Čekala jí první hodina od dob, kdy tu učila naposledy. Nervózně přecházela po kabinetu, každou chvíli složila ruce na prsou a opět je spustila podél těla. V mysli si opět procházela svůj plán pro první hodinu. Zatřepala hlavou. Na začátku dne měla zrovna sedmé ročníky. K tomu byl Zmijozel netradičně spojen s Mrzimorem. Snad ustanou ty hádky a roztržky, které vyvolával mladý Malfoy.
  Zhluboka se nadechla a opustila bezpečí svého soukromí. Otevřela učebnu. Trochu se zarazila, když přede dveřmi už stepovala jedna studentka z Mrzimoru. Podle odznaku poznala o koho se jedná, primuska Reignerová. Dívka hned zamířila k lavici uprostřed třídy a strnule se posadila. Faw by zajímalo, co ji tak rozhodilo, vypadala jako duchem nepřítomná. Věděla jistě jen jedno, z části tu holku litovala, že ji Brumbál nechal v primusské věži zrovna se Zmijozelským králem.
  Nasadila úsměv, když se do třídy začali hrnout další studenti. Po zaplnění většiny míst se ujala řeči a představila se. Jediný, kdo ji snad nevnímal, byla právě Enny.
  "Slečno Reignerová, byla byste tak laskava a věnovala mi pozornost? Snížíte se k tomu?" trochu ji pošťouchla. Dívka s trhnutím zvedla hlavu.
  "Ehm, jistě, promiňte, paní profesorko…," vyhrkla splašeně a na čele se jí objevila vráska, jak vzpomínala na profesorčino jméno.
  "Jacobsová," rozhodla se jí pomoci. "To byste ale věděla, kdybyste dávala pozor!" snažila se, aby její hlas získal alespoň špetku káravého tónu. Studentka se stydlivě pousmála a kývla na srozuměnou. Fawi se pustila do dalšího vysvětlování a seznámila studenty s tím, co budou dělat tuto hodinu. Byla ráda, že si ji pamatují ještě z dob, kdy je měla na Obranu poprvé a tedy i ví, jak k výuce přistupuje. Ale na tento rok pro ně přichystala překvapení.
  "A proto vás rozdělím do dvojic podle toho, jak vám to půjde. Páry mohou být smíšené a upozorňuji vás, že nebudu přijímat žádné námitky. Jdeme na to!" začala jednoho po druhém vyvolávat.
  "Draco Malfoy!" přečetla v seznamu jméno blonďatého studenta. Ten sebevědomě přešel přímo před ni a čekal, jaký úkol mu zadá. Věděla, že je v Obraně skvělý, dokonce i jeden z nejlepších. Taky podvědomě tušila, kdo s ním bude ve dvojici. Ale nechtěla předbíhat, předvést se jí musí všichni. Jak předpokládala, zvládl vše na výbornou. Chyběl už jen Patron. K jejímu údivu se mu napoprvé rozplynul. Očividně ho to rozhodilo, pak sklouzl pohledem zpět k Enny a jeho výraz opět nabral ztracenou jistotu. Z hůlky mu vylétl patron a okamžitě se začal formovat. Ze zářící mlhy se vynořila nádherná puma. Něco jí na tom ale nesedělo, dokonce i Draco na svého patrona pohlížel překvapeně. Když pak začali Zmijozelští hlasitě pískat a pokřikovat, potvrdila se jí její domněnka. Mladému Malfoyovi nabral Patron jiný tvar. Posadila ho a stručně studentům vysvětlila, kdy k tomuto může dojít. Vždyť i ona sama to zažila. Draca pochválila a začala zkoušet další žáky. Velikou radost jí udělala samozřejmě i Enny, která byla tentokrát lepší, než Malfoy.
  "Ještě zbývá ten Patron," pokynula dívce, ta se s mírným přikývnutím začala soustředit na kouzlo.
