Ležela na zemi, nepřítomně zírala do stěny a prstem čmárala do usazeného prachu. Tvář zmáčenou slzami měla zašpiněnou, okolí očí zarudlé. V hlavě se jí hromadily bolestné myšlenky a vzpomínky. Věděla, že si to, co dnes udělala, bude do konce života vyčítat… Alespoň to nebude dlouho. Ušklíbla se. Včera by se všem vysmála, kdyby jí tvrdili, že za pouho pouhý den ztratí i tu poslední špetku štěstí, kterou měla. Přetočila se na záda a zaklonila hlavu. Nebe ještě více potemnělo, zářily na něm hvězdy.
  "A támhleta, ta je naše," šeptl jí něžně do ucha.
  "Jak to víš?" zeptala se ho s náznakem smíchu.
  "Protože je stejně krásná jako ty. A září jako tvůj úsměv," odpověděl jí vážně. Podívala se mu do očí.
  "Ty si to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat, Remusi," šeptla.
  "A ty jsi moje zlato. Miluju tě," objal ji pevněji. Políbila ho...
  Vzpomínka se rozplynula tak rychle, jako se objevila. Ze Saminých očí vytryskl nový vodopád slz. Jak se jí to zdálo dávno. Píchlo ji u srdce, když si uvědomila, co všechno svým slibem ztratí a opustí. Za jejich bezpečí to stojí! Snažila se přesvědčit samu sebe. Nedařilo se jí to. Navíc jí hlavou vrtala dotěrná otázka - proč vlastně vůbec Malfoy stojí o ni?
   Unaveně se zvedla, všechno ji bolelo. Promnula si loket a pomalu posbírala knihy, které ji při vstupu popadaly. Jak tu mohla být dlouho? Netušila, ale oni už budou mít strach. Ztuhla, když si uvědomila, co ji čeká. Bude jim to muset nějak oznámit. A Remusovi… Dosedla zpět na zem a dala si hlavu do dlaní. Nezvládne to, tolik se snažila, aby jim neublížila a teď tohle. Nemohla by je jen tak ignorovat… Ale asi to bude to nejlepší řešení. Musí udělat vše, aby Lucius neměl jedinou záminku jim ublížit. Stane se opravdu jeho přítelkyní. Otřepala se nad tím slovem…
   "Já nevím, kde je! Holky ji taky neviděly," pokrčila Lily rameny v zoufalém gestu.
   "Slíbila mi, že se nezdrží!" pronesl Remus.
   "Určitě se jí nic nestalo, uvidíš," uklidňoval ho James. Sam je pozorovala z temného kouta, nevšimli si, že vešla. Tiše je pozorovala. Ty, kterých si nadevše vážila. Ty, které za pár okamžiků raní a asi i ztratí.
   "Jdu ji zkusit najít," rozhodl se Remus.
   "Nemusíš, už jsem tady," pokusila se o co nejchladnější tón. Celá skupinka se na ni otočila.
   "Sam, kde si byla?! Měli jsme strach!" přiběhla k ní Lil a objala ji. Sam ji objetí neoplatila a jemně ji odstrčila. Tolik se jí to, co udělá, příčilo.
   "To je snad moje věc, nemusí vás to zajímat!" odbyla ji. Lily na ni udiveně pohlédla.
   "Samy, stalo se něco? Chováš se… divně," hlesla Lily a sedla si mezi Jamese a Siriuse.
   "Divně? Právě, že se chovám úplně normálně!" sjela své přátele povýšeným pohledem… Alespoň se o něj pokusila, ale podle jejich výrazů poznala, že se povedl. Píchlo ji u srdce. Nezvládne jim to říct! Otočila se ke schodům. "Omluvte mě, sem unavená."
   "Zlato?" zarazil ji tichý hlas. Zatnula pěsti a polkla.
   "Neříkej mi zlato!" sykla. Nedokázala to pronést nenávistně, neuměla lhát.
   "Samantho, mohla bys nám vysvětlit, proč se s námi bavíš, jako bys nás neznala?" zapojil se do debaty i Sirius.
   "A mohl bys mi ty vysvětlit, Blacku, proč se mi pleteš do života?!" opáčila mu nakvašeným hlasem. Měla ale co dělat, aby zadržela slzy. Sirius se nenechal vyvést z míry.
   "Možná proto, že mi na tobě záleží! Stejně jako Remusovi, Jamesovi a Lily. Ta má mimochodem pravdu, chováš se divně!" pohodlně se opřel a s očekáváním jí hleděl do očí.
   "Neřešme moje chování, protože to, jak se chovám, je pouze na mé osobě!"
   "Hm, to možná ano, ale nemusíš jím zraňovat všechny kolem sebe!" pokračoval ve svém konstatování Sirius.
