------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sepsáno: 12.4.2008 Napsaly: Enny & Jenny
Sedím na lavičce v potemnělém parku, jak dlouho už? Letmým pohledem zkontroluju hodinky nacházející se na mém levém zápěstí. Má zpoždění. Už půl hodiny. Nervózně začnu podupávat nohou. Dávám mu ještě pět minut. Pouliční světlo nad mou hlavu zabliká. Třeba mi chce něco říct, netuším...
Říká se, že když zabliká lampa, něco se přihodí. Nepatřím mezi ten typ lidí, kteří věří v každou pověru, přesto mi přejede mráz po zádech. Raději od svítilny odvrátím pohled a vstanu. Jako vždy, když jsem nervózní, začnu si kousat do rtu. Znovu se mrknu na hodinky. Jejich ručičky snad někdo očaroval, jinak si to neumím vysvětlit. Čas letí závratnou rychlostí.
Pětiminutový limit se chýlí ke konci. Rozhlédnu se po okolí, nikde žádná přibližující se postava. Povzdychnu si. Proč nikdy nedodrží to, co slíbí? Proč? Prohrábnu si vlasy. Z lavičky vezmu mikinu a pomalým krokem zamířím přes trávu na štěrkovou cestu. Kamínky pod mou vahou zakřupou. Mám ráda ten zvuk… Tak proč mě tentokrát nedokáže uklidnit? Chvěji se po celém těle, ale není to zimou. Spíš... já nevím. Mám takový zvláštní pocit. Možná, že se bojím, ale čeho? Není přeci důvod. Nebo ano?
Za zády zaslechnu čísi kroky, prudce se otočím. Ve stínu mohutného dubu kdosi stojí. Cítím na svém těle jeho pohled, vím, že se v mých očích objevil strach. Ale nadělám s tím něco? Ne, ne dokud budu na tomto místě a on mne bude sledovat. Nevědomky se otřepu. Pozadu začnu pomalu ustupovat k bráně, jedinému východu, který v parku je.
"Stůj." Trhnu sebou. Jediné slovo. Přesto mě dokáže zarazit. Pak... mnou projede vlna poznání, ten hlas přeci znám. Tak důvěrně ho znám.
"Robbie? Kde ses tu vzal, čekala jsem na tebe..." Zastaví mě uprostřed věty jemným zakroucením hlavy. Vyjde ze tmy a já konečně rozeznávám rysy jeho tváře. Ano, opravdu je to on.
"Ellie...musím ti toho tolik říct."
"Nemyslíš, že už je na vysvětlování pozdě? Kolikrát, řekni, kolikrát jsem ti dala šanci?! Co?" vyjela jsem na něj, ani nevím proč. Normálně mám celkem klidnou povahu, ale teď... Jako by mne něco nutilo to říct tímto tónem. Byla jsem zmatená. Z mého chování, z něj... Náhlý popud mě přinutil mu pohlédnout do očí. Tolik smutku a zoufalství... Může se to všechno vůbec nashromáždit v jednom člověku?
"Já nevím. Mockrát. Tisíckrát, možná milionkrát. Mrzí mě to, Ell. Že jsem pokaždé zklamal. Mrzí mě to, odpusť mi, prosím." Jeho slova zchladí můj hněv. Místo zlosti mě teď naplňuje lítost.
"Ty mi promiň. Moje neustálý výčitky." Promluvím tiše. Jenom se lehce pousměje.
"Ty se neomlouvej." Zatoužím po jeho obětí, chci se mu schoulit do náruče. Zkusím udělat krok...a ono to nejde! Nemůžu se hnout z místa. Nechápavě k němu zvednu zrak. Jeho jiskřivě hnědé oči jsou nyní jako bez života. Opět mne zamrazí, když si tuto skutečnost uvědomím. Zkoumavě si mne prohlíží.
"Robe, co se děje?" zeptám se. Hlas mi přeskakuje, jako by i on tušil, že něco není v pořádku.
"Mám tě rád, Ellie. Já... opravdu jsem chtěl přijít v čas. Tak moc jsem si přál, abych tě tentokrát nezklamal, ale stalo se něco, s čím jsem nepočítal." Utrápeně sklopil hlavu.
"Co se sta..." Nedokončila jsem větu. V kapse mi zavibroval telefon. Omluvně jsem pohlédla na hnědovlasého muže přede mnou a stiskla tlačítko pro příjem.
"Ano, Jess?" Pokusím se o veselý tón. Z toho, co mi kamarádka sdělí, mi vhrknou slzy do očí.
"Zlato? Copak je?" Dolehne ke mně z dálky jeho hlas. Nevěřícně zabodnu své modré oči do těch jeho. Jako náměsíčná zavěsím a pomalu spustím paži.
"Mrtvý..." Tohle slovo sklouzne z mých rtů a ztratí se, neznámo kde. Vstřebá se do větru, který šumí v korunách stromů, ztratí se ve hvězdách, které září na temné obloze, zmizí, bez ozvěny. Stejně jako muž, stojící přede mnou. Pomalu se vytrácí, přes slzy, které zaslepují moje oči stihnu zahlédnou matně jeho rysy, potom už nic. Kolem mě je prázdno. Vakuum. Mám pocit, že se dusím. Klesnu na kolena a tulím se do klubíčka. Už nikdy ode mě neuslyší tu jedinou větu, kterou jsem mu tolik chtěla říct...