  "Expecto Patronum!" vyřkla nahlas formulku a ze špičky hůlky jí vyrazil zářící tvor. Fawi si skoro musela zakrýt oči. Enny musela použít hodně silnou vzpomínku, aby jí z kouzla vzniklo tohle. A stejně jako Draco i ona sledovala bílého tygra s překvapením v očích.
  "Výborně! To bylo opravdu skvělé. Nyní už můžete jít. Příští hodinu vyhlásím výsledky a rozdělím vás do dvojic." Třídou se rozlehlo šoupání židlí a sborové ´nashledanou´. Fawi si spokojeně sedla za katedru a přisunula si k sobě seznam studentů. Na nový pergamen si rozvrhovala páry a úkoly, které budou plnit. Chtěla pro ně změnu, byla si jistá, že ji všichni uvítají. Další hodina ji čekala až po obědě, takže stihla většinu toho, co si plánovala. Chvíli si pohrávala s myšlenkou, že by se zašla najíst do Síně, ale rozmyslela si to. Musí vydržet a být trpělivá… Proto přistoupila na ředitelův plán a nechala si jídlo donést skřítkem. Před sebe si přisunula rozpis vyučování. Teď bude mít prvňáky a zítra začíná s Nebelvírem. Musela se pousmát, určitě jim bude vyhovovat, že nejsou se Zmijozelem. A jí vlastně taky.
  Vybavila si jednu hodinu, kdy se rozpoutala vášnivá debata na téma černá magie. Mladý Malfoy se samozřejmě začal dohadovat s Potterem a nebýt jí, pohádají se do krve. Zatřepala hlavou a povzdychla si.
  Začíná nanovo a děkovat může jedině Brumbálovi. Vyhrnula si levý rukáv. Znamení Zla jasně vystupovalo na její světlé pokožce. Zamrkala, aby zahnala slzy. Tato chyba je málem stála život. To, že se stala jednou z nich… podepsala si rozsudek. Její život se začal hroutit.
  "Už nikdy unáhlená rozhodnutí," šeptla si pro sebe a otevřela dveře další třídě.


  První, co udělal, když vešel do Velké síně, bylo to, že pohlédl k jejich stolu. Na kratičký moment strnul. Kde je? Hodina už dávno skončila a byl čas na oběd, tak proč tu ještě není?
  "Dobré poledne, Severusi," prošel kolem něj sám ředitel a spiklenecky se na něj usmál.
  "Dobré," procedil skrz zuby a pokusil se mu úsměv oplatit. Jako vždy z něj vznikl spíše úšklebek. Ale nebyl tu nikdo, komu by to vadilo. Pomalým krokem došel až ke svému místu a posadil se. Udržet si svůj pověstný ledový klid mu v této chvíli dalo zabrat. Krom slavnostní večeře na přivítání ji neviděl. Musí s ní mluvit a zjistit tak, jestli… Čeho chtěl vlastně docílit? Zakroutil hlavou a nandal si pár kousků brambor. Věděl, že by bylo nejlepší na ni nemyslet, zapomenout. Jenže to nebylo dost dobře možné a už z několika důvodů. Musel se držet, aby nahlas nezaklel.
  "Ano, dnešního Věštce jsem četl, Minervo. Je smutné, že ministerstvo dělá minimum proto, aby jej zastavilo," zaslechl útržek rozhovoru. Přinutilo ho to vzpomenout si na nedávnou akci. Mohl být spokojený. Zachránil jednu celou rodinu a nebyl odhalen, ale přesto ho ničila slova jejich pána. Zrádcům neodpouští. Každý Smrtijed věděl, co to znamená. Každý Smrtijed dělal vše pro to, aby nebyl za zrádce označen. Znamenalo by to totiž jeho smrt. A ona byla první v pomyslném seznamu. Od stolu vstal prudčeji, než měl v úmyslu. Ulpělo na něm několik zvídavých pohledů.
