Neskonale se stydím. Druhá kapitola byla zveřejněna na blogu už několik let (deset-ehm ehm), ale nebyla jsem schopna ji dát i sem. Těžko říct, třeba se dokopu k překladu dalších částí. Autorka povídky už nepíše a nejsem si jistá, zda je povídka dokončená. Ale co už. Enjoy.

"Pottere!" prskl Severus přibližujíc se k chlapci s černou hedvábnou parukou.

Výrustek se pomalu otočil a nevinně se zazubil. "Ano, pane?"

Severus ukázal přímo na Potterovu hruď. "Co má tohle k čertu znamenat?"

Ten neomalený spratek se na něj usmíval! A to měl na sobě černé tričko se žlutým nápisem:

Mám slabost pro umaštěné Mistry lektvarů!

"Líbí se vám to? Nechal jsem si ten nápad patentovat. No není to působivé? Dostanete jedno zdarma, když mi podepíšete moje tričko."

"Idiote! Já vám nikdy ten váš zatracený hadr nepodepíšu, Pottere... ani za milion let!"

On jen pokrčil rameny. "To je v pohodě. Hele, myslíte, že budete schopný za sto miliónů let rozpoznat sonar?"

"Cože?" vyprskl Snape.

"Víte… když nemáte v plánu mi mé tričko podepsat tak dlouho, možná se pak vaši potomci vyvinou v pátrací sonar. To by bylo fakt bohovské! Mohlo by to pak být jednou z bizarností ve vaší pokrevní linii, něco jako mluvení s hady pro Zmijozely! Mohli by mluvit s netopýry… a velrybami… a delfíny!" štěbetal vesele Harry.

Snape si stiskl nos. "Máte trest, Pottere! Merline, zachraň mě před těmi nesmyslně žvanícími Nebelvíry."

Severus už se otáčel k odchodu, když ho zarazilo zavýsknutí. Ta potterovská krysa měla dokonce tolik drzosti běžet do Velké síně a křičet: "Všichni poslouchejte! Dostal jsem trest od toho Severuse Snapea! Válím!"

Severus dvakrát mrkl. Pak se se zavrčením otočil na podpatku. "ALBUSI!"

…

Severus vztekle zavrčel, když vkročil do své učebny. Poškoláci zabírali i tu poslední židli.

"Pottere!" štěkl.

Ten spratek se na svém místě dychtivě zavrtěl. "Ano, profesore?"

Snape se ušklíbl. "Nakrájíte mi tlustočervy."

Potterovi se na tváři objevil velkorysý úsměv. "Pro vás cokoli, pane."

Severus zaúpěl. "Zbytek bude trhat netopýří sleziny! Pracujte!"

Po dvaceti minutách, kdy se učebnou rozléhalo samé 'Mazec, pocákal jsem Seamuse slezinou!' a 'Krása, moje ruce jsou stejně špinavé jako Snapeovy!' musel Severus potlačit neovladatelnou chuť praštit hlavou o stůl.

Po dalších deseti nesnesitelných minutách...

"Ukliďte si po sobě a VYPADNĚTE MI Z OČÍ!"

Dvojčata Weasleyovi na něj ohromeně zírala. "Páni. Jde z vás ještě větší strach, než z mámy. Můžete nás to naučit?"

"Ani ne. Ještě pořád chci ten autogram, pane."

"Ehm… té s tím vypadněte?"

Severus vztekle vzhlédl. "Odejděte, Pottere! Hned!"

Harry přešel půlku třídy, pak se otočil a řekl: "Myslíte, že bych mohl mít trest i zítra? Nedokážu si totiž představit lepší způsob, jak trávit volný čas, než být ve třídě se slavným mistrem lektvarů."

Severus namířil ukazováčkem na dveře. "Ven, Pottere!"

Ten troufalý spratek se zazubil a vyplachtil ze třídy.

Snape za ním jen zíral. "Cože?"

…

"Ukradl mi mou chůzi, Albusi!" prskl Severus. "Ten drzý fracek odvlál z mé třídy, jako by mu to tam všechno patřilo!"

"Uklidněte se, Severusi. To není tak hrozné. Mohl bych vymyslet příklady mnohem horších lidí, které by Harry mohl napodobovat. A teď, pokud mě omluvíte, Severusi, mám schůzku s Korneliusem," nasadil si ředitel černou hedvábnou paruku a odplachtil ze své kanceláře.

Severus si začal s křikem rvát vlasy.