chuť?! Ahá. Můžeš mi aspoň říct jeden, jeden jediný rozumný důvod, proč si opustila Remuse? On tě miluje! Do prdele!" zaklela Lily.
  "Samy, takže to je pravda? Ty jsi opustila Remuse jen kvůli ... Malfoyovi?" zašeptala zklamaně Serena.
  "Jo! A co na tom? Prostě," zhluboka se nadechla, "už vám k tomu nemám, co říct!"
  "Fajn, my tobě v tom případě taky ne," podotkla smutně Gaile a popadla Lily a Serenu za paže a táhla je k východu.
  "Mýlila jsem se v tobě, Sam. Hodně jsi mě zklamala. Všechny jsi zklamala," otočila se na ni Serena, v očích se jí zaleskly slzy. Když holky opustily ložnice, Sam se zhroutila zpátky na postel. Zase se jí začala točit hlava. Vzlykla, uvědomila si, že teď už bude úplně sama. Na všechno - na Malfoye, na nemoc, na bezmoc. Její tělo pohltila bolest. Ale nemůže si hrát na chudinku, za tohle si může sama. Setřela si slzy a převlékla se. Vyučování mělo za chvíli začít a ještě nebyla na snídani. Nakonec na ni stejně nešla. Nechtěla se tam sejít s ostatními. Na vyučování se tomu nevyhnula, musela ho přetrpět. Snažila se nevnímat jejich pohledy. Hlavně ten Siriusův. Pozoroval ji celou dobu. Když zazvonilo na úplný konec školního dne, rychle vyběhla z učebny.
  "Samantho!" křikl na ni Black, ani se neotočila. Zaběhla do knihovny a procházela se mezi regály. Už za hodinu. Za hodinu mu bude muset stanout tváří v tvář. A co bylo nejhorší, tvářit se jako jeho přítelkyně. Bude to nutné, nesnesla by pomyšlení, že někdo ublížil jejím přátelům.
  "Už žádné nemáš!" ozvalo se její svědomí. Po tváři jí stekla další slza.
  "Samy?" ozvalo se blízko ní. Rychle si otřela tvář a otočila se. Přímo proti ní stál Sirius.
  "Blacku?! Co chceš?"
  "Pomoct ti," řekl přímo a zabodl své bouřkové oči do jejích. Nevydržela ten pohled.
  "Nepotřebuju," šeptla.
  "To si nemyslím," rozhlédl se kolem. "Sam, to, co jsi včera řekla... Jde to ještě změnit! Ještě máš čas. Ale pokud... Pak už se to bude těžko žehlit! Byla jsi zlá, hodně. Remus je z toho hotovej. Chápeš? První holka, kterou fakt miluje, a který nevadí, že je vlkodlak a ona ho pošle k vodě s tak pitomou výmluvou jako je to, že se najednou zamilovala do Malfoye!"
  "A to si jako vylíváš srdce, nebo co?" odpověděla mu ledově.
  "Super, odháníš od sebe posledního člověka, který je ochotný ti pomoct!" ozvalo se zase její druhé já.
  "Sakra, Georgisová, vzpamatuj se!" sykl naštvaně Sirius. "On tě vydírá, já to vím! Nevím sice jaký k tomu má důvod, ale bylo mi to jasný od chvíle, kdy si vyslovila jeho jméno!" přistoupil k ní ještě blíž.
  "Já ...," nezmohla se na smysluplnou odpověď.
  "Řekni jen ano, nebo ne!"
  "Na tohle už sem ti odpověděla včera! Nenuť mě to říkat znova," zašeptala zoufale. Siriusovi v očích zablýsklo.
  "Takže je to pravda!" zatnul pěst. "To si s chlapcem vyřídím!"
  "To ne! Siriusi, on nesmí vědět, že to víš! Ublíží vám, ublíží Joshovi," špitla roztřeseně.
  "Takže ty máš v plánu dělat všechno, oč si řekne?" jen kývla. "Ježíš, Sam, proč? Myslíš, že my se nedokážeme ubránit? Jemu?"
  "To není jen jím, Siriusi, pochop mě!"
  "Ať se snažím, jak se snažím, nemůžu!" Sam odvrátila hlavu. Pohled jí padl na nástěnné hodiny. Zbývalo jí patnáct minut.
  "Já už musím, promiň."
  "Sam?"
  "Neříkej to nikomu, prosím," přerušila ho.
  "Neboj, ty jim to totiž řekneš sama," chabě se usmála. To pochybuju.
  "To máš schůzku s ním?"
  "Ano," mávla mu.
  "Samy?" zavolal na ni ještě.
  "No?"
  "Kdybys náhodou něco potřebovala... Budu tu pro tebe, my tu pro tebe vždycky budeme!" pevně jí hleděl do očí.
  "Děkuju, s tím ´my´ si nejsem tak jistá," posmutněla a opustila knihovnu. Přidala do kroku, raději nechtěla přijít pozdě. Když přecházela kolem vysokého stromu, na chvíli se zastavila. Tady s Remusem seděli, když se dali dohromady. Strnule na to místo hleděla. Vyrušily ji až nějaké hlasy. Když spatřila jejich vlastníky, vydala se dál. James zrovna něco řešil se Siriusem, v patách jim šel Remus. Neohlídla se na ně. U jezera už spatřila vysokou postavu.
  "Jdeš na čas," ozvalo se ledově. Jeho tón byl však přeci jen trochu jiný, než včera večer.
  "Hm," dostala ze sebe, hrdlo měla stažené nenávistí a zlobou.
  "A co pusu, tu nedostanu?"
  "Ne, nemám důvod k tomu, abych tě tu oblizovala na veřejnosti," sykla tiše. Přesto ji slyšel. Přistoupil až těsně k ní. Jeho oči ji propalovaly. Rozhodla se alespoň mu to neulehčit, když už ji měl v hrsti.
  "Sem si ani nikdy nevšimla, že máš křivej nos," zahleděla se na onu část jeho obličeje. K jejímu údivu se zasmál. Ale z toho smíchu jí přeběhl mráz po zádech.
  "Nějak si vyskakuješ, kočičko!"
  "To víš, sem veselá kopa," řekla a pokusila se o úšklebek. Nevyšlo to. Ten nepříjemný pocit z jeho přítomnosti ovládl celé její tělo.
  "Uvidíme!" sykl zlověstně a své rty opět přisál na její. Otřepala se. Nemohla se ani bránit, držel ji pevně. Moc dobře věděl, co dělá. Co však ani jeden z nich nečekal, byl tupý náraz. Oddělil je od sebe a Lucius, který neudržel rovnováhu, letěl do studeného jezera. Sam by ho byla následovala, kdyby ji nezachytily něčí paže.
  "Do prdele, Siriusi! Víš, jakej to bude průser?!"