  "Dobrou chuť vám přeji," zamumlal na rozloučenou a ztratil se jim z dohledu.
  "Albusi, nestalo se…"
  "Ujišťuji vás, že je vše v pořádku. V tom nejlepším, řekl bych," spojil dlaně a podložil si jimi bradu. "Uvidí se, jak to všechno dopadne. Zatím jsou oba v bezpečí," šeptl si pro sebe, pozvedl číši a dlouze se napil.


  "Paní profesorko?"
  "Ach, Harry. Potřebuješ něco?" rychle přivřela skříňku, u které stála.
  "Chtěl s vámi mluvit profesor Brumbál. Měl jsem to vyřídit," usmál se.
  "Fajn… děkuju." Pokývl hlavou a tiše za sebou zavřel. Fawi se posadila za stůl. Druhý den školy měla za sebou. Tušila ale, že je jen otázkou času, kdy bude psát mladý Malfoy domů a zmíní se o ní. To nesmí dopustit! Lucius by pak udělal vše, aby ji dostal a předvedl. Ale takovou radost mu nedopřeje. Plán, který už si dlouhou dobu přehrávala v hlavě dnes sdělí Brumbálovi. A i kdyby s ním nesouhlasil… Udělá vše, aby ho zrealizovala sama. Povzdechla si, kouzlem zabezpečila vše, co jí přišlo důležité a vyrazila směrem k ředitelně. Bude to dlouhý rozhovor. Zamyšleně procházela chodbou k chrliči, když ji vyrušil čísi hlas.
  "Fawilien," strnule se zastavila. Pevně stiskla víčka k sobě. Musí se vzpamatovat.
  "Profesor Snape, ráda vás zase vidím," pousmála se a natáhla k němu ruku. Pevně ji stiskl. Propaloval Faw pohledem. "Mířím za ředitelem, co vy?" už musela něco řící a byla ráda, když jí hlas nepřeskočil.
  "Jen procházka," stručně odpověděl.
  "Takže si odchytáváte studenty a srážíte jim body," uchichtla se. Podle jeho výrazu soudě měla pravdu. Nezměnil jsi se, pomyslela si. Její poznámku nekomentoval.
  "Cože nejíte společně s ostatními profesory?" naklonil trochu hlavu.
  "Nemám ráda, když mě někdo při jídle pozoruje a uznejte, že v Síni je lidí až moc," šeptla uličnicky. "No nic, omluvte mne. Brumbál mě očekává," obešla ho obloukem a přesto ucítila tu vůni… charakteristické aroma profesora lektvarů. Jako vždy jí ulpěla v paměti. U chrliče vyslovila heslo a klidnější byla, až když se jí Severus ztratil z dohledu.
  "Vstupte," vyzval jí Brumbál poté, co tiše zaklepala.
  "Chtěl jste se mnou mluvit," řekla místo pozdravu, on jen mírně přikývl.
  "Když jsem vám nabídl místo ve sboru a vy ho přijala, pomyslela jste na všechna nebezpečí, která se díky tomu objeví?" zadíval se jí vážně do očí.
  "Samozřejmě, Albusi, vždyť jsme o tom mluvili. A mám návrh," promnula si prsty a posadila se naproti němu. "Víte, po včerejší hodině se Zmijozelem… Já nehodlám čekat na to, až Draco, či kdokoli jiný napíše domů a zmíní se o mne. To by byl opravdu konec," hlas jí trochu zakolísal.
  "O tom jsem s vámi chtěl diskutovat. Myslím, že bylo krajně nebezpečné přijmout vás znovu na toto místo pod vaší pravou identitou. Nyní je pozdě cokoli měnit. Severus ale," načal nepříjemné téma.
  "Nebudeme teď o něm mluvit. Ani o tom, jak se náš plán vyvíjí, prosím. Přemýšlela jsem, jak z této situace vybruslit, nepřijít přitom k úhoně a zároveň udělat něco prospěšného," zhluboka se nadechla. "Já se k nim vrátím, Albusi."