   "Nebudu to s tebou řešit, Blacku!"
   "Odkdy jsem pro tebe Black? Měl jsem pocit, že ještě při večeři jsem byl bobánek a odpoledne Sirius," vrátil ji stejným tónem Sirius.
   "Co bylo, bylo!"
   "Ahá, takže od teď jsi ledová královna?" navážel se do ní Siri.
   "Siriusi," přerušil ho Remus.
   "Já to chci vědět, Remusi!" odmítl ho Sirius a obrátil svou pozornost zpět na brunetku. "Ubližuješ nám, nechápeš to? Zdržíš se bůh ví kde a pak s námi mluvíš jako moje matka!"
   "Tak na to bys měl bejt zvyklej, ne?" protočila oči. Cítila, jak se jí její vlastní nehty zarývají do dlaní. Tohle už na ni bylo moc. Přece nemohla být tak hloupá a myslet si, že ji pustí bez vysvětlení.
   "Já jo, ale oni ne!" ukázal na své přátele. Lily pořád zaraženě seděla, ani jí nevadilo, že jí James položil ruku kolem ramen.
   "Tak si zvyknout!" nikdy nevěřila, kolik úsilí jí dá, vyslovit něco tak zlým tónem.
   "Kde je ta holka, se kterou jsem chodil?" ozval se Remus dřív, než se stačil Sirius nadechnout k odpovědi. Tahle otázka Sam přimrazila na místě. Musíš se vzpamatovat, nedovol, ať zvítězí srdce! Tentokrát ne!
   "Teď si to vystihl přesně!" vymáčkla ze sebe zbrkle. Remus se postavil.
   "Jak to myslíš?" v hlase mu zazněla nejistota.
   "Tak jak to říkám. Nebo spíš, jak si to pronesl ty! Byla jsem tvá holka. Už nejsem," řekla příkře. Tato věta ji stála mnoho sil a sebezapření.
   "Sam? To přece nemyslíš vážně?! Vždyť… Miluju tě!" dostal ze sebe roztřeseně Remus. Sam sklopila oči.
   "Já tebe ale ne, mám už někoho jiného," znovu vzhlédla, ale zahleděla se do krbu. Skupinka na pohovce skoro ani nedýchala. Takovou Sam neznali. To nemohla být ona!
   "Naší krasotince se Remus znelíbil?! A kohopak sis nabrnkla, hm?" naštvaně zasyčel Sirius. Zastával se svého kamaráda, který nebyl schopný slova.
   "Řekni mi to do očí," pronesl najednou Remus tiše.
   "Co?"
   "Že mě nemiluješ!" propaloval ji pohledem plným nepochopení. Sam se od něj odvrátila. Jak mu může lhát do očí? Pevně stiskla víčka k sobě, pokoušela se zatlačit slzy. Pokud ho tím zachrání…
   "Nemiluju tě," zašeptala a přitom mu pohlédla přímo do těch krásných medových očí. Ty se zaplnily slzami.
   "To… To myslíš vážně?" šeptl zklamaně.
   "Ano!" skoro zakřičela. Ještě chvíli a zhroutí se. Nevydrží ten nápor.
   "Siriusi, nepleť se do toho!" pronesl klidně, avšak s velkým přemáháním a dlaní zarazil přítele.
   "To se teda do toho bude plést, kámo! Ona tě normálně odkopla! A kvůli komu?! Řekneš nám to milostivě?" vztekle zařval Sirius. Lily si setřela slzy. James si ji přitiskl blíže k sobě.
   "Když si tak pěkně a v klidu poprosil… řeknu," odpověděla mu ironicky, oči se jí však leskly. Tímto už je ztratí na dobro. Své přátele, svého kluka. Budou ji nenávidět… "Zamilovala jsem se do Luciuse!" Stoupla si vzpřímeně a odhodlaně pohlédla do bouřkových očí. V nich se objevil šok, pak zlost a ona nenávist.
   "Cože?!" vypískla Lily. "Seš normální? Vždyť si ho nenáviděla, co se změnilo? Kdy se to stalo? Jak si to mohla Remusovi udělat? Jak si to mohla nám udělat!" už křičela naplno.
   "Já…" šeptla Samantha. Po tváři jí stekla slza. Přelétla po celé místnosti. Remusovi se vyhnula. Upoutaly ji až oči Siriuse… Už v nich nebylo to, co předtím. Teď v nich blýsklo poznání a obavy.
   "On tě vydírá?" zeptal se pouze. Sam na něj chvíli zírala. Měla sto chutí mu říct, že ano. Že se strefil, že se omlouvá za vše, co jim dnes řekla a udělala. Chtěla obejmout Remuse a všechno vzít zpátky, ale strach o ně a bratra byl silnější.
   "Ne!"