------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sepsáno: 11.4.2008 Věnováno: Nari
Spokojeně zavírám oči, autobus se konečně rozjíždí. Vrčení motoru a kodrcání mě jako vždy začíná uspávat. Ponořím se do sebe a zcela se nechám polapit pomalou písní, která se line ze sluchátek. Bezhlesně otvírám ústa a v duchu si zpívám spolu s Leonou...
Footprints in the sand
And helped me understand
Where I´m going
You walked with me
When I was all alone
With so much I no along the way
Then I heard you say...
Náhle se cosi změní... Atmosféra v autobuse houstne, neptejte se jak, ale poznáte to. Vzrušené hlasy spolucestujících mě přinutí otevřít oči. Víc už nestačím. Poslední, co vnímám předtím, než se srazíme s náklaďákem, je ochromující strach, který se mi rozlézá po celém těle. Pak už jen hlasitá rána, zvuk drceného plechu a... tma.
Flash across the sky
So many times have I
Been so afraid ooh
And just when I
Have thought I´ve lost my way...
Jakoby z dálky ke mě doléhá další úryvek písně. Na malý moment mi hlavou probleskne pošetilá věta... Můj mobil funguje! Pak už nejsem schopna myslet, celou mou bytostí projede nesnesitelná bolest. Zamrkám a snažím se zaplašit slzy. I sebemenší pohyb se mi zdá nemožný. Přesto zatínám zuby a pokouším se zvednout. Pohledem zkoumám napáchané škody. Přes dusivý kouř skoro nevidím... Ale stačí mi slyšet a cítit. Jen nářek, nářek a strach. Všude kolem...
I´m always there
When your heart is filled with sorrow and despair
I´ll carry you
When you need a friend
You´ll find my footprints in the sand
Po spánku mi stéká cosi teplého, instinktivně k hlavě zvednu ruku a dlaní si přejedu po tváři. Krev. V této chvíli mi ani nedochází, že je z mého zranění. Jen konsternovaně zírám na dlaň zbarvenou do ruda. Před očima se mi objeví mžitky, klesám zpět na podlahu. Zdálo se vám někdy, že se točí i země, na které ležíte? Mně ano, není to moc příjemný pocit, víte? Nemáte se čeho chytit a ona se točí rychleji a rychleji... Opět pevně stisknu víčka. Chci, aby to přestalo...
Well I no you´ll be there
And I can feel you
When you say
Proti své vůli se pousměji... Jak je ta technika dokonalá, co říkáte? Ze sluchátka, které se udrželo v mém uchu pořád vychází hudba. Jak moc bych si přála si tuto píseň vychutnat... Odněkud z venku ke mně dolehne zvuk sirény. Je mi to jedno. Už skoro nic necítím, jaký to paradox. Měla bych vzpomínat? Nebo bojovat o záchranu? Možná ano, ale nemám dost sil, už ne. Opět se propadám do hlubin temnoty... tentokráte však na konci vidím světlo... Není mi dopřáno se k němu přiblížit.
I´m always there
When your heart is full of sadness and despair
I´ll carry you
When you need a friend...
"Slečno? Slečno, no tak, vydržte, vrtulník je na cestě," kdosi opatrně třese mým ramenem. Na malý okamžik pootevřu oči. Nade mnou se sklání mladý muž v jasně červené kombinéze... Záchranář, docvakne mi. Vyloudím slabý úsměv. Řasy se opět setkají... ono překrásné a tajemné světlo se vzdaluje, že by ustoupilo naději?
