"Tak už si ji odveďte, pane Lupine! Ale dávejte na ni pozor!" nabádala hocha madame Pomfreyová.
   "O to se nemusíte bát," pousmál se a políbil Sam do vlasů. Společně opustili ošetřovnu.
   "Jak já jsem ráda, že už jsem venku," dala Remusovi ruku kolem pasu.
   "Dost si nás vystrašila, mysleli jsme, že…" dál nedořekl.
   "Samantho?!" doběhl je chlapec v hábitu Zmijozelu. Sice se usmíval, ale Sam na Joshovi poznala, že něco nesedí.
   "Remusi, omluvíš nás, prosím tě?" pohlédla na svého kluka. Jen přikývl a letmo ji políbil.
   "Co potřebuješ, Joshi?" usmála se na bratra.
   "Ty chodíš s ním?!" ukázal rukou za vzdalujícím se Remusem.
   "Jo, vadí ti na tom něco? Jsem s ním šťastná."
   "Jo, vadí mi to! Sakra!"
   "Myslím, že tobě může být jedno, s kým jsem. Já se ti do toho taky nepletu," řekla trošku zaraženě.
   "Není mi to jedno! Mohlas mít, koho bys chtěla, ale ty? Ty si vybereš Lupina!"
   "A tím - koho bys chtěla, myslíš tu peroxidovou ulízlou bloncku?!" štěkla po něm. Začínala tušit, kam míří.
   "To sem neřekl já!" blýsklo se mu v očích.
   "Ne, ale mířil si tam! Joshi, mám tě ráda, to víš! Ale kecat mi do mého… hm… intimního života, nebudeš! To si radši zapiš," pokoušela se zklidnit.
   "Tohle už je vážné, Samantho! Ty musíš chodit s Luciusem," podíval se jí zpříma do očí.
   "Já musím leda umřít!" křikla první, co jí napadlo. Joshovi viditelně sklaplo.
   "Promiň, já… já to nemyslel takhle."
   "Ale myslel," posmutněla. "Změnil si se, Joshi. Za hodně krátkou dobu."
   "Já se změnil kvůli tobě! Chci ti pomoct, proč nedáš Luciusovi šanci?"
   "Chceš mi pomoct? Tak mi necpi toho svého nafrněného přítelíčka! Nestojím o něj, to mu klidně vyřiď! A už musím, budou se po mně ptát," snažila se jejich debatu ukončit.
   "Takže ty se raději budeš pelešit s tím… s tím…!"
   "S tím? Jmenuje se Remus!"
   "A je to vlkodlak!" sykl tiše. Sam se zarazila. Mohla by to být pravda?
   "No a?"
   "Tobě to jako nevadí? Vsadím se, že ti to ani neřekl!" Bylo vidět, že se musí hodně držet, aby nevybuchl.
   "Mýlíš se, řekl mi to hned. Nemáme už se o čem bavit, bráško. Zatím se měj, ahoj!" mávla mu na pozdrav, a co nejrychleji zmizela. K věži už šla pomalu a podél zdi, zase se jí točila hlava. Rozhovor s bratrem ji rozrušil. Tak Remus je vlkodlak… No a? Stejně je s ním šťastná. Musela se pozastavit nad bratrovou odvahou cpát jí toho přihřátýho blonďáka.
   "Jé, Samy!" přiběhl k ní někdo ze zadu a objal ji.
   "Gai," usmála se na kamarádku.
   "No, nevypadáš moc na to, že by tě propustili vyléčenou. Seš pořád bledá," podotkla Gaile.    "To se spraví, neboj. Chytla sem se s Joshem," dodala na vysvětlenou.
   "S Joshem? Vždyť jste spolu vycházeli skvěle, ne?" podivila se Gaile.
   "Máš pravdu, vycházeli," posmutněla Sam.
   "A co se mu znelíbilo?"
   "Remus," povzdechla si.
   "Dyť mu to může bej ukradený, ne? Hlavně, že seš šťastná!"
   "To neříkej mně. A pojď, těším se na ostatní."


   "Slečno Georgisová? Profesor Brumbál vám vzkazuje, že už dorazili," zastavila Sam profesorka McGonagallová.
   "Jistě, děkuji," šeptla, v krku jí vyschlo. Už se tomu nemůže vyhnout… Včera na to nemusela myslet, vrátila se z ošetřovny a tak se zabavila, ve společence si až do večera povídala s holkama, ale teď…
   "Jste očekávána zítra kolem desáté," řekla jí ještě profesorka a vzdálila se od Nebelvírského stolu. Sam sedla na lavici a zahleděla se do prázdna.
   "Kdo dorazil? Proč jsi očekávána? Uniká mi něco?" zeptala se zvesela Lily.
   "Co? Nee, jen jsem potřebovala něco to…" znejistěla Sam.
   "Něco zařídit a poprosili jsme o pomoc Brumbála," dokončil jistým hlasem Remus. Lil přikývla a dál se naštěstí neptala. Samantha se na Remuse vděčně usmála. Od včerejška s ním nemluvila. Přemýšlela o tom, co jí řekl bratr. Že je Remus vlkodlak. Řekne jí o tom? Neměli by mít mezi sebou taková tajemství… Ale to říká ta pravá. Já mu to zítra řeknu… Ach, bože, co na to řeknou rodiče? A Remus? Zůstane se mnou? Bude mě chtít mít na krku? V jejím těle se rozhořel plamínek strachu. Do očí se jí tlačily slzy hořkosti. Zamrkala.
   "Zlato, není ti nic?" pohlédla do jeho medových očí.
   "Já… počkám na vás ve sklepení, půjdu napřed," zvedla se. Velká síň byla najednou moc plná lidí. Zamířila do nejchladnější části hradu, kde měli lektvary. Když zabočovala k učebně, zarazila se. Z jednoho výklenku k ní doléhaly známé hlasy.
   "Jak to myslíš, že mě odmítla?! Tss, to seš… Nebudu se rozčilovat kvůli tobě! Dám ti poslední šanci, Georgisi!" Ledový hlas Luciuse Malfoye a vyslovené jméno jejího bratra jí jen utvrdilo v tom, kdo se schovává za závěsem.
   "Neboj se, bude tvá," odvětil kdosi ležérně a sebevědomě. "Vím něco, co se dá využít!" Sam zatrnulo. On by opravdu někomu řekl, co… Nee, určitě ne, Josh takový není… Změnil se! ozval se červík v jejím nitru.
   "Máš poslední šanci, nezapomeň! Jinak si to zařídím sám," odvětil mu mrazivě Lucius. Závěs se zavlnil. Sam jen tak tak stihla uskočit do nedaleké chodby.
   "Tak tohle bude vážný." Vykoukla, v očích se jí objevil strach. Malfoy je schopný všeho…