"Remusi, asi bych ti měla něco říct," špitla Sam. Remus seděl opřený o strom a ona byla schoulená v jeho náručí.
   "Copak?" políbil jí do vlasů. Pohlédla mu do očí. Vyzařovala z nich radost a spokojenost. Usmál se na ni. Odvaha k tomu, aby mu prozradila, co skrývá, ji pomalu opouštěla.
   "Ale nic, to počká," pokusila se o bezstarostný úsměv. Její svědomí však křičelo: Nepočká to! Měl by to vědět, když si ses rozhodla mít ho po svém boku!
   "Fajn. Nevrátíme se do hradu? Večeře sice bude až za hodinu, ale bude tam tepleji," navrhl Remus. Přikývla a s jeho pomocí se postavila. Ruku v ruce se vydali na kolej.
   "Hned přijdu, na něco sem si vzpomněla, promiň. Musím si to zařídit," zarazila se Sam před obrazem. Remus neprotestoval a nechal ji odejít. Rychlým krokem se vydala k ředitelově pracovně. Chrliči řekla heslo, které vytáhla z Lily a pomalu vystoupala po schodech. Pak tiše zaklepala.
   "Profesore Brumbále, dobrý den," pozdravila vousatého muže za stolem. Jemně jí kývl na pozdrav.
   "Co vás za mnou přivádí, slečno?" zeptal se přívětivým hlasem.
   "Chtěla jsem vás poprosit o pomoc, pane řediteli. Já… Potřebovala bych mluvit s rodiči. Šlo by to zařídit?"
   "Jistě, ještě dnes jim pošlu sovu. Bude to stačit na začátek listopadu?"
   "Myslím, že ano. Moc vám děkuji."
   "Důvod vašeho přání mi nesdělíté, že?" v očích mu zajiskřilo.
   "Nerada bych to říkala dvakrát, omlouvám se."
   "Chápu, dám Vám pak vědět," usmál se na ni.
   "Děkuji. Zatím nashledanou." Rozloučila se s ním a opustila tu nádhernou kruhovou místnost. Opřela se o zavřené dveře a zhluboka se nadechla. Alespoň něco už mám za sebou. Při pomyšlení na rodiče jí však po těle přejel mráz. Nevěděla, jak budou reagovat. Odpustí jí, že jim to neřekla hned? Nechají ji dostudovat? Nebo budou chtít…
   "Ne! Nesmíš takhle uvažovat!" Zatřepala hlavou a promnula si spánky. "Nejlepší bude vrátit se do společenky, určitě už tam budou i ostatní."
   A opravdu byli. Když vešla otvorem, spatřila Siriuse, jak o něčem zaníceně debatuje s Jamesem. Vedle nich postávala skupinka třeťáků, kteří si sdělovali zážitky z první návštěvy kouzelnické vesničky. Přelétla očima celou místnost. Ty, co hledala, právě vesele sbíhaly ze schodů. Lily v ruce nesla malý balíček. Nezapomněly na mě! Prolétlo Sam hlavou a s úsměvem vyšla holkám naproti.
   "Samy! Ahoj, jak ses tu měla?” objala ji rozjařená Lily.
   "Fajn a vy asi taky, jak tak koukám," přivítala se i se Serenou a s Gaile. Ty jen horlivě přikývly.
   "S tebou by to sice bylo ještě zábavnější, ale užily jsme si to."
   "To věřím, měli jste krásné počasí. Jdeme na večeři?"
   "Jasně!"
   "Že se ptáš, tady Gaile už kručelo v žaludku," popíchla Serena kamarádku. Sam se od otvoru naposledy rozhlédla, Remuse nikde neviděla.
   "A co jsi celý den dělala ty? Jo, tohle je pro tebe,“ podala jí Lil papírový sáček.
   "Dík. Já, byla jsem se venku projít a no…" Nevěděla, jak to holkám oznámit.
   "No?"
   "A setkala jsem se tam s Remusem," vypadlo z ní nakonec.
   "Jo? A co?“ rozzářily se Gaile oči.
   "Co co?" hrála nechápavou Sam. Gaile už se nadechovala k další otázce.
   "Hele, Sam by nám určitě řekla, kdyby se stalo něco zásadního, nemýlím se?" otočila se na ni Lily.
   "Jasně, že jo!"
   "Takže se nic nestalo?" zeptala se trochu sklesle Gai.
   "Asi… Asi jsme se dali dohromady," řekla jim popravdě. Lily se zastavila a vypískla.
   "To jako fakt?!"
   "Snad jo," usmála se na ni Samantha. Kamarádka jí šťastně objala.
   "To je super!"
   "Ale ještě to není jistý," špitla potom. To už dorazily do Velké síně. Moc studentů v ní ještě nebylo.
   "Remus už je tady," sykla jí Serena do ucha a nenápadně ukázala asi doprostřed Nebelvírského stolu. Holky zamířily k němu, Sam je následovala.
   "Ahoj, Remusi!" pozdravila ho Lily.
   "Ahoj, už jste zpátky?" vzhlédl od jakési knížky.
   "Jo, bylo to senza. Myslím, že za chvíli dorazí i Black s Potterem," dořekla Lil s jistou nechutí v hlase. Sam už si chtěla sednout vedle Gai, ale ta ji postrčila dopředu, blíž k Remusovi. Lil se jen nevypočitatelně usmála a obsadila jí místo. Sam se na holky zakřenila a sedla si vedle Lupina. Gaile vtáhla Serenu a Lil do hovoru, dvojice si vůbec nevšímaly.
   "Kdy jsi sem dorazil?" osmělila se nakonec Sam. Nevěděla, co má čekat. Odpoledne to vypadalo na něco víc, ale kdo ví…
   "Přišel jsem asi deset minut před vámi. Kde jsi byla tak dlouho?" upřeně jí pohlédl do očí.
   "Povím ti to později, neva?" pohlédla na něj nejistě. Konečně se na ni usmál a přikývl. Přitáhl si ji k sobě a políbil ji na tvář.
   "Dobrou chuť," popřál překvapené Samanthě.
   "Dobrou," vydechla vesele.
   "On to se mnou opravdu myslí vážně!" opakovala si stále dokola šťastně. Když se otočila, zjistila, že kamarádky se na ní culí od ucha k uchu. Lily na ní mrkla a ukázala jí zvednutý palec.
   "Takže to znamená, že… že my dva to…" zrozpačitěla Sam.
   "Že my dva co?" neulehčil jí to Remus.
   "No, budeme spolu?" řekla tiše, aby ji slyšel jen on.
   "Pokud jsi od odpoledne nezměnila názor… tak jo," vřele se na ni usmál.
   "Já? Ne!"
   "Hm, tedy, slečno Georgisová, chcete se mnou oficiálně chodit?" začal Remus šaškovat.
   "Bude mi ctí, pane Lupine!" oplatila mu to šeptem.