  "To nedovolím, Fawilien!"
  "Říkat si můžete, co chcete, ale víte moc dobře, že mě nezastavíte. Já už se rozhodla a pokud mi nepomůžete vy, někoho si najdu. Ale rozvažte to, Voldemort…"
  "Vás zabije, jakmile se k němu přiblížíte, pokud to ovšem neudělá jeden ze Smrtijedů dřív."
  "Kdepak. Já patřím mezi ně!" vyhrnula si na důkaz rukáv. "A pokud se vrátím dobrovolně s dobrou výmluvou, přežiji a to je hlavní. Severus bude v bezpečí a já si maximálně protrpím pár bolestivých kleteb."
  "Je to přespříliš riskantní," zavřel oči.
  "Severus už to dlouho hraje na obě strany a prochází mu to. Nebojte se o mne. Nějakou dobu už jsem s nimi strávila. Potřebuji vaši pomoc!"
  "Dobrá, máte pravdu. Mám jednu podmínku. Řeknete to Severusovi."
  "Ne!" zaprotestovala.
  "Ano! Vzpomeňte si, jak to dopadlo minule! Navíc, budete tak více v bezpečí. Voldemort ho bere jako jednoho z nejvěrnějších a tudíž by vám to mohlo pomoci v návratu mezi ně," mluvil tiše, ale naléhavě. Faw nebyla schopna odporovat. I přesto, že se jí to příčilo.
  "Minule to bylo o něčem jiném, vy to víte. Nedalo se dělat nic, bylo jen jedno řešení," špitla, do očí se jí hrnuly slzy. Brumbál ji zkoumavě pozoroval. Žena sedící před ním toho prožila tolik a přeci své city uchovávala hluboko v sobě, ukryté za kamennou maskou, která nahradila její vřelý a milý výraz pokaždé, když to bylo třeba. Jako v tuto chvíli.
  "Nikdy není jen jedno řešení, Fawi. Jak už jsem vám řekl při našem posledním setkání, nevyčítáme vám, co jste udělala. Já osobně obdivuji vaši statečnost a předsevzetí s jakým jste do toho šla. Většina by totiž utekla, vzdala se všeho, než aby podstoupila to, co vy."
  "Není, co obdivovat, profesore. Patřím mezi Smrtijedy. A to už samo o sobě," otřásla se. "Nejsem na to pyšná, ale mohla bych být, kdybych byla prospěšná. Prospěšná pro naši stranu, pro Řád."
  "Bude to dlouhá cesta plná nepříjemností a nedůvěry," zašeptal.
  "Já vím, hodlám se tomu postavit čelem. Sám určitě tušíte, že kdybych jen seděla a nečinně přihlížela, nastal by den, kdy už bych se neprobudila."
  "Pravda. A to je o důvod víc, proč si promluvit s profesorem Snapeem. Pokud se o vás Voldemort dozví dříve, než z úst Severuse, hrozí mu nebezpečí. Obviní ho ze zrady, je povinen vás přivést. Nebo se mýlím?"
  "Ne," zamumlala. Na to nepomyslela, spíše na to nechtěla myslet. "Brumbále, nemůžu mu dále lhát a předstírat, že mé vzpomínky jsou zničené. Hrozbou nebyly ony, ale já samotná."
  "To ponechám zcela na vašem úsudku. Rozhodně spolu proberte, co na schůzi řeknete. Samozřejmě se můžete přijít poradit."
  "Děkuji," usmála se. "Prozatím nashledanou." Na rozloučenou jen kývl. Opustila jeho pracovnu a zamířila zpět k sobě. Musí si hodně dobře rozmyslet, co mu poví. Byla mezi nimi tak velká propast… plná lží, předstírání, zklamání a bolesti.